Velká vlaková krize

11. listopadu 2011, 06:28 - Robert Šimek
11. listopadu 2011, 06:28

Krize, která postihla ve druhé polovině třicátých let devatenáctého století některé evropské země i USA, byla v tomto století jednou z nejhorších. Mělo ji na svědomí hned několik faktorů, které nakonec vedly ke kolapsu finančního systému.  

Foto: Flickr.com

Slovo krize se poprvé objevilo už v antickém Řecku. Výraz krisis byl odvozen od slovesa krinein – oddělovat. Kromě tohoto významu měl ovšem také přenesený význam rozhodovat, znamenal tedy jak oddělení, tak rozhodnutí. Do moderní doby ho přivedla medicína, konkrétně antický lékař Hippokratés. Ten totiž slovem krisis označoval krátké období, ve kterém se u některých akutních nemocí rozhodovalo, zda nemocný přežije, či zemře. Jako rozhodující moment se pak výraz krize začal používat i mimo medicínu. Zpočátku hlavně v politice a později, po nástupu průmyslové revoluce, také v ekonomice.

Plnou parou vpřed

První velká hospodářská krize proběhla už roku 1825 v souvislosti s podvodnými nákupy pozemků v Latinské Americe. Další, ještě větší pak vypukla roku 1836 v Anglii, odkud se o rok později rozšířila do Spojených států a následně zachvátila i Belgii, Francii a Německo.

Počátek této krize měly na svědomí akciové spekulace, kterým tehdy propadla celá Evropa. Investoři se zaměřili hlavně na akcie železničních společností, jejichž růst dobře dokumentuje příklad první německé železnice. Roku 1833 dostala plánovaná výstavba železniční tratě mezi Norimberkem a Fürthem konkrétní podobu. Přes vysoké náklady (zhruba 132 tisíc zlatých) byl potřebný akciový kapitál pro založení „Ludwigs-Eisenbahn-Gesellschaft in Nürnberg“ brzy pohromadě.

Protože se při stavbě objevily technické potíže, akcie se zpočátku o 20 procent propadly. Když však byla první německá železnice 7. prosince 1835 oficiálně uvedena do provozu, vyletěl kurz akcií strmě vzhůru. Během pěti týdnů vzrostla jejich hodnota o 36 procent a tempo se neustále zvyšovalo. Hlavním důvodem bylo velmi kladné přijetí železnice obyvatelstvem, takže už v lednu 1836 dosáhly akcie stoprocentního nárůstu a do poloviny března vyšplhaly o více než 300 procent. Tento úspěch rozptýlil veškeré pochybnosti a v Německu nastal pravý hon na železniční akcie.

Úvěry pro každého

Vývoj v Anglii a ve Spojených státech byl podobný. Akcie železničních společností trhaly rekordy a lákaly stále větší počet investorů, kteří opět šroubovali kurz vzhůru. Vidina rychlého zbohatnutí lákala boháče i nemajetné. Do obchodů se pouštělo stále více malých hráčů, kteří však neměli potřebnou hotovost a jejich jedinou šancí byl úvěr. V Británii výrazně vzrostl počet bank, rychle se zvýšila konkurence a nastal boj o zákazníka. Důsledkem byla liberální úvěrová politika, kdy se pramálo zkoumala věrohodnost budoucích klientů. Také mnoho amerických bank založilo ve Velké Británii své pobočky s cílem financovat britský export do Spojených států. Tyto banky ovšem také ochotně poskytovaly úvěry a obchodovaly se směnkami. Toto velkorysé počínání sledovala centrální Bank of England se značným znepokojením, protože tím rychle narůstalo množství peněz v oběhu.

Hospodářská krize (1836—1838)

Na počátku jedné z největších hospodářských krizí 19. století byly spekulace s železničními akciemi. Vidina rychlých výnosů lákala bohaté i chudé, čímž výrazně vzrostl počet úvěrů. Akcie však roku 1836 dosáhly vrcholu a nastal rychlý pád, umocněný nešťastným rozhodnutím anglické centrální banky. Krize se roku 1837 rozšířila z Anglie do Spojených států a o rok později i do evropských zemí. Oživení přišlo až po roce 1843, trvalo ale jen čtyři roky do další krize.

Bankovní přešlap

Na burze se mezitím dále spekulovalo. V květnu 1836 se ovšem nálada změnila – akcie dosáhly stropu a kurzy změnily směr. Bank of England se tehdy rozhodla k radikálnímu kroku a zakázala všem svým pobočkám kupovat od jiných bank směnky. Avšak tato v podstatě správná snaha zastavit další nebezpečné úvěrování vedla nakonec k panice. Kvůli ní zůstaly totiž mnoha firmám a investorům v rukou „zmrazené“ směnky a pohledávky. Platební neschopnost se šířila a posílala podniky a banky ke dnu. I dosud zdravé společnosti rázem bojovaly o přežití, v zemi rostla nezaměstnanost a zvyšovala se bída.

Sama Bank of England se brzy dostala do problémů a musela, ač nerada, požádat o pomoc Bank de France a město Hamburk. Nejdřív získala z Paříže 400 tisíc liber ve formě směnky. Roku 1838 pak 10 pařížských bank zprostředkovalo úvěr ve výši dvou milionů liber a podobná dohoda přinesla dalších 900 tisíc liber také z Hamburku. Hrozba platební neschopnosti tím byla zažehnána.

Nekonečný příběh

Krize se ovšem šířila dál. Na anglickou ekonomiku byl úzce navázán americký trh, který začal také kolabovat. Nejdřív byly postiženy společnosti obchodující přímo s Velkou Británií. Pak ovšem krize přeskočila i na ostatní podniky a podle dobového tisku došlo v září 1837 k „nejničivějšímu výbuchu paniky, jaký kdy Spojené státy zažily“.

Pokles amerického importu následně způsobil, že byly do víru krize vtaženy i další země, především Francie a Německo. Náhlý propad trhu s hedvábím zasáhl například francouzský Lyon. Úpadek hrozil také pařížským makléřským firmám a veletrhy ve Frankfurtu a Lipsku zaznamenaly velký pokles amerických a anglických objednávek. Všechny postižené země se pokoušely hospodářské krizi čelit. Řada dobře míněných opatření ale často jen zhoršovala problémy. Hospodářské oživení přišlo až po roce 1843, netrvalo však dlouho. Už koncem roku 1847 totiž velkou část Evropy zasáhla další krize, způsobená neúrodou.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče