Většina firem porušuje zákon, nezveřejňuje své výsledky

15. září 2009, 13:46 - Petr Kučera, <a href="http://www.aktualne.cz">Aktuálně.cz</a>
15. září 2009, 13:46

Více než tři čtvrtiny českých společností ignorují platné zákony, když neukládají účetní závěrku a výroční zprávu do sbírky listin obchodního rejstříku.

Autor: Martin Siebert

Na už delší dobu známou situaci nyní upozornila také společnost Dun & Bradstreet, která se zabývá poskytováním ekonomických informací a hodnocením firem.

„Jsou zákony, které firmy nerespektují a státu to nevadí. České podnikatelské prostředí připomíná spíše džungli,“ postěžovala si Alena Seoud, ředitelka Dun & Bradstreet. Podle ní je tento typ informací potřebný nejen pro banky, které mají natolik silné postavení, že od firem tyto informace získají, ale zejména pro obchodní partnery jednotlivých českých firem.

„V Česku chybí údaje o hospodaření společností ve veřejně dostupných zdrojích. Je potom obtížné prověřovat si obchodní partnery a snížit tak riziko, že protistrana nebude schopna dostát svým závazkům,“ upozorňuje Alena Seoud.

Zveřejňování účetní závěrky a výroční zprávy ukládá firmám § 21a zákona o účetnictví. Není překvapením, že povinnost častěji plní větší firmy (akciové společnosti nebo subjekty s ročními tržbami přes miliardu korun) a nejméně naopak společnosti s ručením omezeným či subjekty s tržbami pod deset milionů korun.

Za rok 2008 doposud informační povinnost nesplnilo 85 % tuzemských společností, ačkoliv základní termín vypršel již koncem července. „Lze předpokládat, že u celé řady společností dojde ke splnění informační povinnosti se zpožděním nebo k nejzazšímu termínu ke konci roku. Nicméně počet subjektů, které v souladu s platnou legislativou finanční výkazy uloží do sbírky listin, podle našich zkušeností nepřesáhne 30 %,“ dodává Alena Seoud.

Tři možné sankce**

Za kontrolu zveřejňování těchto informací jsou odpovědné místně příslušné finanční úřady. „Za nezveřejnění mohou uložit pokutu do výše tří procent hodnoty aktiv společnosti,“ připomíná ředitelka společnosti Dun & Bradstreet.

Na druhou stranu uznává, že formulace v zákoně je jenom další komplikací pro firmy. „Proč příslušný finanční úřad zároveň veřejně nepublikuje daňové přiznání nebo jej neposkytne Sbírce listin? Zpřehlednila by se tak situace na trhu a více bychom se přiblížili standardům běžným v původních státech EU,“ soudí Alena Seoud.

K „varování“ společnosti Dun & Bradstreet dodejme, že za nesplnění povinnosti hrozí i další sankce. Samotný rejstříkový soud může opozdilci udělit pokutu až 20 tisíc korun, nejdříve by ho ale měl vyzvat k nápravě.

Méně známou hrozbou je obvinění z trestného činu „zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění“. Za něj hrozí peněžitý trest, zákaz činnosti nebo dokonce odnětí svobody na šest měsíců až tři roky. Jestliže by nezveřejnění nebo zkreslení informací způsobilo „značnou škodu na cizím majetku nebo jiný zvlášť závažný následek“, hrozí viníkovi dokonce vězení v rozmezí od jednoho do pěti let. Značnou škodou se přitom rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 tisíc korun. V rukou konkurenta tedy může jít o účinnou zbraň, jak využít „opomenutí“ přinejmenším ke znepříjemnění podnikání.

Podnikatelé se bojí o soukromí

Povinné zveřejňování výsledků hospodaření se však nelíbí řadě zejména menších firem. Jejich výhrady by se daly shrnout do hesla „odmítáme ukazovat naše účetnictví mafiánům“. Na webu si totiž může každý zjistit majetkové poměry podnikatele a použít tyto informace třeba k výběru výpalného nebo tlaku na nižší marže. Podrobnosti o hospodaření jsou samozřejmě cenné i pro konkurenci, zvláště pokud sama informační povinnost neplní.

Ústavní soud vloni rozhodoval o stížnosti pardubické společnosti CTZ. Ta namítala, že uvedená informační povinnost je v rozporu s právem na ochranu soukromí a ochranu soukromého a rodinného života podle Listiny základních práv a svobod. Firma poukazovala na „nepřiměřenost rozsahu osobních údajů zveřejněných v účetní závěrce, které v konečném důsledku mohou znamenat nebezpečí nejen pro osobu, jíž se týkají, ale také pro osoby jí blízké, zejména její rodinu“. Konkrétně jde především o údaje týkající se majetkových poměrů statutárních orgánů obchodních společností, které lze s ohledem na další identifikační údaje zapisované do obchodního rejstříku snadno ztotožnit s konkrétními osobami.

Soud však stížnost zamítl. Podle něj firma nepřinesla konkrétní důkazy, že by zmíněná nebezpečí fyzickým osobám skutečně hrozila. „Nedoložila, že by v konkrétní věci došlo aplikací napadaného ustanovení obchodního zákoníku k porušení ústavně zaručených práv statutárních orgánů společnosti,“ rozhodl. Potvrdil tak předchozí verdikt Vrchního soudu v Praze, podle něhož je veřejný zájem na publikování informací o podnikatelích vyšší než potenciální nebezpeční jejich zneužití. Místo tajení účetnictví je tedy ve veřejném zájmu, aby „byly třetím osobám přístupné všechny relevantní údaje, mezi kterými je účetní závěrka významným zdrojem informací o ekonomických poměrech podnikatele“.

Po bližším zkoumání verdiktu však podnikatelům přece jen zůstává naděje. Stížnost společnosti CTZ totiž zamítl jako neopodstatněnou zejména proto, že neobsahovala konkrétní důkazy o tom, jaká ústavou zaručená práva fyzických osob byla v je
jím případě porušena. „Ústavní soud nemůže vyhovět návrhu, jímž by se kterýkoli občan mohl domáhat zrušení určitého předpisu ve veřejném zájmu, aniž by sám tvrdil, že byl jeho aplikací v konkrétním případě postižen,“ připomněla předsedkyně senátu Ivana Janů.

Jinými slovy: Pokud by se na Ústavní soud obrátil podnikatel, který zneužití zákonem stanovené informační povinnosti zažil „na vlastní kůži“, měl by možná větší naději na úspěch.

Opatření kritizoval i bývalý prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek. „Ven se dostávají i velmi citlivá obchodní data. Myslím si, že by se neměla publikovat příloha účetní uzávěrky. Když se koncipoval její rozsah, nikdo totiž nepředpokládal, že budou všechny tyto údaje veřejně přístupné,“ říká Drábek.

Volání podnikatelů zatím vyslyšel stát alespoň částečně: Už dříve zrušil duplicitní povinnost zveřejňovat účetní závěrku také v Obchodním věstníku.

Úřad pro ochranu osobních údajů zase znepokojuje zveřejňování dat o majitelích nebo jednatelích firem. „I na nás se podnikatelé obracejí se stížnostmi. Ale my bohužel nemůžeme s veřejným přístupem do těchto databází nic dělat, dokud se nezmění zákon. Mimochodem, obdobný problém existuje i u katastru nemovitostí. Tam se musejí povinně zasílat citlivé údaje, které se týkají například dědických záležitostí, a kdokoli si je pak může přečíst,“ uvádí mluvčí úřadu Hana Štěpánková.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče