Víno dělal už jako školák

13. června 2005, 00:00 - DANA RYBÁKOVÁ
13. června 2005, 00:00

MILOŠ MICHLOVSKÝ Réva a víno provázejí život Miloše Michlovského od raného dětství, kdy chodil s otcem a dědečkem do rodinného sklípku, přes studia, zaměstnání až ke konečnému rozhodnutí před více než deseti lety. Tehdy založil vlastní firmu Vinselekt Michlovský.

MILOŠ MICHLOVSKÝ Réva a víno provázejí život Miloše Michlovského od raného dětství, kdy chodil s otcem a dědečkem do rodinného sklípku, přes studia, zaměstnání až ke konečnému rozhodnutí před více než deseti lety. Tehdy založil vlastní firmu Vinselekt Michlovský. První víno vyrobil, když skončil základní školu. „Myslím, že bylo dobré, vypilo se. Klidně bych si ho dal i dnes. Už by ale mělo hodně roků a nevím, jestli by tak dlouho přežilo,“ říká Miloš Michlovský, majitel společnosti Vinselekt Michlovský. Do tajemství výroby vína ho už odmala zasvěcovali děd a otec v rodinném sklepě v Rakvicích. Před rokem 1989 pracoval ve vědecko-výrobním sdružení, které se zabývalo šlechtěním a zaváděním nových odrůd vinné révy. A samozřejmě pracoval na domácím vinohradu, jenž dával víno nejen pro vlastní potřebu, ale i přebytky pro známé. „Po roce 1989 nás začali strašit, že kvůli prodeji těchto přebytků se budeme muset zaregistrovat. Buď jako rolníci, nebo jako firma. Tak jsem se zaregistroval,“ uvádí Michlovský. Začínal s 20 ary vinohradu. VŠECHNY ÚSPORY DO FIRMY Vědecko-výrobní sdružení zaniklo, jeho pracovní náplň „přetáhl“ Michlovský na Zahradnickou fakultu v Lednici, kde pracoval. V roce 1993 zprivatizoval Šlechtitelskou stanici vinařskou v Perné a přešlápl „na volnou nohu“. Podnikat začínal prakticky z ničeho, jak pokud šlo o vinice, tak o zařízení na zpracování révy. Fyzická osoba, podnikající navíc v takovém oboru, to nebyl pro banky příliš důvěryhodný klient na úvěrování. „Firmu jsme budovali z toho, co jsme vydělali nebo si vypůjčili od známých. Šly na to samozřejmě všechny domácí úspory a rezervy. Až po přinejmenším pěti letech se objevily první šance na úvěry u finančních ústavů,“ vzpomíná Michlovský. Investoval do zařízení, aby mohl od poloviny devadesátých let stáčet víno do lahví. Peníze šly přirozeně i do vinic, kterých dnes na Moravě patří Michlovskému 130 hektarů. Rozšiřování vinohradu se věnoval hlavně poslední roky před vstupem Česka do Evropské unie. Stejným datem totiž tato možnost skončila. „Ročně jsme budovali deset až patnáct hektarů nových vinic. Hektar vyjde na 650 až 750 tisíc korun, dotace je tak 250 tisíc. Zbylého půl milionu jsme museli na každý hektar vinic vynaložit z vlastních zdrojů,“ podotýká Michlovský. Původně si představoval, že ještě před vstupem do Unie bude mít přibližně 200 hektarů vinic. Dnes už je bude muset jedině koupit od těch, kdo sice vinohrad vlastní, ale nemají o něj zájem. „Další rozšiřování teď není prioritou. Myslím, že 130 hektarů je celkem dost. Nyní nás bude spíš čekat rekonstrukce vinic,“ říká Michlovský. Připouští však, že o koupi dalších vinic tak trochu uvažuje. „Uvidí se, v jakém budou stavu a hlavně - kolik budou stát,“ dodává. HROZNY JEN Z MORAVY

Vloni dokončil Vinselekt nejrozsáhlejší investiční akci za svou existenci. Nové výrobní provozy se špičkovými vinařskými technologiemi a administrativní budova přišly na 65 milionů korun. Vinselekt je nyní schopen vyrobit a skladovat přibližně tři miliony litrů vína.

Na zhruba polovinu produkce má hrozny z vlastních vinic, druhou polovinu vyrábí ze suroviny dodavatelů z okolí. „Máme dva tři strategické dodavatele a zhruba tři čtyři další. Od drobných pěstitelů hrozny nebereme, protože je těžké zajistit jejich kvalitu,“ tvrdí Michlovský.

Dodavatelé ošetřují vinice a pěstují hrozny podle jeho potřeb. Všichni jsou z Moravy. „Náš vinařský zákon nedovoluje vyrábět víno z dovezených moštů. Hrozny se dovézt dají, ale bylo by tam vysoké clo,“ uvádí Michlovský k tomu, proč nezpracovává zahraniční surovinu. Výsledný produkt prodává i prostřednictvím maloobchodních řetězců.

KRÁL VINOHRADU A CHILE

Strategické partnerství má se společností Stock Plzeň. Jeho výsledkem je značka Král Vinohradu, která odstartovala svou pouť velkou reklamní akcí vloni na podzim. „Nástup byl neskutečně bombózní. Pak se to zvolnilo a postupně přišla konkurence zahraničních vín. Nejde jen o vína ze zemí Evropské unie, ale také ze zámoří. Pro lidi tady byla nedostupná, tak si je chtějí vyzkoušet. To vyvolává tlak na tuzemské výrobce. Myslím, že to není správná cesta, ale mnohé podniky se snaží podřídit diktátu nízkých cen,“ říká Michlovský.

Zatím nepatrnou část produkce vyváží - do Hongkongu, Irska, Belgie, Německa. Zkušební vzorky putovaly i do USA, v centru pozornosti je také Japonsko a Rusko. „Vývoz není významný, jsou to takové první vlaštovky. Obchod s kvalitními víny se musí budovat velmi postupně,“ soudí Michlovský.

Do zahraničí však pronikl i zcela netradičním způsobem. V tuzemských podmínkách má ojedinělý projekt - hospodaří na 5,5 hektaru vinic v chilském Aconcaqua Valley. „Je to vysoko v horách. Tam jsou velmi originální vína,“ podotýká Michlovský. Bylo by asi obtížné mít v Chile vlastní firmu, která by na této vinařské „zahrádce“ hospodařila, proto se mu o vinohrad a zpracování vína starají chilští kamarádi - vinaři.

MILOŠ MICHLOVSKÝ

Narodil se v roce 1953. Po maturitě na Střední vinařské škole ve Valticích vystudoval Zahradnickou fakultu Moskevské zemědělské univerzity a dva roky strávil při praxi na Jaltě. Už tam se věnoval problematice šlechtění vinné révy, hlavně odrůd odolných vůči chorobám, škůdcům a mrazu. Výsledkem byly první české rezistentní odrůdy - bílá Malverina a modrý Laurot. Po roce 1989 pracoval na Zahradnické fakultě v Lednici. Podniká od roku 1993.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče