Vědy a firmy se vzájemně potřebují

16. prosince 2013, 11:08 - Dalibor Dostál
16. prosince 2013, 11:08

Podle Zbyňka Pardubského, viceprezidenta české pobočky Huawei Technologies a porotce soutěže Nejlepší spolupráce roku, nahrává pokračující ekonomická recese užší spolupráci vědců a firemního sektoru.

Jaké výhody přináší spolupráce výzkumné a firemní sféry?

Inovativní produkty a služby, které vycházejí z výzkumné činnosti, jsou možností jak oslovit, přitáhnout anebo si udržet zákazníky jinak než cenovým soutěžením, se kterým se setkáváme především u komoditního zboží. Střední a menší podniky nemají typicky prostředky na výzkumnou práci pod vlastní střechou a možnost využít kapacit ve výzkumné sféře je atraktivní a mnohdy možná jedinou variantou seriózního výzkumu.

Pro výzkumnou sféru může být spolupráce s aplikační sférou stabilním zdrojem financí, protože na dotace by se nemělo dlouhodobě spoléhat. A nakonec spojit tyto dvě vzájemně mnohdy značně izolované a odlišné sféry je přínosné v každém případě.

O propojování vědy a firemní sféry se mluví už dlouho. Ale mění se skutečně něco reálného v praxi?

Osobně si myslím, že se to posouvá tím správným směrem. Obě strany mají zájem na spolupráci, která jim přináší určité výhody. A současná ekonomická situace tomu nahrává.

Finanční prostředky jsou omezené, výzkumné instituce a akademická sféra se musejí více snažit, aby potřebné peníze získaly. Na druhé straně je komerční sféra, která se s ohledem na globální konkurenci musí snažit něčím odlišit. Ne jenom cenou, produkcí, kterou může někdo udělat jinde levněji. Musejí přicházet s nápady.

Jaké jsou překážky této spolupráce?

Hlavní překážku, respektive největší rozdíl mezi sférami firemními a výzkumnými, spatřuji v časovém hledisku. Komerční sektor pracuje s extrémně napjatými termíny, de facto s dodáním řešení „do druhého dne“. Což je v jistém rozporu s precizními postupy a výstupy tradičního výzkumu a vývoje. Další překážkou je určitě přebujelá byrokracie, se kterou se neustále setkáváme.

Na jaké další překážky naráží?

Hlavní nevýhodu respektive úskalí spolupráce komerční a výzkumné sféry spatřuji v rozdílných „firemních kulturách“ a modelech fungování, které vychází z primárního zaměření činností jednotlivých subjektů a jejich historického vývoje. I proto je jedním z kritérií výběru projektu nejlepší spolupráce roku samotná spolupráce a provázání obou stran v rámci projektu.

Jsou některé obory pro tento typ spolupráce výhodnější?

V soutěži Nejlepší spolupráce roku, která se zaměřuje právě na kooperaci vědy a firemní sféry, jako jeden z porotců posuzuji velmi různorodé projekty. Od informačních a komunikačních technologií přes zdravotnictví, textilie i strojírenský průmysl. I tato soutěž ukazuje, že prostor je v podstatě kdekoliv. Jde především o nápady, iniciativu. Ale také o byznysové modely, které se za nimi objevují. Nejde jen o výzkum pro výzkum. Je potřeba sledovat, jak se dá inovace uplatnit, prodat, jaký má potenciál pro export do celého světa.

Nehrozí přílišná komercionalizace vědy?

Z komercionalizace vědy strach určitě nemám, spíš naopak. Myslím, že věda a především její výstupy by měly být atraktivní pro komerční subjekty, které je budou schopny nabídnout koncovým uživatelům. Dělat vědu pro vědu nemá z mého pohledu šanci na dlouhodobou životaschopnost.

Přesto, nebude se věda příliš věnovat krátkodobým, „byznys“ zadáním, neomezí to dlouhodobý výzkum, který by mohl vést k převratným objevům?

Pokud chtějí být komerční společnosti dlouhodobě úspěšné, nemohou si dovolit zaměřit se pouze na krátkodobé cíle, ale musejí myslet a plánovat v dlouhodobém horizontu. To souvisí i s investicí do dlouhodobého a samozřejmě finančně náročného výzkumu. I v rámci soutěže Nejlepší spolupráce roku se setkáváme s dlouhodobými partnerstvími a projekty, které přesahují rámec jednoho ročníku soutěže.

Máte nějaké příklady dobré praxe ze zahraničí?

Společnost Huawei se řadí mezi nejinovativnější firmy na světě i díky tomu, že téměř padesát procent zaměstnanců společnosti pracuje ve výzkumu a vývoji. Celosvětově máme téměř dvě desítky vlastních výzkumných a vývojových center, takže spoléháme především na vědu a výzkum „in house“. Spolupráci s výzkumnou sférou, především univerzitami, vnímám spíš jako aktivitu typu CSR prostřednictvím sdílené hodnoty.

Jak pomáhá v této oblasti soutěž Nejlepší spolupráce roku?

Soutěž Nejlepší spolupráce roku, iniciovaná Sdružením pro zahraniční investice (AFI) a Americkou obchodní komorou v ČR, se snaží zviditelnit příklady dobré praxe a motivovat jak výzkumnou, tak aplikační sféru k zintenzivnění vzájemné spolupráce, která přináší hodnotu oběma stranám.

Rovněž přispívá k rozšíření zájmu o studium především technických oborů, s jehož malým zájmem se Česká republika aktuálně potýká. A v neposlední řadě i motivuje k využití inovačního potenciálu, kterým bezesporu česká populace stále oplývá. Za to patří oběma zmíněným organizacím mé uznání.

Přinesla tato spolupráce v České republice již nějaký hmatatelný výsledek, převratný vynález, řešení, které vydělává na patentech?

Drtivá většina přihlášených a soutěžících projektů přinesla konkrétní vědecké výstupy. Výsledky projektů byly prezentovány na prestižních mezinárodních konferencích, byly vyvinuty unikátní patentované metody či první prototypy s konkrétním časovým plánem pro nasazení v praxi včetně nástinu obchodního plánu.

Které projekty vás letos zaujaly?

Nechci komentovat jednotlivé projekty, zaujala mě spíše jejich šíře. Spektrum je velice rozsáhlé. Každý projekt má nějakou výraznou přednost. Z toho důvodu se velmi těžce porovnávají. Je to od vakcíny pro zdravotnictví po technologie ve strojírenství s celosvětovým dopadem. Internet se dostane tam, kd e to dříve nebylo možné

Součástí veřejné podpory výzkumu a vývoje se od roku 2014 stane úprava odečitatelné položky. Co se změní?

Doposud bylo možné od základu daně odečíst sto procent výdajů, tedy nákladů, které poplatník vynaložil v daném zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání při realizaci projektů výzkumu a vývoje. Tento odpočet nebylo možné uplatnit na služby, licenční poplatky a nehmotné výsledky výzkumu a vývoje pořízené od jiných osob. Od roku 2014 bude nově možné odpočet uplatnit také u pořízení výsledků a vývoje od výzkumných organizací.

Již jste zmínil, že také pro Huawei je výzkum a vývoj klíčovou součástí jejího byznysu. Na co se hlavně zaměřujete, jsou to například mobilní sítě páté generace?

Naše firma vyrostla na byznysu pro telekomunikační operátory. Kromě toho máme ještě obchodní divizi, která se zaměřuje na spotřební elektroniku, typicky mobilní telefony a tablety. Nabízíme i řešení pro byznysové zákazníky. Máme celou řadu patentů, jsme celosvětově číslo dvě v počtu podaných žádostí o patent.

Zatímco v Česku se nyní začíná zavádět čtvrtá generace mobilních sítí, v Číně už máme demo, kde ukazujeme pátou generaci. Do vývoje sítí páté generace jsme nedávno ohlásili investice ve výši 600 milionů amerických dolarů.

Jak sítě páté generace ovlivní využívání mobilních technologií? Dokážou si to představit lidé v České republice, kde nemají na velké části území ani přístup k síti třetí generace?

Vývoj jednotlivých generací mobilních sítí spěje primárně ke zlepšení datových služeb, protože hlasové služby jsou už široce přístupnou komoditou. Nové sítě přinášejí mnohem lepší parametry, nejenom co se týká rychlosti připojení, ale také doby odezvy sítě.

S využitím konkrétního frekvenčního pásma pak souvisí efektivnější a větší pokrytí mobilním signálem. Díky mobilním sítím páté generace se vysokorychlostní internet dostane i do oblastí, kde by to bylo dříve nemyslitelné nebo ekonomicky nepřijatelné. S tím souvisí i naše firemní strategie v oblasti společenské odpovědnosti, v jejímž rámci se snažíme eliminovat digitální „nůžky“, tedy hendikep rozvojových zemí z hlediska dostupnosti vysokorychlostního internetu.

V oblasti spotřební elektroniky jdete do velmi obsazeného prostoru. Hraje výzkum a vývoj důležitou roli ve vaší snaze vytvořit si v tomto segmentu výraznější podíl?

Je to nezbytnost. Dodavatelů, kteří jsou schopní vyrobit standardní mobilní telefon, je celá řada. Bez toho inovativního přístupu to možné není. Druhá věc je budování značky, na které rovněž postupně pracujeme. inovace musí přijít ve správný čas.

Zákazníci mají někdy pocit, že nové technologie, které se jim dostávají, dělají přístroje komplikovanější, ale nové funkce pro většinu uživatelů nemají praktický význam. U televizí to byl 3D obraz, u mobilů ovládání očima či gesty...

Každá inovace musí být zákazníky vnímána intuitivně, nesmí klást příliš vysoké požadavky na jeho adaptaci.

Kouzlo úspěšné inovace je v tom, že je to z uživatelského pohledu jednoduché řešení, bez nutnosti studovat manuály, což Češi zásadně nedělají. Nemůže to být inovace pro inovaci, musí to být inovace pro lidi.

V různých oborech se objevují spekulace o tom, že firmy záměrně zdržují nebo vůbec neuvádějí na trh některé inovace, které by sice znamenaly velký přelom, ale zároveň by třeba mohly výrazně zlevnit výrobky a snížit zisky výrobců. Nebo by značně zkrátily dobu, během níž firmy vydělávají na předchozí verzi produktu. Děje se něco takového?

Každá inovace musí přijít ve správný čas. Pokud čas ještě nenazrál a zákazník na inovaci není připravený, ta pak může zcela zapadnout a může být považována za neúspěšnou. To je i případ páté generace mobilních sítí. Je to věc, kterou není možné okamžitě nasadit, není ji možné ihned použít, ale víme, že její čas nastane. Jestli to bude za pět nebo za deset let, je otázka trhu, ekonomického prostředí. Úspěch každé inovace závisí na konkrétním čase.


Zbyněk Pardubský (43), působí na pozici viceprezidenta v české pobočce Huawei Technologies, v rámci které je plně zodpovědný za styk s veřejností. Ve společnosti působí od počátku založení pobočky v roce 2004, kde postupně vystřídal několik ředitelských pozic v marketingu a obchodu.

Do Huawei Technologies přišel ze společnosti Český Telecom (nyní Telefónica Czech Republic), v níž působil na pozici senior manažera pro rozvoj služeb sítě. Začátek jeho profesionální kariéry byl spojen se společností Marconi zahrnující i pobyt v ředitelství společnosti v Itálii.

Vystudoval ČVUT v Praze, obor telekomunikační technika. Na téže škole získal v roce 1997 doktorský titul. Mezi jeho největší zájmy patří rodina a sport.


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče