V Česku houstne dým

09. června 2008, 00:00 - Tomáš Stingl
09. června 2008, 00:00

PRODEJ DOUTNÍKŮ - Tuzemský trh s doutníky se mění. Zatímco poptávka po klasice z Kuby stagnuje, roste zájem o doutníky z jiných zemí – Hondurasu, Nikaragui či Dominikánské republiky. Trh je ovšem citlivý na stále četnější zákazy kouření ve veřejných prostorách. Přesto roste zhruba o 10 procent ročně, a to i díky milovníkům doutníků, jakými jsou třeba Zdeněk Bakala nebo Karel Schwarzenberg.

Distingovaný gentleman s nakrátko sestřiženým strništěm prošedivělých vousů. Na rukávech leskle černého obleku se blyští noblesní knoflíky. Vázanku protkanou stříbřitou nití svírá vkusná spona s diadémem. Na mahagonovém stole čeká široká sklenka dvanáctileté whisky, diář převázaný ušlechtilou kůží, zlaté pero.

Něco chybí? K stylizované představě úspěšného byznysmena, který dá na vybraný styl, snad už jedině doutník.

Ale zřejmě už ani ten ne. Zatímco za socialismu bylo možné v Česku získat s trochou štěstí snad jen některé slabší značky ze spřátelené Kuby, zhruba od poloviny devadesátých let se i nabídka těchto ušlechtilých tabákových výrobků neuvěřitelně rozšířila na stovky druhů. „Trh roste v poslední době přibližně desetiprocentním tempem. Celkově se nyní v Česku prodá odhadem na 50 milionů doutníků ročně. Ovšem pouze kolem půlmilionu jsou ty opravdové, prémiové, ručně balené doutníky. Zbytek připadá na levnou průmyslovou produkci,“ vysvětluje Marian Sucha, majitel firmy Premium cigars online.

„Český trh dnes navíc zažívá zásadní změnu. Zákazník objevuje i jiné pochoutky než jen klasická havana – tedy doutníky z Kuby. Zatímco poptávka po nich stagnuje, o 35 procent v poslední době vzrostl zájem o ručně balené doutníky z Hondurasu nebo Nikaragui. Chuťově jsou už většinou naprosto srovnatelné a přitom bývají až o polovinu levnější,“ říká Peter Forman, jeden z průkopníků tuzemského obchodu s tímto tovarem. Jeho společnost Cigars trading dováží z Karibiku 200 tisíc doutníků ročně.

ČECHŮM CHUTNÁ ROMEO A JULIE

Mezi nejprodávanější kubánské značky v Česku patří v současnosti doutníky řady Romeo y Julietta, Montecristo a Cohiba. Roste obliba doutníků z Hondurasu a Nicaragui, což není náhoda. Tamější tabákové firmy totiž nezřídka zvelebili kubánští odborníci, kteří v šedesátých letech emigrovali z Kuby kvůli nastupujícímu diktátorskému režimu Fidela Castra. Za Rolls-Royce mezi doutníky, který si málokdo odváží zpochybnit, jsou uznávány hojně prodávané výrobky firmy Davidoff (ty v Česku distribuuje společnost TTI).

Trend potvrzuje například i provozovatelka internetového obchodu eDoutníky Lada Konečná. „Naši zákazníci kupují v současnosti nejvíce vedle kubánské značky Monte-cristo také doutníky Vikomte de Valmont, které se speciálně pro český trh vyrábějí na Kostarice.“

Vkus zákazníka se mění ještě v jednom ohledu. Uspěchaná doba totiž klidnému rituálu kouření příliš nepřeje. Nejlépe jdou proto nyní na odbyt kratší doutníky. „Klasický dlouhý, robustní Churchill, ten už se dnes příliš nehodí. Protože vykouřit takový doutník trvá i půl druhé hodiny. Požitkáři si je vychutnávají obvykle při klidném rozjímání po dobré večeři. Dnes se naopak nejvíce prodávají menší doutníky typu Robusto nebo Corona,“ uvádí Marian Sucha.

Snobové i fajnšmekr Bakala

Kdo v České republice doutníky kupuje? Podle prodejců je směsice zákazníků velmi pestrá, ovšem vzhledem k vyšším cenám prémiových doutníků samozřejmě převažují mohovití lidé. S doutníkem v ruce lze vidět jak snobské zbohatlíky, tak i uhlazené fajnšmekry. „Mezi vyhlášené znalce patří například podnikatel Zdeněk Bakala nebo ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, kterého si jinak lidé spojují hlavně s dýmkou. Doutníky má rád třeba také expremiér Jiří Paroubek,“ vypočítává Peter Forman.

Další skupinou zákazníků jsou kuřáci cigaret, kteří z různých důvodů chtějí vyzkoušet doslova a do písmene silnější tabák. „Já znám například i klienty, kteří chtěli přestat kouřit cigarety, a proto zkusili v mezidobí doutník. Ten jim ale zachutnal. Takže sice nechali cigaret, ale pro změnu začali s doutníkem,“ uvádí Lada Konečná.

Obchod poškozují pašeráci

Jak vypadá obchodní zákulisí trhu s prémiovými doutníky? Do Česka je dováží zhruba desítka firem. Mezi ně patří například společnosti TTI, MP Tobacco, Peal, Tabak invest, Geco Tabák, Mostex Group nebo zmíněná Cigars trading. V latinskoamerických zemích dokážou dovozci nakoupit špičkový doutník za míň než dolar. Spíše než nákupní cena je tedy velkým nákladem doprava a další výdaje spojené se skladováním a distribucí. Marže maloobchodu v Česku se pohybuje mezi 30 až 40 procenty.

Dovoz navíc výrazně ulehčil vstup do Evropské unie. Zatímco před rokem 2004 musel importér získat povolení od ministerstva financí a každý rok je obnovovat, po vstupu tato povinnost odpadla a bariér je nyní minimum. „Na druhou stranu je zde dost lidí, které lze označit za nekalou konkurenci. Zajedou na Kubu, přivezou si bez jakékoliv celní deklarace batoh plný doutníků a pak je tu s velkým ziskem prodávají. To jsou prostě pašeráci. Vyhýbají se totiž placení cla i spotřební daně. Navíc se jedná o padělané značky, nebo z fabrik kradené či velmi nekvalitní doutníky, které ničí renomé originálu,“ říká Marian Sucha.

OSM DENNĚ SNESL JEN CHURCHILL

Prémiové doutníky, které jsou v Česku někdy poněkud nepřesně označovány jako „vlhké“, stojí od 50 až do 1500 korun za kus. Vysoké ceny jsou do jisté míry kompenzovány tím, že kuřák si dá obvykle jen jeden, maximálně dva kusy za den. Víc snesou jen tak sveřepí muži, jakým býval Winston Churchill. Někdejší britský premiér si údajně dokázal vychutnat až osm robustních doutníků denně. U tabáku ale výdaje nekončí, potřeba je náležité příslušenství. Špičkový humidor sloužící k uskladnění padesátky doutníků ve správné vlhkostí stojí i deset tisíc korun. Čtyři tisíce zaplatíte za kvalitní kamínkový zapalovač, kožené pouzdro na dva doutníky pořídíte za 800 korun. Na gilotinku nutnou k oříznutí doutníku postačí přibližně 300 korun.

Výroba v Česku? Vyloučeno

Země, ze kterých doutníky do Česka proudí, zdaleka nespadají jen do Karibiku. Největším světovým producentem je Brazílie, vynikající doutníky produkují ale třeba i Mexiko, Panama, asijské Filipíny nebo Indonésie.

Myšlenku, že by se ručně balené doutníky vyráběly z dovezeného tabáku v Evropě, považují odborníci z mnoha důvodů za nereálnou. „Především jde o to, že výroba doutníků je mistrovské řemeslo, ve kterém se latinskoameričtí odborníci zdokonalují po celé generace. To si nelze osvojit za pár dní,“ upozorňuje Peter Forman. „Navíc by se výroba v Evropě hrubě nevyplatila, a to ani přesto, že by případný producent výrazně ušetřil za dopravu. Příklad: takový zručný kubánský ,torcedor‘, tedy balič doutníků, dokáže za den ubalit kolem 120 doutníků. Přitom bere měsíční plat v přepočtu jen 600, když je hodně šikovný tak 800 korun. Tak levnou výrobu tady nikdy nezajistíte,“ ilustruje Marian Sucha.

Rozhodne protikuřácký zákon

Rychle rostoucí spotřeba doutníků v Česku může vést prodejce zdánlivě ke spokojenosti. Ve skutečnosti jim ale výhled do budoucna zatemňuje jeden mráček, a nikoliv ten z vláčného doutníkového dýmu. Obor by mohl narazit na odpor proti kouření jako takovému. Tolerance vůči vyznavačům doutníku je totiž ve veřejných prostorách už nyní ještě menší než vůči kuřákům cigaret. Zřejmě i proto, že podle běžné představy je výrazná vůně doutníkového kouře daleko intenzivnější než stopa po cigaretách. Dovozci a prodejci doutníků jsou tak dalšími skupinami podnikatelů, které netrpělivě čekají na výsledek jednání politiků o protikuřáckém zákonu.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče