Vany a blesky

16. ledna 2006, 00:00 - ROBERT ŠIMEK
16. ledna 2006, 00:00

BARTELMUSOVÉ Se jménem Bartelmus jsou v českých zemích spojeny dva průmyslové obory - výroba litiny a smaltu a výroba elektrických zařízení. Plzeňskou smaltovnu založil Eduard Bartelmus, jeho syn Robert pak v Brně otevřel jeden z prvních elektrotechnických závodů u nás.

Bartelmusova třetí továrna na smaltované zboží v Plzni, rok 1870. foto: archiv Škoda Plzeň

BARTELMUSOVÉ Se jménem Bartelmus jsou v českých zemích spojeny dva průmyslové obory - výroba litiny a smaltu a výroba elektrických zařízení. Plzeňskou smaltovnu založil Eduard Bartelmus, jeho syn Robert pak v Brně otevřel jeden z prvních elektrotechnických závodů u nás.

Smaltování, neboli nekovová povrchová úprava plechu, je technika známá stovky let. Ve starověku ji Číňané, Indové či Japonci používali při zdobení šperků, do Evropy pronikla v 7. století našeho letopočtu z Byzantské říše a rychle se rozšířila. Smalt má totiž mnoho předností, na povrchu kovu vytvoří neprůhledný skelný povlak, čímž spojuje tvrdost a odolnost skla s pevností kovu.

Až do konce 18. století však obsahoval i některé jedovaté příměsi, nehodil se tedy k úpravě nádobí. Zdraví nezávadný smalt vynalezl až ve třicátých letech 19. století brněnský chemik Eduard Bartelmus a na tomto objevu postavil budoucí podnikání.

TŘI SMALTOVNY

Protestantský rod Bartlemusů pocházel původem ze Švédska, někteří jeho členové se však již v průběhu 18. století usadili v Čechách. Eduard Bartelmus se narodil roku 1805 v Německém Brodě (dnešním Havlíčkově) a vyučil se chemikem a magistrem farmacie. Po studiích nastoupil do blanenských železáren knížete Salma, kde se věnoval chemickým úpravám kovů. Vedle řady zlepšení se mu povedl i jeden převratný objev - vynalezl zdraví neškodný smalt na litinové nádobí, což následně odstartovalo jeho podnikatelskou dráhu. Roku 1833 odešel z Blanska a s bratry založil v Brně první továrnu na smaltované nádobí. V moravské metropoli však nevydržel dlouho. Roku 1839 továrnu opustil a spolu s dalšími bratry vybudoval druhou smaltovnu v Novém Jáchymově u Berouna. Lokalitu si ale nezvolil šťastně, při marném hledání náhrady za draze dovážené uhlí se totiž podnik záhy ocitl ve finanční tísni. Bartelmus si však věděl rady i tentokrát a rozhodl se pro další stěhování.

Třetí a poslední továrnu na smaltované zboží otevřel roku 1870 v Plzni. Využil přitom průmyslového rozmachu města a ke znásobení provozního kapitálu navíc přeměnil rodinnou firmu na akciovou společnost.

Jejím ředitelem pak zůstal až do smrti v roce 1877.

BARTELMUS A DONÁT

Nástupcem ve vedení podniku se však nestal jeho syn Robert, nýbrž synovec Moritz. Robert Bartelmus měl totiž od mládí jiný zájem - elektrotechniku. Po studiích pracoval několik let jako inženýr u pražské strojírenské firmy Breitfeld & Evans a následně sbíral zkušenosti v cizině. Po návratu do Čech se pak roku 1887 rozhodl spolu s Josefem Donátem založit v Brně vlastní firmu na výrobu elektrických zařízení, která vešla do dějin pod názvem „Bartelmus, Donát a spol.“.

Zpočátku vyráběla hlavně zařízení pro cukrovary, postupně však sortiment rozšířila o další elektrotechnické přístroje a zařízení, čímž výrazně přispěla k rozvoji elektrizace Brna a okolí. Velkou zásluhu na úspěchu firmy měl přitom ředitel laboratoře a později šéfkonstruktér továrny Josef Sumec, jehož generátory patřily ve své době k naprosté špičce.

Na přelomu 19. a 20. století dodávala firma elektrotechnická zařízení řadě malých i větších elektráren po celém Rakousku-Uhersku, přičemž největší zakázku získala roku 1897 od elektrárny městských drah ve Vídni.

Firma fungovala bez problémů až do roku 1911, kdy mezi oběma společníky došlo k roztržce, která vyústila až v Bartelmusův odchod z vedení podniku. Uznávaný technik následně na podnikání úplně rezignoval a zbytek života prožil v ústraní.

TOVÁRNY BEZ GENERÁLŮ

Obě firmy, smaltovna i elektrotechnická továrna, tak do první republiky vstoupily již bez účasti svých zakladatelů. Zpočátku si vedl lépe plzeňský podnik, Moritz Bartelmus se totiž ukázal jako schopný ředitel a západočeská smaltovna se pod jeho vedením stala jednou z největších ve střední Evropě. Vyráběla smaltované nádobí, drobné smaltované předměty, litinová kamna, vany, umyvadla, klozetové mísy i vodovodní výlevky. Celý sortiment vyvážela do řady evropských států.

Kuriozitou se přitom stala objednávka čtyř set tisíc barevných pohárů k příležitosti korunovace ruského cara Nikolaje II. Celá slavnost však měla tragickou dohru. Mezi přítomnými se totiž rozšířila fáma, že plzeňských pohárů není dost pro všechny, což mělo za následek paniku, při které bylo více než dva tisíce lidí ušlapáno.

Dobré jméno však získala i brněnská firma Bartelmus a Donát. S úspěchem elektrifikovala Macošské a Postojenské jeskyně, takže když se rozhodovalo o tom, kdo osvětlí jeskyně Sloupsko-Šošůvské, získala zakázku právě ona. Jeskyně byly do té doby osvětleny pouze částečně a obci se jejich provoz příliš nevyplatil, brněnská společnost však i zde odvedla dobrou práci a vzácná přírodní památka tak mohla být v roce 1923 otevřena pro veřejnost.

KONEC BARTELMUSŮ

Konec dvacátých let byl však ve znamení úpadku obou firem. Ředitel plzeňské smaltovny Moritz Bartelmus zemřel a ve funkci ho vystřídal jeho synovec Richard. Byl však pravým opakem svého strýce a továrna se začala rychle zadlužovat. Bezvýchodnou situaci proto vyřešil tím, že se roku 1928 v kanceláři zastřelil. V následujícím roce prodala rodina Bartelmusů všechny zbylé akcie firmy a nadobro z podnikání odešla.

Smaltovna zůstala v provozu ještě ve třicátých a čtyřicátých letech. Přečkala nacistickou okupaci i nálet na Plzeň v roce 1945. Po osvobození byly jejím správcem ustaveny Československé závody kovodělné v Praze, které ji udržovaly v chodu do roku 1949. Poté byla část areálu předána firmě Škoda a zbytek dostal místní dopravní podnik. Definitivní tečkou za dříve známým podnikem se pak v roce 2000 stala výstavba silničního nadjezdu, při které byla většina továrních budov zbořena.

Také firma Bartelmus a Donát přestávala již koncem dvacátých let minulého století stačit zvyšující se konkurenci a v roce 1927 proto fúzovala s plzeňskými Škodovými závody. V roce 1949 došlo sice znovu k jejímu osamostatnění pod názvem EJF Brno, původní továrna v Lidické ulici však byla již dávno zbořena a na jejím místě postavilo město novou hasičskou zbrojnici. Firma EJF Brno se v roce 1966 transformovala na Výzkumný ústav elektrických přístrojů a rozvaděčů, který se po roce 1991 změnil na dnešní akciovou společnost IVEP.

EDUARD BARTELMUS (1805-1877) Český průmyslník a vynálezce Eduard Bartelmus se narodil roku 1805 v Německém Brodě na Českomoravské vrchovině. Stal se magistrem farmacie a chemikem, což později zúročil v železárnách knížete Salma v Blansku, kde vynalezl zdraví neškodný smalt na litinové nádobí. V roce 1838 založil smaltovnu v Brně a o šest let později v Novém Jáchymově na Berounsku. Zde se mu však s podnikáním příliš nedařilo, zprávy o mohutném průmyslovém rozmachu Plzně ho proto zlákaly k dalšímu stěhování. V roce 1870 vybudoval v západočeské metropoli malou slévárnu se smaltovnou a k získání dostatečného provozního kapitálu přeměnil svou firmu na akciovou společnost, ve které zastával funkci ředitele. Provoz ve slévárně byl zahájen 16. prosince 1870, ve smaltovně pak 18. února 1871. Ze své nové práce se však Eduard Bartelmus těšil pouhých sedm let, v roce 1877 zemřel a vedení továrny převzal jeho synovec Moritz. ROBERT BARTELMUS (1845-1919)**

Český podnikatel, syn Eduarda Bartelmuse, se narodil roku 1845 v Novém Jáchymově na Berounsku.

Vystudoval pražskou techniku a od roku 1865 působil jako inženýr u nejstarší pražské strojírenské firmy Breitfeld & Evans. V letech 1868-70 byl na zkušené v Kolíně nad Rýnem a Paříži, po návratu do vlasti se pak stal vrchním inženýrem v „První českomoravské strojírně“ v Praze-Libni a krátce pracoval také u firmy „Märky, Bromovský a Schulz“ v Kuklenách u Hradce Králové.

Roku 1887 se spojil s českým technikem Josefem Donátem a v Brně společně založili továrnu na výrobu elektrotechnických přístrojů. Zpočátku nesla označení Robert Bartelmus a spol., v roce 1903 se její název změnil na Bartelmus, Donát a spol.

Společné vedení podniku fungovalo do roku 1911, pak však došlo mezi společníky k roztržce, po které Robert Bartelmus z firmy vystoupil. Odstěhoval se do Prahy, přičemž v podniku zanechal polovinu jmění jako zúročitelný vklad. Zemřel 26. března 1919 ve věku sedmdesáti čtyř let.

Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Český biografický slovník XX. století, Domažlický deník

Železárny a smaltovny Bartelmus v roce 1982. foto: Muzeum města Plzně

 

Série hrnců a kastrolů z produkce firmy Bartelmus v Plzni.

 

Smaltovaný pohárek plzeňské firmy Bartelmus vyrobený u příležitosti korunovace ruského cara Mikuláše II. foto: Z fondu Západočeského oddělení národopisného muzea v Plzni

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče