Vojtěch Lanna: Pantáta české dopravy

12. prosince 2010, 10:01 - Robert Šimek
12. prosince 2010, 10:01

Vojtěch Lanna zasáhl do mnoha podnikatelských odvětví: Reguloval řeky, provozoval koněspřežnou dráhu, stavěl mosty, železnice, hutě, silnice, těžil uhlí, zakládal železárny, vyráběl porcelán i parkety. Díky němu mohly na Vltavu vyplout parníky a do Prahy přijel první vlak. Byl pravým velkopodnikatelem, nezapomínal ale ani na řadové zaměstnance, kteří mu s láskou přezdívali „pantáta Lanna“.

Foto: Wikimedia.org

Investovat do průmyslu či dopravy se počátkem 19. století odvážil málokdo. Bohatší lidé ukládali peníze hlavně do půdy a snažili se napodobit šlechtu. Vojtěch Lanna byl ale výjimkou, protože už koncem 20. let 19. století provozoval lodní dopravu a čile se věnoval domácímu i mezinárodnímu obchodu. Později, když začalo v Čechách období rychlého ekonomického růstu, tyto zkušenosti bohatě zúročil. Díky kapitálu se navíc mohl pustit i do finančně náročných podnikatelských projektů, jakými byly stavby železnic či budování hutí.

Rod Lannů pocházel z Horního Rakouska a zabýval se původně přepravou soli po řece Traun. Počátkem 18. století pracovali jeho členové často jako zaměstnanci solního úřadu a v matrikách jsou zapsáni jako Lanner, Lahner či Lähner. Jakob Lahner, narozený roku 1700, se později stal budějovickým měšťanem a jeho mladší bratr Simon začal pracovat jako loďmistr císařské solní přepravy v loděnici ve Čtyřech Dvorech u Českých Budějovic. Stejné práci se pak věnoval i nejmladší bratr Ondřej, po kterém živnost převzal jeho syn Tomáš Lanna. Ten si později pořídil vlastní loď a sůl začal přepravovat samostatně. V jeho práci pak pokračoval i syn Tadeáš, otec pozdějšího velkopodnikatele Vojtěcha Lanny.

Sůl nad zlato

Vojtěch (německy Adalbert) Lanna se narodil v loděnici ve Čtyřech Dvorech 23. dubna 1805. Dětství prožil mezi lodníky a tesaři, kteří stavěli lodě. Nejdříve navštěvoval početní školu v Českých Budějovicích a poté piaristické gymnázium. Roku 1820 nastoupil na stavovské polytechnické učiliště v Praze, které ale musel po dvou letech kvůli sporu s profesorem Gerstnerem (pozdějším průkopníkem české železniční dopravy) opustit. Otec ho vzal k sobě do učení a ve 20 letech se Vojtěch stal kormidelníkem. Naučil se navíc základy obchodování, protože vedle soli se tehdy po vodě přepravovala i jihočeská tuha, která často směřovala až do Hamburku. Mladý Lanna se těchto dálkových plaveb účastnil a v německých městech navazoval užitečné obchodní kontakty.

Po otcově předčasné smrti převzal celý lodní provoz a musel se starat také o matku a čtyři nedospělé sourozence. Dne 29. dubna 1829 byl ředitelstvím schwarzenberského panství jmenován loďmistrem a byl mu ponechán pronájem vltavského solného obchodu. Jen u tradičního rodinného podnikání ale dlouho nezůstal a pustil se také do přepravy dřeva. Odvětvené kmeny splavoval do Prahy i severních Čech a na nepřístupných místech dřevo rovnou zuhelňoval pro potřeby místních skláren.

Koně na kolejích

V letech 1829 až 1831 získal Lanna lukrativní zakázku na splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy a později až k saské hranici. Již roku 1832 si proto mohl od hlubocké vrchnosti za 870 zlatých koupit rodné loděnice ve Čtyřech Dvorech i s pozemky. Po slavnostním otevření nově budované koněspřežné železnice mezi Budějovicemi a Lincem se pak tentýž rok stal také jedním z mála měšťanských akcionářů tohoto riskantního podniku. Pronajal si navíc provoz na české straně dráhy a kvůli tomu vydržoval až 800 koní. V tomto podnikání pak pokračoval až do roku 1847, kdy došlo k neúnosnému zvýšení nájmu. V letech 1832 až 1847 tak v podstatě obhospodařoval celý solný obchod v Čechách, protože ho provozoval jak na Vltavě, tak na koněspřežné železnici. Roku 1834 si navíc vymohl prodloužení dráhy z lineckého předměstí až ke svým solným skladům v blízkosti Vltavy, čímž se výrazně snížily přepravní náklady.

Hlavní ale zůstával obchod se dřevem mezi Prahou a Německem, který ve 30. letech 19. století výrazně rostl. Lanna proto usiloval o regulaci Vltavy nad Českými Budějovicemi a podnikl i cestu k Rýnu, aby na vlastní oči viděl stavbu lodí a organizaci lodní dopravy na této řece. Pustil se také do stavby druhého pražského mostu mezi Novými alejemi a Újezdem. Byl akcionářem i členem ředitelství společnosti, kterou pro vybudování mostu založil hrabě Chotek už roku 1827. Náročnou stavbu vedl inženýr Bedřich Schnirch, který již předtím projektoval mosty v Lokti, Žatci, Jaroměři a Strakonicích. Lannova firma dodávala stavební materiál a obdržela zároveň zakázku na zbudování 575 metrů dlouhého nábřeží. Řetězový most císaře Františka I. byl slavnostně otevřen 4. listopadu 1841 a svému účelu sloužil až do roku 1898, kdy ho nahradil dnešní most Legií.

Dalším významným Lannovým počinem v Praze se stala stavba budovy Severní státní dráhy v Hybernské ulici, kde byla prozatím zakončena železnice z Vídně a Olomouce. Nádraží (nyní Masarykovo) bylo dokončeno roku 1845 a brzy na něj přijel vůbec první vlak, který do české metropole dorazil. Hned poté se Lanna spojil se stavební firmou bratří Kleinů a vystavěl další úsek Severní státní dráhy z Prahy do Podmokel. Jeho firma navíc provedla regulační práce na Vltavě a Labi tak, aby koryto vyhovovalo začínající paroplavbě.

Přenesený most

Počátkem 40. let pak požádal také o povolení provést vlastním nákladem splavňovací práce na Lužnici a Nežárce, za podmínky, že na 12 let získá výsadní právo plavby v úseku mezi Jindřichovým Hradcem a Roudnou. Předběžné povolení ještě téhož roku dostal a během následujících tří let dokončil splavňovací práce na obou řekách. Na začátku 50. let bylo sice jeho výsadní privilegium na naléhání ostatních obchodníků s dřívím odkoupeno státem, vorový provoz zde ale pokračoval dál a přetrval celé století.

V letech 1847 až 1848 postavila Lannova firma také řetězový most na Vltavě u Podolska, po kterém vedla silnice mezi Táborem a Pískem. Tato stavba stála na svém místě až do roku 1960, kdy bylo v souvislosti s napouštěním Orlické přehrady rozhodnuto o jejím přesunutí. Z navržených 13 lokalit byl nakonec vybrán Stádlec, kde byl most po rozebrání a převezení opět složen. Dnes je posledním dochovaným řetězovým mostem ve střední Evropě. Jeho délka od kotevních bloků je 157 metrů, šířka šest metrů. Železné části váží přibližně 100 tun.

Kladenské začátky

Lannova podnikatelská aktivita se brzy obrátila také do kladenského regionu, kde se ve 40. letech 19. století potvrdila velmi kvalitní naleziště kamenného uhlí. S vkladem 690 tisíc zlatých vstoupil nejdřív do uhelného obchodu a roku 1848 pak za pomoci guberniálního úředníka Michaela Layera získal i těžební právo a zřídil první tři důlní šachty, pojmenované Václav, Layer a František. Po objevení ložisek železné rudy v blízkosti Nučic u Prahy se pak rozhodl, že na Kladně založí také velký hutní závod. Roku 1851 proto odjel na čas do Anglie, kde kromě světové výstavy navštívil především hutní a uhelné podniky v okolí Manchesteru.

Příprava nového projektu byla velmi náročná a trvala několik let, Lanna ale ani v tomto období nezahálel. V Českých Budějovicích uspořádal roku 1852 průmyslovou výstavu, postavil několik pil a pustil se i do výroby parket. Ty směřovaly hlavně do Vídně a Salcburku, ale také na tehdy velkoryse přestavovaný zámek Hluboká. Lannova loděnice ve Čtyřech Dvorech navíc tehdy podle údajů českobudějovické Obchodní a živnostenské komory vyráběla až 350 člunů ročně, většina z nich putovala do Německa, kde byla i s nákladem dřeva prodána.

Vojtěch Lanna (1805-1866)

Vojtěch (německy Adalbert) Lanna se narodil 23. dubna 1805 ve Čtyřech Dvorech (dnes část Českých Budějovic) v rodině loďmistra. Již v 15 letech studoval na pražské polytechnice, kvůli konfliktu s profesorem ji ale musel opustit. Pracoval v otcově loděnici a byl i plavcem na vorech. Po otcově smrti firmu převzal a brzy se začal podílet také na suchozemské dopravě. Provozoval koněspřežnou dráhu a měl významný podíl na stavbách železnic, silnic i mostů. Navíc se věnoval hutnictví a v Kladně založil známou Vojtěšskou huť. Zemřel 15. ledna 1866 v Praze.

Hutní neúspěch

V 50. letech 19. století se Lanna stal skutečným velkopodnikatelem. Roku 1853 spoluzakládal akciovou společnost Buštěhradské dráhy, která v letech 1855 až 1856 postavila parostrojní železnici z Kladna do Kralup nad Vltavou a později přestavěla koněspřežnou dráhu z Prahy do Lán na parostrojní provoz.

V dubnu 1854 začal Lanna konečně i se stavbou vysoké pece na Kladně. Vojtěšská huť zahájila provoz 27. ledna 1855 a získané železo mělo velmi dobrou kvalitu, takže vzápětí vznikla v místě ještě druhá pec. Aby Lanna uskutečnil své velkolepé plány na ovládnutí českého hutního průmyslu, spojil se s dalšími kladenskými podnikateli a v červnu 1857 společně založili Pražskou železářskou společnost. V ní měl podíl například uhlobaron a zakladatel českého řepného cukrovarnictví Florent Robert a také původně slezský podnikatel a vlastník železáren ve Vlkýši Hermann Dietrich Lindheim. Vídeňský Creditanstalt poskytl společnosti úvěr 3,5 milionu zlatých a celkové jmění firmy činilo v té době nevídaných devět milionů zlatých.

Lanna se přestěhoval do Prahy, kde si na rohu Hybernské a Jezdecké ulice vybudoval v letech 1857 až 1859 honosný palác. Jeho nadšení pro hutní podnikání ovšem koncem 50. let 19. století zabrzdila finanční a odbytová krize. Pražská železářská společnost musela redukovat kapitál a přes veškerou snahu ohlásila roku 1862 úpadek. Za hlavního viníka byl označen právě Lanna, který podle společníků přecenil své možnosti. K založení nového hutního podniku na Kladně proto už nebyl přizván, což nesl velmi trpce.

Návrat k dopravě

Z kladenského dobrodružství si navíc odnesl dluhy ve výši sedmi milionů zlatých, které musel uhradit. Obchod s dřívím už předtím předal bratru Tomášovi, nezbývalo mu tedy nic jiného, než prodat jihočeské statky Vracov a Poříč. Jeho celkovou finanční situaci to ale neochromilo natolik, aby se vzdal dalšího podnikání. Už na přelomu 50. a 60. let 19. století se pustil do stavby železnic a společně s bratry Kleiny vystavěl například trať mezi Pardubicemi a Libercem nebo Českou západní dráhu z Prahy do Plzně. S dalším společníkem Johanem Schebkem pak vybudoval dráhu turnovsko-kralupskou a roku 1865 obdržel také povolení na stavbu České severní dráhy z Bakova nad Jizerou do Rumburku, Varnsdorfu a Děčína.

Od poloviny 60. let pobýval většinou ve Vídni, zemřel ale 15. ledna 1866 v Praze na selhání srdce. Pochován byl v Českých Budějovicích, kde mu místní měšťané s přispěním knížete Schwarzenberga nechali odlít pomník. Ten byl po druhé světové válce snesen, počátkem 90. let 20. století se však vrátil na původní místo, a dnes je ozdobou Lannovy třídy.

V podnikatelské činnosti pokračoval Lannův syn Vojtěch mladší, který mimo jiné upravil karlínský, holešovický a libeňský přístav. Proslul ale především jako mecenáš umění a podporovatel Josefa Mánesa. Byl dlouholetým členem Panské sněmovny a roku 1907 dosáhl i povýšení do šlechtického stavu. Posledním podnikatelem z rodiny byl pak jeho syn Vojtěch František Josef Lanna, který vybudoval plavební komoru u Štvanice a usiloval také o stavbu dalších průplavů. Pro nemoc ale musel roku 1920 firmu opustit a její podstatnou část prodal bance Bohemia. O tři roky později pak podnik splynul se stavebními firmami Řehák a Nejedlý v akciovou společnost Lanna ASS, která zanikla až roku 1948.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče