Vařil pro energetiky, teď peče perník

07. února 2005, 00:00 - ERICH HANDL
07. února 2005, 00:00

TRADIČNÍ VÝROBA Jak prosperují producenti tradičního pardubického artiklu, perníku? Ve městě je hned několik perníkářských firem, jednu z menších výrob má bývalý provozní školicího střediska Josef Novotný. Začínal v provizoriu, dnes zaměstnává deset lidí.

Josef Novotný.

TRADIČNÍ VÝROBA Jak prosperují producenti tradičního pardubického artiklu, perníku? Ve městě je hned několik perníkářských firem, jednu z menších výrob má bývalý provozní školicího střediska Josef Novotný. Začínal v provizoriu, dnes zaměstnává deset lidí. Před revolucí se Josefu Novotnému ani nesnilo o tom, že by ho někdy živil perník. Pracoval jako provozní vedoucí školicího střediska energetických závodů. „Jednalo se o velký areál, kde byly učebny, ubytovna a také jídelna, školili se tam technici z celé republiky jak pracovat s přístroji, které jsou pod vysokým napětím. Byl jsem vedoucí provozu, měl jsem na starosti všechen personál i kuchyň,“ říká Josef Novotný. Na začátku roku 1990 ho ale zlákalo podnikání. „Když jsem viděl, jak se ten byznys rozbíhá, dal jsem výpověď a pronajal si v Pardubicích dvě prodejny, kde se prodával perník. Ten jsem měl od tehdejších dodavatelů, ale bylo ho málo. Viděl jsem, že bychom ho prodali více,“ tvrdí majitel firmy. Společně s rodinou se tedy v roce 1992 rozhodl vyzkoušet pečení perníku na vlastní pěst. Navzdory obavě, že konkurovat velkoproducentům, jako byly Čokoládovny Praha nebo místní Melartos, se nemusí vyplatit. Jiří Novotný zaměstnává nejen deset stálých pracovníků, ale i brigádníky. POKUSY A OMYLY „Začalo to metodou pokusů a omylů, najali jsme si výrobní prostory a našli starou tradiční recepturu. Našemu cukráři, který dříve pracoval v místních pekárnách, nejdříve pečení moc nešlo, těsto se stále lepilo. Až později to začalo šlapat. Samozřejmě jsme se museli zadlužit, za peníze z půjčky jsme koupili nákladní auto. Abychom vydělali peníze, bylo třeba první várky perníku, dělané v provizorních podmínkách, rozvést k zákazníkům. Teprve pak přišel nákup techniky, míchačů těsta a věcí potřebných k pečení,“ říká Josef Novotný. V jeho malé výrobně na okraji Pardubic nyní pracuje deset stálých zaměstnanců plus občas brigádníci na výpomoc. Třeba teď před Valentýnem musí firma produkci zvýšit, protože poptávka po srdcích je veliká. Tak tomu bylo pochopitelně i před Mikulášem a Vánocemi. To kolikrát peče perník u Novotných i třicet lidí. Firmička jinak dost vydělává na velkých zakázkách od stálých odběratelů. „Děláme třeba pro Eurotel, který odebírá reklamní perníčky. Ty pak rozdává v klientských střediscích,“ pochvaluje si perníkář. V současnosti má jeho podnik vlastní prodejny, vyrábí ale také na export, hlavně pro Německo. AŽ NA PRAŽSKÝ HRAD

„I u perníku je k úspěchu důležitý marketing,“ říká Novotný. „Kdybychom se věnovali jen výrobě, neprosadili bychom se. Pomohlo nám jak budování prodejní sítě, tak úspěchy na výstavách, které jsou důležitým reklamním prvkem.“ Firma Novotný vsadila jak na reklamu v časopisech a na internetu, tak na rozesílání katalogů velkým potenciálním odběratelům.

Její perník se dostal až na Pražský hrad k prezidentovi a objednal si ho i Senát. „Perník se uplatní nejen jako pouťové srdce, ale také jako reklamní předmět. A tak si ho objednávají pořadatelé různých akcí, od soutěže královny krásy po sportovní závody typu Velké Pardubické. Dělali jsme už z perníku Pražský hrad i s Karlovým mostem, hotely si často na zimu objednávají zasněžené chalupy. Mají je na recepcích jako dekorace,“ uvádí Novotný.

A jak je produkce perníku výdělečná? „O přesných číslech nebudu mluvit, obrat se pohybuje v milionech korun, daně platíme, takže výsledek je kladný,“ tvrdí Novotný.

**JAK ZÍSKAL RECEPTURU

Receptura na perník je střeženým tajemstvím každého výrobce. Josef Novotný ji opsal po revoluci částečně z kuchařky M. D. Rettigové, částečně ze starých receptur, které sehnal po vesnicích na Pardubicku. 

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče