Věčný návrat téže války

19. listopadu 2008, 13:43 - Jan Kollmann
19. listopadu 2008, 13:43

Konflikt v Kongu živí nejen etnická nenávist, ale i nelegální obchod s nerosty

Laurent Nkunda, vůdce protivládní ozbrojené organizace CNDP operující ve východokonžských provinciích, prohlásil 10. listopadu v rozhovoru pro BBC: „Ano, svrhneme ho. Dobudeme Kinshasu (hlavní město Konžské demokratické republiky, pozn. red.) Jestli s námi prezident Kabila teď odmítá jednat, nebude schopen vést zemi. Osvobodíme Kongo.“ O tom, že jeho slova málokdo bere na lehkou váhu, svědčí čilý diplomatický ruch v oblasti, jehož prozatímním vrcholem se stal summit konaný v keňském Nairobi před více než dvěma týdny. Na místě jsou obavy před vzplanutím ničivého a dlouhého konfliktu, podobného druhé konžské válce (viz Historie válek v Kongu). Setkání sedmi hlav afrických států však přineslo jen obecné výzvy ke složení zbraní a příslib posílení mírového kontingentu OSN (MONUC) v Kongu.
Možná až šest tisíc rebelů vedených bývalým generálem konžské armády Nkundou se pohybuje na východě země již čtyři roky. Sporadické boje s vládními silami, které doprovázejí přesuny stovek tisíc uprchlíků, byly sice ukončeny mírovou smlouvou letos v lednu, ale po několika měsících propukly s velkou intenzitou znovu. Na konci října stanuli Nkundovi vojáci na hranicích Gomy, hlavního města východokonžské provincie Severní Kivu, a generál vznesl požadavek na přímá vyjednávání s konžskou vládou. Ta obviňuje vůdce rebelů z válečných zločinů a jednat s ním odmítá.
Nkundovy jednotky jsou skvěle vyzbrojeny, vycvičeny a organizovány. Vládní síly, ač mnohem početnější, mají opačné kvality a mohou klást jeho vojákům jen slabý odpor. V oblasti jsou navíc přítomné další bojové skupiny (především hutuská FDLR a domobrana Mai-Mai), jejichž krátkodobá spojenectví a nepřátelství s armádními jednotkami se mění podle různých etnických, politických a ekonomických klíčů.

BOJÍTE SE ČÍNY?

Pozorovatelská mise OSN v Kongu MONUC, se 17 000 členy největší sbor modrých přileb na světě, má v inkriminovaném regionu pouze necelou tisícovku mužů a jen stěží zvládá svůj hlavní úkol, jimž je ochrana civilního obyvatelstva. Podle nevládní organizace Human Rights Watch se všechny strany konfliktu, armádní jednotky nevyjímaje, podílejí na bezuzdném rabování, znásilňování a vraždění civilistů. Oblasti bojů proto jen během několika posledních měsíců opustilo čtvrt milionu uprchlíků.
Etnický Tutsi Nkunda tvrdí již celé čtyři roky, že důvodem jeho vzpoury proti vládě byla ochrana Banyamulengů, konžských Tutsiů, před genocidou ze strany militantních Hutuů, kteří se do země stáhli ze sousední Rwandy po tamějším masovém vraždění Tutsiů v roce 1994 a které konžská vláda planě slibuje odzbrojit. Prezident Konga Joseph Kabila naopak obviňuje rwandskou protutsijskou vládu, že Nkundu nepřímo i přímo vojensky podporuje, což dokládají i svědectví pozorovatelů různých nevládních organizací i představitelů sil MONUC.
Bývalý student psychologie a podle svých slov zbožný křesťan Nkunda se nedávno obratně dotkl jiného pro Západ citlivého tématu, jímž je rostoucí moc Číny v Africe. Požaduje, aby vláda přehodnotila loni uzavřený čínsko-konžský kontrakt v hodnotě devíti miliard dolarů, jímž se Čína zavázala vybudovat v zemi infrastrukturu výměnou za nerostné zdroje. Generálův požadavek možná bezděčně znovu ukazuje, jak se v konžském válečném ohni, rozdmýchaném etnickou nenávistí, skrývá chladné jádro ekonomického kalkulu.

SVŮJ KOLTAN SI CENÍM PROKLATĚ VYSOKO

Kongo je jednou z nejchudších zemí světa (viz Kongo v datech), což ostře kontrastuje s jeho obrovským nerostným bohatstvím. Především na východě země se nacházejí hojná ložiska zlata, diamantů a předpokládané největší světové zásoby mědi, kobaltu a koltanu – to je ruda, z níž lze získat tantal, vzácný kov využívaný při výrobě elektroniky.
Podle čtyř zpráv panelu OSN uveřejněných v letech 2001 až 2003 se nelegální těžba všech pěti nerostů stala hlavním hybným motivem druhé konžské války, v níž zvláště Rwanda, Uganda a jimi podporované bojové skupiny usilovaly o kontrolu nad těžebními oblastmi východních provincií. Vyrabování existujících skladových zásob nerostů, ke kterému došlo na počátku invaze armád Rwandy, Ugandy a Burundi v roce 1998, bylo rychle vystřídáno aktivní účastí jejich vysokých důstojníků při vytváření nových nebo ovládnutí stávajících těžebních společností a na ně navazujících obchodních a dopravních sítí. Tyto struktury byly z hlediska státu Kongo nelegální, protože zcela ignorovaly jeho daňový a celní systém, avšak, jak upozorňuje Sven Vlassenroot z univerzity v Gentu, přirozeně navázaly na zdejší již od sedmdesátých let existující paralelní ekonomiku založenou na pašeráctví a falšovaném exportu potravin, dřeva a nerostů. Po vypuknutí druhé konžské války se začala prolínat šedá ekonomika s válečnou, jak ukazuje případ koltanu: když na přelomu tisíciletí vzrostla prudce poptávka po tantalu a tím i jeho cena, opouštěly v nastalé koltanové horečce tisíce zemědělců, dospělých i dětí svá hospodářství. V nelegálně otevřených povrchových dolech mohli totiž za těžbu tohoto nerostu s pomocí nejjednodušších nástrojů získat až dvacetinásobek průměrné mzdy. Velmi často se však stávali terčem nájezdů vojenských jednotek, které je nutily k otrocké práci a uloupený koltan následně směňovaly za hotovost či zbraně.
Zprávy panelu OSN dokládají spojitost mezi občanskou válkou a nelegální těžbou nerostů v Kongu i oficiálními statistickými daty, jež poskytly země podílející se na invazi do Konga, respektive podporující tamější bojové skupiny. Zejména v případě Ugandy a Rwandy došlo v letech 1995 až 2000 ke značnému nárůstu jejich exportu zlata, koltanu a diamantů, kterému neodpovídala úroveň jejich produkce. Naproti tomu vývoz těchto nerostů z Konga v téže době stagnoval, nebo i klesal. Druhá a třetí zpráva panelu však také konstatovala, že se mnoho konžských důlních společností se západním kapitálem a obchodníků s kovy podílelo na nelegálních obchodech, a tím přímo či nepřímo financovalo válku. V poslední zprávě ale OSN přesunula odpovědnost za další vyšetřování těchto operací na příslušné národní vlády.

NEPŘÍLIŠ NADĚJNÉ VYHLÍDKY

Podle údajů Americké geologické inspekce se v posledních čtyřech letech v Kongu prudce zvýšila produkce kasiteritu (cínovce), který se stal pro místní obyvatele novým koltanem. S výjimkou zlata a koltanu roste konžská produkce všech klíčových nerostů. Od mírové dohody v roce 2003 však došlo jen k mírnému pokroku v omezení nelegální těžby nerostů a obchodů s nimi. Podle zprávy nevládní organizace Global Witness ze srpna 2008 jsou tyto operace kontrolovány nejen bojovými skupinami, ale i jednotkami konžské armády. Jediným pozoruhodným úspěchem tak zůstává zařazení Konga na seznam účastníků Kimberleyského procesu – mezistátní dohody, jejímž cílem je bránit obchodům s takzvanými krvavými diamanty, kterými ozbrojené skupiny protivládních rebelů financují své akce. Organizace Global Witness však upozornila také na to, že Rwandou uváděné vývozy kasiteritu neodpovídají součtu jeho produkce a oficiálního dovozu. Pokud tedy Rwanda generála Nkundu podporuje, má k tomu nejen etnický a politický, ale především ekonomický důvod.

BOX
Historie válek v Kongu Krátce poté, co v roce 1960 přestalo být Kongo belgickou kolonií, započala v tehdy druhém nejvíce industrializovaném státě subsaharské Afriky občanská válka. Skončila po pěti letech, kdy armádní generál Joseph Désiré Mobutu s americkou a belgickou podporou uchopil moc. Během následujících více než 30 let vytvořil v zemi autoritářský režim prosáklý korupcí, v němž si on a úzká vrstva politiků rozdělovali příjmy z nerostného bohatství. S nutně postupujícím hospodářským úpadkem země začala Mobutuova moc v devadesátých letech slábnout, až konečně v roce 1996 proti jeho režimu povstaly ve východních provinciích Konga opoziční síly koalice AFDL, vedené bývalým pašerákem Laurentem Kabilou a vojensky podporované Rwandou a Ugandou. V takzvané první konžské válce byla provládní armáda brzy poražena a již v květnu 1997 dosáhly jednotky AFDL kontroly prakticky nad celou zemí. Kabila se prohlásil prezidentem, ale ze slibů demokratizace země nezbylo takřka nic. Porušil však také dohodu se svým rwandským spojencem, že odzbrojí v Kongu působící hutuskou vojenskou skupinu FDLR, jejíž mnozí členové se podíleli na masakru ve Rwandě v roce 1994, a následně vypověděl všechny příslušníky rwandské armády ze země. V polovině roku 1998 tak vypukla druhá konžská nebo také africká světová válka. Postmoderní mix občanského a mezistátního konfliktu trval pět let. Bylo do něj zapojeno osm afrických zemí (vedle Konga také Angola, Zimbabwe, Namibie a Čad proti Rwandě, Ugandě a Burundi) a nejméně desítka vojensko-politických skupin, rychle vytvářejících různé aliance a opět se štěpících. Jeho následkem zemřelo pravděpodobně až pět milionů lidí. Jednání o příměří se začala vést již brzy po zahájení války a od roku 1999 v zemi působí mírová mise OSN. K definitivní dohodě mezi znepřátelenými stranami však došlo až ke konci roku 2002 a v polovině roku následujícího byla v zemi vytvořena přechodná vláda, která vedla Kongo do prezidentských a parlamentních voleb v roce 2006, v nichž zvítězil Joseph Kabila.

BOX (k mapce)
Kongo v datech Rozloha: 2 345 410 km2
Počet obyvatel: 66,5 milionu
Populační růst: 3,2 procenta Průměrná délka života: 54 let
Gramotnost: 67 procent
HDP na osobu: 300 USD (2007)
Reálný růst HDP: sedm procent (2007)
Míra inflace: 16,7 procenta (2007)
Exportní komodity: diamanty, měď, kobalt, ropa, káva
Největší exportní partneři: Belgie, Čína

Pramen: CIA The World Factbook

popisek (hlavní): Konžská realita. Uprchlíci opouští 12. listopadu východní Kongo blízko Kibati v důsledku bojů mezi povstalci Laurenta Nkundy a vládními jednotkami.

popisek: Utlačované etnikum. Banyamulengy, konžské Tutsie, údajně chrání Nkundovy jednotky před genocidou ze strany militantních Hutuů. Příslušníky kmene Banyamulengů věznili a vyslýchali již vojáci Laurenta Kabily v květnu 1994.

popisek: Osvobodí Kongo? Vůdce protivládní ozbrojené organizace CNDP Laurent Nkunda zatím operuje hlavně ve východokonžských provinciích.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče