Veteráni v krkonošském podhůří

16. července 2007, 00:00 - PETR BÝM
16. července 2007, 00:00

AUTOSLUŽBY KONČICKÝ Na okraji Nové Paky, na výpadovce na Prahu, stojí unikátní autosalon. Nejde ani tak o to, že se tady prodávají automobiloví veteráni - takových obchodů je v Česku více. Ale snad jenom tady si můžete koupit třeba džíp Willys rozebraný na díly, či naopak kompletně zrestaurovaný.

AUTOSLUŽBY KONČICKÝ Na okraji Nové Paky, na výpadovce na Prahu, stojí unikátní autosalon. Nejde ani tak o to, že se tady prodávají automobiloví veteráni - takových obchodů je v Česku více. Ale snad jenom tady si můžete koupit třeba džíp Willys rozebraný na díly, či naopak kompletně zrestaurovaný.

Průmyslové areály ze socialistických dob mají různé osudy. V halách někdejších novopackých Závodů průmyslové automatizace dnes sídlí „trojmužná“ firma Autoslužby Končický. „S podnikáním jsem začal hned po roce 1989. Nejdříve to byl jen servis, o něco později k tomu přibylo autovrakoviště a někdy v polovině devadesátých let jsem otevřel tento autosalon veteránů,“ vzpomíná Radek Končický na svůj podnikatelský start.

Z hlediska odborného pro něj nebyl začátek nijak obtížný. Jako automechanik se vyučil i pracoval a s touto profesí je úzce spojen také jeho celoživotní koníček - renovace starých automobilů. „A dnes už na to nejsem sám. Pomáhá mi syn. Sice ještě studuje, ale autoveterány má rád stejně jako já. Rozdíl je jenom v tom, že on preferuje vojenská vozidla, já zase sportovní auta,“ vysvětluje Končický.

PŮVAB STARÝCH ČASŮ

„Kdo má peníze, ten nemá čas,“ říká lakonicky podnikatel. Vysvětluje tím, proč je v autosalonu zájem hlavně o kompletně renovovaná auta. V takovém případě ovšem musejí zájemci sáhnout trochu hlouběji do kapsy. Jestliže rozmontovaný džíp před renovací v novopackém autosalonu stojí něco málo přes sto tisíc korun, za opravený pak už zákazník zaplatí 600 tisíc korun.

Dát „do kupy“ starý automobil totiž představuje stovky hodin práce, v průměru tak jeden rok, a to samozřejmě něco stojí. „Chce to také odborné vědomosti i technické zázemí. Chybějící součástky si musíte vyrobit sám,“ vysvětluje Končický. Proto se v Nové Pace kupují především už opravené a renovované automobily. Nabídka je docela široká, v hlavní hale stojí několik desítek aut. Vedle už zmíněných džípů a dalších vojenských vozidel jsou to hlavně sportovní kabriolety, třeba nepříliš známý Panter Lima nebo britský MG za 890 tisíc korun.

I přes vyšší ceny si tady na nezájem stěžovat nemohou. „Lidé chtějí relaxovat. Veterány si hodně kupují jaksi k chalupám. Auto tady i garážují a víkend si zpestří projížďkou po venkovských silničkách,“ vysvětluje Radoslav Končický.

Tento systém užívání je také logický: automobiloví veteráni nejsou z běžného silničního provozu vyloučeni, ale v zásadě by takové auto (mají zvláštní SPZ) nemělo sloužit k běžnému užívání. Ale nejde jenom o potěchu ze sváteční jízdy dvoulitrovým nablýskaným kabrioletem. „U nás i díky minulosti každý chlap tak trochu musel motorům rozumět. Nebyl to takový problém. Já říkám, že na rozdíl od těch moderních jsou staré motory srozumitelné. Princip fungování karburátoru pochopí každý, kdo není vyslovený technický antitalent. A také si ho třeba pak i opravíte. Kdo se ale může vrtat v jednotce elektronického vstřikování paliva,“ osvětluje Končický řečnickou otázkou další důvod, proč lidé mají autoveterány rádi. Současný svět je prostě příliš elektronizovaný.

IMPORT AUTOMOBILOVÉ HISTORIE

Zkazky o tom, jak šikovný kutil našel někde ve stodole starý vůz, zrenovoval ho a pak prodal za astronomickou cenu bohatému kupci ze západu, kolují v českých zemích už drahně let. „Ale tak to vůbec není. Až na výjimky stará auta kupuji právě v západní Evropě. U nás jich je málo, navíc právě to příslovečné české kutilství řadu z nich víceméně zkazilo, už jen těžko se dávají do originální podoby,“ komentuje domácí trh autoveteránů Končický.

Staré automobily shání kde se dá, pomáhá inzerce v odborných časopisech a především internet. Někdy přijdou ke slovu i netradiční zdroje, například výprodeje staré armádní výzbroje - tímto způsobem se do novopackého autosalonu dostaly malé obojživelné transportéry LUAZ sovětského původu. A kupci? „Drtivou většinu z nich představují naši lidé. Co se Evropské unie či ciziny vůbec týká, moje zkušenost je taková, že pro většinu zahraničních klientů jsme ještě stále neznámá exotická země. Oni se tady větších obchodů spíše bojí,“ tvrdí Končický. Dodává nicméně, že občas něco do zahraničí prodá, nedávno například vůz Formule 1 do Rakouska.

Domácí zákazníci ale pro současnou kapacitu autosalonu i jeho technického zázemí postačují. Každý měsíc Autoslužby Končický prodají čtyři až pět veteránů. Na otázku po hospodářských výsledcích „veteránské“ sekce Končický krčí rameny: „Jestli nám to přináší nějaký zisk, to vám neřeknu. Abych byl upřímný, radši to ani nepočítám, autosalon nemá oddělené účetnictví. Vím, že na západě takové podniky dobře žijí, my bychom ale skoro určitě bez servisu a vrakoviště nemohli existovat. Třeba se to časem změní, ale dnes jsou naše veterány dobrou investicí především pro naše zákazníky. Ti mohou počítat s tím, že jejich hodnota každým rokem stoupá.“ Koneckonců pro něj samotného příjmy z prodeje nejsou rozhodující - nejlepší kousky, a je jich kolem dvou desítek, má ve své vlastní sbírce a jsou neprodejné.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče