Víno jako inspirace

28. července 2003, 00:00 - Tomáš Dominec, místopředseda České asociace dovozců vín
28. července 2003, 00:00

aneb "Šampaňské piji, když jsem veselá, i když jsem smutná"Víno inspiruje umělce k tvorbě, osobnosti k pronášení moudrých poznámek a prostý lid k veselému popíjení. Jak praví jedna z klasických vinařských moudrostí: "Kdo nemá rád víno, ženy a zpěv, zůstane bláznem po celý život.

aneb „Šampaňské piji, když jsem veselá, i když jsem smutná“

Víno inspiruje umělce k tvorbě, osobnosti k pronášení moudrých poznámek a prostý lid k veselému popíjení. Jak praví jedna z klasických vinařských moudrostí: „Kdo nemá rád víno, ženy a zpěv, zůstane bláznem po celý život.“

Pozoruhodné je, že téma pěstování a zpracování vinné révy nacházíme i v nejstarších dochovaných uměleckých památkách. Egypťané, Féničané, Sumerové - všichni považovali vinařství za důležitou součást života společnosti. Veselo začalo být ale až s dobou antickou, kdy bůh Bacchus (či Dionýsos, chcete-li) dodal pití vína ráz nevázaných radovánek. Včetně chmurných důsledků při nemírném pití, jak dosvědčuje osud nešťastné Ariadny. Jestliže výtvarné umění od těch časů hojně využívalo vinařské symboliky, co potom říci o umění slovesném? Kolik básní vínu věnovali jen naši klasikové! Neruda, Hrubín, Seifert, Halas, Gellner, stejně tak jako celá škála moderních autorů se hrdě hlásí k vinné révě jako uctívané múze. Ve světové literatuře bychom pak vytvořili nekončící seznam autorů, až bychom se dostali k Shakespearovi a od něj proti proudu času znovu do bohaté a plodné antiky.

Nezapomeňme na hudbu

Díla Verdiho, Mozarta, Rossiniho nebo Janáčka dokládají za všechny ostatní, že víno dokáže bez problémů inspirovat i díla operní. Na opačném konci hudebního spektra pak můžeme najít téměř bezednou pokladnici lidové tvorby. Písně inspirované vínem jsou buď bujaře veselé, nebo melancholicky posmutnělé. Stejný průběh má i jejich zpěv při návštěvě ve sklípku. Souvisí to s postupně uvadající čilostí popíjejících, případně s rostoucí výší útraty. Nejspíše však obojího dohromady. I tak je v těchto písních vždy patrný rozdíl mezi „začouzenou restauračkou“ přátel pivního moku a podstatně méně zadýmeným sklípkem vinařským. V písních určitě, v praxi jen proto, že vinaři chodí kouřit ven.

Víno, zpěv - a co ženy ?

Už dávno přišlo mužská část lidstva na to, že dva nejvydatnější inspirační zdroje - tedy ženy a víno - je nejlepší spojit dohromady. K čemu všemu takové spojení může vést, dokládá výrok G. B. Shawa: „Bacchus dává od všeho. Víno, kostky, hudbu - i ženu bližního tvého.“ Nicméně ženy to ve svém vztahu k vínu neměly společensky jednoduché a předlouho byly odsouzeny do role pasivních přihlížejících, jimž je dovolen tak maximálně sladký likér. Dnes je naopak dokázáno, že pokud jde o víno, jsou ženy dokonce lepšími a citlivějšími degustátorkami. A že ani ve spotřebovaném množství nemusí hrát proti mužům druhořadou roli, o tom svědčí slova Madame Bollinger ze stejnojmenné firmy v Champagni: „Šampaňské piji, když jsem veselá, i když jsem smutná.Ve společnosti to považuji za samozřejmost, ale dám si ho také někdy, když jsem sama. Nemám-li hlad, jen si s ním pohrávám, mám-li hlad, piji ho rovnou. Ale jindy se ho ani nedotknu - samozřejmě pokud nemám žízeň.“

Lidová tvořivost

Největším zdrojem je ale víno pro perly lidové tvořivosti. Písněmi počínaje a pijáckými citáty konče. „Jsou jen čtyři období, kdy můžeš víno pít. Jaro, léto, podzim a zima,“ informuje nás jedno z podnětných úsloví. Jiná naopak nabádají ke střídmosti: „Pijeme proto, abychom se povznesli, ne proto, abychom poklesli,“ říká přísloví dávné Persie. Další pořekadla ovšem opouštějí otázku konzumace a věnují se závažnějším životním otázkám: „Mladé víno, staré ženy - čertovo je nadělení!“ povzdechne si nejeden piják vína, netušíc, že dotčené představitelky opačného pohlaví by mohly snadno kontrovat: „Na starém do mlýna, na mladém do vína.“ A navíc přitom nevinně předstírat, že řeč je o koních. Stovky dávných pořekadel i současných bonmotů inspirovaných vínem poslouží při téměř každé příležitosti. Až tedy třeba uslyšíte projev vám zvláště nesympatického politika, vzpomeňte si na jednu starou vinařskou pravdu: „Prázdné sudy nejvíc duní“. A hned vám bude lépe. Zejména, když si v tomto horkém létě navíc ještě otevřete láhev dobře vychlazeného rosé.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče