Vladimír Bezděk: Demografické hodiny už odbíjejí

07. července 2010, 14:05 - Jiří Němeček
07. července 2010, 14:05

Tenhle PES štěká a leckoho i pokouše. Poradní expertní sbor (tedy PES) byl založen v lednu 2010 ministry financí a práce a sociálních věcí s cílem aktualizovat projekt státního důchodového systému a doporučit změny v důchodovém systému.

Autor: Jakub Stadler

Jeho cílem je navázat na činnost Bezděkovy komise z let 2004 až 2005 v oblasti reformy důchodového systému. Pětatřicátník Bezděk sám říká, že demografické hodiny už jeho generaci odzvonily.

Návrh na penzijní reformu jste odevzdal. Je definitivní?

Myslím, že práce je úplně hotova.

A nezůstane zase ležet někde v šuplíku? Zájem už projevila ODS, osobně se informoval Petr Nečas. Obdobně se informovala i TOP 09. Navíc je ta práce už zveřejněna na webech ministerstev financí i práce, takže si ji může prostudovat každý, kdo má zájem. Jaká je šance na průchodnost návrhu do praxe? Nejsem politik, ale na začátku fungování každé nové vlády je taková možnost největší. Odešel jste začátkem měsíce z funkce šéfa velké pojišťovací společnosti. Jsou to předběžná vrátka pro nějakou vládní funkci?

S klidným svědomím prohlašuji, že ne. Prostě jsem toho v poslední době dělal až moc a moje rodina si zaslouží, abych trochu zpomalil. Mám čtyři děti, tak je to snad pochopitelné.

Dá se váš návrh penzijní reformy nějak stručně popsat?

Jde o dvě hlavní změny. První se týká státního průběžně financovaného pilíře, druhou částí je návrh, jak by si lidé měli na své budoucí důchody sami spořit.

Tak začněme tou státní „jistotou“. Je to asi dvanáct doporučení, vypíchnul bych tři nejdůležitější. Bude se muset pokračovat ve zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. Dokonce doporučujeme, aby se s tím zvyšováním postupovalo rychleji, než předpokládá současná legislativa. Také je nutné smazávat rozdíl v odchodu do důchodu mezi muži a ženami. To nevypadá populárně. Co ta další opatření? Valorizace důchodů. Náš návrh zní, aby bylo zákonem dáno, že důchody se budou zvyšovat o inflaci plus něco navíc. Dneska je to tak, že se penze valorizují o inflaci a nejméně třetinu růstu reálné mzdy. Ale vlády mohou valorizovat i více. To bývá před volbami velké lákadlo – a nějaké ty volby tu máme skoro každý rok. Takže by si vlastně politici měli sami zrušit vábničku na voliče v důchodovém věku? Je to pro nás až příliš drahá záležitost. Doporučení naší komise je jednoznačné: Valorizujme podle jasně stanovených pravidel. A cíl je, aby se nejpozději v roce 2025 valorizovala ta část státem vypláceného důchodu jen podle růstu inflace. Tou třetí velkou změnou budou jistě sazby. To je samozřejmě sledovaná a medializovaná záležitost. Zjednodušeně jde o návrh snížit sazbu důchodového pojištění z 28 na 23 procent. Sami ale říkáte, že důchodový účet je v minusu. A to ještě chcete snižovat jeho příjmy? Ano, už vloni činil výpadek 30 miliard korun. Řešení ale máme – ten propad by byl kompenzován sjednocením DPH na jednotnou sazbu 19 procent. Takže základní sazba by se o jeden procentní bod snížila a ta zvýhodněná by ovšem stoupla o devět bodů. Léta byl ale takzvaný důchodový účet ve státní pokladně v plusu. Kdyby šlo o samostatně hospodařící fond, nemusel by mít možná dnes systém problémy. To je jen krátkodobá záležitost. Už dnes víme, že schodky budou a budou pořád hlubší. To je fakt, z něhož se prostě jenom díky povinnému státnímu pojištění nemůžeme nikdy dostat. Zřizovat samostatný fond má smysl ve chvíli, kdy má naději na nějaký přebytek nebo zisk. Takovou šanci vážně nemáme. Zachování životního standardu v důchodu by tedy spočívalo na každém z nás…

Komise se shodla na tom, že kromě státního průběžného systému, tedy prvního pilíře důchodového zajištění, musejí existovat další dva pilíře vybudované na vlastním zapojení budoucích penzistů. Jak na to, to jsme navrhli ve dvou variantách.

Jak se liší a kterou podporujete?

Já a se mnou většina komise se shoduje na variantě, aby se z té 23procentní sazby ještě sebraly další tři procentní body a mladí lidé do 40 let si tuto částku spořili na své vlastní stáří podle svého rozhodnutí – ale povinně.

Druhá varianta spočívá v tom, že na sazbu 23 procent už sahat nebudeme, ale když si lidé budou spořit na důchod ze své vlastní kapsy, tak by jim stát jako bonus přidal další (ale maximálně tři procenta) ze státní kasy.

Zkusíte rychlý výpočet pro představu?

VLADIMÍR BEZDĚK (36)
Vladimír Bezděk se narodil v roce 1974 ve Velkých Opatovicích na Blanensku. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a University of Manchester v Anglii. Je ženatý, má tři dcery a jednoho syna. Do kariéry je nechce hnát: „Nepřál bych jim být ekonomy, ať jsou klidně prodavači květin“. Od začátku června je bez práce. Bývalý šéf pojišťovny Aegon a předseda poradního orgánu vlády pro penzijní reformu si chce odpočinout. V plánu je rodinná dovolená v Chorvatsku a potom výlety s dětmi po Česku.

Tak třeba třicet tisíc hrubého v dnešních cenách. Superhrubá mzda pro výpočet pojistného a daní je asi tak čtyřicet tisíc. Z toho by šlo 9200 korun – tedy oněch 23 procent – na odvod do státního pilíře, dalších 1200 korun by si člověk spořil sám a stejnou částku by mu potom stát dodal jako bonus.

To mi připomíná princip stavebního spoření. Čím víc člověk spoří, tím víc od státu dostane. Neměly by se tyto peníze přesunout spíš na důchodové spoření?

Kdyby se mělo stavební spoření, tedy jeho vysoká státní podpora zrušit, byl bych zřejmě pro. Do určité míry samozřejmě akceptuji fakt, že systém stavebního spoření potřebuje „přátelské“ klienty, kteří jen spoří a nikdy nebudou čerpat půjčky – takže vytvářejí zdroje právě na půjčky těm ostatním.

Ale?

Ten systém tu už funguje nějakých patnáct let a dnes funguje sám. Úvěry jsou spláceny a ta masivní podpora státu už potřeba není. To je můj názor.

Změnit důchodový systém je nutné, to říkají všichni. Ale také jsme v období krize. Je nutné zasahovat právě nyní?

Je to nutné. Demografické hodiny nám už odbíjejí. Moje generace narozená v 70. letech má prakticky odzvoněno. Tu už průběžný systém v důchodu neuživí. Samozřejmě, teď to jakoby tak vážné není. Problém nastane, až slabé ročníky současných dětí dospějí do věku ekonomické aktivity.

Na kdy to tipujete? To je jednoduché počítání. Ta první rána přijde tak za dvacet let. Už dneska ale vidíme, že počet lidí mezi 20 a 62 lety začíná klesat. A to jsou ti, kteří dnes vydělávají ostatním na důchody. Naopak věk dožití se u nás stejně jako v celé Evropě stabilně zvyšuje. Takže pět milionů vydělávajících lidí dlouhodobě Česko neudrží?

I když přibude imigrantů a zvýšíme věk odchodu do důchodu, tak za třicet až čtyřicet let bude úbytek ekonomicky aktivních obyvatel až 15 procent. Ale důchodců bude neustále přibývat. Osobně se domnívám, že s rozvojem lékařství a životosprávy u nás demografové hranici budoucího věku dožití spíš podceňují.

Na koho by se tedy měl stát propagačně zaměřit? Mají dnes padesátníci odkládat půlku platu, aby v důchodu vyžili? Nemá smysl investovat třeba do akcií nebo dluhopisů. Na rozdíl od třicátníků v tom horizontu předpokládaných třiceti aktivních pracovních let už nemohou uvažovat tito lidé takové investice za příliš výnosné. Ale spořit má smysl. Ovšem každý by měl uvažovat o tom, že státní důchodový systém vás nejen za čtyřicet, ale za dvacet ani deset let nezajistí tak, abyste si jen z penze uchovali svoji životní úroveň. Je rychlé řešení?

Politici musejí říkat lidem pravdu a nedávat falešné sliby, které není možné splnit. Lidé nejsou hloupí a už teď vědí, že dál to asi tak jako dosud nepůjde.

A vy jste v komisi neuvažovali i o trochu psychologickém nátlaku? Zavést všem rovný důchod na hranici životního minima. A dál? Je tu druhý a třetí pilíř: Člověče, starej se sám…

Zvažovali jsme to. Nakonec jsme tuto variantu vyloučili z jednoho důvodu, před kterým jsme všichni smekli. Kdybychom zavedli rovný důchod na dnešních zhruba pěti tisících korunách, vznikne obrovský problém: Co s invalidními důchody? Jsou tu i mladí invalidé – při úrazu se z pracovního procesu dostanou třeba i ve dvaceti, třiceti letech. A ani nedostali šanci vybudovat si nějaké kapitálové zázemí.

Šlo by přece dávky pro invalidní důchodce od starobních oddělit.

Určitě by zákonem bylo možné stanovit invalidní důchody výrazně vyšší než starobní. Ale zvyšuje se tím riziko, že právě tyto důchody se začnou ve velkém zneužívat. A v tom rozsahu to není možné uhlídat. Takže by nám zbývalo buď rezignovat na průsak důchodových financí pro lidi, kteří systém zneužívají, nebo na chudobu mladých invalidů. Ani jedna z variant není akceptovatelná.

Když je řeč o důchodech, myslí se hlavně na zaměstnance. Ale co podnikatelé?

Ti se mnohdy při odchodu do důchodu už dnes často diví. Oproti zaměstnancům mohou na důchod platit minimální sazbu pojistného, nikoliv procento z výdělku. A potom buď firmu prodají, předají dětem, nebo i zkrachují. A zjistí, že důchod vyplácený státem z minimálního odvodu je pro ně najednou k nepřežití.

Je řešení?

Zeptejte se na Správě sociálního zabezpečení či Ministerstvu práce a sociálních věcí, kolik ročně řeší žádostí o nepřiměřené tvrdosti zákona. Ale všichni vědí, že to tak je, vydělávají měsíčně třeba statisíce nebo víc a odvádějí na svůj budoucí důchod stokoruny. Tak proč se pak diví?

Podnikatelé ale přece nemohou být úplně hloupí. Proč to dělají?

Oni se snaží uniknout nespravedlivému zdanění pracovní síly. A to se u nás falešně nazývá pojištěním. Nedivím se, máme snad největší důchodové pojistné v Evropě a stát křečovitě zachovává průběžné financování, zatímco hodnota důchodů přitom klesá. Tak se nedivme, že polovina OSVČ dnes platí minimální pojistné. A to nemám zprávy o nemocenském pojištění. Zaměstnanci ovšem utéci ze systému nemohou a tak je to ždímá. A zase připomínám, že česká populace dramaticky stárne a ten příjem z platů bude tedy klesat.

Je tu nějaké řešení?

My jsme ho už předložili. Navrhujeme cestu DPH a spotřebních daní – když máte příjem třeba z melouchů, tak je na něj daň z příjmů krátká. Ale stačí z těch peněz udělat jediný nákup a peníze už putují do státní pokladny.

Nejde jen o podnikatele. I „obyčejný“ zaměstnanec má v živé paměti krachy bank a kampeliček. Jak má s důvěrou svěřit své úspory penzijním fondům?

Ten strach bych nepřeceňoval, ale také jsem dalek toho, podcenit tuto nedůvěru. I proto jsme do toho materiálu vložili pojistku. Na přání pojištěnce by veškeré jeho důchodové úspory mohly být vloženy jen do dluhopisů české vlády. Takže pro ty nejopatrnější – za důchod by jim stále ručil jen a jen český stát.

Už dnešní penzijní fondy musejí ze zákona vkládat část investic do státních zajištěných papírů.

Ale klient nemá kontrolu. Současné penzijní připojištění není přesně to, o čem do budoucna uvažujeme. Současné fondy nemají oddělené majetky vlastníků a klientů. To je zásadní chyba. Mezi jejich penězi musí fungovat řekněme Čínská zeď. Ten rentiér musí mít jistotu, že jeho spořené prostředky se nebudou míchat s penězi akcionářů. A když to bude vyřešeno, mohou tuto službu nabízet i banky, investiční společnosti a další finanční společnosti.

Toto obyčejný člověk asi těžko vyhodnotí.

Proto bychom rádi, aby kontrolu převzala Česká národní banka, aby se nemíchaly dluhy vlastníků penzijních fondů a zisky jejich klientů. A naopak. To jenom velmi zjednodušeně.

Co vám vlastně na současném penzijním připojištění vadí?

Přece není možné, abych já jako ekonomicky aktivní člověk dostal při spoření úplně stejné podmínky a zhodnocení jako mí rodiče, kteří už jsou v důchodu nebo těsně před ním. V pětatřiceti letech mám přece jiné nároky na výnosnost, likviditu a bezpečnost důchodové investice než člověk v 68 letech, jemuž to stejně platí děti nebo vnoučata. To je projev důvěry a poděkování, ne investice.

Připojištění je dnes něco jako pseudotřetí pilíř vaší koncepce. Nebo druhý? Nebo co by to mělo být? To je vážně těžké takhle ve stručnosti říct. Ale zkusil bych hodně zkratkovité vysvětlení. V tom druhém pilíři by se lidé ke svým naspořeným penězům neměli nikdy dostat dřív, než splní podmínky pro odchod do důchodu. Ani kdyby čert na koze jezdil. Ovšem v tom třetím pilíři jsou to peníze placené zcela dobrovolně, i když třeba se státním nebo firemním příspěvkem. A tam si dokážu představit, že se za jistých okolností lidé dostanou k těm penězům dřív než při odchodu do důchodu. Jaké okolnosti by to mohly být? Představte si celý život v provozu hutníků nebo horníků. Pokud by jim zaměstnavatel přispíval k důchodu, stát by je neměl diskriminovat při odchodu na penzi třeba v 55 letech. Těch dalších 10 nebo 15 let by prostě už zvládnout nemuseli. Mám to chápat tak, že by zaměstnavatelé v budoucnu nemuseli automaticky přispívat na pojistné svých pracovníků? Ne, to je spíš otázka na účetní systém. My jsme pracovali se současným systémem rozdělení pojistného mezi pracovníka a firmu. Východiskem je 28procentní odvod na pojistné. Ten příklad o hornících byl spíš o něčem nadstandardním. Měl by určit stát taková podporovaná povolání? My to v materiálu neřešíme. Ale logika věci říká, že pokud stát něco zaměstnavateli nařídí, tak se musí podílet na nákladech. Politici rádi zasahují do expertních materiálů. Kdy už by se ten váš zbořil?**

Předem je to těžké říct. Ale vytyčili jsme si čtyři cíle: zrušit falešnou daň ze mzdy, snížit hloubku rozdílu mezi příjmem a důchodem, neohrozit státní pokladnu, zmírnit mezigenerační břemeno. Jestli se nám to nepodaří, tak nám hrozí jedna věc, kterou já nazývám „hlasování nohama“. Mladí a chytří lidé prostě utečou. Evropa je pro ně otevřena.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče