Ve znamení opilých omáček

18. prosince 2007, 12:19 - Milan Ballík
18. prosince 2007, 12:19

Pivní bar navyká hosty na euroceny

Sem jednou musím zajít, umiňoval jsem si pokaždé, když jsem míjel vstup do baru Caffrey's. Pokaždé totiž, jako by to byl záměr, z restaurace doslova vypadl hrozen rozevlátých mužů - občas i žen. Každý si držel v ruce svého paňáka a vesele, halasně a pracně se drali zpět do nitra hospody, aby z něj vytlačili další. Caffrey's, zvláště v pokročilých hodinách, zkrátka praskal ve švech. Ryk, nápěvy v podivném dialektu a zvláštní rytmy, vytepávané podpatky stepujících hostů, to mě vždy natěšilo. Naposledy byl hlahol linoucí se zevnitř tak sympatický a zvoucí, a mezi vyběhnuvšími křepčilo tolik veselím rozevlátých dívek, že jsem konečně neodolal. Tentokrát nebylo až tolik „nacvakáno“, příčinou ryku, jenž mě motivoval, byl jakýsi sportovní úspěch v zápase, který právě běžel na řadě displejů. Nevím, o jaký sport šlo, ale mezi povětšinou cizozemskými hosty byl zřejmě velice populární. Prodírám se rozvášněným davem kolem rozměrného baru do nitra lokálu a vnímám první kontakt s ním. Jako čekárna na vstup do inferna, tak se mi jeví na první pohled. Dlouhá sloupovím bohatě členěná do hloubi domu ustupující místnost má nachové stěny pod zeleným stropem. Zdi jsou zdobeny obrazy s nejrozmanitějšími tématy, všechny jsou však jakoby zastřené zvláštní „jamesonovou“ mlhou. Ve falešných oknech jsou vystavené titěrnosti a řada lahví od různých nápojů, které propůjčují hospodě něco starosvětské nálady. Jsem usazen v malém šámbru u jedné z podélných stěn koridoru. Druhá je pokračováním baru a působí coby spojovací páteř mezi všemi prostorami. Jednotlivé stoly na mé straně jsou odděleny nevysokými sokly, ukončenými trochu kakofonickou vitráží - pochopitelně s převahou zelené. Nejsou prostřené, pracují zde s přenosnými příbory. Slečna, trochu bojácná a vyplašená jako laň, mne objednala a stůl opatřila pečivem. Jistě jen náhodou zaměnila pečivový nůž za rybí. Když se podobná záměna opakovala u steaku, zaregistrovala ji a napravila. Čekání na ouverturu vyplňuji obšírnějším „šmírováním“ hospody. Na to, že jde vlastně o pivnici, je zde překvapivě hodně těch, kteří přišli i za jídlem. Hitem jsou zdejší burgery, prý hodně dobré. Já jsem jim odolal. Když po chvíli jedna z číšnic vyměnila tác plný piv za jiný, napěchovaný pokrmy, byla mezi nimi i moje polévka. Stejně bojácně jako její kolegyně, z uctivé vzdálenosti servírovala bujonku s vroucí polévkou, jako by se bála, že jí bude ukousnuta ruka. Ovšem má pozornost se upírala k vonícímu obsahu misky, na lístku označeném jako Polévka dne - recepty z „Polévkové bible“. Miska byla po okraj plná už napohled nebývale husté krémově žlutavé polévky, po jejíž hladině se místy leskly drobné kapénky tuku a občas líně převalil kmínek karotky či zlatý nuget kukuřice. Z hloubi, jako ruce topícího se, čněly vzhůru rozčepýřené snítky petrželky. Polévka si už svou vůní vyzývavě říkala o okamžité zkonzumování. Nebyla špatná, ale chuť zůstala o patro níže pod vzhledem. Zelenina patrně z polotovaru si ponechala svou „igelitovou“ pachuť, krém, báječně hustý a vřelý, vykazoval podobně „průmyslový“ nádech. Kousky opečeného kuřecího masa nestačily už nic zachránit, navíc byly úpravou vysušené na troud. Ale bylo to syté, nesmírně syté, syté tak, jako by pouze na této misce měl jeden přežít celou dlouhou zimu. Polosytý s příjemně vyhřátým žaludkem, ne však nadšený, se opět porozhlížím po lokále. Hrozen u baru houstne a teprve teď se mi zjevuje kouzlo téhle hospody. Ona vás vcucne, infikuje úžasnou atmosférou - a jste její. Bez dalšího se podřídíte náladě, jež tu panuje a v níž vás pranic nezajímají úlety obsluhy (mimochodem nijak dramatické) ani dění ve vnějším světě. Maně si přitom vzpomínám na úžasný projev jednoho z minulých ambasadorů země, který prohlásil, že „…je krásné začínat večírek dopoledne“. V podmaňujícím optimismu Caffreey´s jistě. Slečna mi (opět s bojácnou kolébavou opatrností medvídka koaly) servíruje hlavní důvod mé návštěvy, a sice irské hovězí maso v omáčce z piva Guinness. Na klubáku je v jednom rohu kopec čerstvého zeleninového mixu, ve druhém keramická miska jakéhosi ragú, které už zdáli vonělo ryzími tóny dobře připraveného pokrmu. Podél lemu talíře se vypínají ještě čtyři kypré, drobné kopečky, připomínající právě pučící ňadérka mladých dívčin. A hned dvoje! Tím spíše, že na správném místě byly na samých vrcholcích do hmoty šťouchaných brambor (tak prozaické to nakonec bylo) vetknuty špičky oranžových baby karotek. V misce se v hnědavé hladině omáčky, opět velice hutné, koupaly a jako kapustňáci převalovaly kousky masa, mezi nimiž obratně lavírovaly „bárky“ mrkviček. Pouštím se do jídla a s potěchou registruji vyladěnou, silnou a bohatou chuť. Zdravé čisté valéry masa, podpořené báječnou omáčkou, silnou a pivem vhodně doplněnou, se dokázaly krásně obklopit živou, příjemně nahořklou čerstvostí zeleniny. Brambory (nerad jsem něžné polokoule rozerval vidličkou) přispěchaly s finální přihrávkou, máslově sametovou, ozvláštněnou a do sladka hozenou přítomností karotky. Ta ostatně zahrála dva tři takty i ve šťávě vedle hověziny. O další rozšíření již beztak obsáhlé vůně se postaraly slatinným přídechem plátky hub, skryté při dně misky. Moje dobré naložení po tentokrát bezchybném chodu vzrostlo, bojácnost servírek se kamsi vytratila, nálada stoupala s každou další brankou v té správné síti, proto jdu do dezertu. Strašně mě lákal tvarohový dort s baileys, netajím, že právě kvůli té poslední ingredienci. Ta také byla nejvydařenější kapitolkou celého závěru. Dort sám o sobě byl v těstě dosti vlhký a lepivý, hosté bez blendadentu by možná měli potíže. Ale ten sos! Vazký, úžas budící vyhranou kombinací skvělé smetany a stejně skvělé whiskey. Navíc „prorostlý“ tmavými žilkami čokolády, která si také řekla své. Z čirého obžerství a malé vůle opustit tak brzy místo tolik útulné, jsem si ještě dopřál steak. Sice plný, ale stejně tolik zvědavý na vyhlášené renomé irských masných plemen, odkrajuji první sousto - a chce se mi vrnět blahem. Maso je křehoučké, přesně upečené, kouzelně kořeněné a linou se z něho šťávy tak luzné, že se nemohu od talíře odtrhnout. Nevím, kam se v těle uložil, ale spořádal jsem ho. Budiž mi tato nehorázná žravost i zhrdnutí všemi uzancemi stolování odpuštěny.
Na to, že jde o pivní bar, ať jakkoliv působivý, je cena 1290 korun vysoká. Nicméně nebránil bych se jí, jen mám představu lépe volených surovin v některých případech, třeba u polévky. Vzdávám však hold místním „opilým“ omáčkám. I jinak je návštěva Caffrey´s poučná. Připravuje nás na euroceny, a to je, mám za to, užitečné.

plus – nakažlivě optimistická atmosféra
mínus – strmé a točité schodiště k toaletám, po třetí rundě téměř nezdolatelné

Caffrey's Irish Bar
Staroměstské náměstí 10, 110 00 Praha 1
tel: +420 224 828 031, fax: +420 233 371 760
e-mail: caffreysprague@yahoo.ie, www.caffreys.cz Otevírací doba: Po - Út: 09:00 - 01:30, St - Ne: 09:00 - 02:00
Počet míst: restaurace 80, v létě zahrádka 80
Druh kuchyně: irská a mezinárodní s výběrem burgerů a sendvičů
Přijímané platební karty: všechny obvyklé Jídelní lístek: čeština, angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina

Hodnocení restaurace:
jídlo 42 body z 50
servis 16 bodů z 20
nápoje 8 bodů z 10
prostředí 9 bodů z 10
kvalita / cena 7 bodů z 10
Celkem 82 body ze 100

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

Výběr z jídelního lístku: Irská snídaně - irská slanina, irské klobásy, bílý a černý „Puding“, sázená vejce, grilované rajče a bramborové placičky 360 Kč
Česnekový chléb zapečený s irským čedarem 135 Kč Polévka dne - recepty z „Polévkové bible“ 100 Kč
Salát s irským uzeným lososem 375 Kč
Pečené kuře s nádivkou ze šalvěje a cibule s pomerančovo-rozmarýnovou omáčkou 370 Kč
Steak s omáčkou z irské whiskey Jameson podávaný s čerstvou zeleninou (Nezapomeňte, že v přílohách máme smaženou cibulku a houby!) 475 Kč
Caffrey´s burger se 100% mletým hovězím - s křupavou irskou slaninou 375 Kč
Caffrey´s originální „Banger Burger“® s irskými klobáskami - s houbami 325 Kč „Chip Buttie“ - sendvič s bramborovými hranolkami 150 Kč
Tartuffo Classico 130 Kč

Výběr z nápojového lístku:
Gambrinus 0,4 l 75 Kč
Pilsner Urquell 0,4 l 85 Kč
Velkopoppvický kozel (Dark Beer) 0,4 l 80 Kč
Guiness 0,4 l 95 Kč
Kilkenny 0,4 l 95 Kč
Strongbow Cider 0,4 l 95 Kč
Bulmers (Magners) pint bottle 0,568 l 145 Kč
Corona 0,33 l 100 Kč
Budweiser Budvar 0,33 l 85 Kč
Radegast Non Alco 0,33 l 85 Kč
Piper Heidsieck 0,75 l 1500 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče