Večeře s poukázkou

01. listopadu 2011, 03:21 - Renata Lichtenegerová
01. listopadu 2011, 03:21

Napadá mě hned několik způsobů, kterými si člověk snadno znepřátelí personál restaurace. Mnohdy stačí maličkost jako prosba o vodu z kohoutku, jindy je třeba přitvrdit a začít hlasitě halekat nebo ještě lépe odmítat několik hodin po zavíračce lokál opustit.

Foto: Profimedia.cz

Tentokrát jsem si ale jistá, že jsem v tom byla nevinně. Šlo o křídla, přesněji řečeno o „superporci pikantních kuřecích křidýlek pro dva“, kterou si moje kamarádka zakoupila na jednom slevovém portálu a na kterou mě velkoryse pozvala.

První záškleb ze strany personálu nejmenované restaurace na Praze 3 přišel už při vyřizování rezervace. „Jestli máte nějakou poukázku, musíte přijít do půl sedmý,“ hučel na mě protivný hlas do telefonu. Poslechla jsem a objednala stůl už na šestou. Je pravda, že při vstupu do restaurace to vypadalo, že stejnou taktiku zvolila celá Praha. V 18:00 si zde zákazníci objednávali křídla snad i na záchod. Možná proto nám servírka místo pozdravu věnovala jen pohled vraha a po naší objednávce vztekle pronesla: „Tak křídla ale poslední!“ Popravdě jsem slečně odpověděla, že není v mých silách zabránit dalším hostům, aby si taky objednali drůbež a že se o to nehodlám ani pokoušet. A jak jsem tak konzumovala tu předraženou porcičku a prohlížela naše nápoje, zda v nich neplave případná pomsta za mou drzost, přemýšlela jsem, proč si v daném podniku připadám jako saranče na lanýži.

Reklamy na slevové portály na mě blikají snad z každé webové stránky, kterou navštívím. Podle statistik už je využily takřka dvě třetiny tuzemské internetové populace. Celé to funguje na známém principu „nechci slevu zadarmo“, což je v pořádku. Ještě kdyby si tak všechny ty restaurace a masážní salony, které touto cestou nabízejí své „výhodné“ akce, uvědomily, že nehodláme za slevy platit důstojností.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče