Vinař dává vínu styl

17. února 2003, 00:00 - Tomáš Dominec, místopředseda České asociace dovozců vína
17. února 2003, 00:00

aneb čím se liší tisícihektarové "plantáže" Nového světa od evropských vinic Každý vinařský rok je úplně jiný. Z vína by měl být čitelný rukopis vinaře. Je-li opravdu výrazný, poznáte jej i poslepu. Při pohledu do regálu s vínem v našich obchodech je dnes situace mnohem veselejší než dříve.

aneb čím se liší tisícihektarové „plantáže“ Nového světa od evropských vinic

Každý vinařský rok je úplně jiný. Z vína by měl být čitelný rukopis vinaře. Je-li opravdu výrazný, poznáte jej i poslepu.

Při pohledu do regálu s vínem v našich obchodech je dnes situace mnohem veselejší než dříve. Můžete si vybrat svou oblíbenou odrůdu, možná i rok či dokonce výrobce. Dál už ale budete stát před dilematem. Je toto víno určeno k uložení do sklepa, nebo k okamžitému pití? A je spíše lehčího rázu, nebo je plné a tělnaté? Má složitější strukturu, vhodnou pro gastronomii, nebo je „uděláno“ na příjemné pití jen tak? Základní věci napoví etiketa, ale v otázce stylu vína vám neporadí. Ten si totiž dlouhodobě musí vybudovat jak konkrétní vinařství, tak samotné oblasti.

Co nemůže vinař ovlivnit

Klimatické podmínky v průběhu celého roku ovlivní složení hroznů a určí tak základní charakter budoucího vína. To jsou faktory, které nelze ovlivnit, ať už je přání vinařů jakékoli. Pro každého milovníka vína je v tom samozřejmě kus poezie. A radosti. Třeba když v zastrčeném koutě regálu najdete víno z roku 1997 a vzpomenete si na krásné - slunné - září tohoto roku, jež dalo vzniknout dnes legendárnímu ročníku moravských vín. Jestliže počasí určí révě výchozí podmínky, vinař sám dá vínu styl. Zdaleka to není jen otázka toho, zda a jak použije dubové sudy. Naopak, vše začíná již dávno předtím volbou vhodné odrůdy s ohledem na místní charakter půdy a mikroklimatu. Potom následuje celoroční práce na vinici, samotná sklizeň a teprve nakonec samozřejmě zpracování a školení vína ve sklepě. Rukopis každého vinaře by měl být čitelný. Není to jednoduchá záležitost a vyžaduje roky trpělivé a cílevědomé práce. Znám dva vinaře v Sancerre, kteří spolu sdílejí totožný pás vinic. Střídají se tam různé druhy půd, a tak oba mají několik typů vín, přestože odrůda je stále táž - Sauvignon. Bez ohledu na charakteristiku ročníku má Pascal Gitton svá vína vždy silná a plná, zatímco neméně populární Dominique V acheron produkuje vína zcela odlišného typu - živá, svěží a přímočará. Poznáte ta vína poslepu, není možné je zaměnit.

Naši vinaři dohánějí padesátileté zpoždění

V našich krajích je tvorba určitého stylu ještě v plenkách a na výsledné podobě vína tak stále nesou svůj otisk především klimatické podmínky konkrétního roku. Nelze to však vinařům zazlívat - deficit padesáti let se jen tak lehce nedožene. Jsme v době experimentování, kdy se zkouší nové technologie, hledá se optimální způsob školení vína, zjišťují se hranice možností jednotlivých parcel a na nich pěstovaných odrůd. Tak jako by mělo mít víno každého jednotlivého vinaře určitý styl, měla by svůj specifický ráz mít i každá vinařská oblast podle toho, nakolik jsou její klimatické a půdní podmínky odlišné od ostatních. Třeba v Beaujolais zcela vědomě a záměrně produkují lehké víno, ač by mohli nechat hrozny vyzrávat do větší struktury. Produkcí složitějších vín by ale zmátli spotřebitele. A navíc za sebou mají více jak stoletou zkušenost, kdy takovými víny marně konkurovali sousednímu Burgundsku. Jiným příkladem může být Chablis - víno, které zná každý po celém světě. Jedná se přitom o odrůdu Chardonnay, které zdejší vinaři vtiskli takový styl a identitu, že se proslavilo pod jménem tohoto malého městečka. Přitom to zdaleka neznamená, že všechna vína této oblasti jsou stejná. Mezi vinaři v Chablis spolu už léta vedou lítý boj příznivci a odpůrci zrání vína v dubových sudech.

Jak konkurovat velkovýrobě

Toto je klasický románský přístup, cesta, kterou se vedle Francie již dříve vydala řada dalších evropských zemí, jako třeba Portugalsko a Španělsko, ale dnes se šíří i do takzvaných severních vinařských oblastí. Není pro ně ani jiné cesty - v těchto krajích nikdy nebudou vinaři moci konkurovat levným a přitom dostatečně mohutným vínům Nového světa, vyráběným na tisícihektarových „plantážích“ v bezproblémových, velmi teplých oblastech za pomoci umělého zavlažování. Nevýhodou těchto vín je ale právě ztráta identity a specifického charakteru. Běžný Cabernet Sauvignon z Kalifornie, Chile, Argentiny nebo třeba Austrálie se prakticky nedá odlišit. Nepochybně jsou to vína kvalitní a technologicky dokonalá. Ale potěšení z vína, u nějž znáte nejen oblast, ale i obec a nakonec i viniční trať, odkud hrozny na jeho výrobu pocházely, je zcela jiného druhu. A když si navíc můžete s majitelem sklepa popovídat o tom, jak se jeho víno liší od toho, které se pěstuje o 500 metrů dál, pak získá víno ve sklenici i nádech kouzla a tajemství.

Vína z Nového světa jsou kvalitní. Jejich nevýhodou je ztráta identity a specifického charakteru.

FOTO: ARCHIV

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče