Válka o značku Prim

27. září 2004, 00:00 - PETR BÝM
27. září 2004, 00:00

HODINÁŘSKÝ PRŮMYSL Několik paralelně probíhajících soudních řízení, kde žalobci jsou zároveň i žalovanými. Miliony korun přímých nákladů a desítky milionů korun obchodních ztrát. To je ve zkratce spor o hodinářskou značku Prim, který se vleče už pět let. Konec je zatím v nedohlednu.

HODINÁŘSKÝ PRŮMYSL Několik paralelně probíhajících soudních řízení, kde žalobci jsou zároveň i žalovanými. Miliony korun přímých nákladů a desítky milionů korun obchodních ztrát. To je ve zkratce spor o hodinářskou značku Prim, který se vleče už pět let. Konec je zatím v nedohlednu. Když se počátkem devadesátých let, tedy v období příprav privatizace české ekonomiky, mluvilo o rodinném stříbru, nepochybně se to týkalo i hodinářské značky Prim. V roce 1957, kdy první náramkové hodinky této značky doputovaly na pulty domácích obchodů, bylo Československo teprve 8. zemí na světě, která takovou výrobu zvládla. Seznam výrobců, zahrnující vedle naší republiky také Švýcarsko, Francii, Německo, Velkou Británii, USA, Rusko a Japonsko, se od té doby příliš nerozšířil - pokud je řeč o sériové výrobě. Produkce „primek“ se od roku 1957 docela zdárně rozvíjela. V dobách největší slávy se ročně pohybovala kolem půl milionu kusů. Odbyt se zdál být zajištěn na dlouhá léta. Od světa izolované východoevropské trhy na tom byly se spotřebním zbožím dost špatně a vyhladovělí zákazníci hodinky české výroby přivítali. Zlaté časy pro továrnu Elton v Novém Městě nad Metují skončily rokem 1989. Ti, co po léta kupovali její hodinářské výrobky, totiž obratem začali dávat přednost zahraničnímu zboží. Prvním krokem do nejistých nových časů byla privatizace. Po kuponové předehře a několika následných změnách se na scéně objevila nástupnická firma: Elton hodinářská. Její vlastnictví bylo koncentrováno v rukou dvou akcionářů. Nejenže zachovala tradiční výrobu, ale svůj ráz přizpůsobuje novým tržním podmínkám. N ení to snadné. Navíc novoměstské hodináře zatěžuje spor o nejcennější část jejich hodinářského dědictví. Značku PRIM kromě nich totiž používají ještě další výrobci hodinek - nejdříve to byla firma Hanharttrade, v současnosti je to frýdeckomístecká společnost MPM Quality. SOCIALISTICKÉ POČÁTKY

„Ani za komunismu v tom nebyl takový zmatek,“ tvrdí Jan Prokop, který je obchodním ředitelem a jedním ze dvou majoritních vlastníků firmy Elton hodinářská. Není to tak docela pravda. Kořeny bitvy o značku Prim sahají právě až do socialistického dávnověku. Až tam také míří některé argumenty a důkazy soudního sporu. Vše začalo v roce 1946, kdy byl ve Šternberku založen národní podnik Chronotechna. Ten navázal na hodinářské tradice, které byly v české kotlině nejsilnější právě na severovýchodě. O tři roky později byl v N ovém Městě nad Metují založen jeho pobočný závod, již se záměrem vytvořit tady základy pro sériovou produkci náramkových hodinek. Závod posléze získal takový význam, že se rozhodlo o jeho osamostatnění. Samostatnost získal - pod jménem Elton - v roce 1969. Právě tehdy došlo k prvnímu zádrhelu. Značka Prim totiž zůstala majetkem mateřské firmy, a ta Eltonu poskytla jen licenci k jejímu užívání. Značka tehdy ještě nebyla zaregistrována. V direktivně řízené ekonomice takovým záležitostem nikdo nepřikládal velkou váhu, protože ke skutečnému sporu vlastně nemohlo dojít. N akonec ale přece jen Chronotechna a Elton uzavřely dohodu o užívání značky. Aby to bylo ještě složitější, byly zavedeny dvě grafické verze: jedna pro hodinky (tu na základě licence užíval Elton) a druhá pro budíky z produkce Chronotechny. V roce 1985 pak konečně došlo k registraci značky Prim. Chronotechna zůstala jejím vlastníkem, Eltonu zůstala licence. A o čtyři roky později začaly problémy.

PRIVATIZACE ZAMÍCHALA KARTY

V rámci přípravy pro privatizaci se oba podniky transformovaly na akciové společnosti. V původním privatizačním projektu se problematika obchodních značek opomněla, musel se proto měnit. Pak následovaly dosti složité operace, na jejichž konci se ovšem objevila kýžená a numericky půvabná dohoda: Chronotechna značky zaregistruje na své jméno, ale Eltonu přenechá užívací práva na 99 let za 99 korun. Za tím účelem obě strany uzavřely smlouvu o smlouvě budoucí. Její nenaplnění mělo být sankcionováno pokutou 10 milionů korun. Vše bylo jasné, až do okamžiku, kdy Chronotechna zanikla. Její nástupce - firma Eutech - se předchozími dohodami necítila vázána. Licenci k použití značky Prim dala firmě Hanharttrade. A tak se v roce 1999 na trhu objevily další primky. Ze strany společnosti Elton hodinářská pak samozřejmě následovala žaloba na firmu Hanharttrade kvůli nekalé soutěži.

ŠNECI V TALÁRECH

Velkým problémem v celé kauze je sledování formálně-právních poměrů všech účastníků sporu. V rychlém sledu se z národních podniků stávaly akciovky, ty se po privatizaci měnily na jiné akciovky, které na změnu majitele také nenechaly dlouho čekat. Přitom ne úplně jasné byly a jsou otázky následnictví. Celá věc není tak úplně jednoduchá, nicméně pomalost soudů v celé kauze je skoro zarážející. Žaloba společnosti Elton hodinářská na Hanharttrade byla podána v květnu 2000. První stání se konalo až v březnu 2002. V témže roce byla za nekalosoutěžní jednání podána žaloba také na firmu MPM Quality. Výsledek? Po více než dvou letech žádný.

NEKONČÍCÍ PŘEDSTAVENÍ Není tedy divu, že se hledaly i cesty mimosoudního vyřešení celé věci. Další naděje novoměstským svitla, když se v roce 1999 podařilo uzavřít novou smlouvu o převodu značky. Cena byla stanovena na 10 milionů korun. Kupec (firma Elton hodinářská) o něco později nárokoval vydání smlouvy o převodu všech práv. Oněch deset milionů totiž zaplatil vyúčtováním sankce za nedodržení smlouvy o poskytnutí licence (o té už byla řeč). Na druhé straně stála ještě Chronotechna, jejímž právním nástupcem se stala společnost Eutech. Managementu Eutechu se tento obchod - nikoli překvapivě - nezdál, od smlouvy odstoupil a posléze licenci prodal už jmenované společnosti MPM Quality z Frýdku-Místku za čtyři miliony korun. A ta ji začala používat. Na trh se tedy opět dostávají dvojí primky. Celá kauza má ještě řadu dalších linií. Žaloba stíhá žalobu. Jan Prokop ze společnosti Elton hodinářská je optimistický: „Myslím, že je to jen otázka času.“ Poněkud méně vesele ale sčítá škody: přímé náklady na právní služby a poplatky odhaduje na dva miliony korun, nepřímé obchodní škody na 40 milionů. Spor pokračuje, dokonce po několika liniích, a image značky Prim trpí. „My jsme se dokonce chtěli s MPM domluvit, ale nebyl zájem,“ dodává Prokop. Celkově se zdá, že Elton hodinářská tahá za delší konec provazu a má i vůli věc dotáhnout ke konci smírem. Zástupci firmy MPM Quality se pro Profit z „časových důvodů“ odmítli ke kauze vyjádřit. VZÁCNÝ MAJETEK

Obchodní značka je pro každou firmu cenným majetkem. Pro zákazníky představuje důležitý argument - byť původně se zboží začalo označovat z ryze praktických důvodů, kvůli lepší orientaci odběratelů a srozumitelnosti objednávek. Postupně vznikla složitá legislativa, která užívání značek upravovala (zejména jejich registraci) a v neposlední řadě majitele chránila před porušováním jejich vlastnických práv. Situací, kdy jednu značku či známku užívá více výrobců, přibývá. U nás měl velkou publicitu případ bratra někdejšího ministra N ěmce, který si v polovině minulého desetiletí zaregistroval řadu známých značek. Umožnil mu to národní systém registrace ochranných známek. Smysl této akce byl v inkasování „odstupného“ v okamžiku, kdy by skutečný majitel a uživatel značky chtěl vstoupit na náš trh a požádal o její registraci. Soud nakonec vše označil za spekulaci a nároky svérázného podnikatele zamítl. N e každý takový případ má ale šťastný konec. Navíc: nehledě na výsledky jsou všechny takové spory značně složité. Jejich projednávání se vleče léta a je pro všechny zúčastněné finančně náročné. Přitom zneužívání obchodních značek, jinak řečeno parazitování na dobrém jménu někoho jiného, se dnes spíše množí. Notoricky proslulé jsou u nás padělky značkového zboží z vietnamských tržnic, ale ke konfliktům dochází i v „serióznějším“ prostředí. Na mezinárodním poli musel dlouho a složitě svou značku hájit B udějovický Budvar. Velkou mediální pozornost vyvolal například také spor mezi Radiem Impuls a deníkem Impuls. Potíže měl i mobilní operátor Český mobil, provozující síť Oskar. Internetovou doménu Oskar totiž už používala firma zabývající se obchodem s výpočetní technikou. Soudní spor nakonec skončil smírem. Protistrany obvykle trvají na svém - právě proto, že zavedená značka je velmi cenným ekonomickým aktivem. Konečným výsledkem ovšem je, že renomé značky veškeré spory poškozují, což jde ruku v ruce s obchodními ztrátami. Beze zbytku to platí i pro značku Prim. Její zakotvení v povědomí obyvatel České republiky je nepochybně hluboké, ale to neznamená, že tomu tak bude navždycky. Bez potřebné péče totiž istříbro, rodinné nevyjímaje, ztrácí lesk a černá.

Jan Prokop

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče