Věčný spor bez jednoduchého řešení

18. září 2006, 00:00 - TOMÁŠ JOHÁNEK
18. září 2006, 00:00

PAMÁTKÁŘI VERSUS INVESTOŘIMnoho papíru bylo popsáno na adresu rekonstrukcí v chráněné památkové zóně. Neexistují totiž žádná jednoduchá pravidla, podle nichž je možné posuzovat záměry investorů. Nakonec vždy rozhodují úředníci z památkových odborů.

PAMÁTKÁŘI VERSUS INVESTOŘI Mnoho papíru bylo popsáno na adresu rekonstrukcí v chráněné památkové zóně. Neexistují totiž žádná jednoduchá pravidla, podle nichž je možné posuzovat záměry investorů. Nakonec vždy rozhodují úředníci z památkových odborů.

V památkové péči to letos vře kvůli kontroverzním rozhodnutím bývalého ministra kultury Vítězslava Jandáka. Ten loni v prosinci odvolal generálního ředitele Národního památkového ústavu Zdeňka Nováka, nahradil ho Tomášem Hájkem a naplánoval řadu významných změn. Těmi hlavními měly být zrušení dvojkolejnosti státní památkové péče vznikem památkového úřadu s „kulatým razítkem“ (s rozhodovací pravomocí) a řešení problémů v ochraně památek zcela novým památkovým zákonem. Přišly ale volby a veškeré snahy o změnu současného stavu, po které volají památkáři i architekti s developery, skončily. Tyto dvě skupiny se navzájem obviňují z toho, že právě ta druhá ovládá památkovou péči.

Aktivní v boji za zachování co největšího počtu památek je zejména Klub za Starou Prahu, který kritizuje nejvíce fakt, že se státní památková péče dostává stále více do vleku požadavků architektů. „Ze sedmi členů rady Národního památkového ústavu jsou tři architekti a jeden sekretář České komory architektů. Tvůrčí architekti jsou přitom ve své práci většinou v rozporu s památkovou péčí,“ tvrdí jednatel klubu Richard Biegel. Historik architektury Rostislav Švácha ale říká, že bez moderní architektury to nejde.

STAVBY POTŘEBUJÍ PRAVIDLA

Podle Šváchy je hlavním problémem současné doby neexistence fungující komunikace mezi architekty a developery na jedné straně a památkáři na straně druhé. „Myslím si, že vlídný stav k současné architektuře si nedokázala vypěstovat hlavně starší generace památkářů. Dá se mluvit dokonce o velké nenávisti,“ říká Švácha.

Na druhou stranu ale kritizuje architekty, kteří se v historických centrech měst chovají agresivně a protlačují své nápady bez ohledu na historickou zástavbu. „Příkladem z Prahy je palác Myslbek nebo obchodní centrum Palladium - to jsou vyloženě prohry. Slabší je i stavba Hypobanky na náměstí Republiky - jde o nicotnou architekturu, která tam nic nezkazila, ale vedle prvotřídních staveb v centru by průměr stát neměl,“ pokračuje. Naopak mezi stavby moderní architektury, které se opravdu povedly, zařazuje třeba Tančící dům či stavby na dolním konci Václavského náměstí, kde dnes sídlí Dům knihy.

Výstavbu nejvhodnějšího objektu je podle Šváchy nutné svěřit nejlepším architektům. Nikoliv těm, kteří si dokáží nejsnadněji opatřit všechna razítka. „Například Praha nemá žádnou pevnou regulaci. Každý případ se řeší samostatně, a právě to otevírá prostor ke korupci. Pokud by pravidla existovala, architekti by se jich drželi a nebyly by třeba žádné komise, razítka a podobně,“ míní.

PROBLÉMY JSOU HLAVNĚ V CENTRECH MĚST

Potíže s památkáři může očekávat každý investor, který se rozhodne stavět, případně rekonstruovat budovu v centrech zejména historických měst. Mezi ně ovšem patří drtivá většina českých a moravských měst, s výjimkou podobných sídel jako je Most či Havířov. Své o tom vědí i na radnicích, které se rozhodly změnit vzhled například centrálního náměstí.

Památkářům se nelíbí třeba oprava náměstí v Horšovském Týně. Kritizují radnici za to, že v památkové rezervaci před zámkem nechala nově vybudovat náměstí v několika úrovních. „Z rekonstrukce nejsme příliš nadšeni, spíše rozpačití. Rozhodně na oslavu nepojedu,“ říká náměstek Národního památkového ústavu v Plzni Karel Foud. Památkáři jsou spokojeni jen s tím, jaký materiál použilo město na předláždění náměstí. Kamenné kostky a plotny jsou podle nich do centra úplně ideální. Tím však jejich chvála končí.

Město oponuje: při opravách náměstí prý dělalo kompromisy. Nakonec přece jen radní vyšli více vstříc požadavkům dopravního inspektorátu, který musí s úpravami souhlasit. Hlas památkářů je v takových případech jen doporučující. „Nechtěli jsme z náměstí dělat skanzen. Proto jsme přistoupili jen na některé požadavky památkářů,“ řekl starosta Horšovského Týna Josef Holeček. V Chrudimi dokonce památkáři odmítli návrhy na moderní dostavbu chrudimského náměstí, které loni na podzim vybrali porotci architektonické soutěže. Neschválili stavbu hotelu a přestavbu bývalého katastrálního úřadu na obchodní centrum s byty. Podnikatel Milan Kušta, který chce začít stavět už letos, bude muset návrhy nechat předělat. „Souhrnně řečeno, architektonické návrhy nesplňují podmínky pro výstavbu v památkové zóně,“ konstatoval Václav Medek z pardubického pracoviště Národního památkového ústavu.

TERČEM PAMÁTKÁŘŮ JSOU I NÁDRAŽÍ

Pro mnohé cestující využívající železnici je nádraží pouze místem, kde začínají nebo končí jízdu vlakem. Málokdo si uvědomí, že v některých případech až stopadesátileté budovy mohou patřit mezi kulturní památky. Řeč není jen o slavné budově pražského Hlavního nádraží, významnou historickou hodnotu mají i nádražní budovy v Plzni, Brně a dalších městech.

O to více je komplikovaná jejich přestavba. Na chystanou rekonstrukci pražského Hlavního nádraží si nestěžují ani tak památkáři jako spíše architekti, kteří se podíleli na dostavbě nádraží v 70. letech minulého století. V Plzni se ale kvůli odporu památkářů dlouho nedařilo najít investora rekonstrukce nádražní budovy. Požadavky památkové péče totiž byly v přímém rozporu se zajištěním návratnosti vložené investice.

V Brně se sice rekonstrukce nádraží vyřešila jeho přesunem jinam, zdejší památkáři ale zase bijí na poplach s tím, že budování nového nádraží v Brně se výrazně dotkne dvou cenných architektonických památek. Podle schválených plánů bude muset být strženo jedno křídlo památkově chráněné budovy Masné burzy od architekta Bohuslava Fuchse, sousední Městská jatka pak budou mít místo střechy estakádu. Odbor památkové péče brněnského magistrátu vedení trati přes jateční komplex ze 30. let minulého století označil za „řešení s nedostatkem respektu k hodnotám chráněného areálu“, přesto nakonec vydal souhlas. „Obojí bylo projednáno s památkáři, kteří zásahy schválili,“ řekl mluvčí magistrátu Pavel Žára. Podle architekta Jana Sapáka je zvolené řešení špatné. „Vždycky existuje více variant jak problém při projektování řešit. Nějaká možnost by se jistě našla,“ řekl Sapák.

ROZPAKY NEBUDÍ JEN SUPERMARKETY

Trnem v oku památkářů nejsou jen stavby v městských historických centrech, ale i na okraji měst. Například v Plzni nebo v Domažlicích se památkářům nelíbila výstavba nových supermarketů. Do boje za záchranu historické části Domažlic se pustili členové občanského sdružení Tusta, které si klade za cíl zachovat charakter této části města. Nelíbí se jim, že kvůli stavbě hypermarketu už byly zbourány historické části pivovaru, založeného v roce 1341. „Zmizel komín, stará sladovna a sklepy s klenutými stropy. To všechno už je nenávratně pryč,“ říká předseda sdružení Daniel Balcar.

Přitom dříve, než začaly demoliční práce, vydal Národní památkový ústav v Plzni zamítavé stanovisko k plánům na demolici. Stavbu nákupního centra v tomto místě v podobě betonové krychle označil za nepřijatelnou. Názor památkářů má však v této souvislosti jen sílu poradní. Následovala tedy demolice, o níž se památkáři dozvěděli až z tisku. Památkáře trápí i drobné úpravy a rekonstrukce, které provádějí vlastníci rodinných domů především v městských památkových zónách a rezervacích. „Stavebníci by měli respektovat ducha stavby a například o rekonstrukci domu postaveného před sto lety by se měli přijít poradit s památkáři,“ radí Karel Foud z plzeňského památkového ústavu.

Krajský úřad nabízí lidem, kteří bydlí v památkových rezervacích a zónách, příspěvek na rekonstrukci domu. Tak může předejít tomu, že se na historicky cenné budově například objeví plastová okna. „Příspěvek se pohybuje v desetitisícových částkách,“ říká vedoucí odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu v Plzni Vlasta Frouzová.

SPORY O KONCEPCI PAMÁTKOVÉ PÉČE

Česká komora architektů nedávno představila vlastní koncepci památkové péče. Idea vzniku licencovaných památkářů, která je v koncepci památkové péče prezentované Komorou nejvýraznější změnou oproti dnešnímu stavu, sklízí největší kritiku památkářů. „Výkon odborného památkového dohledu si v celé civilizované Evropě ponechává stát,“ řekl památkář Karel Ksandr. Stát také má podle něj snižovat restrikce památkové péče, které se dotýkají majitelů památek - formou dotací poskytovaných na opravy. Zástupci Komory namítají, že licencovaní památkáři by měli mít osobní zodpovědnost za svá rozhodnutí, stejně jako je podle Komory mají licencovaní architekti. Komoře vadí často a zejména v Praze viditelná sporná rozhodnutí, která v oblasti památkové péče vydávají památkové odbory jednotlivých samospráv. Památkáři a architekti se také přou o to, zda nastává či nenastává krize památkové péče.

PATŘÍ MÁJ MEZI PAMÁTKY, NEBO NEPATŘÍ?

Jedním z příkladů sporů mezi investory, architekty a památkáři o statut kulturní památky je pražský obchodní dům Máj. Za kulturní památku ho chce nechat prohlásit například historik architektury Rostislav Švácha. Jeho šance na úspěch ale asi není velká. „Patří nepochybně k nejvýznamnějším příkladům české architektury 70. let 20. století. Jde o stavbu mimořádného historického významu. Právem jí proto patří i statut kulturní památky,“ řekl Švácha na adresu Máje. Ke snaze zapsat Máj mezi památky ho prý vyprovokoval údajný záměr majitele, společnosti Tesco, dům zbourat a na místě postavit nový objekt. Nyní již Tesco hovoří pouze o zachování vnější podoby a přestavbě interiéru. Tesco se svými záměry u památkářů narazilo i v Liberci, kde se zvedla vlna odporu proti plánům zbourat zdejší obchodní dům Ještěd. Zde už je ale jasno, demolice má zelenou. O osudu pražského Máje ale zatím ještě rozhodnuto není. Ministerstvo kultury na žádost Teska pozastavilo správní řízení o jeho statut kulturní památky, ale pouze proto, že se připravují další detailní podklady. Velmi pravděpodobné je, že se Máj památkou nestane pod ochranou památkářů, ale zcela jistě skončí tak jako tak. Tesco se pak bude muset vyrovnat s památkáři při plánování rekonstrukce objektu.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče