Velký třesk po česku

29. listopadu 2004, 00:00 - BLANKA RŮŽIČKOVÁ
29. listopadu 2004, 00:00

LIBERALIZACENa český trh s plynem má přijít konkurence. Přestože se blíží den D, zákazníci budou nejspíš zklamáni. Plynárenský monopol Transgasu ještě dlouho nikdo nenaruší.První leden 2005 má být pro české plynárenství dnem, kdy skončí diktát jediného monopolního dodavatele.

foto: Profimedia.cz/Corbis

LIBERALIZACE Na český trh s plynem má přijít konkurence. Přestože se blíží den D, zákazníci budou nejspíš zklamáni. Plynárenský monopol Transgasu ještě dlouho nikdo nenaruší. První leden 2005 má být pro české plynárenství dnem, kdy skončí diktát jediného monopolního dodavatele. Největší zákazníci - firmy s odběrem nad 15 milionů kubíků plynu ročně - si od tohoto data mohou vybrat, od koho budou plyn nakupovat. V dalším roce se k nim přidají i menší firmy a od roku 2007 inejmenší zákazníci z řad domácností. Už dnes je ale jasné, že v plynárenství bude možnost výběru z konkurenčních nabídek značně omezená. A že v České republice se zlevnění plynu nejspíš nedočkají ani velcí zákazníci, kteří si v jiných odvětvích vždy dokážou vybojovat patřičné množstevní slevy. DOBŘE USAZENÝ MONOPOL V tuzemsku se v minulých letech vytvořil monopol, který hned tak někdo neohrozí. Dovoz, přenos i dodávky plynu k odběratelům ovládá jediná firma: německá RWE. Na českém plynárenském trhu má výsadní postavení. S výhradním dovozcem, společností Transgas, před třemi lety koupila i regionální distribuční firmy. Tedy rozvodné společnosti, které vlastní regionální plynárenské sítě a mají tak na svém území monopol na dodávky plynu ke konečným spotřebitelům. R WE za tento „balíček“ zaplatila přes sto miliard korun, ale má jistotu, že na českém trhu ještě dlouho nebude mít konkurenci. Díky dlouhodobým smlouvám na dovoz plynu a vlastnictví tranzitního plynovodu je nejen jediným dovozcem, ale na většině území ČR rovněž také ovládá dodávky pro konečné spotřebitele. Ani odborníci dnes nedokážou odhadnout, zda Transgas bude mít nějaké konkurenty. Plyn sice v ČR těží Moravské naftové doly, ale tato těžba nepokrývá ani procento spotřeby. „V Česku není prostor pro konkurenci, protože tady nejsou vedle Transgasu hráči, kteří by měli dost velký zdroj plynu nebo dostatečně velké zásobníky,“ říkají experti. V jednom se ale shodují. Otevření trhu zlevnění plynu nepřinese. V západní Evropě jsou totiž jeho ceny vyšší a ty české se k nim budou přibližovat. Jiří Gavor z poradenské firmy ENA upozorňuje, že liberalizace přesto bude pro české odběratele užitečná. „Na otevřeném trhu se mění přístup dodavatelů k zákazníkům a zlepšují se i zákaznické služby,“ uvádí. VIRTUÁLNÍ DĚLENÍ TRHU Liberalizací se obvykle spouští boj o rozdělení monopolního trhu. Zákazník už není odkázán na jediného dodavatele, místní plynárenskou společnost. Smlouvu může podepsat s distribuční firmou z jiného regionu nebo s některým z nových licencovaných obchodníků. I když tato konkurence splňuje požadavky Evropské unie na otevírání trhu, v České republice má hned od začátku minimální manévrovací prostor. Skupina RWE je prostřednictvím Transgasu většinovým vlastníkem šesti z celkových osmi českých distribučních firem. Firmy, které patří do skupiny RWE, si zákazníky přetahovat nebudou. Konkurenční cenové nabídky by tak mohly přijít jen od distribučních společností, jež stojí mimo skupinu: Pražské plynárenské, kde má majoritu hlavní město Praha, a Jihočeské plynárenské, kterou kontroluje německý koncern E.ON. Oběma konkurenčním distribučním firmám by se jistě líbilo, kdyby získaly velké lukrativní odběratele z Moravy nebo ze severních Čech. Přesto je téměř jisté, že v těchto vodách příliš lovit nebudou. Skupina T ransgasu by byla v souboji o přetahování zákazníků příliš silným soupeřem. Navíc je jako výhradní dodavatel plynu drží pod krkem. KONKURENCE BEZ ŠANCÍ Mezi zákazníky, kteří si mohou od příštího měsíce nakoupit plyn od jiného než dosavadního dodavatele, patří například výrobci elektřiny a tepla, sklárny, cihelny a další velcí průmysloví odběratelé. Tyto „oprávnění“ zákazníci - v prvním roce liberalizace je to zhruba 200 podniků - by mohli už příští rok dostat více než deset různých nabídek. O licenci na obchodování s plynem - tedy právo na nákup plynu a jeho prodej konečným odběratelům - totiž v České republice požádalo vedle monopolního dovozce a všech distribučních společností dalších patnáct firem. Udělená licence ovšem automaticky neznamená, že všichni začnou čile obchodovat. V Česku se ročně spotřebuje necelých 10 miliard kubíků zemního plynu. Osmdesát procent se dováží zRuska, dvacet procent z N orska. Pro oba dovozy má Transgas dlouhodobé smlouvy. Tyto kontrakty dohromady zajišťují až dvanáct miliard kubíků ročně a plně tak pokrývají potřebu ČR. Spotřeba navíc nijak významně neroste a nynější smlouvy ji mohou zajistit ještě několik let. V prostředí dlouhodobých smluv je pro každého obchodníka téměř nemožné, aby získal novou nebo krátkodobou smlouvu. To ovšem znamená, že těžko může přijít s nižší, tedy skutečně konkurenční cenou. ZATÍM ANI SKULINKA Ruský kontrakt vyprší v roce 2010, norský o dva roky později. Ale ani v době, kdy se bude jednat o nových smlouvách, nebude snadné monopol Transgasu prolomit. Nové smlouvy budou zase dlouhodobé, protože jedině tak jsou pro dodavatele pojistkou, že se vyplatí otevřít novou těžbu nebo postavit nový plynovod. Kvůli obrovským investičním nákladům na tyto akce se uzavírají na 15-30 let. Podmínky dlouhodobých smluv zatím poměrně účinně brání tomu, aby se na českém trhu v dohledné době objevil nový hráč. Kontrakty obsahují doložku „take or pay“, což znamená, že pokud by Transgas kvůli konkurenci ztratil doma zákazníky a proto odebral méně plynu, musel by zaplatit i za ten neodebraný. Obchodník, který by se přesto snažil nakoupit plyn od někoho jiného než od Transgasu - třeba od některé z firem, která přes ČR přepravuje tranzitním plynovodem ruský plyn do Německa nebo do Francie - by zřejmě narazil na další překážku. Dlouhodobé kontrakty často obsahují doložku, podle níž může dovozce prodat nasmlouvaný plyn jen v zemi, pro kterou ji nakoupil. Český tranzit pro dodávky z Ruska využívá například německý Wintershall, E.ON nebo francouzský Gas de France. Prodej „vlastního“ plynu však zatím nechystají. Z informací na webové stránce Energetického regulačního úřadu vyplývá, že ani jedna z nich nemá v ČR licenci na obchodování s plynem. BRUSEL SE NEVZDÁ S překážkami, které brání uplatnění konkurence, se potýkají i ostatní země Evropské unie. Liberalizace nemá v plynárenství takový efekt jako u dalšího síťového odvětví - elektroenergetiky - protože mu chybí dostatek zdrojů. Zatímco u elektřiny si v Evropě konkuruje několik stovek výrobců, plyn mohou obchodníci až na drobné výjimky nakupovat pouze v Rusku (od Gazpromu), v N orsku nebo v Alžíru, kde neexistuje základní cenotvorný faktor. Tedy konkurence nabídky plynu z většího počtu nalezišť,“ říká předsedkyně České plynárenské unie Marta Ptáčková. Evropská komise přesto na liberalizaci trvá a už jednou své požadavky zpřísnila. Očekávaný efekt se nicméně nedostavil. I když většina zemí konkurenci na trh pustila, zákazníci z ní stejně valný užitek neměli. Noví hráči, pokud se na otevřeném trhu vůbec objevili, nepřinesli takové nabídky, aby stlačili cenu plynu. Zatímco Brusel očekával, že v otevřeném tržním prostředí si sjedná jiného než dřívějšího dodavatele až šedesát procent zákazníků, je jich jen patnáct procent. Jiří Gavor věří, že se v plynárenství konkurence časem vytvoří. Bude to ale trvat mnohem déle než u elektřiny. Unie nemůže proces urychlit kvůli platným dlouhodobým smlouvám. Jakýkoli zásah do těchto kontraktů je nemyslitelný: Rusko, Alžír ani Norsko do EU nepatří. Brusel se proto zřejmě bude chtít, aby se omezující doložky neobjevily u nových smluv, které se budou uzavírat, až vyprší ty nynější. „Bude se snažit, aby se vedle dlouhodobých dodavatelských smluv vytvořil doplňkový trh krátkodobých kontraktů,“ domnívá se Gavor. Podobná konkurenční centra by podle jeho mínění mohla vzniknout v místech, kde se kříží velké mezinárodní plynovody a kde je prostor pro vybudování velkokapacitních zásobníků plynu. Jedno z nich by mohlo vyrůst na Moravě - v oblasti, v níž se stýká česká, slovenská a rakouská hranice. KDO SI MŮŽE VYBRAT SVÉHO DODAVATELE

**(termíny otevírání trhu v ČR)

* od 1. ledna 2005: zákazníci s odběrem nad 15 milionů kubíků plynu ročně a firmy, které plyn používají na výrobu elektřiny

* od 1. ledna 2006: všichni odběratelé kromě domácností

* od 1. ledna 2007: všichni 

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče