Víra netáhne

24. srpna 2010, 14:05 - Jaromír Bartůněk
24. srpna 2010, 14:05

Náboženství a církev je fenoménem po téměř tisíciletí. Optikou dnešní rychlé doby, která je ovlivněná technikou a neustálou on-line komunikací, je takřka nehybná. Někdy lidmi a společností hýbala více, někdy méně, ale nikdy málo.

Autor: Zuzana Šmajlerová

Církev je instituce. Přestože její vliv kolísá, její význam pro formování společnosti nemůže nikdo zpochybnit.

Pokud se podíváme na názor veřejnosti na církev a náboženství, za věřící se považuje čtvrtina obyvatel země, jejich podíl ale pomalu klesá (od roku 2000 asi o 3,4 %) a víru považuje za důležitou jen 33 % populace (v roce 2005 to bylo také 33 %). Zajímavé je, že více věřících je mezi ženami a více než třetina věřících lidí je starších než 60 let. Nepřekvapí, že nadprůměrné procento věřících je tradičně na jižní a východní Moravě, ale také v jižních Čechách a na Vysočině. Nejnižší procento věřících najdeme na severu Čech. Nejvíce věřících se přitom rekrutuje z nižších a středních příjmových pásem.

Výzkumná agentura dala lidem 22 možností výběru na záludnou otázku „Co je pro vás důležité pro dosažení úspěchu v životě?“. Na posledním, 22. místě se umístila odpověď „Jakého je člověk náboženského vyznání“. První, zlatou příčku obsadila odpověď „Mít štěstí“. (zdroj: MML – TGI ČR, IV. kvartál 2009 – I. kvartál 2010). Jsou tato data důkazem o klesajícím významu víry a církve? Neřekl bych, že nejčastější odpověď „Mít štěstí“ je důkazem racionálního pragmatismu a ateismu. Spíše naopak. Ovšem to velmi časté české „věřím v něco vyššího, ale nevím v co“ není v pravém slova smyslu vírou, je to spíše dokladem dalšího výsledku téhož průzkumu, a to, že se 53 % procent dotázaných považuje za duchovního člověka.

Víra a církev

Bible považuje víru za dar. Kristus církev označil za svou nevěstu. Bible o ní mluví i jako o Kristově tělu. Smyslem tohoto článku není pojmenovat jednotlivé náboženské kategorie, či vysvětlovat historické souvislosti víry a církve. Bez znalosti historie se ale při hledání názoru na aktuální stav víry a církve nelze obejít. Jejich absence je totiž jedním z největších problémů společenské diskuze o aktuálních otázkách církve. Dnešní otázky kolem církve je třeba vidět v historických souvislostech, bez jejich znalosti je totiž nelze správně pochopit. Církev, zejména katolická, počítá čas v jiných jednotkách. Právě svým, někdy až nesnesitelně pomalým postupem dává impulz k zamyšlení a pokoře. Tyto hodnoty bychom si měli rozhodně připomínat častěji.

Církev a svoboda

Lidé, kteří nejsou v přímém vztahu a kontaktu s církví, se v posledních letech dozvídají o církvi především z médií, a to v souvislosti s různými kontroverzemi. Vášně vyvolává zejména katolická církev svými názory například na homosexualitu, potraty, antikoncepci nebo rozvody. Velké polemiky vyvolávají i majetkové nároky církve. Média jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud se tedy jedná o podezření na omezení svobody, jsou média obvykle nekompromisní. Jenže žijeme v Česku, kde historické souvislosti mnoha lidem unikají, navíc absence 40 let výuky historie bez ideologických dogmat se na znalostech o historii církve projevila. Základy historie církve, zejména katolické, a základy znalosti křesťanství by měly patřit k běžným znalostem. Soudit bez nich objektivně církevní dogmata, která vyvolávají vášně, je těžké a mnohdy nespravedlivé. Upřímně řečeno, bez znalosti křesťanství a jeho historie nelze pochopit i spoustu současných kulturních, uměleckých nebo politických událostí. Církev ale musí podstoupit konfrontaci, mnohdy značně bouřlivou, s moderní společností.

Církev v otázkách hýbajících veřejným míněním, zejména v otázce antikoncepce, pohledu na přirozenost homosexuality, právo na rozvod, dnes nemůže obstát, a nestane se nositelem většinového názoru. Zcela oprávněně pobuřuje veřejnost nejednoznačný a váhavý postoj katolické církve k celé řadě sexuálních skandálů. Ale každý názor církve na tu či onu problematiku je podložen a argumentován a vždy stojí za to ho studovat. Je to namáhavé a obtížné a v dnešní době neustále se valících informací zdánlivě nemoderní.

Církev a křesťanství přinášejí zásady

Po staletí vytvářená pravidla přijatelného a nepřijatelného chování a jednání vyústila v přijetí obecně závazných psaných norem, které všichni musíme respektovat a stát je vynucuje. Lidé je také znají, protože musí. Musí se podle nich chovat, učí se o nich. Zásady, tedy ten „vyšší princip mravní“, jsou ale ponechány na vlastním uvážení, na rodině, na nepsaných pravidlech. 40 let devastace mravních zásad, rezignace na důstojnost vlastních názorů a postojů, zanechaly na české společnosti větší škody, než si připouštíme. Jistě to souvisí i se zásadami křesťanskými, které jsou zcela přirozenou součástí kultury chování a jednání v Evropě po mnoho desetiletí.

Proč Švýcara ani nenapadne nezaplatit daně a překročit povolenou rychlost? Proč se ve Španělsku nebo Itálii v neděli zastaví život? Proč jsou k sobě lidé v Německu nebo Rakousku tolerantnější a ohleduplnější na silnicích? Proč v USA, zemi neomezené svobody a možností, je pro politika nepřijatelné nevěřit v Boha a nectít křesťanské zásady? Proč se devadesátá léta v Česku stala mnohdy nemorální honičkou za majetkem, sebeprosazením, či slávou? Tyto otázky jen zdánlivě nesouvisejí s dnešním tématem. Křesťanství v našem prostoru je nositelem hodnot a zásad, které by se zejména v otázce vyrovnání se s materialismem a pochopení významu svobody jednání a hodnot a pravdy měly stát součástí přirozených pravidel, na nichž náš život stojí.

Církev a majetek **

Dnes platí archaická pravidla, kdy stát financuje chod registrovaných církví. Jinak to totiž ani nejde, protože stát reprezentovaný komunistickým režimem v minulosti církvím odebral takřka veškerý majetek. Tato nespravedlnost musí být napravena, na tom se shoduje celá demokratická politická reprezentace. Jakou formou a způsobem, na tom se politická reprezentace shodnout už nedokáže. Otázka financování církví, jejíž součástí je i majetkové vyrovnání za zabavený majetek, je stěžejní otázkou, kterou dnešní stát musí vyřešit. Politické strany by tuto otázku neměly využívat pro získávání politických bodů ani k vyvolávání emocí vůči církvím. Ty si to totiž nezaslouží. Diskuze o církevní dani, kterou by registrovaní členové církve platili, by ale měla být nedílnou součástí úvah. Čtyřletý volební cyklus a životnost politiků jej kopírující se zdá být pro církev jepičí existencí. Dohodu jsme stále nenalezli.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Ve čtvrtek je svátek! Obchody zůstanou zavřené
Úsporné bydlení: do čeho investovat, abychom ušetřili
Nelíbí se vám na vysoké? Studium můžete ukončit, změnit nebo přerušit
Nová občanka rychle a bez problémů
Kdy máte v práci nárok na placené volno?
Auta
Ministr Ťok hraje mrtvého brouka. O přínosu měření na…
Volkswagen T-Roc dostal konečně údaje o motorech a v Německu už i ceny
Porsche Panamera Turbo S E-Hybrid Sport Turismo je nejšílenější kombi na světě
Pět dobrých, ale nesmírně rizikových ojetin, které vás mohou stáhnout z kůže
Subaru S208 je rychlejší a ostřejší STI se silnějším motorem. U nás nebude
Technologie
Intel oficiálně představuje Coffee Lake. Parametry, ceny a novinky nových procesorů
Star Trek: Discovery si můžete vychutnat na Netflixu, a to i s klingonskými titulky
Doporučené PC sestavy: Poradíme, jaké komponenty vybrat
3D obraz jako z videohry. Canon vyvinul technologii, která vás při fotbalu dostane přímo na hřiště
Skype for Business nebude mít dlouhý život. Nahradí ho mladší Teams
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít