Věštba z jaderné koule

03. října 2007, 18:30 - Jan Žižka
03. října 2007, 18:30

EIB po dvaceti letech připouští úvěrování nukleární elektrárny

Určitě je to jedna z nejčastějších otázek, kterou dnes šéf Evropské investiční banky (EIB) Philippe Maystadt dostává. Bude EIB financovat také výstavbu jaderných elektráren? Maystadt obvykle za otázku zdvořile poděkuje - ať už třeba týdeníku EURO nebo slovinské novinářce na nedávném výročním fóru EIB v Lublani. Při odpovědi pečlivě váží každé slovo. Banka by příslušný projekt posoudila jako každý jiný - podle ekonomických, finančních, technologických i ekologických kritérií. Zatím o to nikdo nepožádal, ale všeobecně se očekává, že se tak brzy stane. Mluví se o tom, že první žádost předloží Bulharsko, nový člen EU, které chce stavět novou jadernou elektrárnu Belene.
Navzdory opatrným prohlášením je jasné, že jde o téměř revoluční změnu. Před pár lety by financování jaderné elektrárny vůbec nepřicházelo v úvahu. Takový požadavek by se předem považoval za politicky neprůchodný. Dnes Maystadt - v souladu s novou politikou Evropské unie - zdůrazňuje, že je na každém členském státu EU, aby si zvolil vlastní energetický mix. A Rada guvernérů EIB se letos v červenci shodla, že financování jaderné energetiky rozhodně není vyloučeno. V radě guvernérů zasedají ministři (zpravidla financí) členských zemí unie, tedy včetně českého strážce státní pokladny Miroslava Kalouska.
Evropská investiční banka, která sídlí v Lucemburku, zdůraznila, že rozhodnutí je v souladu s cíli EU snížit emise skleníkových plynů a zajistit bezpečnost energetických dodávek.

Greenpeace: Chybí mandát.

EIB už právě letos v červenci jeden projekt v oblasti jaderné energetiky schválila. Podílí se na financování investice britské společnosti Urenco, která rozšiřuje své kapacity zaměřené na obohacování uranu ve Spojeném království i Nizozemsku. Urenco může čerpat úvěr až do výše 200 milionů eur.
Banka má dokonce poměrně bohatou historii úvěrování jaderných elektráren. To se však týká relativně vzdálenější historie - především období, které následovalo po takzvaném ropném šoku v sedmdesátých letech minulého století. EIB pomáhala financovat devět nukleárních reaktorů v Německu, po sedmi v Belgii a Francii, čtyři v Británii a dva v Itálii. Na podpoře produkce elektřiny z jaderných elektráren se banka podílela do poloviny osmdesátých let, další projekty v oblasti nukleární energetiky se financovaly do začátku devadesátých let. Jedinou výjimkou z pozdější doby byla investice do obnovy starého uranového dolu ve Slovinsku v roce 2002.
Pokud příznivé nálady vůči jaderné energetice svého času povzbudil šok z vysokých cen ropy, pak pozdější černobylská havárie dopřála sluchu jaderným skeptikům. Dlouhý jaderný půst EIB má skončit nyní, kdy se v Evropě stále více šíří obavy z globálního oteplování a přílišné energetické závislosti na Rusku. Z hlediska emisí skleníkových plynů jsou jaderné elektrárny „čisté“. Kritici nicméně tvrdí, že banka ve skutečnosti nemá mandát ke změně politiky. Mark Johnston z organizace Greenpeace reagoval na pootočení kormidla v EIB námitkou, že letošní energetický akční plán EU je „v otázkách jaderné energetiky neutrální“. Bankéři z Lucemburku však tuto „neutralitu“ chápou jinak. Každý stát má právo si určit, zda jadernou elektrárnu chce. EIB už pouze posuzuje konkrétní projekt v souladu s kritérii, jež platí i pro jiná odvětví.

Atomčíci, ještě se neradujte.

Může se tedy jaderná lobby v Evropě radovat? To ještě není vůbec jasné. Mnohé se ukáže ve chvíli, kdy EIB začne poprvé v tomto století posuzovat projekt jaderné elektrárny. Obecně jsou kriteria jasná, projekt musí být po všech stránkách životaschopný. Co vše však bude započteno do nákladů, od nichž se bude odvíjet hodnocení celkové ekonomické smysluplnosti? Investiční bankéři zdůrazňují, že se budou brát v potaz i budoucí výdaje na nakládání s radioaktivním odpadem a také na pozdější likvidaci elektrárny. Právě tyto náklady lze obtížně odhadnout a řada odborníků tvrdí, že jakýkoli soukromý investor bude požadovat garance určitého výdajového limitu v této oblasti, který nesmí být překročen. Evropská investiční banka je samozřejmě v jiné pozici, neboť spravuje veřejné peníze a jejími akcionáři jsou členské státy EU. Při posuzování projektu však bezpochyby bude také velmi obezřetná. Banka ve svých materiálech dále zdůrazňuje, že vysoké jsou nejen budoucí náklady, ale také ty počáteční na výstavbu, které vyžadují „mobilizaci obrovského množství kapitálu“. Přestože podle některých studií vycházejí jaderné elektrárny jako nejlevnější zdroj energie, právě vysoký podíl počátečních nákladů na kapitál odrazuje soukromé investory. Podle nich bývají nukleární elektrárny příliš rizikové. „Trh s elektřinou se otevřel konkurenci a přednost dostávají řešení s elektrárnami s nízkými náklady, které se postaví rychle,“ uvedl britský odborník na energetickou politiku Steve Thomas v jedné ze svých studií. Zároveň dospěl k závěru, že na liberalizovaném trhu s elektřinou nebude pro energetické společnosti většinou prakticky možné stavět jaderné elektrárny, aniž by obdržely vládní subvence a záruky na pokrytí nákladů. I proto bude nutné zapojit instituce jako EIB.

Reaganův náraz na realitu.

Thomas se domnívá, že odhodlání politiků propagovat jaderné elektrárny koneckonců není příliš pevné. Vlády Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové na jedné straně slibovaly velké oživení jaderného průmyslu, na druhé však pouze přihlížely prudkému propadu jaderné energetiky.
Výkonný šéf společnosti Urenco Helmut Engelbrecht na fóru EIB v Lublani připomněl, že ačkoli se o nukleární energetice čím dál více hovoří, stále se počítá s tím, že její celkový podíl na energetických zdrojích bude klesat. Podle Engelbrechta je úspěšné komerční využití jaderné energetiky mimo jiné závislé na jejím dobrém vnímání ze strany veřejnosti. Šéf Urenka proto volá po zásadní změně „psychologie“ v této oblasti, neboť jaderná energetika podle něho ukazuje nejdůvěryhodnější, a dokonce také nejbezpečnější cestu z hlediska výroby elektřiny i zvládání klimatických změn.
EIB každopádně nemá v úmyslu slibovat nic předem. „Není naší povinností vyhovět všem žádostem,“ zdůrazňuje Philippe Maystadt. Odmítá, že by jeho banka byla v tomto ohledu vystavena politickým tlakům, byť občas musí vysvětlovat, proč ten či onen projekt na základě kriterií banky neprošel. Na druhé straně ovšem platí i to, že když se projekt jaderné elektrárny ukáže jako životaschopný a v souladu se všemi stanovenými podmínkami, banka nebude mít důvod jej neschválit.

Oříšek Belene, šance ČEZ.

Bude-li oním prvním posuzovaným případem skutečně bulharský projekt jaderné elektrárny Belene, EIB bude muset rozlousknout ještě jeden tvrdý oříšek navíc. Jde totiž o první případ navrhované výstavby jaderné elektrárny v EU, v níž má být využita vylepšená verze ruského reaktoru VVER. Proto dal evropský komisař pro energetiku Andris Piebalgs na konci září najevo, že také Evropské komisi nějaký čas potrvá, než projekt posoudí. A kladný verdikt Bruselu je zároveň podmínkou souhlasu investiční banky v Lucemburku.
Belene má být jadernou elektrárnou se dvěma reaktory o celkovém výkonu dvou tisíc megawattů. Souhrnné výdaje se mají pohybovat kolem pěti miliard eur a jako hlavního realizátora stavby Bulhaři vybrali ruský Atomstrojexport, který patří do impéria plynárenského gigantu Gazprom. Atomstrojexport v Belene spojil síly s francouzskou Arevou a německým Siemensem.
Do elektrárny zřejmě také vstoupí nový spoluvlastník ze zahraničí. Bulharsko nabízí podíl ve výši 49 procent a uzávěrka pro nabídky byla posunuta na polovinu října. Mezi šesti firmami, které Bulhaři vyzvali k účasti ve výběrovém řízení, je i český ČEZ - společně s italským Enelem, německými firmami RWE a E.ON, francouzskou společností EdF a belgickým Electrabelem (ten je ovšem součástí francouzské skupiny Suez).

Omezené možnosti Vídně.

Odpor vůči jaderným elektrárnám v některých zemích EU včetně zejména Rakouska či Německa je pořád silný. Proč tedy právě tyto státy nezablokují vstřícnější politiku EIB vůči nukleární energetice? Jedním z vysvětlení je současný rozhodovací proces v bance. Zatímco projekty EIB mimo unii je nutné schvalovat jednomyslně, pro ty v jejím rámci stačí většinové rozhodnutí. Philippe Maystadt navíc dodává, že současný schválený mandát pro investiční banku by teoreticky umožňoval financování jaderné elektrárny i v řadě jiných částí světa. Banka se tam totiž podle rozhodnutí z konce minulého roku může podílet na úvěrování energetiky, aniž by v tomto mandátu byla jakákoli omezení ohledně té nukleární. Žádný mimoevropský projekt se nicméně nerýsuje, na rozdíl od projektu Belene v Bulharsku - tedy členské zemi EU.
Navíc se zdá, že v unii celkově převládl již zmiňovaný postoj, podle něhož je otázka energetického mixu záležitostí každé jednotlivé země. Kupříkladu Vídeň tak může zpochybňovat tu či onu jadernou elektrárnu třeba kvůli nedostatečným bezpečnostním standardům, Rakušané by však neměli dost sil na celkové pootočení strategie v EU.

Vylomit otevřené dveře.

Právě rozhodovací proces v unii na druhé straně vysvětluje, proč se Evropská investiční banka nebude podílet na určitých projektech, o něž by jinak měla řada Evropanů zájem. Do této kategorie patří kupříkladu výstavba severoevropského plynovodu pod hladinou moře z Ruska do Německa. O značném zájmu na této stavbě v části západní Evropy mimo jiné svědčí i skutečnost, že řídicí funkci ve firmě, která se má stavbě plynovodu podílet, před časem získal bývalý německý kancléř Gerhard Schröder. Tento projekt však již zasahuje mimo území EU a vyžadoval by si jednomyslný souhlas. Ten nelze očekávat zvlášť od Polska, jehož dosavadní vláda Jaroslawa Kaczyńského tvrdí, že plynovod jen posílí závislost Evropy na Rusku. K Polsku by se ovšem zřejmě přidaly i některé další země z Pobaltí či evropského severu.
Poláci si dokonce chtěli vše pojistit a na jednání o nové reformní smlouvě EU přišli s návrhem, aby tento nový dokument zakotvoval pravidlo, podle něhož s projektem EIB mimo unii musí vyjádřit souhlas všechny členské země. Podle zdrojů z banky se tím však Poláci vlastně snaží vlámat do otevřených dveří. Maystadt zdůrazňuje, že zmíněně pravidlo již obsahuje protokol k současné smlouvě, který je a zůstane stejně právně závazný. Podle šéfa banky by ani nebylo možné plynovod financovat na základě jakéhokoli současného mandátu od Evropské unie, zapotřebí by byl nový mandát. Maystadt dodává, že je připraven v tomto směru Polákům poskytnout příslušné záruky.

Nabucco stále ve hře.

Plyn ale jinak zůstává v centru pozornosti banky. I když EIB v poslední době velmi zdůrazňuje zejména význam obnovitelných zdrojů - vzhledem k potřebě snižování emisí -, zároveň chce podporovat i projekty, které mají zajistit větší geografickou diverzifikaci zdrojů. To se týká plynovodu Nabucco, díky němuž se má do Evropy dopravovat plyn ze střední Asie. Celková hodnota projektu by měla překročit pět miliard eur. V minulých měsících se objevily dohady, zda je plán Nabucco reálný a opravdu získá slibovanou podporu jednotlivých zemí. Evropská komise nicméně stále zdůrazňuje jeho zásadní význam a také poslední zprávy z Maďarska naznačují, že mu bude přece jen silně nakloněná také Budapešť, která se na druhé straně chce podílet na společných projektech s Ruskem. Energetická společnost MOL je jedním z členů konsorcia, jež má Nabucco stavět, a představitelé firmy také v této souvislosti vyzvali Evropskou unii k vybudování kapacit pro strategické rezervy plynu na území Maďarska. V ideálním případě by stavba začala v roce 2009 a skončila v roce 2012.
Zatímco podíl jaderné energetiky na celkové světové poptávce má podle současných předpovědí Mezinárodní energetické agentury do roku 2030 klesnout ze šesti na tři procenta, význam plynu naopak vzroste z dvaceti na 23 procent (dominantní podíl, 44 procent, má mít stále uhlí). Tato čísla vycházejí z momentálních vládních politik, takže se samozřejmě mohou podstatně změnit. Co by se však muselo stát, aby na tom jaderná energetika byla ve výhledech lépe? Kromě budování modernějších elektráren nových generací a vyřešení problematiky radioaktivního odpadu bude zřejmě záležet i na umírněném přístupu zastánců jaderné energetiky. „Měli bychom se vyvarovat argumentů, že bez nukleární energetiky zhasnou světla,“ prohlásil v Lublani Helmut Engelbrecht z firmy Urenco. Moderní společnost podle něho může žít bez jaderných elektráren. Přesto se domnívá, že by do budoucna obstály lépe než jiné energetické zdroje - z ekonomického, ekologického i bezpečnostního hlediska. Evropská investiční banka možná v dohledné době učiní jeden z verdiktů, který trochu více naznačí, zda má pravdu on, či spíše odpůrci jaderné energetiky.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče