Vilém Pelly: textil s vůní lihu

01. listopadu 2009, 01:03 - Robert Šimek
01. listopadu 2009, 01:03

Český podnikatel Vilém Pelly zbohatl koncem 19. století na prodeji lihovin. Roku 1897 se ale přeorientoval na textil a v Polici nad Metují vybudoval jeden z největších bavlnářských závodů severovýchodních Čech.

První písemná zmínka o Polici nad Metují pochází z roku 1213 a její okolí je zpočátku popisováno jako „krajina děsivá v širé pustině“. Již o čtyřicet let později byla ovšem rychle se rozvíjející obec prohlášena za město a stala se důležitým obchodním a společenským centrem.

Od středověku zde fungovaly řemeslnické cechy (krejčí, ševci, řezníci, tkalci) a počátkem 18. století se objevili i první předchůdci průmyslových podniků – valcha, barvírna, bělidlo, mydlárna a jirchárna.

VILÉM PELLY (1849-1939)
Narodil se 20. 12. 1849 v Polici nad Metují v rodině mlynáře. V Náchodě se vyučil kupeckým příručím a v Novém Městě si doplnil znalosti o výrobě likérů. Roku 1870 získal od otce dům na polickém náměstí, ve kterém založil vlastní výrobnu lihovin. Díky „suchodolskému zázraku“ nashromáždil brzy značné jmění a roku 1895 začal i s textilním podnikáním. V Polici vybudoval velký bavlnářský podnik, který později doplnil také o barevnu, bělidlo a šlichtovnu. Zemřel 26. března 1939 ve věku devadesáti let.

Opravdový rozvoj podnikání ale nastal teprve roku 1870, kdy Vilém Pelly zahájil v domě na náměstí výrobu lihovin. Jeho firma byla velmi úspěšná a dala podnět k založení dalších továren.

Likéry z náměstí

Pellyové odvozovali svůj původ od italského vojáka Belliho, který se za sedmileté války v letech 1756 až 1763 dostal na Policko, oženil se zde a založil rodinu. Její členové pracovali nejčastěji jako mlynáři, což byl i případ Josefa Pellyho z České Skalice.

Josefův syn Vilém, narozený roku 1849 v Polici nad Metují, se ale vydal jiným směrem. Vyučil se kupeckým příručím v Náchodě a v Novém Městě nad Metují si doplnil znalosti o výrobě likérů. S vlastní produkcí lihovin přitom začal hned v roce 1870, kdy mu otec předal dům na polickém náměstí č. 76.

Roku 1875 se oženil s Františkou Bernhardovou, dcerou hostinského ze sousedního domu, čímž získal nejen slušné věno, ale i dobrou možnost odbytu pro zboží. Jeho likéry byly velmi oblíbené a brzy si začaly razit cestu do okolních obcí samy. Výrobní prostory přestávaly stačit a již roku 1886 je bylo nutné podstatně rozšířit.

Zázrakem k prosperitě

Největší konjunktura ale přišla teprve po roce 1892, kdy se v lese nedaleko Suchodolu údajně zjevila Panna Marie. Cílená propagace tohoto „zázraku“, k níž se propůjčili i místní učitelé, totiž do Police nad Metují přilákala velký počet poutníků z Čech, Moravy i Pruska. Mnohatisícové davy věřících proudily městem a místní podnikatelé se museli činit. Pekaři téměř nestačili péct chleba, oba místní pivovary zdvojnásobily produkci a Pellyho likérka vyráběla dvacet čtyři hodin denně.

Proud poutníků ustal teprve po rázném vystoupení biskupa Brynycha a zákazu hromadných návštěv pražským místodržitelstvím roku 1895. Pelly byl ale tehdy už milionářem a stejně uvažoval o změně. Na jižním okraji města začal ještě tentýž rok budovat přádelnu bavlny a do dvou let zahájil výrobou. Obchodoval i s přízí a ve městě neměl brzy konkurenci.

Dominantní postavení Roku 1904 vybudoval ještě kruhovou cihelnu a o dva roky později začal i se stavbou nové tkalcovny, dokončené roku 1911. Během první světové války sice produkce klesla, ihned po vzniku Československa ale nastal opět vzestup. V letech 1922 až 1923 rozšířil Pelly podnik o barevnu, bělidlo a šlichtovnu, čímž se firma zařadila k největším podnikům v regionu. Zaměřovala se především na výrobu froté zboží a brzy získala dominantní postavení na trhu. Roku 1928, v úctyhodném věku devětasedmdesáti let, se pak Pelly pustil i do rekonstrukce původní likérky, kterou nechal nově propojit se sousedními domy č. 75 a 268. Přestavby se ujal známý architekt Alois Dryák, mimo jiné spoluautor secsní přestavby pražského Grand Hotelu Evropa, a práce probíhaly do roku 1931. Výsledný komplex, zvaný Pellyho domy, se stal dominantou náměstí a začal plnit i reprezentativní funkci. Z Mety do Veby**

Po Pellyho smrti roku 1939 převzaly podnikání jeho dcery Františka, Vilemína a syn Vilém mladší, který však hned o tři roky později zemřel. Rodinná firma se proto roku 1942 změnila na akciovou společnost a její vedení se rozšířilo o další členy. Bohužel i o dva Němce, kvůli nimž byla společnost hned roku 1945 znárodněna a začleněna do národního podniku Meta. Ten se roku 1958 stal součástí broumovské Veby, pod níž bývalá Pellyho továrna spadá dodnes. Je jedním z pěti firemních závodů a pokračuje ve výrobě damašků a froté zboží.

Roku 1948 byly znárodněny i Pellyho domy, v nichž skončila výroba lihovin, a uvolněné prostory začaly sloužit jako podnikové vedení Mety a internát učnic. Roku 1992 byly budovy vráceny potomkům rodiny, kteří je prodali městu. Po nákladné rekonstrukci z let 2005 až 2007 slouží nyní areál kulturním a společenským potřebám města.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Polický měsíčník, Policko.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče