Vodopády Iguacu: Tam kde ďábel chlemtá vodu

18. června 2011, 12:04 - Tomáš Stingl
18. června 2011, 12:04

Na řece Iguacu v Jižní Americe najdete nevětší systém vodopádů na světě. Tvoří jej na 275 kaskád a vodopádů, kterými proteče v období dešťů až šest milionů litrů vody za jedinou vteřinu. Nejmohutnější vodopád nese příznačné jméno – Ďáblův chřtán.

Foto: Profimedia

Turisté se tísní na vyhlídkovém můstku, který je skoro ze všech stran obklíčen mohutnými vodopády. Voda je všude. Na hlavu dopadají kapky teplého deště. šaty prostupuje všudypřítomná vodní tříšť stoupající odněkud zespoda z vodního jícnu. Návštěvníci chtějí sdílet nadšení z úchvatného živlu, ale když křičí na své přátele, slova zanikají v ohlušujícím dunění vodní masy padající do hlubin. Tohle místo dělá čest svému jménu. Opravdu Ďáblův chřtán, který nenasytně chlemtá vodu a náležitě u toho řve.

Niagara? Omyl

Častým omylem je domněnka, že největší vodopády světa jsou ty Niagarské. Zřejmě si získaly přehnaný věhlas jako mnoho jiných věcí, které spojujeme se Spojenými státy. Ve skutečnosti jde ovšem o relativně malý vodopád v porovnání s africkými nebo jihoamerickými konkurenty. Co do průtoku jsou největší africké Livingstonovy vodopády na řece Kongo s průměrným průtokem 35 milionů litrů za vteřinu. Co do výšky zase kraluje Angelův vodopád ve Venezuele, který je vysoký neuvěřitelných 979 metrů (pro srovnání, Niagara má jen 52 metrů). A co do délky přepadu a četnosti jednotlivých vodopádů patří rekord právě vodopádům Iguacu.

Tak působí nejimpozantnější z 275 vodopádů, které najdete na řece Iguaçu na pomezí Brazílie a Argentiny. Nevětší vodopádový systém světa se táhne po délce víc než 2,7 kilometru. Výška některých vodopádů dosahuje až 80 metrů. Průtok celého tohoto úchvatného vodního světa dosahuje během roku přes šest milionů litrů za vteřinu, v období vrcholných dešťů je ještě vyšší.

Působivost tohoto místa zvětšuje i jeho zarámování do okolní džungle. Celý přírodní areál, zahrnující i naučné stezky pralesem, je od 80. let součástí světového chráněného přírodního dědictví UNESCO.

Na vodopádech Iguaçu lze strávit hned několik příjemných dní. Už samotné vodní kaskády jsou tak rozlehlé, že vám bude trvat hodiny, než je všechny obejdete. Kouzlo areálu spočívá mimo jiné v tom, že chodníčky či vyhlídkové mosty vedou co nejblíže k vodopádům. Znamená to zároveň, že při prohlídce budete promáčeni durch a vlhkost pronikne i do brašen vašich fotoaparátů.Budete ovšem fascinovaně zírat na napěněné proudy a trochu nepohodlí si ani neuvědomíte.

Vodopády Iguacu

Leží na řece Iguacu, asi 20 kilometrů od jejího soutoku s veletokem Paraná. Tvoří přírodní hranici mezi Brazílií a Argentinou. Nedaleko je také hranice Paraguaye. Vedle samotných vodopádů zde naleznete také národní park s tropickou faunou a flórou.

Jak se sem dostanete

Z Evropy doletíte do nejlidnatějšího brazilského města Sao Paula. Zpáteční letenka vyjde na 20 tisíc korun. Pro občany ČR platí pro pobyt v Brazílii do 90 dní bezvízový styk. Ze Sao Paula jeďte nočním autobusem do města Foz do Iguacu. Přesun trvá zhruba 10 hodin a jízdenka stojí 20 dolarů.

Kde se můžete ubytovat

Právě Foz do Iguacu je nejlepším výchozím místem pro návštěvu vodopádů. V centru města je několik hostelů v cenovém rozpětí od pěti do 30 dolarů za osobu a noc. K vodopádům dojede autobusem veřejné dopravy.

Přemnožení nosálové dorážejí na turisty

Iguaçu tvoří přirozenou přírodní hranici mezi Brazílií a Argentinou. Vyhlídkové můstky jsou vybudovány na obou březích. Ideální je zařídit si výpravu tak, abyste se mohli na vodopády podívat z obou stran. Brazilská strana je totiž výhodnější pro celkový výhled. Z argentinské strany se zase dostane k vodopádům podstatně blíže, téměř „na dotek“. Vedle pěších procházek kolem vodopádů si také můžete zaplatit plavbu motorovým člunem přímo pod vodopády. Tam už neuchráníte suchou ani poslední nitku.

Čas lze strávit také na naučných stezkách po okolním pralese. Nejčastější zvíře, které zde uvidíte prakticky na každém kroku, bude nosál červený. Tahle medvídkovitá šelma je pěkný šibal. Na Iguaçu potkáte přemnožené a neskutečně drzé skupinky. Nosálové chodí až na dotek k turistům, žebrají jídlo nebo rabují odpadkové koše. Mezi další typické obyvatele národního parku patří tukani, rorýsi či pestrobarevné druhy tropických motýlů. Žijí zde i nebezpečné druhy plazů, na což upozorňuje kuriózní dopravní značka „Pozor hadi!“.

Hráz dlouhá osm kilometrů

Kdo vidí na vodopádech nespoutanou sílu vody, musí zákonitě přemýšlet o jejím energetickém potenciálu. Jihoameričané ho dokázali využít. Nedaleko od vodopádů tak můžete v rámci pravidelných exkurzí navštívit druhou největší vodní elektrárnu světa pojmenovanou Itaipú. Její hráz je dlouhá téměř osm kilometrů a vysoká 196 metrů. Ročně elektrárna vyrobí přes 75 terawatthodin elektrické energie. O výkon 18 generátorů se dělí Brazílie a Paraguay. Takže voda, kterou chlemtá ďábel, tady pohání jedny z nejdynamičtějších ekonomik světa.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče