Ve veřejném zájmu je možné zřejmě všechno

07. února 2005, 00:00 - ROBERT KOLÁŘ, senátor
07. února 2005, 00:00

Už dlouho nebyl na stole tak přímočaře účelový zákon: k vyvlastnění jediného domu. Dokážete si představit, že se vlastnictví nemovitosti, která má sloužit jako restaurace, stane věcí veřejného zájmu? Že se bude hlasovat o jejím vyvlastnění, i když tato nemovitost nebrání stavbě dálnice ani jiného obecně prospěšného projektu?

Už dlouho nebyl na stole tak přímočaře účelový zákon: k vyvlastnění jediného domu.

Dokážete si představit, že se vlastnictví nemovitosti, která má sloužit jako restaurace, stane věcí veřejného zájmu? Že se bude hlasovat o jejím vyvlastnění, i když tato nemovitost nebrání stavbě dálnice ani jiného obecně prospěšného projektu? Tak přesně tuto věc budou poslanci řešit už tento týden. Přitom je to zjevně absurdní otázka. O to absurdnější je, že mnozí z nich zřejmě nebudou mít s vyvlastněním problém. Alespoň komunisté a mnozí sociální demokraté i někteří lidovci to vyjádří zvednutím ruky.

Už dlouho nebyl na stole tak přímočaře účelový zákon, jako je tento návrh skupiny komunistů, který se týká jednoho domu. Vyvlastněna (za náhradu podle tabulek) má být budova poblíž Národního divadla, obecně zvaná restaurační. Je to ta slavná nemovitost z počátku devadesátých let, která byla výčtovou restitucí přiřknuta řádu Voršilek a ty ji prodaly společnosti Themos.

Na tvrzení, že již tehdy šlo o omyl a protizákonný postup, staví komunisté část své současné argumentace. Druhý důvod vychází z požadavku vedení Národního divadla, které tvrdí, že tato instituce dům, v němž využívá jen jedno patro, nutně potřebuje ke svému fungování. Zákon se tak tváří extrémně morálně - napravuje starý omyl a pomáhá dobré věci. Navíc předkladatelé zpochybňují serióznost vlastníka, což má vytvořit ještě silnější dojem, že právo i spravedlnost jsou na straně předkladatelů zákona.

Přesto z toho všeho jde na člověka hrůza. Dovedu si představit desítky případů, kdy nemovitosti, podniky, památky a jiné majetky patří mnoha společnostem či konkrétním lidem, kteří si je nezaslouží, přišli k nim náhodou, za pochybných okolností a podobně. Dokáži si představit stovky prospěšných organizací a institucí, které by je dokázaly jistě skvěle využít směrem k obecnému blahu.

Budeme tedy pokračovat a kus po kuse napravovat nespravedlnost světa? Jestliže se do toho pustíme, pak nemusí komunisté vyhrát volby, protože jejich nejklasičtější myšlenka vyhraje sama o sobě - soukromé vlastnictví přestane být posvátné, začneme plánovat, co kdo má mít. Kdo bude remcat, půjde nejdřív do Valdic a později do obnovených dolů na Příbrami a tak dále.

Pokud sněmovna zákon přijme, vím zcela jistě, že Senát ho vrátí. Bude to jenom další ze sporů mezi složkami moci zákonodárné, která se u nás stala permanentním bojem mezi poslaneckou levicí a senátní pravicí. A bude-li Senát přehlasován, nepochybuji o tom, že prezident tento legislativní akt nikdy nepodepíše. Ale hlavně doufám, že vyhraje zdravý rozum a komunisté své hlasování prohrají hned.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče