Vojenské firmy bojují o přežití

20. února 2009, 00:00 - Petr Bayer
20. února 2009, 00:00

Zeštíhlená armáda už řadu let nepotřebuje tak rozsáhlý servis a vojenské opravny přicházejí i o objednávky z ciziny kvůli ekonomické krizi. Dřívější masivní zakázky jsou ty tam.

Vojenské opravárenské podniky očekávají v letošním roce výrazně zhoršené hospodářské výsledky. Kvůli globální krizi a úbytku zakázek se zřejmě propadnou do ztrát. Zachránit je může sloučení do jednoho podniku, jak navrhují samy tyto státní firmy, a zvažuje i ministerstvo obrany. „Tato koncepce má být předložena vládě během prvního čtvrtletí letošního roku,“ prozrazuje týdeníku Profit zdroj ze zbrojařských kruhů. V případě schválení se VOP 025 Nový Jičín a VOP 026 Šternberk spojí pod novým názvem od 1. ledna příštího roku.

Krize je nutí šetřit

Hlavním motivem je ušetřit na režijních nákladech a činnostech, které se překrývají. „Bylo by vhodné tyto podniky sloučit. Větší celek lépe ekonomicky přežije, přinese lepší kooperaci,“ tvrdí ředitel šternberského podniku Jiří Hynek. Obdobně se vyjadřují i představitelé z Nového Jičína. Oba subjekty podle Hynka nyní bojují s nedostatkem práce, pár desítek zbylých tanků a bojových vozidel je nemůže vytížit. Proto stále častěji hledají jinou náplň výroby mimo armádní sektor. „Ještě v loňském roce byly oba podniky ziskové, letos ale civilní výrobu postihl pokles zakázek,“ stěžuje si Hynek.

„Šestadvacítka“ již musela uzavřít pracoviště v Olomouci a strojírenskou výrobu odtamtud sestěhovat „domů“. V Novém Jičíně zatím radikálnější omezení nechystají, i když i zde jsou problémy. „Nejhorší bylo, když jsme přijeli k významnému německému zákazníkovi a zjistili, že je na tom hůře než my,“ líčí situaci generální ředitel VOP 025 Aleš Truxa. Počet pracovníků poklesl z tisícovky v roce 2000 na nynějších přibližně 730 zaměstnanců.

Šternberk, který zaměstnává skoro tisíc lidí, však disponuje významnou výzkumně-vývojovou a zkušební základnou pro armádní projekty. Zaměřuje se na servis pro obrněná vozidla. V Novém Jičíně jsou zase rozsáhlé výrobní prostory, kde umí opravit tanky. Sloučený podnik by mohl požívat těchto výhod. „V současnosti jsou na ministerstvu obrany analyzovány různé varianty jejich dalšího vývoje, včetně možnosti sloučení v roce 2010. V každém případě by si však oba výrobní celky udržely jistou autonomii, například v obchodní oblasti,“ líčí Jan Pejšek z tiskové služby ministerstva obrany. Předpokládá se též další propouštění, jež by se ale nemělo dotknout kmenových zaměstnanců. Armáda ČR totiž podle něj již řadu let nevykrývá kapacitu obou firem. „Podniky proto navázaly rozsáhlé kooperační vztahy se zahraničními firmami zabývajícími se hlavně výrobou stavebních a dopravních zařízení,“ líčí Pejšek. Tyto firmy však nyní silně postihla recese a omezují subdodávky u vojenských opraven, což vážně postihuje jejich hospodaření.

Spásou mohou být transportéry

Existence obou podniků a jejich zhruba 1700 zaměstnanců do jisté míry závisí na dlouho rozjednané zakázce na kolový obrněný transportér Pandur. Původně se mělo nakoupit 240 obrněnců za necelých 24 miliard korun. Po snížení jejich počtu na nynějších 107 kusů se podle informací Profitu jejich cena pohybuje mezi 13 až 14 miliardami korun. „Mimo jiné bude záležet i na budoucnosti programu kolových obrněných transportérů,“ potvrzuje Pejšek. České jednotky na ně již v letošním roce spoléhaly při válečných misích v Kosovu a při obraně naší republiky. Namísto toho stále není zcela jasné, jestli se transportéry Pandur vůbec nakoupí.

Českým firmám by podle informací Profitu přinesly offsetové zakázky zhruba 18 miliard korun, kolem šesti miliard do obranného sektoru a dvojnásobek do ostatního průmyslu. Již nyní získali v Novém Jičíně program na výrobu dílů nástaveb Pandurů do Portugalska. „V loňském roce tato zakázka objemově znamenala asi deset milionů korun, letos se vyšplhá na 25 až 30 milionů korun,“ vyčísluje Aleš Truxa.

Jednání o vyzbrojení české armády obrněnými transportéry Pandur přitom právě přichází do rozhodujícího okamžiku. „Návrh smlouvy předloží ministerstvo obrany vládě ke schválení do konce února,“ tvrdí Pejšek. V posledních dnech však zbývá „doladit“ řadu okolností, včetně ceny, jejíž mantinely požadované českou stranou a rakouským výrobcem Steyrem zůstávají oficiálně utajeny. Završen by tak měl být projekt táhnoucí se přes pět let.

Nové testy ještě neskončily

Prvním testům transportéry v roce 2007 nevyhověly, proto vláda smlouvu vypověděla. Ukázalo se, že neodpovídají požadovaným technickým parametrům, například ve vodě. Před rokem zahájila armáda se Steyrem, který slíbil nápravu, nové kolo rozhovorů. Nyní by to mělo být podle ministerstva již v pořádku, i když testy ještě neskončily. „Vozidla do současné doby prošla úspěšně kontrolními zkouškami. Dále proběhnou vojskové zkoušky a zkoušky ověřovací série,“ líčí Monika Machtová z tiskové a informační služby ministerstva obrany.

Pokud s projektem bude vláda souhlasit a následně se podepíše smlouva s rakouským výrobcem, budou dodávky prvních 17 Pandurů zahájeny ještě letos. Půjde o vozidla vyrobená v Rakousku, z domácích zdrojů přijdou na řadu později. „Uzavře-li s námi dodavatel smlouvu v nejbližších týdnech, jsme schopni dodat první vozidla na přelomu let 2010 a 2011,“ říká ředitel VOP 026 Šternberk Jiří Hynek. Domácím subdodavatelům se však nelíbí, že počet modifikací byl snížen z 18 na pouhých šest, což jim ubralo na zakázkách. Přesto na zahájení prací netrpělivě čekají. „My jsme připraveni, už aby to podepsali,“ podotýká ředitel VOP 025 z Nového Jičína Aleš Truxa. Novojíčínský vojenský opravárenský podnik má dodat všechny podvozky a asi polovinu nástaveb Pandurů.

Ohroženy jsou investice

Vedle šedesátky bojových verzí s věžovou nástavbou má armáda zájem ještě o pět dalších modifikací: velitelskou verzi, průzkumnou s lokátorem, verzi minometnou, ženijní a dílenskou a vyprošťovací. Šanci na výnosné zakázky má zhruba desítka tuzemských firem. „Obranný průmysl má zájem na tomto projektu, řada podniků do něj již investovala nemalé prostředky,“ prohlašuje Jiří Hynek, který je zároveň prezidentem Asociace obranného průmyslu České republiky. Podle něj se o lukrativní zakázky uchází nejméně 15 domácích podniků a řada subdodavatelů. Vysílačky by dodávala společnost Dicom, maskování zase firma B.O.I.S. Filtry, speciální nátěry Colorlak.

Největší díl ale připadne opravárenským podnikům VOP 025 Nový Jičín a VOP 026 Šternberk. „Reálná hodnota kontraktů dosahuje přibližně 1,5 miliardy korun,“ vyčísluje Hynek. Pro Šternberk jsou Pandury šancí na udržení práce. „V současné celosvětové krizi je každá zakázka významnou pomocí pro její udržení,“ upozorňuje Hynek. Dodávky pro Pandury rovněž podle něj zvednou úroveň výzkumné a vývojové základny podniku.

Zatímco v Novém Jičíně jsou zaměřeni na podvozky a korby transportérů, šternberský podnik má na starosti speciální nástavby, původně na 51 vozidel v osmi variantách. „Kvůli snížení celkového počtu transportérů byl v minulém roce Šternberk vyzván k předložení nabídky na nástavby na 31 vozidel ve čtyřech variantách,“ krčí rameny Hynek. Redukce zakázek přitom oběma podnikům přináší problémy. „Započítáme-li veškeré náklady a ušlý zisk v obou podnicích, investovali jsme do tohoto projektu řádově stovky milionů korun,“ tvrdí Hynek. Pro již nakoupený materiál musí najít jiné uplatnění, investice do technologií a výrobních prostor se snaží využít pro jiné zakázky.

Zadní vrátka zůstávají otevřena

Výrobci se na „životní“ byznys kolem Pandurů nespoléhají a musí zajišťovat chod firem i bez něj. Neuskutečnění kontraktu se nebojí. „Museli bychom zabezpečovat pro podnik jiné zakázky tak, jako doposud,“ líčí Truxa. I v případě polovičního objemu však jde o významný obchod pro společnost. „Pak samozřejmě bude poloviční i finanční objem, který lze odhadnout na přibližně 390 milionů korun,“ vyčísluje Truxa.

V regionu s nadprůměrnou nezaměstnaností tato fáze přezbrojování armády znamená práci přibližně pro 45 lidí, tedy asi pět procent současného stavu podniku. Kýžený finanční efekt po dobu tří let přinese deset procent tržeb, které zbrojní výroba zajišťuje z necelé poloviny. Větší část produkce novojičínských opraven se totiž zaměřuje na civilní sektor, pro který dodává třeba ocelové konstrukce a montáže strojních celků, jako díly vysokozdvižných vozíků, stavebních a textilních strojů nebo kontejnery pro kamionovou dopravu.

Pandury stále vzrušují scénu

Vyjednávání o Pandurech vzbuzuje emoce a pochyby od počátku. Překotný podpis původního kontraktu tehdy již odstupujícím ministrem obrany Karlem Kühnlem v červnu 2006 vyvolal vlnu kritiky. Totéž platí o okázalém zrušení smlouvy vládou Mirka Topolánka koncem roku 2007 a následném zahájení nových jednání se stejným dodavatelem.

Předchozí kabinet původně vyjednával i s jinými výrobci transportérů, například finskou Patrií nebo italským Iveco Fiatem, kteří byli odmítnuti a podali protesty. Celý případ vyšetřovala vojenská policie, výsledky nebyly zveřejněny. Pokud nyní bude celý projekt dotažen do konce, bude alespoň výraznou vzpruhou pro český průmysl v době jeho propadu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče