Veřejné finance: Na úspory zapomeňte!

12. září 2005, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
12. září 2005, 00:00

Jakým tempem by asi musela ekonomika růst, aby se moloch ČSSD začal řídit vlastní ideologií? Vládní reforma veřejných financí byla podvod. Podobný jako Potěmkinova vesnice. Nic jiného se nedá říci při pohledu na její výsledky, respektive na konkrétní kroky, kterými celou „reformu“ vláda provázela.

Jakým tempem by asi musela ekonomika růst, aby se moloch ČSSD začal řídit vlastní ideologií?

Vládní reforma veřejných financí byla podvod. Podobný jako Potěmkinova vesnice. Nic jiného se nedá říci při pohledu na její výsledky, respektive na konkrétní kroky, kterými celou „reformu“ vláda provázela. Zkušenosti ze států, v nichž reforma veřejných financí probíhala a kde byla úspěšně dotažena do konce, ukazují, že dvě třetiny ze všech opatření se mají obracet na stranu výdajů, a jen třetina na příjmy. Vyplývá to nejen ze zkušeností starých zemí Unie - Švédska, Nizozemí či Portugalska -, ale i našeho slovenského souseda.

Koaliční vláda se však vydala zcela jiným směrem. Takzvaná „velká dvanáctka“, tedy dvanáct zákonů první fáze reformy, byla postavena vesměs na zvýšení daňových výnosů, které nejvíce postihly malé podnikatele. Ať již to byl zákon o minimální dani, zvýšení pojistného, snížení limitu pro vedení podvojného účetnictví a další. Jediným pozitivem přitom bylo postupné, byť nepříliš výrazné snížení korporátních daní.

Ve druhé fázi pak vláda z našich kapes vytáhla zhruba dvacet až třicet miliard navíc na DPH, což jí spolu se zvýšením spotřebních daní na alkohol, benzin a cigarety přineslo další desítky miliard ročně. Společné zdanění manželů a snížení daně fyzických osob celkové příjmy státního rozpočtu příliš neohrozilo.

Ještě letos na jaře přitom chodil ministr Sobotka do vlády s návrhem na výdajové úspory dané Konvergenčním programem s Evropskou unií. Nakonec mu tuto alespoň jakous takous snahu zatrhl nový premiér, a Sobotka sklopil uši. A to i přes to, že nedodržení výdajových limitů může vést k sankcím až po pozastavení čerpání peněz z unijních fondů EU.

Snahou financí bylo i vypracování rezortních auditů, na jejichž základě by bylo možné kvantifikovat přínos jednotlivých programů a efektivitu personálních nákladů. Ministři však hodili Sobotkovi audity na hlavu, takže je nakonec provedl pouze ve svém rezortu. Použil přitom slovenských zkušeností, ale zatímco Mikloš (i díky rovné dani) ušetřil třetinu mančaftu, Sobotka pouhou sedminu. Personální čistka vyjádřená v programovém prohlášení vlády dvouprocentním poklesem úřednického aparátu ročně skončila slavným Paroubkovým výrokem, že rok před volbami by k propouštění přistoupil pouze politický analfabet.

Největší rozpočtovou pijavicí je bezesporu rezort Zdeňka Škromacha, který dokáže vysát šedesát haléřů z každé koruny. Přesto právě zákony, s nimiž míří Škromach do sněmovny, znamenají další nárůst o několik desítek miliard korun. Socialisté se stále zaklínají keynesiánským pravidlem že v době recese může být schodek, který se v době růstu smaže. Jakým tempem by asi musela česká ekonomika růst, aby se nenasytný moloch ČSSD začal skutečně řídit, když ne zdravým rozumem, tak alespoň svou vlastní ideologií.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče