Vinařská turistika je v rozkvětu. Na co vinaři lákají?

21. srpna 2009, 05:20 - Libuše Frantová
21. srpna 2009, 05:20

Před dvaceti lety byl každý cizí návštěvník Mikulova podezřelý jako možný emigrant. Dnes ve městě naopak každého vítají s otevřenou náručí. Vinné sklepy, vinárny, vinotéky a s nimi spojené degustace– vinařská turistika láká čím dál víc.

Petr Marcinčák patří se 110 hektary vinic k největším mikulovským vinařům.

Autor: Jakub Stadler

Míjíme zelené vinohrady táhnoucí se po úbočích Pálavských vrchů, které lemují silnici mezi Brnem a Vídní. Téměř v polovině této cesty leží historický Mikulov. Dnes si tu pochvalují výhodnou polohu, ale ještě před dvaceti lety to bylo spíš prokletí. Město na samé hranici s kapitalistickým západem bylo plné okupačních vojáků, pohraničníků, celníků a tajných.

Dominantu města – zámek Mikulov – není možné přehlédnout, ať přijíždíte odkudkoli. Už zdálky je vidět skalnatý masiv Zámeckého vrchu, na kterém byl vybudován hrad už ve 13. století. A hned vedle na protějším skalnatém kopci mu konkuruje další významná památka – poutní místo Svatý kopeček s kostelem svatého Šebestiána na vrcholu, ke kterému vede křížová cesta. Krásná příroda, historické památky a skvělé víno – to jsou největší přednosti Mikulova.

Turisté se mění

Už při vjezdu do města narazíte na řadu hotelů a penzionů. Je jich tu prý kolem šedesáti a v době největší kulturní akce – Pálavského vinobraní, které se tu bude letos konat už po dvaašedesáté – jsou všechny beznadějně plné. V jednom z nich – v hotelu Marcinčák, kde zastavujeme – to potvrzuje ředitelka Hana Marcinčáková. Nedávno rekonstruovaný rodinný hotel přímo u hlavní silnice nabízí návštěvníkům 28 pokojů, z toho devět rodinných apartmánů. A co je netypické, každý pokoj je naprosto jiný. Autorem fotografií, které zdobí chodby i pokoje hotelu, je mikulovský starosta. Restaurace v příjemném prostředí a s ochotnou obsluhou nabízí skutečně prvotřídní kuchyni a vynikající vína z vlastního vinařství Víno Marcinčák, které patří k největším na jižní Moravě. „Vaříme jen z čerstvých surovin,“ vysvětluje sympatická šéfka hotelu. Po ochutnání vepřové panenky na šípkové omáčce a růžového claretu z vlastního vinohradu o tom vůbec nepochybujeme.

Ocení takové přednosti i turisté? „Nejdřív jsme měli hodně tranzitních návštěvníků, kteří přespali jen jednu noc, ale teď zůstávají na víc dní,“ potvrzuje ředitelka a spolumajitelka hotelu. Objekt totiž dlouho fungoval jako motorest, ostatně stojí hned vedle benzinové čerpací stanice, ale postupně se začíná klientela měnit. Stejně jako řada dalších ubytovacích zařízení ve městě se tu snaží přitáhnout návštěvníky na vinařskou a zážitkovou turistiku. Nabízejí vícedenní programy – exkurze do vinařství, návštěvy vinných sklípků s degustací vín i degustačním menu, návštěvy termálních lázní v Lednici a jiné zajímavosti. A mají další plány. Po vybudování zahrady s koutkem pro děti teď chtějí ještě přistavět další část, v níž bude galerie s kavárnou, kde paní Marcinčáková plánuje vystavovat i vlastní obrazy.

Historie na každém kroku

Jen neradi jsme opustili útulné prostředí hotelové restaurace s výhledem do zahrady a míříme do centra města vzdáleného deset minut pěšky. Je parný letní den a z nedalekého koupaliště se ozývá výskot dětí sjíždějících tobogán a skluzavku. Procházka je příjemná, protože cestou úzkými uličkami míjíme vinotéky a předzahrádky restaurací a vináren s pergolami porostlými vínem. Sami se můžeme přesvědčit, že dříve šedivé příhraniční městečko rozkvétá do krásy. O blízkosti bohatších rakouských zákazníků svědčí ale také veřejný dům a o kousek dál i exkluzivní kasino.

V chodbě jednoho z domů v uličce vedoucí k hlavnímu náměstí prodává desetiletý chlapec meruňky a broskve. V přepravce zbývá už pár posledních kousků. Šťavnatému ovoci za neuvěřitelnou cenu deset korun za kilogram neodolávají procházející Rakušané. Ale lákadel na cestě k zámku čeká turisty mnohem víc. Uprostřed náměstí stojí několik stánků, v nichž nabízejí svá vína místní vinaři. A je skutečně z čeho vybírat. V katastru Mikulovska je kolem 350 hektarů vinic. Vinaři z Mikulovska se prosazují špičkovými výrobky ve světě, i když jejich cena ještě nedosahuje cenových hladin jako třeba významná francouzská vína.

Moravské víno čeká na ocenění

Mikulov potěší nejen na těle, ale i na duši. Dominantou náměstí je kašna se sochou Pomony a morový sloup – monumentální sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1724. Kašna oživuje prostor náměstí ještě déle – od roku 1680. Milovníky historie jistě upoutá dům U Rytířů vyzdobený ve druhé polovině 16. století sgrafity, kostel svatého Jana Křtitele a řada dalších památek. Na náměstí má své sídlo i místní radnice, její okna zdobí truhlíky s rozkvetlými muškáty. „Jsme poměrně malé městečko se sedmi a půl tisíci obyvateli, což přináší určité přednosti. Je tu klid, relativní bezpečí a čistá příroda, protože většina vinařů přešla na integrovanou ochranu a osvícenější vinaři přecházejí na bioochranu, takže se životní prostředí zlepšilo,“ pochvaluje si starosta Mikulova Rostislav Koštial. Popisuje krásy krajiny s pahorky vápence a vinicemi, které připomínají sluncem rozpálenou italskou krajinu Toskánska. „Mikulov stojí za to nejen navštívit, ale stojí za to tu žít,“ přesvědčuje starosta. Za dvacet let v pohraničí došlo k obrovským změnám. „Před rokem 1989 byl příhraniční Mikulov popelkou, dnes je to rozesmáté, slunné město, které nabízí pohostinnost, výborné víno, skvělé jídlo, historické památky a krásnou přírodu,“ prodává své město starosta.

Mikulovsko přežilo mnoho zvratů. Před druhou světovou válkou tu žilo hodně Židů a Němců. Židé se z koncentráků nevrátili, Němci byli po válce odsunuti, zůstaly po nich prázdné statky a pole, pak bylo pohraničí znovu kompletně osídleno. Někteří noví obyvatelé domy vydrancovali a opět zmizeli, jiní se tu usadili a začali hospodařit. Jenže darovaná hospodářství jim komunisté sebrali. „Byla tu řada jednotných zemědělských družstev a velký státní statek, který hospodařil na 18 tisících hektarů,“ vypráví starosta, který na statku šéfoval středisku speciálních plodin, kde se pěstovala osiva a květiny. Jeho dědeček patřil k osídlencům, kteří dostali pár hektarů pole, ale pak je musel vložit do družstva. Starosta získal pozemky v restituci a dnes také vlastní vinice. „Pořád jsem zemědělec, vinař, ale teď na vinohradech hospodaří jiní,“ vysvětluje. Mandát starosty je prý v Mikulově velmi vrtkavý, nikdo v čele radnice nevydržel déle než jedno období. Rostislav Koštial je starostou za ODS. „Jsou to první volby, kdy jsme porazili komunisty,“ dodává s pýchou.

Mikulov a víno patří neodmyslitelně k sobě. „To je to, co k nám lidi táhne. Proto se na tomto propojení snažíme stavět,“ říká starosta. Radnice se podílí na přípravě slavnosti vína, která dnes nese název Pálavské vinobraní a má v Mikulově kořeny již od roku 1947. Letos se uskuteční ve dnech 11. a 13. září. Kdo se nebude moci rozhodnout, zda jet ochutnávat vína do Znojma nebo Mikulova, protože obě největší jihomoravská vinobraní probíhají ve stejné době, nemusí se bát. Může totiž stihnout oboje, protože mezi Brnem a oběma městy bude pendlovat Mikulovský expres. Na obě akce i vlak bude platit společná vstupenka.

Poslední přípravy na vinobraní

Už nyní probíhají v Mikulově horečné přípravy, protože pro návštěvníky bude v průběhu celých tří dnů připraven bohatý kulturní program, který se odehraje v prostorách historického náměstí, přilehlých uliček, zámecké zahrady a přírodního amfiteátru pod Turoldem. Akce s tematikou vinařství je oblíbená, jen vloni přijelo na Pálavu ochutnat burčák kolem třiceti tisíc návštěvníků. Jsou ubytováni nejen v Mikulově, ale po hotelích a penzionech v okolních vesnicích. Pro „baťůžkáře“ tu letos opět postaví stanové městečko.

„V devadesátých letech jsme začali obnovovat tradici vinobraní, protože komunisté z nich udělali hraničářské slavnosti. Vedení radnice před námi přispívalo na akci osmi sty tisíci, my na ni dnes dáváme čtyři miliony korun,“ vysvětluje starosta. Vinobraní je otevřeno i okolním obcím a vinařům. „Na náměstí i kolem amfiteátru bude zhruba sto padesát stánků nabízet víno i kulinářské speciality,“ zapojuje se do hovoru i jeden z organizátorů největší mikulovské akce Patrik Staško, bývalý ředitel společnosti Mikulovská rozvojová, kterou vlastní město a která se vedle pořádání různých kulturních akcí stará i o místní památky. Staško zve všechny na první mistrovství v poznávání vůní, kde budou zájemci rozlišovat vůně místních typických vín. Přihlásit se bude moci kdokoli. Za chvíli se ukazuje, že i Staško je vinař. Obor vystudoval na vysoké škole v Lednici na Moravě, a i když pochází ze slovenského Vidného u Zemplínské Šíravy, kde jeho děda i otec jsou vinaři, rozhodl se zůstat po studiu v Česku. „Jižní Morava mi učarovala,“ přiznává.

Staško nám chce u obřího sudu ve vinném sklepě Mikulovského zámku ukázat, kde se při vinobraní bude vybírat osm nejlepších vinařství z Mikulovské podoblasti. Sestupujeme z červencové výhně po schodech do chladného sklípku, kde vévodí obrovský vinný sud. „Jde o druhý největší renesanční sud ve střední Evropě z roku 1643, který zhotovil brněnský bednář Christof Specht se svými třemi tovaryši přímo ve sklepě za 250 dní,“ vypráví průvodkyně, studentka místního gymnázia Barbora Štiberová. Sud je dlouhý 6,2 metru, jeho průměr je 4,5 metrů. Vejde se do něj 101 400 litrů vína. Ale i další expozice na zámku o tradičním vinařství nebo galerie vinařských lisů dokazují, že tradice vinařství na Mikulovsku sahá až do dob před dvěma tisíci let. Mladou průvodkyni však krásy jižní Moravy doma zřejmě neudrží. Když se dozví, že jsme přijeli z Prahy, zasněně prohlásí: „Já bych tak chtěla žít v Praze.“

Budoucností jsou lázně

Mikulov trápí hustá doprava. Výhodná poloha má i své negativní stránky, kamiony i osobní auta projíždějí pod okny obyvatel sídliště. Nová dálnice by dopravě města odlehčila, protože by znamenala i obchvat Mikulova. Jenže výstavba asi 25 kilometrů nové komunikace je zatím kvůli hospodářské krizi a nedostatku peněz ve státní pokladně ohrožena. Jihomoravský kraj i město její stavbu podporují, ale proti jsou v některých obcích, kolem nichž by měla procházet. „Jenže Rakousko staví na hranici dálnici, a pokud by nepokračovala u nás, mělo by to obrovský dopad,“ obává se starosta. Pokud by se totiž odložila stavba rychlostního úseku R52 Mikulov – Pohořelice, který má navázat na rakouskou dálnici z Vídně, nastane v roce 2013 pro kraj vážný problém: čtyřproudová dálniční komunikace dovede statisíce aut na přechod Drasenhofen – Mikulov a odtud se bude muset stejné množství aut „protlačit“ úzkým hrdlem obyčejné silnice l. třídy.

Velkým snem je vytvořit na Mikulovsku lázeňskou oblast. „Kraj připravuje velký projekt na zabezpečení infrastruktury, wellness, lázně a akvacentrum v Pasohlávkách, kde jsou vyčleněny mnohahektarové plochy na rozvoj lázeňství. Byla tu objevena jodidobromidová voda, která je příznivá při léčbě pohybového ústrojí,“ konstatuje starosta Koštial. Celkové investice by měly přesáhnout tři miliardy korun. Také Mikulov má pod sebou zajímavé vody, sirnaté v hloubce 500 metrů a slané a teplé s obsahem jódu dva kilometry pod zemí. A tak není vyloučeno, že za pár let budou návštěvníci do Mikulova jezdit nejen za výtečným vínem, ale i za léčivou vodou.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče