Vínečko dotacemi pančované

22. září 2011, 15:48 - Táňa Králová
22. září 2011, 15:48

Bezmála dvě stě milionů korun dali daňoví poplatníci za pět let na reklamu tuzemských vín. Financují ji i všichni vinaři, slouží ale jen některým

Sluncem slazená, nocí kořeněná, dotacemi pančovaná. Taková jsou vína z Moravy, vína z Čech. Stát i přes zoufalý stav veřejných financí vydává každý rok desítky milionů korun na přesvědčování občanů, aby pili bílé, červené a růžové od tuzemských vinařů. Stejným dílem přispívají na reklamu i vinaři a pěstitelé hroznů. Za loňský rok se takto celkem poskládalo osmdesát milionů korun. O tom, za co se peníze utratí, rozhoduje jedenáct lidí z politicko-podnikatelské rady Vinařského fondu (VF). A dost nešťastně, dlouhodobě kritizuje řada vinařů zvučných jmen, kteří vozí medaile z prestižních zahraničních soutěží a doma jejich vína vyčnívají kvalitou. Veřejně ale až na výjimky proti fondu vystupovat nechtějí.

Supermarkety místo sklípků

V loňském roce nadělil erár na propagaci vína čtyřicet milionů korun, dalších pět milionů přisypal na účet fondu Jihomoravský kraj. Vinaři odvádějí z každého litru padesátník, pěstitelé platí za hektar vinice 350 korun. Dohromady nasypali vinohradníci a vinaři za loňský rok do VF třicet milionů korun. Suma sumárum – v minulém roce dostal fond do vínku úctyhodných osmdesát milionů. Jak prospěly moravskému a českému vinařství?
Za 16,5 milionu korun si Češi a Moravané mohli připomenout, že existují vína z Moravy, vína z Čech. Tolik peněz šlo na nic moc neříkající propagaci národní značky v televizi, na billboardech a inzeráty v médiích. Dalších jedenáct milionů korun posloužilo na promotion tuzemského vína v obchodních řetězcích. Na regál přitom stačí dát kouzelnou cedulku akční cena a kupující už ví, po čem sáhnout. Místo aby fond z vybraných příspěvků hlavně pomáhal zachovat kolorit jižní Moravy s vinařskými sklípky a pozvedl celé vinařství, hrne peníze do řetězců na podporu prodeje zboží od největších vinařských závodů. Ředitel Vinařského fondu Jaroslav Machovec má pro to vysvětlení: „V řetězcích se prodají tři čtvrtiny veškerého vína včetně dovezeného. Do této sítě dodává zhruba patnáct největších vinařských firem, které takto uplatní 65 procent z celkem prodaného moravského vína.“ Dává tím za pravdu kritikům, kteří dotační politice fondu vyčítají protežování velkých vinařských společností. Některé přitom vozí suroviny ze zahraničí, dokonce se stává, že cizí vína vydávají za moravská. Nešušká se o tom jen mezi vinaři, podvody potvrzují i kontroly Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Dovážená vína jsou levnější. Tuzemská prodražuje i daň odváděná ze zákona do Vinařského fondu.

Deset let a dost?

Příští rok to bude deset let, co fond vznikl. Nedozrál čas se zamyslet nad tím, čemu pomohl, a organizaci fungující dle zvláštních pravidel zrušit? Nebo si alespoň lépe pohlídat, kam peníze tečou a co přinášejí? Ministr zemědělství Ivan Fuksa (ODS), do jehož agendy tento autonomní fond spadá, chce ve svém resortu kvůli úsporám rušit kdeco, Vinařský fond ale nedá. „O jeho zrušení v současnosti neuvažujeme. Je to velmi důležitý nástroj, který podporuje konkurenceschopnost našich vinařů,“ hájí ho Fuksa a odkazuje na podobnost se sousedním Rakouskem a Německem. „Fond pomáhá udržet zaměstnanost zejména na jižní Moravě nebo severních Čechách. Podporuje turistiku a péči o krajinu,“ argumentuje ministr. Nepomýšlí ani na to, že by se změnilo financování aktivit Vinařského fondu. Třeba aby si je hradili sami vinaři a vinohradníci a stát z jeho sponzorování odstoupil. Fuksa jen připomíná, že fond dostává ze státního rozpočtu tolik, kolik do něj vloží zejména sami vinohradníci a vinaři podle rozlohy vinic a produkce vína. „Tak to stanoví zákon, který odsouhlasila EU,“ podotýká.
Všichni, kteří se s Vinařským fondem dobře sžili, se nemusí obávat ani šéfa státních financí Miroslava Kalouska (TOP 09), jinak zarputilého odpůrce všemožných fondů. „Neotáčejte nožem v ráně,“ reaguje Kalousek, který už dříve fondy diagnostikoval jako vřed na těle veřejných financí. Připomíná, že Vinařský fond si nikdy nepřál, stejně jako každý jiný mimorozpočtový fond. „Je to ale věc ministerstva zemědělství a do toho já jim nemůžu mluvit,“ nejde Kalousek proti Fuksovi, svému bývalému prvnímu náměstkovi, s nímž má dobré vztahy.

Kdo řídí, ten bere

V radě VF má stále hlavní slovo stará garda i přes určitou obměnu, kterou orgán svébytného fondu prošel po neuvěřitelných peripetiích před dvěma lety. O jeho složení (viz Radní přes víno) se rozhodovalo při zákulisních politických jednáních. Tehdejší ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS), který radní z titulu své funkce jmenoval, moc průvanu do rady nepustil. Tatam zůstala i jeho dřívější slova o tom, že „marketingová politika fondu by měla zahrnovat větší spektrum výroby vína, než je to, co dnes podporuje“. Finanční příspěvky z fondu hlavně na účast v soutěžích, výstavách, vinobraní, festivalech vín či různých slavnostech mohou čerpat také jednotlivá vinařství. „Počet žádostí roste, vždy uspěje kolem devadesáti procent uchazečů,“ vyčísluje ředitel Machovec. Radní si schvalují dotace také na své akce a svůj byznys. Kupříkladu ZD Sedlec, jehož předseda Jan Hajda (ČSSD) je členem rady, dostalo na tři loňské akce tři sta tisíc korun. Stejnou částku získal Bohemia Sekt na soutěž sommeliérů. Dlouholetým členem rady VF je šéf Bohemia Sektu Josef Vozdecký. Místopředsedou rady je Stanislav Rudolfský z Vinných sklepů Kutná Hora. Na kutnohorské Svatováclavské slavnosti konané před rokem společnost obdržela 150 tisíc korun.
Podíl úspěšně vyřízených žádostí je vysoký i díky tomu, že mnozí vinaři bez vazeb na vedení fondu se o podporu vůbec nehlásí. Místo vyplňování dotačních formulářů se věnují kvalitě svých vín a s Vinařským fondem mají společné jen to, že mu poslušně odvádějí zákonné poplatky.

Nedostávají podpory, ale medaile

„Přerozdělování peněz je podpora neschopnosti. Po fondu nic nechci, nikdy jsem nevzal na vinařství ani korunu dotací,“ říká Josef Valihrach z Krumvíře. Rodinné vinařství Valihrach patří v Česku k nejoceňovanějším, za svá věhlasná vína sbírá medaile na světoznámých kláních. Uznávanému vinaři vadí, že existenci Vinařského fondu nařizuje zákon, místo aby taková aktivita byla dobrovolná.
Dotace z VF nečerpá ani vinařství Spielberg orientované na špičková vína. Jeho šéf Jaroslav Javornický obecně podporu vinařů hájí, měla by ale fungovat jinak. „Předražené billboardy na vína z Moravy, vína z Čech nikomu nic neřeknou. Peníze, které fond vydává, se rozumně nevracejí do podpory tuzemského vinařství,“ namítá. Marek Líbal z Horních Dunajovic, který si nedávno přivezl z prestižní soutěže v San Francisku zlatou medaili za Sauvignon Blanc, je úspěšný i bez fondu. „Přímo pro nás důležitý není,“ hodnotí vinař ze Znojemska. Nesveze se ani s kampaní na svatomartinské, protože ho nevyrábí. Růžové víno dělá jen okrajově, takže efekt pro něj nemá ani jeho propagace, do níž fond loni investoval přes pět milionů korun. Někteří však kampaň na růžové chválí. Také populární vinařství Sonberk využívá marketingových aktivit VF omezeně. „O podporu jsme naposledy žádali před třemi lety a dostali asi dvacet tisíc korun,“ vzpomíná obchodní a marketingová ředitelka Vladimíra Mrázová. Chápe, že Sonberk přispívá svou malou mírou do velkého koláče. Věří přitom, že do budoucna se koláč víc rozloží i na malá vinařství.

Na co dotace jsou

Fond deleguje spoustu aktivit na Národní vinařské centrum, kterému za to dobře platí. Pravidelně sponzoruje také Svaz vinařů. Čtvrt milionu ročně posílá jihomoravské agrární komoře za zajištění reklamy. „Při krajských dožínkách a jiných akcích propagují spolu s regionálními potravinami také víno,“ vysvětluje Machovec neobvyklé zapojení zájmové organizace zemědělců do reklamní branže. Stálý přísun několika milionů ročně pro Villu Richter v pražském podhradí zajišťuje fond prostřednictvím dlouhodobého smluvního vztahu s privátní společností Rubikon.
Na vzdělávání se nemá šetřit, a tím se Vinařský fond rozhodně řídí. Před třemi lety přišel s projektem zvaným Vinařský institut na podporu osvěty ve vinařství a vinné kultuře. „Poučený zákazník je věrný zákazník,“ obhajoval tehdy ředitel fondu, proč platit vzdělávání laiků i profesionálů. Vinařskému institutu fond v letošním roce zatím věnoval jeden a čtvrt milionu korun, tyto peníze jdou přitom soukromé firmě. Z původního projektu se totiž časem vyklubalo „eseróčko“, za nímž stojí letitý spolupracovník fondu Aleš Vrba. Spoluvlastní zlínskou reklamní firmu Comtech, která pro Vinařský fond pracuje. Ředitel Machovec se raduje, jak zafinancovaný vzdělávací koncept fond hezky poslal dál. „Bylo to pro nás nákladné. Objevila se ale skupina lidí, která byla ochotna projekt na sebe vzít a rozvíjet. Tím jsme ušetřili,“ pochvaluje si Machovec. Zadávání prací fondem by prý vyšlo mnohem dráž, než když se do institutu vpustí soukromopodnikatelský duch. Proč ho ztělesňuje právě Aleš Vrba z Comtechu? „Kdyby s námi nespolupracoval, nezjistil by, že je v této oblasti potenciál,“ vysvětluje Machovec předání Vinařského institutu do soukromých rukou.

Jiné soutěže, jiné peníze

Vinař roku. Na tento titul, který Josef Valihrach získal v loňském a předloňském roce, byl obzvlášť pyšný. „Nic nemá takový zvuk a účinek na odbyt jako úspěch v této soutěži,“ nejlépe ví její dvojnásobný vítěz. Letos se z prestižního ocenění raduje Miroslav Volařík z Mikulova. „Naše soutěž je zaměřena na kvalitu vín,“ zdůrazňuje za pořádající Český archiv vín Petr Marek. Fond ale titul Vinař roku neuznává, naopak podporuje ocenění Vinařství roku vyhlašované Svazem vinařů. Zatímco na uspořádání soutěže Vinař roku, která má za sebou už devátý ročník, fond věnoval dvakrát po padesáti tisících korunách, na Vinařství dal dva miliony jen Svazu vinařů a k tomu další peníze na reklamu. Mezi oběma soutěžemi je ale mnohem víc rozdílů. Při celonárodním klání o Vinaře roku se hodnotí nejlepší kolekce vín, soutěž je dvoukolová a vzorky posuzují kromě domácích odborníků také uznávaní zahraniční sommeliéři a degustátoři. U Vinařství roku není kvalita vín rozhodující, domácí experti posuzují rovněž technologie a úspěchy firem doma a v zahraničí. V loňském prvním ročníku o Vinařství roku zvítězil Vinselekt Michlovský. Letos vyhrála firma Bohemia Sekt.
Proč fondu vadí Vinař roku, tedy soutěž s velkým renomé? „Pan Marek se pasoval do role, kdy bude určovat, kdo je nejlepší vinař roku. Přitom pořádá pouze soutěž vín, i když kvalitní a dobře organizovanou. Nemůže na ni ale dostat větší podporu,“ pokouší se vysvětlit Machovec. Na soutěže nadregionálního významu přitom fond dává i 300 tisíc korun. Klání o Vinařství roku chápou mnozí jako „trucsoutěž“, v níž se vybírá za zásluhy. Zákazníci se pak neoceněných vinařů ptají, proč se v ní neumístili, jestli je jejich víno horší. Nemohou vědět, že většina nedobrovolně hraje kompars ve zvláštním představení.

Vinařský fond Vznikl ze zákona v roce 2002 za působení sociálnědemokratického ministra zemědělství Jana Fencla. Před vstupem země do Evropské unie fond půjčoval peníze na zakládání vinic, od roku 2004 podporuje marketing vína. Jeho příjmy tvoří odvody z litru vína a hektaru vinic, dotace od státu a kraje. V čele fondu je jedenáctičlenná rada jmenovaná ministrem zemědělství.

Radní přes víno Složení rady Vinařského fondu
Milan Venclík (ODS) – předseda, zastupitel Jihomoravského kraje Stanislav Rudolfský – místopředseda, Vinné sklepy Kutná Hora Jan Hajda (ČSSD) – senátor, předseda ZD Sedlec Jiří Hort – Vino Hort, Znojmo Stanislav Juránek (KDU-ČSL) – senátor Petr Marcinčák (ODS) – rodinné vinařství Novosedly Martin Prudel – ministerstvo zemědělství Tomáš Richter – malý vinař Jiří Sedlo – předseda Svazu vinařů Pavel Vajčner – Znovín Znojmo Josef Vozdecký – Bohemia Sekt

Dozorčí rada Michal Hašek (ČSSD) – předseda, hejtman Jihomoravského kraje
Jiří Papež (ODS) – místopředseda, poslanec Pavel Kováčik (KSČM) – poslanec Lenka Mazuchová (ČSSD) – místostarostka Unhoště Pavel Suchánek (ODS) – poslanec Jakub Šebesta – ředitel Státní zemědělské a potravinářské inspekce, exministr zemědělství Josef Vaculík (KDU-ČSL) – bývalý senátor

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče