Vkladů v bankách ubývá, lidé objevili fondy

03. února 2003, 00:00 - Petr Fejtek, publicista
03. února 2003, 00:00

Rok 2002 přinesl zásadní změnu v hospodaření domácností s úsporamiBankovní vklady domácností hubnou o desítky miliard korun. Zejména na termínovaných vkladech je úbytek tak výrazný, že ani čtyřicetimiliardový příliv na korunové netermínované vklady nestačil k jeho vyrovnání.

Rok 2002 přinesl zásadní změnu v hospodaření domácností s úsporami

Bankovní vklady domácností hubnou o desítky miliard korun. Zejména na termínovaných vkladech je úbytek tak výrazný, že ani čtyřicetimiliardový příliv na korunové netermínované vklady nestačil k jeho vyrovnání.

Z celkového pohledu se objem vkladů domácností v bankách (bez stavebních spořitelen) snížil jen asi o 30 miliard korun (z toho 19 mld. v korunách a 1 1 mld. v cizích měnách). Citelnější je ovšem pokles segmentu termínovaných vkladů, kde oproti konci roku 2001 chybí již 66 miliard korun. Naopak stavebním spořitelnám přinesly pokračující žně další 33 miliardy a výsledkem je celkových 166 mld. Kč vkladů. Tyto spořitelny tak převzaly vlastně celou štafetu střednědobých termínovaných vkladů. Dlouhodobé vklady nad pět let se sumou nepatrných čtyř miliard totiž u nás prakticky zanikly. Dokonce ani vklady s termínem od jednoho do dvou let s pouhými 50 miliardami téměř nestojí za řeč. Tradiční byznys „termíňáků“ se tedy scvrkl na krátké několikaměsíční lhůty, kde stále zůstává přes 400 miliard korun (353 mld. v korunách a 54 mld. v cizích měnách). Již zmíněný nárůst objemu běžných účtů a vkladů na požádání způsobil, že zde celková suma takto expresně likvidních peněz přesáhla již čtvrt bilionu korun.

Konec anonymních knížek způsobil revoluci

Největší nárůst však přesto zaznamenaly podílové fondy, do kterých domácnosti loni vložily více než 40 miliard korun (přes 30 mld. do fondů tuzemských a kolem 10 mld. do zahraničních). Tuto revoluci odstartovala bezpochyby Česká spořitelna využitím zkušeností mateřské Erste Bank při konverzi „bahna“ anonymních vkladních knížek. I obě další banky „velké trojky“ však přiložily ruce k dílu, a tak počet aktivních investorů (nikoli „pozůstalých“ z kuponové privatizace) vzrostl o téměř polovinu k půl milionu podílníků. Z některých údajů vyplývá, že průměrná investice retailového podílníka se pohybuje kolem 150 tisíc korun. V loňském roce také konečně začalo docházet ke zvýšení obliby dluhopisových fondů na úkor absolutní dominance fondů peněžního trhu, což signalizuje postupné opouštění „mateřské investiční školky“. K akciovým fondům je však ještě daleko, protože konzervativní našince k nim přiláká až několikaletý „přesvědčivý“ růst akciových trhů. Zatím překvapivě málo lidí se nechalo chytit i na šidítko zajištěných fondů. Dosud nejúspěšnějším byl pro naše otevřené podílové fondy rok 1999, kdy se jejich majetek více než ztrojnásobil. Tehdy však šlo především o majetek převedený z otevíraných investičních privatizačních fondů (samotné SPIF Český a V ýnosový 15 mld. Kč). Skutečný přírůstek „nových“ peněz byl tedy jen poloviční a nedosáhl ani zdaleka 20 miliard korun. Za loňský rok u nás tak dosáhly fondy přírůstků významně vyšších: celkově sektor OPF členů UNIS vzrostl o 35 mld. Kč a několik miliard korun si připsaly i zahraniční fondy, které nejsou členy UNIS. Přes pokračující úbytek z původně kuponových privatizačních fondů dosáhl samotný příliv nových investic jen do retailových fondů peněžního trhu a dluhopisových fondů 32 miliardy korun.

Roste i počet podílníků

Neroste však jen majetek fondů, možná ještě významnější je nárůst počtu klientů-podílníků. Vyjdeme-li z našich největších fondů v jednotlivých kategoriích, tedy Sporoinvestu a Sporobondu, pak zjišťujeme, že zvyšování počtu nových podílníků odpovídá nárůstu majetku: do dnes již 27miliardového Sporoinvestu přineslo loni bezmála 10 miliard korun také téměř 80 tisíc nových klientů (celkem jich je již kolem 200 tisíc). Ve Sporobondu, jehož majetek se přírůstkem přes pět miliard korun víc než zdvojnásobil, se i počet klientů rozrostl víc než dvojnásobně na 40 tisíc podílníků. Celkem jde tedy jen v těchto dvou fondech o čtvrt milionu podílníků, kteří mají každý průměrně investováno 145 000 Kč. Navíc zůstává ve fondech z kuponové privatizace ještě dalších 100 tisíc podílníků, ti jsou však pasivní a jejich hodnota se pohybuje jen kolem 20 tisíc korun. Počítáme-li tedy jen ony aktivní investory, pak by jich ve všech fondech v České republice mělo být již přes půl milionu.

Cílem je desetinásobek

Půl milionu je sice poměrně pěkné číslo, jde však zatím stále asi jen o každého desátého střadatele. Podíl úspor, které domácnosti stále ještě drží na bankovních vkladech, sice již v loňském roce poněkud poklesl, stále však ještě na různých typech účtů leží tři čtvrtě bilionu korun. Lidé se jen postupně učí a jen pomalu si uvědomují výhodnost různých finančních produktů. Na druhé straně prodělali mnohé nepříjemné zkušenosti a jsou silně nedůvěřiví. Značný konzervatizmus je navíc vlastní i okolním zemím, s nimiž máme historicky mnoho společného. Jak ovšem vidíme na příkladu stavebního spoření, které nyní využívá již téměř pět milionů lidí, podstatnou roli hraje právě trvalá a soustředěná, ale zejména dlouhodobá vysvětlovací kampaň. I u velmi výhodného a bezpečného stavebního spoření byl totiž nárůst klientely jen velmi postupný a dosažení současného stavu trvalo osm let. Vysvětlit dalším milionům lidí výhody fondů a přesvědčit je o jejich bezpečnosti je tedy během na dlouhou trať. Pouhých několik tisíc poradců v bankách má ovšem nejlepší a nejsilnější spojence - statisíce spokojených podílníků.

Šance za humny

Aktuální problém je v tom, že - zejména po „revizi“ statistických dat ČSÚ - vyhasíná naděje na další pokles našich úrokových sazeb. I kdybychom si v prvním čtvrtletí „lízli“ deflace, nebude guvernér centrální banky Tůma při „revidovaném“, tedy vyšším, růstu HDP riskovat. Tuzemské dluhopisy tak přimrzly na 3% výnosech a jen co inflace vystrčí růžky a sazby se ze současných 2,75 % zvednou, jejich ceny začnou klesat. Závěr je jasný: české dluhopisy mají tučné období za sebou, to i peněžní trh je nadějnější (a dokonce s nižším kolísáním). O to víc lákají maďarské, polské i slovenské trhy. Tam ještě sazby o několik procent ty eurozónové i české převyšují. Kdo nyní nakoupí a počká na jejich pokles, vydělá. Ovšem se svíčkovou musí koupit i bůček - tedy pohyb kurzů měn. A že ten dokáže hodně „pohoupat“, předvedla loni i naše koruna. Pro ty méně bázlivé se nabízí ještě jedna šance: akcie středoevropských firem jsou zatím stále ještě podhodnocené. S blížícím se vstupem do EU by se však měla oceňovací mezera či míra podcenění snižovat. Chcete příklad? Vyhodnocením poměru P/E (cena akcie: zisk na akcii) a jeho porovnáním s úrovní belgického Electrabelu by cena akcie ČEZ měla vzrůst z 90 na 158(!) Kč. Několik dalších příkladů podhodnocení středoevropských akcií ukazuje tabulka. Sázení na jednotlivé koně je však hodně riskantní, spolehlivější jsou fondy. A které že jsou stáje favoritů? V dluhopisových dostizích jsou to ISČS-Trendbond a IKS Plus bondový, v drsnější akciové steeple-chase zase ING český akciový a ISČS-Sporotrend. Kdo nevsadí, nevyhraje.

Kam s penězi

1. Kdo nemá stavební spoření na všechny členy domácnosti, ať to rychle napraví. Riziko tvrdé změny zákona však hrozí - může změnit podmínky i pro již založené smlouvy (tedy zpětně).

2. Neexistuje racionální důvod pro držení peněz na termínovaných vkladech. Kromě naivní iluze „pojištění“ nemají oproti fondům peněžního trhu žádnou výhodu. Při delším ča
sovém (investičním) horizontu lze navíc alespoň částečně využít i dluhopisové či výnosově aktivně řízené fondy.

3. Držet vysoké částky v likvidní formě (na běžných účtech) není efektivní. Fondy peněžního trhu mají také jen několikadenní likviditu, lze z nich přímo „odesílat“ splátky i pravidelné platby, jednorázové příkazy třeba i telefonem či přes internet.

4. Pojistné produkty nejsou obvykle jednoduché. Nechte si jejich možnosti a funkci podrobně vysvětlit, nejlépe od nezávislého finančního poradce. Naopak některé zajímavé kombinace (např. s hypotékou) jsou velmi málo známé.

Vklady domácností (mld. Kč)

XII/2001 XI/2002 změna

netermínované 217,5 253,5 +36,0

termínované 518,7 453,1 -65,6

stavební spoření 133,0 166,0 +33,0

Pramen: autor

Akciové tipy

Firma (země) P/E 2002 Obor Podcenění

Český Telecom (CZ) 16,26 telekomunikace 16 %

Portugal Telecom (PT) 18,81

Gedeon Richter (HU) 10,85 farmacie 80 %

Merck KGAA (D) 19,54

ČEZ (CZ) 8,24 energetika 75 %

Electrabel (B) 14,43

Pozn. P/E (price/earnings ratio) je poměr mezi tržní cenou akcie a ziskem na akcii

Pramen: autor

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče