Větru a dešti neporučí

15. srpna 2005, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
15. srpna 2005, 00:00

PODNIKÁNÍ NA ROZHLEDNÁCH Lidé měli už odnepaměti touhu podívat se na svět z výšky - mít krajinu jako na dlani, trochu se povznést nad každodenní starosti, být blíž ke hvězdám. A pak někoho napadlo vybírat za to peníze.

PODNIKÁNÍ NA ROZHLEDNÁCH ||
Lidé měli už odnepaměti touhu podívat se na svět z výšky - mít krajinu jako na dlani, trochu se povznést nad každodenní starosti, být blíž ke hvězdám. A pak někoho napadlo vybírat za to peníze.

Provoz rozhleden a vyhlídkových věží závisí na mnoha nepředvídatelných okolnostech, zejména na dobrém počasí. Zatímco ve městech se například mlha nebo déšť na obratu firmy nijak neodrazí, pro podnikatele na rozhledně může taková situace znamenat velké ztráty.

„Peníze vydělám, jen když je pěkné počasí,“ říká Miloslav Lyach, provozovatel rozhledny na Zlatém chlumu. „Jinak mám tak akorát na nájem,“ dodává s úsměvem.

POMOHLY MOBILY

Rozhledny a vyhlídkové věže mají v Česku dlouholetou tradici. První se začaly stavět již na počátku devatenáctého století. Do dnešních dnů jich na území Čech, Moravy a Slezska vzniklo více než čtyři sta. Zhruba polovina těchto staveb sice v průběhu let zanikla, přesto se počet fungujících zařízení neustále zvyšuje.

V posledních letech vznikají rozhledny zejména díky mobilním operátorům, kteří v rámci rozšiřování svých sítí budují stále nové a nové vysílače. Někdy to naštěstí nebývají jen pouhé stožáry, ale najdou se mezi nimi i architektonicky zajímavé věže, které pak mohou sloužit turistům.

Příkladem takové rozhledny je věž na Veselém vrchu u Mokrska. V letech 1999-2003 ji měl v pronájmu Stanislav Šťástka. Tohle podnikání bral spíše jako hoby: „Rozhlednu jsem měl rád. Podnikat jsem přestal, až když začaly platit nové zákony, podle kterých bych musel odvádět dvoje daně,“ vysvětluje. Nahoru prý vylezl snad tisíckrát. Na požádání říkal turistům i různé zajímavosti: „Ukazoval jsem, kde je jaký kopec a vyprávěl jsem i takovou báji o Žižkovi,“ vzpomíná. V současnosti tuto rozhlednu provozuje obec Chotilsko, mnoho se však podle Šťástky nezměnilo: „Nechal jsem kdysi vyrobit hromadu vstupenek, které se používají dodnes,“ dodává s trochou hrdosti.

ČESKO-POLSKÁ ATRAKCE

Rozhledna na Velké Čartoryji vznikla hlavně s cílem přilákat zahraniční turisty. Postavila ji společnost Tawo cz, její jednatel Jan Lubojacki říká: „Tohle místo jsme si vybrali záměrně. Rozhledna totiž leží přímo na hranici České republiky a Polska.“

Těsně u věže je hraniční přechod, ve spodní části stavby se dokonce nalézá služebna pohraniční policie. „Cizinci tvoří devadesát procent návštěvníků. Chodí sem hlavně Poláci, ale také Holanďané, Rusové či Švýcaři,“ upřesňuje Lubojacki. Kde se bere tak velká převaha zahraničních návštěvníků? Nedaleko od hranic leží známé polské lázně Wisla, odkud sem lidé podnikají výlety. „Rozhledna je zdaleka viditelná a z polské strany k nám navíc vede lanovka,“ vysvětluje.

Rozhledna má také dobrou propagaci. „Část peněz jsme získali z projektu Evropské unie,“ pochvaluje si Lubojacki. „Byli jsme i v tisku a doporučují nás místní infocentra,“ dodává.

Ani tyto dobré podmínky však neznamenají automaticky dobrý výdělek. „Loni a předloni si na sebe rozhledna vydělala,“ říká její provozovatel. „Ale letos budeme asi ve ztrátě,“ přemítá. Na vině je zejména počasí - moc prší a turistů je málo. „Počasí má zkrátka šílený vliv,“ stýská si podnikatel.

AKTIVNÍ MIKROREGION

Další nová rozhledna vznikla v roce 2004 nad obcí Proseč v Pardubickém kraji. Dostala jméno Terezka a vybudovalo ji Sdružení obcí Toulcovy Maštale. Cíl je jasný - přilákat do tohoto mikroregionu více turistů. „Našimi návštěvníky jsou zejména cykloturisté,“ uvádí Leoš Uher, zeť provozovatelky rozhledny Marie Doležalové.

Jedná se už o třetí vyhlídkovou věž v tomto mikroregionu. „První byla postavena v roce 2002, poslední v červnu letošního roku,“ upřesňuje Uher. Rozhledna Terezka je ze všech nejvyšší - měří 25 metrů. Při dobrém počasí je z jejího ochozu vidět až na Doksy a Bezděz. Pro návštěvníky je kromě vyhlídky připraveno i drobné občerstvení. „U rozhledny máme malý krámek. Prodáváme hlavně nanuky a chlazené nápoje,“ říká podnikatel. Na své si přijdou i sběratelé razítek či pohlednic, které rozhledna nabízí. „Musíme si na sebe vydělat,“ usmívá se Uher.

Větší návštěvnosti napomáhá také dobrá propagace. „Máme reklamu na internetu a už jsme byli i v novinách a rozhlase,“ přikyvuje Uher. Nedávno navíc na rozhledně proběhla unikátní akce v rámci programu Bez bariér, podpořeného Poštovní spořitelnou. „Na čtrnáct dní jsme na rozhlednu umístili výtah pro vozíčkáře. Vůbec poprvé si tak mohli výhledu užít také postižení lidé,“ dodává podnikatel.

BĚŽ DOMŮ, IVANE

Již v roce 1990 začal na Zlatém chlumu u Jeseníku provozovat rozhlednu Miloslav Lyach. „Po revoluci chtěl mít každý něco vlastního - a tahle rozhledna byla volná,“ vzpomíná. Navázal tak na tradici, která vznikla již v roce 1899. „Rozhlednu zbudoval Moravskoslezský sudetský spolek. A už tehdy tu vybírali vstupné,“ usmívá se. Jenže objekt získal ve značně zdevastovaném stavu, protože za socialismu nebyl využíván. „Byla celá počmáraná od Rusů. V Jeseníku totiž sídlila velká ruská jednotka a vojáci sem často chodili,“ líčí Lyach.

Rozhlednu na vlastní náklady opravil a otevřel ji veřejnosti. Objekt v současnosti nabízí dokonce ještě více služeb než v dávné minulosti. „Pro turisty máme množství suvenýrů - osm druhů pohledů, trička i čepice. Vedle rozhledny je navíc malá chata, kde si hosté mohou dát párek, cukrovinky nebo nějaký ten alkohol,“ upřesňuje Lyach. „Ze vstupného na věž mám akorát tak na nájem. Ale hospůdka mě celkem uživí,“ říká podnikatel. Rozhledna je otevřena celoročně, největší zisky však pochopitelně přináší v letních měsících - když neprší. „Například během katastrofálních povodní nikdo nepřišel a já byl ve ztrátě. Ale když je pěkné léto, tak mi nějaké peníze za drápama zůstanou,“ usmívá se.

AŤ NEPRŠÍ A USCHNE

Jak se tedy podniká na rozhlednách? Těžko, ale stojí to za to. Lidé, kteří se pro takovou práci rozhodnou, to dělají většinou z lásky. „Však přijeďte! Je tady krásně, my jsme nahoře skoro pořád,“ usmívá se Leoš Uher.

Otevírací doba je na rozhlednách často hodně pohyblivá. „Je to různé. Ačkoliv máme v létě oficiálně jen do pěti, turisté chodí často i večer,“ prozrazuje Uher. Večerní návštěva rozhledny je totiž ta pravá romantika a provozovatelé ani pozdní hosty většinou neodmítnou. Znamenají pro ně zisk - jako každý jiný návštěvník.

Starosti tak dělá rozhlednovým podnikatelům jen letošní špatné počasí. „Letos v červnu hodně pršelo, tržby byly malé. Snad konec prázdnin bude lepší,“ doufá Uher. Totéž si přeje i Miloslav Lyach. „Když je pěkně, je tu nával. Ale jak začne pršet, nestojí to za nic,“ potvrzuje.

VESELÝ VRCH (STŘEDOČESKÝ KRAJ)

Ocelovou rozhlednu na Veselém vrchu u Mokrska dala v roce 1999 postavit firma Eurotel jako vysilač signálu pro mobilní telefony. Ve výšce 25 metrů má vyhlídkový ochoz pro turisty. V letech 1999-2003 rozhlednu provozoval Stanislav Šťástka, dnes ji spravuje obec Chotilsko, pod kterou Mokrsko spadá.

Otevřeno: duben-říjen

Vstupné: 15 korun

ZLATÝ CHLUM (OLOMOUCKÝ KRAJ)

Kamenná rozhledna na Zlatém chlumu na Jesenicku byla postavena již v roce 1899 Moravskoslezským sudetským horským spolkem. Měří 26 metrů a je z ní výhled do širokého okolí. Za minulého režimu byla věž nevyužitá a chátrala. V roce 1990 ji do nájmu získal současný provozovatel Miloslav Lyach, který celou stavbu zrekonstruoval.

Otevřeno: celoročně

Vstupné: dospělí 20 korun, studenti a důchodci 15 korun, děti 10 korun

VELKÁ ČANTORYJE (MORAVSKOSLEZSKÝ KRAJ)

Rozhledna na Velké Čantoryji ve východní části Moravskoslezských Beskyd byla postavena v roce 2002 firmou Tawo cz. Je vysoká 29 metrů, přičemž nejvyšší vyhlídková plošina je ve výšce 22 metrů. Majiteli a provozovateli věže, která nabízí vyhlídku do Česka, Polska i Slovenska, jsou Jan a Jiří Lubojacki z Nýdku.

Otevřeno: duben-říjen

Vstupné: dospělí 30 korun, studenti a důchodci 20 korun, děti 10 korun

ROZHLEDNA TEREZKA (PARDUBICKÝ KRAJ)

Rozhlednu nad obcí Proseč nechalo v roce 2004 postavit Sdružení obcí Toulcovy Maštale. Měří 25 metrů a kromě hlavní vyhlídkové plošiny má čtyři mezipatra. Současnou provozovatelkou je Marie Doležalová, která rozhlednu spravuje se svou dcerou a zetěm.

Otevřeno: duben-říjen

Vstupné: dospělí 20 korun, děti 15 korun

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče