Věk vyrušování

04. listopadu 2008, 11:56 - Ivan Pilný
04. listopadu 2008, 11:56

Glosa postaršího technokrata

Lidstvo prošlo několika vývojovými etapami, dobou kamennou či železnou, a mnozí si myslí, že teď jsme v době informační. Podíváme-li se blíže na lidskou komunikaci, možná bychom současnou dobu mohli charakterizovat jako dobu stálého vyrušování. Nebo snad máte pocit, že ten, kdo drží u ucha mobilní telefon a současně dodělává na počítači prezentaci, vás vůbec vnímá? Výzvy k vypínání mobilů během pracovních schůzek, konferencí a divadelních představení padají do prázdna. Mnozí provozují mobilní komunikaci nejen na obědě, ale i na záchodě. Esemesky a neodkladné e-maily pípají během schůzek. I při velké snaze nikdy nikoho vlastně neposlouchá. Lidé v restauracích při obědě hlasitě sdělují do telefonu věci, které by normálně ve společnosti ani nezašeptali. Žijeme v době neustálé, ale omezené pozornosti. Kolem nás proudí bílý šum. Akceleruje jej chat, instant messaging provozovaný ve zkratkovém jazyku, kterým nikdo před pár lety nemluvil. Už neplatí, že 100 000 opic u počítačové klávesnice stvoří náhodně Shakespearovo dílo. Jak by ne, zkuste napsat Krále Leara palci na mobilu! Mimochodem blogů je daleko víc než sto tisíc, ale až na výjimky je občas těžko rozeznatelné, zda výtvory některých blogerů nevznikaly náhodou v opičí kleci nebo v pralese. Zkratky jsou nakažlivé, existuje celá kniha, kde životní osud nebo scénář musí být popsán šesti slovy. Své zážitky můžete vylíčit ve 128 znacích, publikovat a poslat komukoli.
Reálný svět už nestačí. Kdosi doporučil internet psům. Na webu nikdo nepozná, že jste vlastně pes. Mimikry zprostředkované avatary kompenzují surrealistickou komunikaci v reálném světě. Snad alespoň virtuální přátelé vám věnují více pozornosti než ti z reálného světa.
Zdá se, že pouhé využívání technologií nás neudělá chytřejšími, decentnějšími, moudřejšími, férovějšími, ba dokonce ani modernějšími. Spíše se obávám, že vzniknou nové diagnózy, syndromy neustále přerušované komunikace. Fobie z každé chvíle, kdy vás někdo nevyruší, nepřeruší nebo něco nepípne či nezazvoní. Nepomůže ani to, když se uzavřete na den do věže ze slonoviny, vyřadíte z činnosti mobily a počítače. Podvědomý neklid z toho, co všechno jste zanedbali, vám neumožní si takové chvíle vychutnat. Vyhlásit den bez počítačových sítí by asi mělo ještě menší naději na úspěch než den bez automobilů. Televizním fanatikům se vždycky připomíná, že televize má takový kouzelný knoflík, který ji vypne. Věřím, že „informační věk“ také.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče