Ve sladkém bazénu

10. února 2010, 11:46 - Dana Langášková
10. února 2010, 11:46

Pro fanynky sladkostí ano, pro kavárenské povalečky nikoli

Už je tomu bezmála rok, co byla v pasáži U Nováků se zpožděním otevřena luxusní francouzská cukrárna Saint-Tropez. Majitelé tehdy zřejmě zápasili se stěhováním podniku z vinohradské adresy, doposud známého pod jménem Passion Chocolat. Přesun do toho nejcentrálnějšího z center měl být jistě obchodním ternem, o dalších změnách – včetně názvu – však lze diskutovat.
Proč zrovna Saint-Tropez? Aby si průměrný Čech vybavil oblíbeného četníka a s ním spojené neškodné komedie, které do naší socialistické republiky proudily ze sladké Francie? Vždyť původní název, stejně jako onen nádherný panský dům v Italské s velkorysými dveřmi, okny a stropy dodávaly cukrárně dostatečně exkluzivní a nečeský ráz. Pasáž, byť pár kroků od Václavského náměstí, podnik vzhledově srazila na úroveň bufetu. Zvolený prostor by po pravdě řečeno byl oříškem pro kteréhokoli podnikatele: prosklené rohové akvárium, navíc bez vlastního zázemí pro toalety. Bůhví co za současným vzhledem (spíše nevzhledem) lokálu vězí – neochota větších investic? Omezení vyplývající ze smlouvy s pronajímatelem? Anebo jsou majitelé s tímto „lookem“ spokojeni?
Prodejní část je od výrobní oddělena skleněnou tabulí, za níž vznikají zdejší dobroty včetně čokoládových bonbonů a figurek. Ona skleněná plocha s jemným rostlinným motivem, který se objevuje i na stěně, jsou spolu s osvětlením po pravdě řečeno tím jediným, co zalahodí oku. Mobiliář jinak sestává z plastových stolků a dvojice bizarních pohovek s nevkusnými zelenými polštářky ve stylu NDR osmdesátých let. Na zdech visí malé amatérské černobílé fotografie jakési prvorepublikové cukrárny (až po přečtení webového odkazu zjišťujeme, že kdysi v Chocni patřila předchůdcům současných spolumajitelů) a rámované atestace cukrářské praxe francouzské rodinné větve.
Dekorace stěn „akvária“ vyhlíží, jako by ji provedl absolventský ročník jakéhosi učňovského střediska – všude samá nevkusná mašle a umělé květiny a předměty v nejnemožnějších barevných kombinacích. Zkrátka a dobře – něco tady nehraje. Že by se „nejlepší cukrárna v Praze“ (viz web) nakazila co do nevkusu sebeprezentace nedalekým Myšákem? Na vzhledu totiž v tomto případě záleží. Návštěvník sem přece nepřichází jen proto, aby zdejší báječné a rafinované speciality do sebe ládoval výhradně s pohledem upřeným do talíře! Handikepující toalety v pasáži, přístupné po vyzvednutí klíče u pokladny, jsme už zmínily, tak ještě honem poslední kaz na kráse, ať už konečně můžeme chválit – ke kávě se v Saint-Tropez očividně nepodává sklenka vody, alespoň my jsme ji musely oželet. Snad proto, že jsme předtím hýřily několika objednávkami čaje. Ten je pro změnu servírován v efektních skleněných konvičkách s otvorem pro únik páry ve víčku, jež však rozhodně nedoporučujeme zvedat, i kdyby přelouhovaný sáček měl nápoj mezitím proměnit v asfalt – sklo pálí jak ďas.
Na druhé straně všechny kousky, které jsme ve výsluní Saint-Tropez ochutnaly, byly pozoruhodné a v závislosti na individuálním vkusu více méně zajímavé. Velmi sympatickou nabídku představují minidezerty, tzv. mignons, však jsme si jich také objednaly celou řádku. Suroviny jsou jasně prvotřídní; kromě typických francouzských trháků (slaných quiches, citronových a pomerančových dortíků, čokoládové pěny, různě ochucených pusinkových macarons – nesměšovat prosím s makarony) se pečou i české sladkosti věhlasné prvorepublikové tradice.
Na celé čáře u nás zvítězil dort Jupiter (tentokrát jen v miniverzi) – kombinace tenoučkého piškotu podezděného čokoládovým plátečkem, sušených meruněk – marinovaných zřejmě v jakémsi jemném alkoholu – lahodného krémíčku karamelovomáslové chuti, další vrstvičky piškotu a horní vrstvy polotuhého skvostného nugátu s kousky lískových oříšků. Ú-žas-né!
Dále jsme ochutnaly hutný čokoládový mignon (griliášový spodek, kompaktní hořká mousse), ořechový košíček (křehké těsto, vlašské a lískové ořechy zalité karamelem – prima křupou), tarte au citron (křehké těsto, citronový krém zapečený sněhem – vynikající a nepřeslazené), na nás až příliš sladkou tarte à l’orange (košíček z křehkého těsta, žloutkový krém pudingové konzistence s kousky strouhané kůry), macaron s mátou (tak trochu chuťový úlet do světa Wrigley Spearmint), macaron s kaštany (sladká „pusinka“ s ořechy trochu žvýkavé konzistence, jež po rozkousnutí nečekaně nabude naprosto fantaskní petrolejové barvy; krém je sice dobrý, ale rovněž přesladký, až se zasteskne po čemsi podobném klasické neslazené šlehačce – rakvičky v jejím doprovodu jsou přece geniální…).
To bychom měly výčet mignonů, a asi si teď právem říkáte, že po téhle náloži jsme zaručeně zkolabovaly, jenomže chtěly jsme profesionálně ochutnat všechny zdejší finesy: pustily jsme se tedy ještě do tmavohnědého dortíku tvaru tunelu, který pod temnou čokoládovou polevou skrýval kostičky pistáciového piškotu a uprostřed malinové želé – moc dobré, zbytek tvoří výborná čokoládová pěna. Sotva jsme už dýchaly, leč čekal nás ještě zástupce tradičního českého cukrářství – punčák, vtipně podávaný v hranatém plexisklovém kelímku, do něhož střídavě natěsnali proužky růžového a žlutého piškotu, vše velkoryse zalili alkoholem, načež vrchní část zabetonovali asi centimetrovou vrstvou cukrové polevy. Včetně srdíčka z bílé čokolády sypaného pestrým mákem vyhlíží jako veselá narozeninová záležitost pro všežravé potomky, po předchozí cukrové lázni se však k jakémukoli dalšímu hodnocení cítíme zcela indisponované.
Aby nedošlo k nedorozumění: všem mlsným čtenářům můžeme Saint Tropez vřele doporučit. Pravda, ceny jsou cokoli, jen ne lidové (ve třech jsme platily 570 korun), co se však týče obligátní value for money přihlížející především ke kvalitě požitého, byla by v tomto případě stoprocentní. Jenže s prostředím, popsaným výše, jsme se ani po několikáté návštěvě nedokázaly jakkoli sžít (co naplat, že personál je milý a informovaný, když vás zmáhá pocit, že sedíte v bazénu). Jako pravým kavárenským povalečkám nám to přišlo vážně líto, ve zdejší cukrárně má totiž člověk tendenci nechat si zákusky zabalit a sníst je raději doma.
A ještě bonbonek na závěr: toužíte-li se Saint-Tropez splynout důvěrněji, přihlaste se na některý z inzerovaných kurzů, třeba ten, kde se odhalují taje nefalšované francouzské pâtisserie či tradiční české cukrařiny. Na relaxační stáž pro manažery zahrnující kromě výroby sladkostí i obsluhu v sále však nutno zvážit rozpočet překračující 6000 Kč…

Cukrárna Saint-Tropez
Adresa: Pasáž U Nováků, Vodičkova 699/30, Praha 1
Tel.: 222 524 333, 603 333 338
www.cafe-st-tropez.eu Otevírací doba: po–ne 8–19

Ceny: Espresso 45 Kč
Čaj Dilmah 45 Kč
Mignon 25 Kč
Macaron 25 Kč
Buche Individual 85 Kč
Punčový dort 55 Kč

+ Výborné zákusky z prvotřídních surovin
- Prostředí

Value for money 7/10 (v případě odnosu domů 10/10)

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče