Vladimír Velebný: Patříme k největším producentům kyseliny hyaluronové

18. dubna 2015, 09:30 -
18. dubna 2015, 09:30

Když firma Contipro před 25 lety vznikla, vyráběla umělou výživu pro kulturisty. Dnes je firma sídlící v orlickém podhůří jedním z největších světových producentů kyseliny hyaluronové, která se používá na hojení ran nebo k pěstování umělých tkání. „Když to jde špatně, tak nás chtějí koupit jednou za kvartál. Jindy i jednou měsíčně. Pomalu si ale zvykají, že nejsme na prodej. A jak rosteme, přestáváme být soustem pro každého,“ říká zakladatel podniku Vladimír Velebný.

Vy jste původním povoláním biochemik z lékařské fakulty, tedy vědec. Kdy se ve vás probudil podnikatel?

Měl jsem možnost v 80. letech strávit půl roku na univerzitě v Paříži a tam jsem viděl, že o čem se mluvilo, to se rovnou realizovalo. Když jsem se potom vrátil, snažil jsem se dostat od vyzkoumaných výsledků k praktické realizaci. Vadilo mi, jak to běžně probíhalo, tedy sepsala se zpráva a ta se hodila do knihovny a nikoho to už nezajímalo. Já jsem chtěl nějak pomáhat lidem. Začal jsem sledovat literaturu z oblasti kyseliny hyaluronové, a jakmile to po revoluci bylo možné, založil jsem výrobní družstvo. Došlo k tomu už v březnu, kdy ještě pro vznik obchodních společností nebyly hotové zákony.

Někde jsem četl, že ještě na lékařské fakultě jste prodával výživu pro kulturisty. Nezrodil se podnikatel už tam?

Tenkrát za minulého režimu se sem výživa pro kulturisty nevozila. Mí kolegové z farmaceutické fakulty byli kulturisti a já jsem pro ně začal míchat různé bílkovinné preparáty, iontové roztoky a tak podobně. Já věděl, jak takové přípravky udělat a také komu bych je měl prodat. To byly dvě důležité věci. Tenkrát to bylo ale spíš za flašku než nějaký byznys, tedy aspoň do revoluce.

Po revoluci jste založil družstvo Contipro a dal se na podnikání. Co byl váš první produkt?

To byla právě ta sportovní výživa – bílkovinné nápoje zvané Biosport. Vznikla sestava asi o pěti výrobcích. Byly to jednoduché receptury, ale tady to nebylo, tak se to docela dobře prodávalo. Míchali jsme to na vyřazeném kuchyňském robotu ze školní jídelny, používali jsme vyřazené váhy, to vše stálo jen několik desítek tisíc. Bylo to dobré, ale výroba přinášela dost malou marži. Druhým stupněm byla kosmetika. To vyžadovalo vyšší vklady do technologie, ale neslo to i vyšší marži. Dělali jsme třeba přípravek na ošetření nohou Biobalzám, přípravek na vlasy, krémy s lypozomy. Byl po tom tenkrát velký hlad.

V L’Oréal se mě zeptali, co jsem jim přinesl. Kyselina hyaluronová, to my máme, děkujeme, na shledanou a tečka. Tenkrát se dívali na Čechy strašně špatně.

Tohle všechno mělo sloužit k získání kapitálu pro poskočení na další stupeň?

Ano. Od začátku jsem myslel na biofarmacii. Už v září roku 1990 jsme si pronajali laboratoře ve Výzkumném ústavu bavlnářském v Ústí nad Orlicí, kde jsme začali vyvíjet kyselinu hyaluronovou. Laboratorní přístroje nám dala za relativně malé peníze nějaká pézetka (podnik zahraničního obchodu – pozn. red). Když jsme vyvinuli vlastní kmen bakterií, tak jsme ale potřebovali peníze na průmyslovou výrobu. Tenkrát se mi podařilo přesvědčit ředitele ČSOB, že náš projekt je dobrý, a dostali jsme úvěr na milion švýcarských franků. Koupili jsme za to velké fermentory a začali dělat.

Jak jste toho ředitele přesvědčil?

Přišel jsem do banky v Praze a probojoval jsem se až k němu do kanceláře. Byl to člověk sice ne už nejmladší, zažil dlouhá léta v komunismu, ale byl ochotný naslouchat novým projektům a uvažovat novým způsobem a peníze nám dal. To bylo někdy na přelomu let 1991 a 1992. Tehdy bylo vše takové nadšené, lidé podnikání pomáhali.

Co je to vlastně za kyselinu? Můžete to vysvětlit člověku, jako jsem já?

Máme ji v organismu úplně všude, maže nám klouby. Máme ji také v oku, které vyplňuje a dává mu tvar. Představte si kartáč na mytí nádobí – to je ta kyselina. Kdybyste ho ponořil do nudlové polévky, začnou se na jeho štětiny ony nudle namotávat. Ty nudle jsou kolagen a takhle vzniká tkáň.

Než se začala vyrábět průmyslově, jak se kyselina hyaluronová získávala?

Nejprve se vyráběla z kohoutích hřebínků. Nekastrovaný kohout má velký červený hřebínek, ale když ho zaříznete a vytlačíte z hřebínku krev, tak zbělá a je plný kyseliny hyaluronové. Dělali jsme to obyčejným válečkem na fotky. V česko-slovenském pohraničí dokonce existovala kohoutí farma, ale produkce byla malinká. Pak se objevila výroba pomocí mikroorganismů. My jsme se rozhodli, že větší perspektivu má to druhé.

Omlouvali se, že mají špatné zkušenosti s českými firmami, proto s sebou vzali toho pána, aby kontroloval, co si mezi sebou říkáme.

Objev výroby této kyseliny není českou zásluhou. Jak je možné, že se jedním z největších producentů stala česká firma?

Protože to děláme dobře (smích).

Vraťme se tedy na přelom let 1991 a 1992. Máte v ruce pár kilo kyseliny hyaluronové a co teď s tím? Jak to vůbec vypadá?

Ano, měl jsem tři kila takového bílého prášku v piksle od sportovní výživy. Sedl jsem do auta a vyrazil do Německa. Na hranicích jsem byl zadržen na šest hodin, než si celníci udělali analýzu toho, co vezu. Když poznali, že to není žádná droga, tak mě pustili. Ale co to je, to nezjistili, to tenkrát nebylo jednoduché. A pak už jsem jel do firem, které jsem si vytipoval.

Jak vás přijali?

Když slyšeli, že jsem z Čech, tak se tak pousmívali. Až u jedné firmy jménem Rahm jsem uspěl. Řekli: My to koupíme, kolik toho máte? Vzali si ta tři kila a prohlásili, že k nám přijedou na audit, a pak skutečně přijeli. To bylo velice zajímavé. Všechno si prohlíželi, kývali hlavami. Pak audit skončil a najednou jeden začal mluvit česky. Omlouvali se, že mají špatné zkušenosti s českými firmami, proto s sebou vzali toho pána, aby kontroloval, co si mezi sebou říkáme. Audit dopadl dobře. Byla tu s nimi tehdy jedna taková přísná paní s oranžovými vlasy, která je dodnes jedním z našich nejlepších distributorů.

Jak jste sehnali ty další?

Když se tohle povedlo, zahájil jsem spanilé jízdy do dalších zemí a docela to šlo. Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie byly dobré, Itálie míň, nejhorší to bylo ve Francii. Tam jsem přišel k firmě L’Oréal, sedl jsem si v čekárně a čekal. Vyvolali mě až jako posledního. Když jsem se dostal dovnitř, byl jsem po pěti minutách zase venku. Zeptali se mě tam, co jsem jim přinesl. Kyselina hyaluronová, to my máme, děkujeme, na shledanou a tečka. Tenkrát se dívali na Čechy strašně špatně. Tam jsem pochopil, že je potřeba si najít distributory v dané zemi a nesnažit se to dělat sám.

Odbyt i výroba vám ale rostly, že?

Rostly, až nastal okamžik pro skokové navýšení výroby. A na to jsme potřebovali peníze. Banky chtěly zástavu, ale my neměli hodnotu. Ani ten starší pán z banky, který se mezitím stal mým známým, mi nedal peníze. Den po naší schůzce mi však volal, abych přijel do Prahy, že našel řešení. Dorazil jsem do Prahy, vešel k němu do kanceláře a tam seděl Marián Čalfa. On už tenkrát pracoval pro Chemapol. Chemapol nabídl, že dá zástavu, ale veškerý byznys musí jít přes ně. Nechtěli využívat naše kanály, ale jenom ty svoje. Byznys však dělali špatným způsobem. To bylo umrtvující. Obchody místo aby rostly, tak klesaly. Měl jsem nainvestováno a jel jsem na třetinu výkonu, hrozné. Naštěstí Chemapol zkrachoval. Tak jsme se vyrovnali. To bylo nejtěžší období v historii firmy.

Co jste dělali po rozlučce s Chemapolem?

Do firmy přišla nová slečna přes obchod a ujala se práce takovým specifickým způsobem. Řekla: Pane řediteli, máte tři lidi v obchodu, já to udělám sama. Sedli jsme spolu do auta a vyrazili do Evropy pokusit se získat zpátky naše staré distributory. Byla to šílená týdenní cesta, kdy jsme v noci jezdili a ve dne jednali, ale povedlo se to. Poté jsme pronikli do Koreje a Spojených států, obchody začaly zas růst. A ta slečna je dnes mojí ženou (smích).

Dohnala za dvacet pět let farmaceutická část tu kosmetickou?

Ještě ne. Kolem padesáti procent je kosmetická výroba, kolem čtyřiceti farma a dvě nebo tři procenta dělají přístroje na výrobu nanovláken. Farmaceutická větev v každém případě roste nejrychleji.

Jádrem byznysu je ale kyselina hyaluronová...

Ano. My jsme ji prodávali nejdříve surovou, pak jsme ji začali modifikovat. Dělat z ní hydrogely, nanovlákna, tenké filmy a tak podobně. Něco je na hojení ran, něco slouží jako nosič léků, něco je pro tkáňové inženýrství.

Máte něco jako vlajkový produkt?

S čím se lidé mohou setkat v lékárně, to je roztok Hyiodine, kterému se někdy přezdívá magický med. Dokáže hojit velmi infikované rány. Jinak se mi o tom špatně mluví, protože jsme vázání smlouvou o mlčenlivosti, komu co dodáváme. Ale velmi hrdí jsme na náš 4SPIN, zařízení na výrobu nanovláken. Do tohoto odvětví jsme vstoupili vloni. Je to patentované, prodaly se čtyři kusy, dva jsou v Česku, jeden v Číně a jeden v Botswaně. Kupují si je výzkumné ústavy nebo univerzity.

Kolik stojí jeden kus?

Kolem dvou milionů korun.

Váš sen je ale vyrábět tkáně. Myslíte tím i orgány?

Orgány ne. To je strašně složité. Orgán potřebuje krev a kyslík, navíc musíte zajistit odvod toho, co orgán dělá. My se snažíme třeba o náhradu chrupavky. Co zatím je, tak vypadá docela slibně. Spolupracujeme na tom s jedním docentem z Motola.

Chtějí vás jiné firmy koupit, když se vám tak daří?

Když to jde špatně, tak jednou za kvartál, jindy ale i jednou do měsíce. Číňané, Američané, Korejci, z Evropy to jedna dánská firma zkusila dokonce dvakrát. Ale pomalu si zvykají, že Contipro diskuse o prodeji odmítá. Také jak rosteme, už nejsme soustem pro každého.

Říkáte, že vás chtějí koupit. A vy někoho koupit nechcete?

Máme v úmyslu dělat nějaké akvizice. Chybějí nám nějaké střípky do mozaiky. Ale co, to vám nemůžu říct. Porozhlížíme se v Čechách, Polsku, Rakousku a Německu. Jinak také máme první zahraniční zastoupení, Contipro France.

Úspěšné technologické firmy se nesnaží vytvářet jen výrobky, ale rovnou vymýšlet potřeby. Čeho se podle vás lidem nejvíc nedostává a co budou v blízké budoucnosti potřebovat?

Léky, které dokážou likvidovat infekci, aniž by poškozovaly současně člověka. A pak náhrady poškozených orgánů. Já nemyslím, že lidé budou mládnout. Ale když vám bude vypovídat štítná žláza, tak dostanete do těla novou, anebo něco, co bude jako štítná žláza fungovat. To si myslíme, že budou hlavní výzvy, a tam jsme se zaměřili. l

Vladimír Velebný (65)
• Vystudoval biochemii na Masarykově univerzitě v Brně, poté působil jako výzkumný pracovník na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
• Na začátku roku 1990 založil společnost Contipro, která ve svém závodě v Dolní Dobrouči vyrábí léky, kosmetiku nebo přístroje na výrobu nanovláken a její roční obrat vloni činil 470 milionů korun.
• Firma zaměstnává 245 lidí a je jedním z předních světových výrobců kysliny hyaluronové.
• Letos byla jedním z finalistů soutěže Podnikatel roku. Představte si kartáč na mytí nádobí – to je ta kyselina. Kdybyste ho ponořil do nudlové polévky, začnou se na jeho štětiny ony nudle namotávat. Ty nudle jsou kolagen takhle vzniká tkáň.

Čtěte také:

EU skoncovala s kosmetikou testovanou na zvířatech

Pokusy na zvířatech

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče