Vášeň pro železniční vozy

17. ledna 2005, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
17. ledna 2005, 00:00

Ringhofferové Pět generací rodiny Ringhofferů se zapsalo do podnikatelské historie českých zemí. Od výroby měděného zboží a zařízení pro cukrovary přešla firma Ringhoffer roku 1852 k výrobě železničních vozů a později také tramvají. Na počátku minulého století vznikla největší vagonka rakousko-uherské monarchie.

Salonní vůz císaře Františka Josefa I. z roku 1902.

Ringhofferové

Pět generací rodiny Ringhofferů se zapsalo do podnikatelské historie českých zemí. Od výroby měděného zboží a zařízení pro cukrovary přešla firma Ringhoffer roku 1852 k výrobě železničních vozů a později také tramvají. Na počátku minulého století vznikla největší vagonka rakousko-uherské monarchie.

Historie rodu Ringhofferů v Čechách sahá do roku 1769, kdy chudý kotlářský tovaryš František Ringhoffer I. přišel z Müllerdorfu v Uhrách do Prahy. O rok později si pronajal malou dílničku a začal vyrábět varné pánve pro pivovary. Jeho syn Josef Ringhoffer už měl malý závod a specializoval se na výrobu zařízení pro cukrovary a lihovary. Rozšířil také podnik o hamry v Kamenici u Jílového. Brzy získal titul dvorního kotlářského mistra a vymanil se z cechovní závislosti.

Interiér jídelního vozu z přelomu 19. a 20. století.

MÍSTO KOTLŮ VAGONY

Slávu rodu Ringhofferů zajistil až František Ringhoffer II., když během průmyslové revoluce správně odhadl situaci a zaměřil se na železniční dopravu. Převzal otcův kotlářský podnik a roku 1852 ho přesunul ze Starého města na Smíchov, protože pro stavbu železničních vozů potřeboval mnohem více místa. Základ slavné vagonky byl položen. František Ringhoffer II. začal roku 1854 s výrobou nákladních vozů a o šest let později také s výrobou vozů osobních. Válečný rok 1866 na chvíli zbrzdil rozvoj firmy, ale již v roce 1867 byla postavena nová montážní hala, dřevozpracující závod, šroubárna a sušárna dřeva, čímž došlo k významnému zvětšení továrny. Během několika let se firmě Ringhoffer podařilo z tuzemských železnic vytlačit zahraniční konkurenci a mohla se věnovat exportu. Od roku 1867 začala firma vyrábět také budoucí pýchu celé vagonky - salonní vozy.

 

Hlavní vrátnice smíchovské vagónky z Plzeňské třídy v roce 1920 a torzo továrny v současné době.

TOVÁRNA SVĚTOVÉ ÚROVNĚ

Po smrti Františka Ringhoffera II. převzal firmu jeho syn František III., který podnik řídil se svými bratry Emanuelem a Viktorem. Začal vyrábět také zařízení pro cukrovary, lihovary, pivovary a mrazírny. Hlavním výrobním artiklem však zůstaly železniční vozy, kterých podnik v letech 1874-1890 sestrojil čtyři a půl tisíce. Továrna zaznamenala prudký rozmach, začala vyrábět také tramvaje a zařadila se mezi největší průmyslové podniky v Rakousku-Uhersku. Když František Ringhoffer III. roku 1909 zemřel, pracoval již v továrně jeho syn František Ringhoffer IV. Ten roku 1911 přeměnil rodinný podnik v akciovou společnost. Další změny přinesl konec první světové války a rozpad Rakouska-Uherska. V roce 1923 uzavřely domácí vagonky kartelovou dohodu o rozdělení výrobních kvót. Ringhofferovy závody si v kartelu udržely vedoucí postavení, ještě v roce 1923 pohltily podnik v Kopřivnici a o šest let později také vagonku ve Studénce. Poslední rozšíření proběhlo v roce 1937, kdy se ke koncernu Ringhoffer-Tatra přičlenily vagonky v Kolíně a České Lípě.

NESLAVNÝ KONEC SLAVNÉHO RODU Poté, co František Ringhoffer IV. v roce 1940 zemřel, firmu převzal jeho mladší bratr Hanuš, který byl také viceguvernérem České národní banky. Jeho rodina získala ihned v březnu 1939 říšskoněmecké občanství a o měsíc později byli čtyři její členové přijati do NSDAP. Hanuš (Hans) Ringhoffer za války spolupracoval s předními nacistickými činovníky z okruhu ministra zbrojního průmyslu Alberta Speera. Zemřel 31. prosince 1946 v internačním táboře Mühlberg an der Elbe. Celá jeho rodina byla odsunuta do Rakouska. Posledním mužským potomkem rodu je baron Emanuel Ringhoffer, synovec Hanuše Ringhoffera, který se narodil v roce 1959 ve Vídni. Po studiích se stal redaktorem zahraničního zpravodajství v rakouské tiskové agentuře APA , kde pracuje dodnes. POVÁLEČNÉ OBDOBÍ Koncern Ringhoffer-Tatra byl hned v roce 1945 znárodněn a dalších osmnáct let fungoval pod názvem Tatra. V roce 1963 se smíchovská továrna připojila ke koncernu ČKD a vyráběla pouze tramvaje. Za dalších dvacet let bylo v rámci rozvoje Smíchova rozhodnuto o přesunutí produkce do nového objektu na Zličíně. Stěhování skončilo v roce 1996, ale nový závod ČKD Dopravní systémy fungoval pod hlavičkou koncernu pouze do roku 2002, kdy ho koupila firma Siemens. Ta změnila přesně po 150 letech od vzniku Ringhofferovy vagonky název podniku na Siemens Kolejová vozidla. Původní smíchovská továrna byla na konci 90. let srovnána se zemí. Průčelí hlavní budovy je však dodnes zachováno v budově nákupního centra Nový Smíchov poblíž dopravní křižovatky U Anděla. * FRANTIŠEK RINGHOFFER II. (1817-1873) Významný český průmyslník ze třetí generace rodu Ringhofferů se narodil 28. dubna 1817 v Praze. Po studiích na pražské polytechnice a návratu ze stáže v západní Evropě se zaměřil na rozvoj železniční dopravy. Z rodinného podniku vybudoval vagonku, která se během několika desítek let stala největším výrobcem železničních vozů v rakousko-uherské monarchii. Rodinný podnik přemístil ze Starého města na Nové město a roku 1852 na Smíchov, kde vybudoval nejen továrnu, ale také moderní čtvrť. Stal se smíchovským starostou a císař František Josef I. mu za zásluhy o průmyslový rozvoj udělil baronský titul. Zemřel nečekaně 23. března 1873 ve věku pouhých šestapadesáti let. * FRANTIŠEK RINGHOFFER III. (1844-1909) František Ringhoffer ze čtvrté generace podnikatelského rodu se narodil 22. listopadu 1844. Jako armádní důstojník se roku 1866 vyznamenal v prusko-rakouské válce. Po otcově smrti roku 1873 převzal rodinný podnik, ve kterém vyráběl železniční vozy a později i tramvaje. Uskutečnil otcův záměr a začal také s výrobou zařízení pro cukrovary, lihovary, pivovary a mrazírny. Ve Velkých Popovicích postavil moderní pivovar a lihovar. Vlastnil středočeské zámky v Kamenici a ve Štiříně. Byl zvolen poslancem českého zemského sněmu a císař František Josef I. ho roku 1892 jmenoval doživotním členem Panské sněmovny. Zemřel 23. července 1909 ve věku pětašesedáti let. * RINGHOFFEROVA VILA

**Dům po továrníku Františku Ringhofferovi III. je jednou z prvních secesních staveb v Evropě. Byl postaven na přelomu 19. a 20. století architektem Osvaldem Polívkou, jehož dílem je také Obecní dům v Praze 1. Po nuceném odchodu rodiny Ringhofferů z Československa se majitelé vily často střídali a objekt nezadržitelně chátral. Po plošné demolici smíchovské továrny Tatra zůstal stát osamoceně vedle výjezdové rampy z tunelu Mrázovka. Během několika posledních let okolo něj vyrostlo nákupní centrum, hotel a důležitá dopravní komunikace. Vila, která je od roku 1995 kulturní památkou, by měla být v nejbližších letech rekonstruována a sloužit reprezentačním účelům.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče