Vláda se rozhodla poslat obří zakázku na sanaci škod k ledu

17. listopadu 2009, 13:05 - Libuše Frantová
17. listopadu 2009, 13:05

Poslanci chtějí zastavit superzakázku na odstranění ekologických škod ve výši až 115 miliardkorun.

Autor: MŽP

Pokud vláda rozhodnutí sněmovny poslechne, mohou České republice hrozit arbitráže.

Lidovci se rozhodli spolu se sociálními demokraty, zelenými a komunisty poslat obří zakázku na sanaci škod k ledu. I když v minulé vládě zástupci lidovců pro zakázku hlasovali, dnes stojí v čele boje za její zrušení. Předseda lidovců Cyril Svoboda tvrdí, že ministerstvo financí postupovalo netransparentně a nezákonně a pokračování tendru považuje za jeden z největších tunelů v novodobých dějinách naší země. Proč má vlastně stát platit za odstranění ekologické zátěže v areálech soukromých firem? Při prodejích státních podniků do soukromých rukou se stát zavázal, že škody způsobené pětačtyřiceti lety extenzivního komunistického hospodaření odstraní. Majitelé privatizovaných podniků v devadesátých letech totiž s hrůzou zjišťovali, že půda v jejich nových firmách je zamořena jedovatými odpady, jejichž odstranění by mohlo přesáhnout hodnotu koupeného majetku.

Pithartova vláda se proto zavázala odstranění škod uhradit, a to až do výše ceny, kterou majitelé za podnik zaplatili. Hodnota garancí za neodstraněné ekologické závazky státu, které vznikly před rokem 1992, dosahuje přes sto miliard korun. Dnes rozhodnutí tehdejší politické garnitury mnozí kritizují, ale to nic nemění na faktu, že závazek je platný, právně vymahatelný a sankcionovatelný.

Sanace postupovaly pomalu Odstraňování ekologických škod postupovalo v uplynulých letech jen velmi pomalu. Dosud se na každou škodu vyhlašovala samostatná soutěž. Ročně se za sanaci starých ekologických škod utrácelo pět až devět miliard korun. Celkově se od počátku devadesátých let do likvidace zamořené půdy investovalo čtyřicet miliard korun, přitom se odstranilo pouze 25 procent škod. Česká inspekce životního prostředí vydala přes tři stovky rozhodnutí, do kdy je nutné ekologickou zátěž odstranit. Do roku 2015 musí být splněno 95 procent termínovaných rozhodnutí. Pokud se tak nestane, má inspekce možnost pokutovat majitele znečištěných lokalit. Je jasné, že se pak majitelé obrátí na ministerstvo financí nejen s požadavkem uhradit škodu, kterou jim ministerstvo financí svou nečinností způsobilo, ale budou žádat odškodnění i za to, že nemohou užívat svůj majetek, který řádně zaplatili. Proto ministerstvo financí v čele s tehdejším šéfem rezortu Miroslavem Kalouskem dospělo k závěru, že situaci je nutné rychle řešit. Na konci roku 2008 vyhlásilo výběrové řízení na superzakázku na odstranění všech ekologických škod, za které se stát zaručil. Jedna firma by převzala celý balík nevyřešených zakázek. Stát by pak provedenou práci vítězi soutěže proplatil, ale jen do výše sumy, s níž by tendr vyhrála. Vláda Mirka Topolánka soutěž schválila a v podmínkách tendru si vyhradila, že nemusí nakonec nikoho vybrat, pokud se jí nabídka nebude zdát výhodná. „Pokud by se škody odstraňovaly podle současné praxe, tedy zadáváním jednotlivých zakázek, nestihl by stát do roku 2015 dostát svým závazkům,“ vysvětloval tehdy Kalousek vyhlášení tendru, který je jedním z největších za existence České republiky. Podle navrhovatelů jde o jedinou možnost, jak očistit krajinu a splnit slib firmám. Podle kritiků tím však hrozí zneužití a rozkradení desítek miliard korun ze státní pokladny, které skončí v kapsách podnikatelů a politických stran. Nejasná výše škod**

V současné době nejsou podle Kalouska dodavatelé motivováni k nejlevnější ceně. Naopak, požadují stále více peněz. Jako příklad uvedl Škodu Plzeň, kde vláda v roce 1992 při privatizaci schválila garanci ve výši dvou miliard korun. Postupně se náklady zvýšily na 12,5 miliardy korun. „Nechal jsem si udělat nezávazný posudek, že za tyhle peníze by se celá plocha dala vybagrovat do šesti a tři čtvrtě metru do hloubky, což se nepochybně nestalo,“ prohlásil Kalousek. Zjistil, že ministerstva životního prostředí a financí dodavateli, jímž byla firma Geosan, schválilo jako supervizora firmu Aquatest, která je spojena s Geosanem v mnoha obchodech. Případ předal orgánům činným v trestním řízení, neboť je přesvědčen, že se tam minimálně dvě až tři miliardy „ukradly“. Proto považuje za mnohem efektivnější a průhlednější superzakázku, jejíž konečná vysoutěžená cena už nebude moci být zvyšována.

Kalouskův předchůdce – exministr financí Bohuslav Sobotka – přiznává, že minulé vlády byly od okamžiku, kdy byly garance poprvé poskytnuty, permanentně vystavovány tlaku na zvyšování garancí. Přesto se připojil k návrhu na zastavení superzakázky. Ale výhrady měl i bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík, který označil cenu za výrazně nadhodnocenou. Na sanace zamořené půdy by podle jeho názoru stačilo 40 miliard korun. Hospodářská komora zase nesouhlasí s tím, že stát řeší odstranění ekologických zátěží jednou zakázkou. Ve více menších soutěžích by měly podle ní šanci uspět i menší domácí firmy.

Jednou zakázkou se podle ministerstva financí zkrátí doba, která je nutná na odstranění škod, a zároveň se zajistí horní mez nákladů. Cena by se nemohla, tak jak je u jiných veřejných zakázek běžné, dodatečně navýšit. „Cena maximálně 115 miliard korun je konečná. Garantuji, že bych nepodepsal žádný dodatek ani náhodou,“ ujišťuje současný ministr financí Eduard Janota. Podle mluvčího ministerstva Ondřeje Jakoba bude celková cena ve skutečnosti mnohem nižší.

Janota navíc přislíbil, že nechá podrobně prověřit všech šest set lokalit, jichž se superzakázka týká.

Právě otázka ceny je ale největším oříškem. Podle ministerstva financí je částka 115 miliard jen fiktivním číslem, které ukazuje strop státních garancí. Je tedy jen vyčíslením státní záruky, ale nikdo neví, jestli budou skutečné náklady na odstranění škod opravdu tak vysoké. Jasno by mělo být až 10. června 2010, což je termín pro podání cenových nabídek. Původně postoupily do druhého kola tendru na obří státní zakázku tři firmy ze šesti uchazečů – Geosan Group, Marius Pedersen Engineering a Enviromental Services. Antimonopolní úřad pak na počátku října vrátil do hry i konsorcium PPF, když zrušil jeho vyloučení ministerstvem financí.

Ale pokud by se obří tendr na odstranění škod neuskutečnil, muselo by ministerstvo financí vypsat nejméně 1100 výběrových řízení. A to znamená další odklad, škody na životním prostředí i zvyšování nákladů na jejich odstranění. A to nejsou jediná rizika. „Tisíc sto rozhodnutí, 1100 razítek úředníků, to je podle mě daleko korupčnější prostředí, ale především je to daleko pomalejší a daleko dražší metoda,“ varuje člen sněmovního rozpočtového výboru za ODS Michal Doktor.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče