Velmi polská energetická unie

23. dubna 2014, 06:59 - David Klimeš
23. dubna 2014, 06:59

Polský premiér Donald Tusk si prožil svou verzi 9. května roku 1950. Tehdy francouzský ministr zahraničí Robert Schuman navrhl společnou evropskou správu uhlí a oceli, z čehož pak vznikla jedna z prvních poválečných nadnárodních organizací a časem i Evropská unie, která dnes vypadá, jak vypadá. Základem obrozené EU by podle Tuska měla být energetika.

A při pohledu na ukrajinský konflikt snad nikdo nemůže pochybovat, že na tom skutečně něco je. Zároveň je ale důležité si uvědomit, že návrh je takříkajíc velmi polský. Ne každému se bude líbit.

Společná unijní energetická politika se pravidelně vynořuje v debatách, když dojde řeč na to, co vlastně dál dělat s churavějícími strukturami EU. Jen si vzpomeňme na krizi evropské myšlenky po krachu projektu euroústavy. Na nic moc smysluplného ale zatím v těchto úvahách nedošlo – jednotlivé státy se logicky nechtějí vzdát lákavého přeludu, že právě jejich směrem by se mohl někdy upřít milostivý zrak Vladimira Putina, pročež by právě jim Gazprom mohl snížit cenu své suroviny.

Jednotné nákupy plynu

Na unijní úrovni proto zbývá prostor jen pro bobtnající byrokratické regule v podobě neefektivních centrálně plánovaných klimaticko-energetických balíčků. Podle Donalda Tuska přišel čas postoupit o krok dále. EU by měla od Ruska nakupovat plyn jako jeden muž, vynutit si lepší cenu a stát v nerozborném šiku.

Jistě chvályhodná myšlenka. Nicméně je třeba zmínit, že se dnes přece jen jeví jako nereálná. Ne pro každý stát je ruský plyn tak klíčový. Co je pro pobaltské státy otázkou života a smrti, takovou Francii zase tak moc nepálí. To víme. Tusk ale navíc návrh až příliš šije na míru své zemi. V rámci velké myšlenky budování nové lepší Evropské unie premiér chytře prodává veškeré polské energetické priority.

Chce unijní finance na plynové zásobníky. Problematické zastaralé polské uhelné elektrárny obhajuje jako „synonymum energetické bezpečnosti“. A ještě se dožaduje posvěcení kontroverzního břidličného plynu.

A pak je tu ještě jeden obecný, typicky unijní problém. Kdo že bude úplně nahoře rozhodovat, kolik ruského plynu za kolik peněz se pro koho nakoupí? Tusk se vzletně odvolává na Evropské společenství uhlí a oceli. Ale Vysoký úřad, nejvyšší orgán tehdejšího společenství, byl pohříchu neprůhledným a nepříliš úspěšným kolbištěm Francouzů a Němců. Tusk jako novodobý Schuman by se ke své energetické unii jistě přestal znát, pokud by Polsko ztratilo vliv na vyjednávání ceny plynu s Gazpromem.

Česko zatím nezodpovězené otázky kolem Tuskova plánu příliš bolet nemusejí. Polské energetické priority jsou nám blízké, takže se můžeme ujmout role přitakávače a plácat Tuska po ramenou. A je celkem jedno, zda budeme jen upozorňovat na racionalitu společné energetické politiky nebo jako Tusk vsadíme rovnou na velká slova o Montánní unii.


Čtěte také:

Polsko již není závislé na plynu z východu. Poprvé ho může mít z Německa

Polsko: Energie větru přitahuje další investice

Česko nižší cíl pro emise v Bruselu neprosadí

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče