Velký šéf vás sleduje!

29. října 2007, 00:00 - Mgr. Zdeněk Bauer
29. října 2007, 00:00

Používání kamerových systémů Čím dál víc firem využívá na pracovištích kamerové systémy. Za jakých podmínek lze zaměstnance a návštěvníky sledovat?

Kamerové sledování nesmí nadměrně zasahovat do soukromí a snižovat lidskou důstojnost. Firma jej tedy může použít pouze tehdy, kdy cílem je ochrana života, zdraví nebo majetku a zároveň tohoto cíle nelze účinně dosáhnout jinou cestou (například fyzickou ostrahou nebo uzamčením cenností). Nikdy však nelze kamery použít v prostorách určených k ryze soukromým úkonům – typicky jde o toalety nebo sprchy.

Problematičtější může být situace například v šatnách firmy, kde často dochází ke vloupání do skříněk. Tyto prostory lze monitorovat, pokud lidem poskytnete „alternativu“ pro převlékání. Vhodným řešením je vymezení určitého prostoru, který není kamerou sledován. Tam se lidé mohou převléci a poté odnesou své věci zpět do části šatny, která je monitorována. O použití kamer, stejně jako o vymezení nesledovaného prostoru, je nutné viditelně informovat.

Včas informujte

Zaměstnanci i návštěvníci příslušných prostor musí být o užití kamerového systému „vhodným způsobem informováni“. Ideální je nápis umístěný hned při vstupu do prostoru nebo snadno viditelným způsobem v monitorované místnosti. V případě hlasového záznamu je nutné upozornit volajícího hned na začátku hovoru. U zaměstnanců lze podmínku informovanosti splnit také tím, že výčet sledovaných prostor uvedete do pracovní smlouvy či spíše do interních pravidel společnosti. V takovém případě musí zaměstnanec podpisem potvrdit, že se s těmito pravidly seznámil.

Velmi nejasná stále zůstává právní úprava ohledně souhlasu zaměstnance se sledováním. Podle zákoníku práce (§ 316 odst. 3) je zaměstnavatel povinen „přímo informovat zaměstnance o rozsahu kontroly a o způsobech jejího provádění“. Jestliže jsou tedy zároveň splněny výše uvedené podmínky (vážný důvod ke sledování, přiměřenost a podobně), postačí tedy jen oznámení zaměstnanci, nikoliv jeho souhlas. Kvůli pozdějšímu dokazování doporučuji vyžadovat po každém pracovníkovi písemné potvrzení, že mu tato informace byla sdělena (nebo že se s ní seznámil například v interním řádu).

Podle občanského zákoníku (§ 12) smějí být obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby pořizovány jen s jejím souhlasem. Tato podmínka se však týká pouze „projevů osobní povahy“. Na pracovišti jde o již zmíněné převlékání, návštěvu toalety nebo další osobnější činnosti, typicky svačinu nebo oběd. Naopak zcela jistě není „úkonem osobní povahy“ příjem peněz od zákazníků v prodejně a podobně.

Kdy jde o osobní údaje

Provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, pokud je vedle samotného sledování prováděn také záznam (úschova) pořizovaných záběrů. V takovém případě se na provozovatele kamerového systému vztahuje zákon o ochraně osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb., v aktuálním znění).

Podle názoru Úřadu pro ochranu osobních údajů je tak tomu vždy, když je kamerový systém vybaven záznamovým zařízením zaměřeným na monitorování fyzických osob. Zpracování osobních údajů je pak nutné registrovat právě u Úřadu pro ochranu osobních údajů.

Naopak na situace, kdy bude při provozování kamerového systému docházet k „pouhému“ monitorování sledovaných míst (bez záznamu a následného zpracování), se zákon o ochraně osobních údajů nevztahuje. I přesto je nutné dodržovat jiné předpisy, zabývající se ochranou soukromí fyzických osob. Jedná se zejména o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, garantující právo na respektování rodinného a soukromého života (článek 8 odst. 1), Listinu základních práv a svobod (článek 7 odst. 1, článek 10 odst. 2) a již zmíněný občanský zákoník či zákoník práce.

Proč a jak?

Firma musí předem definovat účel monitorování a pravidla (způsoby) následného uchovávání i zpracování záznamu. S těmito informacemi musí seznámit každého zaměstnance, na požádání by měla být dostupná každé sledované osobě i kdykoliv v průběhu používání kamer.

Stanovený účel musí být důležitým a právem chráněným zájmem firmy – typicky jde o ochranu majetku před krádeží nebo ochranu života a zdraví zaměstnanců. Záznamy pak mohou být využity pouze v souvislosti se zjištěním události, která poškozuje tyto důležité, právem chráněné zájmy správce. Nelze je tedy využít pro účely, u nichž není oprávněný zájem na ochraně života či zdraví osob nebo majetku. Typicky nelze studovat záznamy zákazníků prodejny za účelem sledování jejich nákupních zvyklostí.

Uplatnit se musí také zásada přiměřenosti. Je-li účelem sledování například ochrana velkých předmětů stojících na společné chodbě, postačí k tomu takové rozlišení kamery, aby bylo možné podle obličeje nebo základních znaků (oblečení, postava) rozlišit případného „pachatele“. Napadnutelné je oproti tomu úmyslné namíření kamery například na nohy zaměstnankyň nebo použití tak kvalitního rozlišení, bezdůvodně umožňujícího několikanásobné zvětšení vybraných detailů.

Dva dny, nebo dva roky?

Ve zmíněných pravidlech musí firma stanovit také lhůtu pro uchovávání záznamů. Ta by měla být odpovídající účelu provozování kamerového systému. Například ve zmíněné šatně bazénu nahlásí návštěvník případné vykradení skříňky vzápětí po svém návratu z vody, takže záznamy postačí archivovat několik hodin, nikoliv dnů. Podobně je tomu také u objektů, kde jsou kamery jen pomocníkem bezpečnostní služby: Jakmile její pracovník na konci směny zkontroluje, že všechna chráněná zařízení jsou na svém místě, není důvod nadále archivovat záznamy o jejich možné krádeži.

Pouze v případě zaznamenaného „bezpečnostního incidentu“ mohou být data archivována déle, zejména za účelem jejich následného zpřístupnění policii či soudům. Další zákonnou podmínkou je zajištění řádné ochrany snímacích zařízení, přenosových cest a datových nosičů se záznamy. Tak, aby nedošlo k neoprávněným přístupům, jejich ztrátě, změně nebo jiným nedovoleným zpracováním.

Pokud dojde ke zneužití kamerového systému, mohou se zaměstnanci obrátit na Úřad pro ochranu osobních údajů nebo na soud.

Raději souhlas

Popisovaná právní úprava je poměrně nová a reaguje na prudký rozvoj technologií. Podle mnoha právních názorů (včetně autora článku) jsou příslušné předpisy ne vždy jednoznačné a srozumitelné, částečně si dokonce navzájem odporují. Dokud tedy nebude k dispozici dostatek precedenčních soudních rozhodnutí, doporučuji preventivní opatrnost.

Místo pouhé „informace“ o rozsahu kontroly a používaných způsobech zkuste dát zaměstnancům rovnou podepsat souhlas s takovouto kontrolou. Samozřejmě ani pak se (byť dobrovolně) nemohou zřeknout svého práva na soukromí, nikdy je tedy nelze snímat například na toaletách.

Naštěstí v České republice ještě není běžné, aby vás třeba zloděj po zatčení v prostorách vaší firmy ještě žaloval, že jste jej neoprávněně snímali.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče