Velké dobrodružství Stanislava Bernarda

10. května 2004, 00:00 - ROMAN PETERKA
10. května 2004, 00:00

Na počátku 90. let se rozhodl, že zkusí podnikat. Zadlužil se a spolu se dvěma společníky vydražil zchátralý pivovar v Humpolci. Dnes patří Rodinný pivovar Bernard k nejprogresivnějším hráčům na českém pivním trhu. Než jste vydražil humpolecký pivovar, žil jste v Opavě a pracoval na okresním úřadě.

Na počátku 90. let se rozhodl, že zkusí podnikat. Zadlužil se a spolu se dvěma společníky vydražil zchátralý pivovar v Humpolci. Dnes patří Rodinný pivovar Bernard k nejprogresivnějším hráčům na českém pivním trhu.

Než jste vydražil humpolecký pivovar, žil jste v Opavě a pracoval na okresním úřadě. Jak se stal z úředníka podnikatel?

Moje pracovní historie byla ve skutečnosti pestřejší. Coby vystudovaný silnoproudař jsem pracoval v různých technických pozicích. Jednu dobu jsem měl na starosti nákup kusových strojů pro továrnu, což obnášelo nejen zajištění technické stránky, ale i vyjednávání s bankou. Na okresním úřadě jsem pracoval až po revoluci, a to poměrně krátce, asi rok. Podnikatelskou zkušenost jsem tedy neměl a ani jsem ji v podstatě mít nemohl, ale jistý manažerský základ tu byl. A proč jsem s podnikáním začal? Chtěl jsem konečně zkusit něco dělat pořádně, se vším všudy.

Proč zrovna pivovar v Humpolci? Tenkrát na tom nebyl vůbec dobře a vy jste ho navíc koupili za cenu, která jeho účetní hodnotu výrazně převyšovala.

Pivovar v Humpolci byl zařazen do dražby v rámci malé privatizace a my jsme o tom věděli. Vyvolávací cena pivovaru se rovnala účetní hodnotě devět a půl milionu korun. Nakonec jsme ho vydražili za 47 milionů, k tomu bylo nutno přičíst ještě zásoby, takže dohromady jsme zaplatili 52 miliony. Neumím moc vysvětlit, proč jsme do toho tenkrát tímhle způsobem šli, snad že jsme příliš nehleděli na výhodnost samotné investice, ale vnímali jsme to jako příležitost jak začít něco dělat. Naštěstí se nám to podařilo hned od začátku rychle rozběhnout, ale nechtěl bych to prožívat znova - bylo to svým způsobem veliké dobrodružství.

Jak se na to velké dobrodružství dívala vaše paní? Nevynadala vám, že jste se asi zbláznil?

Ne, nic takového neproběhlo. Musím říct, že manželka se k celé věci postavila naprosto skvěle, vzala to spíš jako příležitost něco dokázat než jako problém.

Dlouho jste bydleli v malém bytě přímo v pivovaru, jak je to dnes?

Už třetí rok bydlíme ve vlastním domě na pěkném místě u lesa. Je to jednoduchý, prostorný dům se zahradou ve funkcionalistickém stylu, žádné podnikatelské baroko. Myslím, že se docela povedl, bohužel samozřejmě není zadarmo, splátky hypotéky dost zatěžují rodinný rozpočet, na druhé straně asi nebylo možné žít pořád v pivovaru a nemít potřebné soukromí.

Pivovar Bernard má v názvu slovo rodinný. Platí to dodnes? A jak vidíte budoucí vývoj?

Je pravda, že moje žena tu vede ekonomický úsek a i ze strany mého společníka Vávry tu dnes pracuje řada rodinných příslušníků. V budoucnu bych byl rád, kdyby se vedení podniku ujal můj syn, který nyní studuje na VŠE. Přívlastek rodinný je důležitý, protože vyjadřuje náš vztah ke značce, k našim zákazníkům a vypovídá o naší firemní kultuře, ale sám o sobě není nejpodstatnější. Hlavní je udržet kontinuitu a rozvíjet se dál, v duchu našeho sloganu: Bernard - jít svou cestou.

Jak se odráží firemní kultura na vnitrofiremních vztazích?

Naší snahou je, aby byla stanovena jasná pravidla, aby každý přesně věděl, co má dělat. Ta pravidla jsou poměrně tvrdá, ale tvrdý je i sám život, pokud odhlédneme od iluzí sociálních demokratů, kteří si malují svou virtuální realitu a přitom bez okolků zadlužují zemi.

Zajímáte se o dění na politické scéně?

Nejsem jen úzce zaměřen na svou firmu, rozhodně mi není jedno, co se děje ve světě kolem mě a záleží mi na tom, aby tento stát prosperoval. O to bolestněji vnímám kroky této vlády, která řídí zemi špatným směrem - k vysoké míře zdanění a vysoké zadluženosti. Odkládá zásadní reformy, jakou je například důchodová reforma. To ale není problém jen této vlády, ale i těch předchozích.

Změnilo vás nějak podnikání?

Myslím si, že dost. Hodně mi vzalo iluze. V pivovarnictví je velmi nezdravé konkurenční prostředí, kde spolu nesoutěží kvalita a dobrá propagace značky, ale mnohem více se o zákazníka bojuje korupčními praktikami, kdy pivovary uplácejí hospodské, aby odebírali jejich pivo. A v konečném důsledku to musíme dělat i my, jinak bychom neobstáli. To mi bere radost z podnikání. Mě nezaráží, že to někdo zkusí. Ani mě nezaráží, že to trh přijme - kdybyste byl hospodský a někdo vám nabídl peníze za to, že budete brát jeho pivo, také nebudete nic namítat. Ale co mi vadí, je to, že totálně selhala kontrolní funkce státu a potažmo Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, který nekoná tam, kde by konat měl a nikomu to nevadí.

Přenášíte si pracovní problémy i domů, nebo umíte vypnout?

Daří se mi vypínat, i když někdy se člověk neubrání a přinese si špatnou náladu domů. Snažím se regenerovat síly, protože jinak to ani nejde. Najdu si čas i na dovolenou, snažím se sportovat. Workoholizmus ve svém důsledku vede ke snížení výkonnosti. To nemluvím o tom, kdy je nárazově nutno zabrat víc než obvykle, aby se udělalo v termínu vše, co je třeba, ale o dlouhodobém přístupu.

STANISLAV BERNARD

Narodil se 14. 10. 1955 v Opavě, maturoval na opavském gymnáziu, poté vystudoval Vysokou školu dopravy a spojů v Žilině. Do roku 1990 působil na různých technických pozicích. Roku 1990-1991 byl úředníkem okresního úřadu v Opavě, souběžně šéfoval vydavatelství regionálních týdeníků Region. Od konce roku 1991 je spolumajitelem Rodinného pivovaru v Humpolci. Založil Český svaz nezávislých pivovarů, stál u zrodu rádia Vysočina, za prosazení diferencované spotřební daně pro malé nezávislé pivovary získal titul Pivovarská osobnost století, roku 2000 získal ocenění Brand manager roku. Je ženatý, s manželkou Helenou má dvě již dospělé děti - dceru Hanu a syna Filipa.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče