Ve virtuálním světě se neumíme pohybovat

06. srpna 2010, 14:03 - rys
06. srpna 2010, 14:03

Jméno Ireny Maňákové mám uloženo ve své (nikoliv virtuální) paměti už dlouho. Posílala mi tiskové zprávy první řady VyVolených, o nichž jsme nic nevěděli. Vztahy s veřejností se zabývá stále– i ve světě, kde soukromí není svaté.

Ireno, vy jste dělala píáristku té úplně první řadě VyVolených, je to tak?

Ano, je to tak, já dělala tu úplně první řadu, řadě druhé a třetí jsem dělala supervizora. Mluvčího jí dělal Martin Horák, sám jeden z VyVolených, ale já zůstávala v pozadí.

Jaké bylo vysvětlovat novinářům, potažmo lidem, co to vlastně je reality show, kterou jsme tu nikdy neviděli?

Bylo to docela těžké. Dostali jsme sice manuál, byli tu poradci z Maďarska, tedy majitelé licence. A já byla jedna z mála, která byla k celému projektu skeptická. Říkala jsem si, co komu dá, dívat se na lidi v budce. Přesto jsem musela přesvědčovat novináře, kteří o tom nic nevěděli a byli rovněž skeptičtější. Ke všemu do začátku bylo skoro vše tajné. To bylo těžké.

Jaký jste měla pocit, když jste se pak dívala na ty lidi, zavřené jako zvířátka v zoo?

Úplně normální. Když chodíte těmi tunely a koukáte na ně přes sklo, je to jako koukat na někoho v televizi. Říkala jsem si, to jsou ti lidé, co je vidím v režii na obrazovce. Ale v rámci profesionality jsem si vždy byla vědoma toho, jaké má důsledky, když o nich něco řeknu nebo napíšu, protože ti lidé se nemohou bránit. Mají rodiny, přátele a příbuzné, jednoho dne z té vily vyjdou a budou s tím muset žít.

VyVolení bylo vlastně takové první šmírování. Teď existují sociální sítě a šmírujeme vlastně všichni všechny. Myslíte si, že není neetické používat jako zdroj třeba facebookovou konverzaci?

V tom já problém nevidím. Cokoliv tam napíšu, je veřejné. A pokud jsem veřejná osoba, musím si nést důsledky za všechno, co napíšu. Důsledky si nese i soukromá osoba – její statusy jsou sice neveřejné, ale může to mít profesní důsledky. Veřejně činní lidé užívají, jak jsme svědky, Facebook jako nástroj. Někdy napíší provokativní myšlenku a čekají, co bude. Jak já parafrázuji „Básníky“, ať řekneš cokoliv, někdo to vždycky o tobě napíše.

Kde je ta hranice soukromí? Když si celebrity stěžují, že se o ně novináři zajímají, a na druhé straně na twitter píší, i když jdou s dětmi do parku…

Nám je ta hranice jedno, a to je to smutné. Virtuální svět je pro nás něco nového, my se v něm neumíme pohybovat a neumíme mít tu odpovědnost. Lidé chtějí být vidět, neuvědomují si, že na Facebooku a Twiteru prostě jsou vidět tak nějak víc. A pak tvrdí, že někdo něco špatně napsal, špatně pochopil, že oni to tak nenapsali. Tomu se směju.

Mohlo by vás zajímat

Finance
ČNB reguluje výši hypoték. Kolik mohou banky půjčovat v zahraničí?
Vyřizování dětského pasu nenechávejte na poslední chvíli. Rychlopas se prodraží.
Praktický návod: jak začít s bitcoinem – výběr vhodné peněženky
EU: Jak vysoké je zdanění práce u podprůměrných mezd?
Macron ve stopách Babiše
Auta
Prohlédli jsme si nový Opel Grandland X. Jak prostorný je…
Škoda vyrobila už šest milionů Octavií
Na prodej je krásná Škoda 130 RS. Její cena vás ale pravděpodobně nepotěší
Kia Optima Sportswagon Plug-in Hybrid jezdí za 1,4 litru na 100 km
Škoda Citigo má i po faceliftu pořád co nabídnout (první jízdní dojmy)
Technologie
Tip: Jak skrýt ikonu Windows Defenderu v oznamovací oblasti? [Windows 10]
Ve Windows Storu se objevil neoficiální, ale funkcemi nabitý klient pro Google Play Music
Objevily se těžní verze Radeonů Polaris. Na trh se vrací RX 470, někdy i s výstupy
Den D přišel. Evropská komise udělila Googlu rekordní pokutu 2,42 miliardy eur
Legendární John Romero prodává Dooma II. Na diskety se vám i podepíše
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít