VÍT OLMER: Reklamy jsou miniaturní filmy

23. ledna 2006, 00:00 - ANDREA CERQUEIROVÁ
23. ledna 2006, 00:00

Pro filmaře jsou největším problémem peníze. Společnosti totiž raději investují do sportu. Režisér Vít Olmer proto už peníze na filmy neshání a raději spolupracuje s televizemi. Režisér Vít Olmer spolupracuje s kabelovou Top TV. Líbí se mu, že je mladá a perspektivní.

Na scénář, který leží v šuplíku, nemůže Vít Olmer sehnat producenta.  foto: Profit - Martin Siebert

Pro filmaře jsou největším problémem peníze. Společnosti totiž raději investují do sportu. Režisér Vít Olmer proto už peníze na filmy neshání a raději spolupracuje s televizemi.

Režisér Vít Olmer spolupracuje s kabelovou Top TV. Líbí se mu, že je mladá a perspektivní. Věnuje se v ní teleshopingu. „S reklamou mám už zkušenosti -za minulého režimu jsem na ní pracoval v Art Centru. Není to špatná práce a od filmů se zase tolik neliší. Teleshopingy, které dělám, nejsou jen stupidní reklamou na výrobky, ale také tak trochu vtipnými miniaturními hranými příběhy, a to mě baví,“ říká Olmer.

Vedle toho pracuje na pohádkách pro Českou televizi - je znechucen současnou situací ve společnosti, ale kritické filmy, jako byly třeba Bony a klid z osmdesátých let, jej v době, kdy noviny denně chrlí jednu hrůzu za druhou, už nelákají.

NA SHÁNĚNÍ PENĚZ UŽ NEMÁ VĚK

Problémem pro něj, jako i pro jiné filmaře, jsou peníze. „Nedávno jsem viděl americký film Prokletí bratří Grimmů. Rozpočet na něj byl osmdesát milionů dolarů, což je sedmdesátkrát víc než na český film! O čem dál hovořit. I v těchto skromných podmínkách se však snažíme, doslova v poklusu, s jazykem na vestě, o co nejlepší výsledek,“ vysvětluje Olmer.

Jeden svůj scénář má dokonce v šuplíku. Nemůže však sehnat producenta a pár milionů korun coby základ. „Jedná se o komedii s hořkým podtextem, podobnou filmu Jako jed, který jsme dělali se Zdeňkem Svěrákem,“ říká, ale iluze o realizaci si nedělá.

Peníze už Olmer neshání. „Už na to nemám nervy, ani věk. Ponechávám to mladším. Dříve jsem je sháněl. Třeba když jsme dělali Nahotu na prodej, měli jsme dělat i Nahotu na prodej II. Objížděli jsme s Krampolem banky, on vtipkoval, já vychvaloval scénář, všude nám potřásali rukama a pak nám nakašlali,“ vzpomíná.

MINISTERSTVO KULTURY JE ZBYTEČNÉ

Na jeho film Playgirls přispěly třeba Fernet Stock či Plzeňský pivovar. „Jejich výrobky byly potom součástí filmu jako rekvizity,“ říká Olmer. Podle jeho slov se však jednalo o relativně malé částky, proto bylo velmi těžké poskládat z nich nezbytnou částku pro výrobu filmu.

„Společnosti dávají spíš na sport, protože se tím zřejmě víc prezentují. Na kulturu se pořád dívají skrz prsty. To je ale stará tradice. Tyl umřel hlady, Němcová umřela hlady. Češi mi tím lezou na nervy. Máme i jeden z nejnižších rozpočtů na kulturu - ani ne jedno procento. Z toho jde mnohonásobně víc na platy úředníků, než na konkrétní projekty. Ministerstvo kultury bych okamžitě zrušil. Je to naprosto zbytečná organizace, která zaměstnává stovky úředníků a pro kulturu nemá absolutně žádný přínos,“ rozhořčuje se Olmer.

ZLIKVIDOVALI JSME I TO DOBRÉ

V minulém režimu byl zaměstnancem Barrandova, kde všichni režiséři brali symbolické platy. „S příchodem Marhoula nás všechny vyhodili a jsme na volné noze. To je tragédie - jednou točíte, pak třeba tři roky ne,“ stýská si.

Ačkoli se Olmer minulého režimu nezastává, mrzí ho, že některé jeho „vymoženosti“ po revoluci skončily. Vedle „záchranné sítě“ pro režiséry třeba také dětský film. „Například film Páni kluci, ke kterému jsem napsal scénář, se prodal do spousty zemí a dodnes se hraje. Jenže po revoluci se uvažovalo jen o okamžitém zisku, nikoli o tom, že peníze z dětského filmu se vrací léta. Bylo to krátkozraké,“ dodává Olmer.

VÍT OLMER

Absolvent DAMU (herectví) a FAMU (filmová a televizní režie). Přebíral ocenění na festivalech v Karlových Varech, Praze, Mnichově, Berlíně, Tagošimě, Pule či Washingtonu. Vydal knížku vzpomínek, povídek, fejetonů, novelu ze smíchovského Bronxu. Publikoval povídky v Playboy, fejetony ve Svobodném slově, nyní v MF Dnes. Je potřetí ženatý, má syny Matěje (26) a Vítka (14). Je mu 63 let.

ŽIVOT NA HONORÁŘ

Vít Olmer, jako většina jiných režisérů, žije výhradně z autorských honorářů, přičemž jednou ročně zaplatí finančnímu úřadu daně. Z jeho zisků se nedá vypočítat měsíční průměr. „Je to nevyzpytatelné.

V nepravidelných intervalech natočím film, peníze za něj si musím rozložit na delší dobu - dva roky z něj však rozhodně nepřežiji.

Proto musím pracovat třeba i na reklamách,“ říká. Za film jsou honoráře různé - v průměru tak sto až sto padesát tisíc korun za jeden.

VÝBĚR Z FILMOVÉ TVORBY

Olmer coby herec: Ďáblova past, Jarní vody, Vysoká zeď, Holka na zabití

Dokumenty: Občané s erbem, Čeleď brouků finančníků

Celovečerní filmy: Co je vám, doktore, Jako jed, Bony a klid, Tankový prapor, Ta naše písnička česká, Nahota na prodej, Playgirls

Televize: Modrý kámen, Tuláci, Trampoty vodníka Jakoubka, Sůva z nudlí

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče