Vítězství k ničemu

28. ledna 2010, 01:00 - Luboš Smrčka, autor vyučuje na VŠE v Praze
28. ledna 2010, 01:00

Představa, že by stát musel zpátky plátcům vracet miliardy, snad dokonce více než sto miliard, vybrané na sociální pojištění, je svým způsobem rozkošná. Vždyť asi v málokom je zabudována láska k daním a pojistným, takže srdce zajásá, když je šance dostat něco zpět.

Jenže v tomto případě plateb na sociální pojištění přece jenom radost trochu hořkne na jazyku.

Za prvé: Nejvyšší správní soud s velkou pravděpodobností rozhodne tak, že dá na „vůli zákonodárce“, tedy vyloží zákon v logice souvislostí. Tím pádem ale nebude nárok na vracení peněz.

Jak se soudci vyspí? Je však jistě možné, že Nejvyšší správní soud rozhodne, že plátci jsou v právu. Popravdě – záleží na tom, jak se soudci vyspí. Ono je totiž stejně argumentů pro i proti. Samozřejmě že ono vynechání v zákoně je vynechání v zákoně a podle rozhodného znění se pojistné v podstatě nedalo zaplatit. Pro demokracii je lepší, pokud zákon platí ve svém smyslu a významu, nikoliv v detailní doslovnosti. Pokud máme mít úctu k zákonu, pak ji získáme pouze k zákonu jako živému systému, nikoliv k zákonu, který je strnulý a mrtvý ve své formální dokonalosti nebo naopak nedokonalosti. Fakt, že zmatení senátoři v listopadu 2006 místo toho, aby fungovali jako pojistka, vnesli do novely zákona o sociálním pojištění zmatek a důležitou, ale nesporně pouze formální chybu, nemůže znamenat, že by bylo neodvádění pojistného v souladu se zákonem. Některé bitvy se vyhrát nedají**

Můžeme nadávat (právem) na vysoké platby a drastickou cenu práce, ale tyto podmínky jsou dány a platí pro všechny. Smyslem zákona je právě učinit podmínky pro všechny stejně nespravedlivé, čili v daném případě umožnit výběr sociálního pojistného. Zákonodárce chtěl, aby byl výběr pojistného umožněn, nikoliv aby ze zákona vyplynulo, že je možné neplatit.

Věc má i druhý háček. Co se stane, když stát přijde o desítky miliard korun na pojistném? Nejprve si je půjčí, jinak to nepůjde. Pak zvýší pojistné, třebas jenom na přechodnou dobu, protože ty miliardy bude muset získat zpět. Pravděpodobně bude ještě agresivnější ve vybírání nedoplatků a v sankcích za opožděné platby. A vyšle kontrolory, aby se tam nebo onde podívali účetnictví na zoubek. Stát má mnoho možností, od toho je to stát.

Nemá smysl radit. Každý ať jedná podle svého. Ale některé bitvy se vyhrát nedají.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče