Valdis Dombrovskis chce pro Lotyšsko euro. Ne tak jeho lid

12. března 2013, 08:04 - David Klimeš
12. března 2013, 08:04

Nejdéle sloužícímu lotyšskému premiérovi nelze upřít odvahu. Místo devalvace si během hospodářské krize vybral cestu brutálního škrtání. A nyní se vydává na další „mission impossible“ – chce do eurozóny, ze které by jiní nejraději utekli.

„Eurozóna je opět klubem, kde se čeká fronta – a ne u východu, ale u vstupu,“ poznamenal si lotyšský premiér Valdis Dombrovskis na Twitteru. Zapomněl ale dodat, že ta fronta není zrovna početná. Před vchodem do problémové měnové zóny, která se mění na transferovou zónu, stojí jen on. Ostatní „neeurové“ země se drží zpět.

Dombrovskis je však přesvědčen, že se v Lotyšsku má platit eurem už od Nového roku 2014. Jeho vláda oficiálně v březnu požádá Brusel, aby Lotyšům sdělil, zda je pro ně brána do společné měnové zóny otevřená.

V rozhovoru pro Financial Times uznal, že rozhodně nepanuje ideální doba pro vyhlášení vstupu do eurozóny, o pozitivech tohoto kroku je ale přesvědčen: „Bude to pozitivní signál finanční a politické stability Lotyšska… Od té doby, co jsme získali nezávislost, bylo jasné, že náležíme k Evropě a ne k šedé zóně mezi Evropou a Ruskem,“ prohlásil Dombrovskis. Protože se má za to, že Brusel nebude lotyšský vstup do těžce zkoušeného klubu blokovat, zbývá mu ke štěstí už jen drobný detail. Podpora vlastních spoluobčanů.

Novodobý Láčplésis

Image politika s polskými kořeny ostře kontrastuje s jeho politickým konáním. Na první pohled mírně vystupující a klidným tónem hovořící Dombrovskis připomíná spíše bankovního úředníka. Ovšem zdání klame. Když se lotyšské hospodářství v roce 2009 propadlo o více než 18 procent, byl to právě Dombrovskis, který zemi naordinoval brutální škrty.

Přes velký šok pro Lotyše byla díky tomu recese jen krátká a země opět zdravě roste. Příznivci Dombrovskise mu proto přezdívají Láčplésis, což je lotyšský mytický hrdina, který byl tak silný, že dokázal roztrhnout medvědovi tlamu.

Dombrovskis se narodil v Rize a přes své mládí dokázal několikrát zcela změnit kariéru. V devedesátých letech vystudoval v Lotyšsku fyziku, vzdělání si vylepšil v Německu a nastoupil jako výzkumník na univerzitě. V roce 1998 už bádal v Americe. V tomto roce si ale vzpomněl, že paralelně vystudoval i ekonomii, a nastoupil do oddělení měnové politiky lotyšské centrální banky.

I když to tehdy asi ještě nevěděl, rozhodl tímto krokem o svém pozdějším vstupu do politiky v roce 2002. V tom roce totiž vytáhl do voleb pod značkou Nová éra bývalý guvernér centrální banky Einars Repse a svého oblíbeného podřízeného přibral do party. Pro Dombrovskise to byl raketový výstup. Kromě poslaneckého mandátu se stal i ministrem financí.

Úpadku přehřáté lotyšské ekonomiky během celosvětové krize už ale jako šéf státní kasy nepřihlížel. V roce 2004 zamířil do Evropského parlamentu a zůstal tam až do roku 2009, kdy byl povolán do čela vlády.

Za kruté škrty znovuzvolení

Dombrovskis může být možná rád, že v roce 2007 ještě na premiérské křeslo nedosáhl. Nejspíše by se zapsal do lotyšské historie nikoli jako otec ekonomického zmrtvýchvstání, ale jako smutný svědek čím dál děsivější recese. Takto tuto roli odehrál jeho tehdejší konkurent Ivars Godmanis a Dombrovskisova chvíle přišla až po protivníkově rezignaci v únoru 2009.

Zemi přebíral v chaosu. Vláda žila ze záchranné půjčky Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu, dostala 7,5 miliardy eur, tedy asi 193 miliard korun (Česko přispělo sumou 5,5 miliardy korun). Sliby o reformách a škrtech vůči mezinárodním věřitelům ale v tomto případě nebyly plané.

Důchodci přišli o desetinu penze. Ti, kteří ještě pracovali, rovnou o 70 procent. Výplatní pásky státních zaměstnanců zhubly o pětinu. Později dokonce o polovinu. Zvýšily se daně a poklesly sociální dávky. Dombrovskisovi se v malé zemi s 2,3 milionu obyvatel podařilo uspořit 500 milionů latů, tedy skoro 20 miliard korun. „Rozhodnutí státu skutečně umožnilo vyhnout se bankrotu,“ prohlásil.

Lotyši samozřejmě nadšení nebyli. Ještě než ozdravná kůra zapůsobila, Dombrovskisova židle se povážlivě houpala. Nezaměstnanost postihla skoro třetinu práceschopného obyvatelstva. Švédský ministr financí Anders Borg se na podzim roku 2009 dokonce sešel se zástupci hlavních švédských bank, které měly značné podíly v lotyšských bankách, a varoval je před blížícím se ekonomickým kolapsem Lotyšska.

V té chvíli by pro Dombrovskise mohlo být vítanou cestou opuštění fixního kurzu latu k euru a devalvace, která by povzbudila export. To však novodobý Láčplésis odmítl a zástupům nezaměstnaných jen vzkazoval, že bude brzo lépe. Jeho vládní koalicí navíc otřásla dezerce jedné z koaličních stran. Na další politický život předsedy vlády nikdo nesázel ani lat.

Volby na podzim roku 2010 tak byly pro mnohé šokem. Lotyši si znovu zvolili „škrtacího“ premiéra do čela exekutivy. „Voliči celkem zřetelně hlasovali pro stabilitu,“ zdůraznil sám vítěz. Stabilní ale Lotyšsko rozhodně nebylo. Po prudkém hospodářském poklesu následoval prudký růst, který se dostavil právě tak včas, aby premiérovi pomohl udržet křeslo.

Z Dombrovskise byl najednou pro mnohé evropské pravicové politiky hrdina. Objížděl fóra a opakoval svou mantru – pokud už musíte škrtat, škrtejte rychle a s jasným plánem. Když v roce 2010 přijel do Lotyšska šéf Evropské lidové strany v Evropském parlamentu Joseph Daul, prohlásil o něm, že „by měl dávat hodiny ekonomie některým jiným lídrům států“.

Vedle zarputilého ekonoma se ale Dombrovskis předvedl i jako šikovný politický hráč na nepřehledné domácí scéně, kde se životnost vládních koalic počítá spíše na měsíce. Ze své strany Nová éra právě včas udělal v roce 2010 široké politické uskupení Jednota. To se nyní opět tak trochu rozpadá, ale premiér už několikrát předvedl, že dokáže sehnat právě takovou podporu, jakou potřebuje.

Přijmout euro a vyhrát volby

Místo aby si nyní Dombrovskis užíval aury zachránce ekonomiky v roli nejdéle sloužícího lotyšského premiéra, vydává se do dalšího poněkud šíleného boje. Spolu s ministrem financí a šéfem centrální banky 4. března slavnostně informoval, že ještě tento měsíc požádá Lotyšsko Brusel, aby se mohlo v zemi platit eurem od počátku příštího roku.

Nejenže chce Dombrovskis do klubu, kde se ze společných peněz dotuje krachující Řecko či Španělsko. Premiér bojuje za vstup i proti vůli většiny národa. Minulé léto se pro co nejčasnější vstup do eurozóny vyslovilo jen 14 procent lidí. Nyní je to už trochu lepší, jasné dvě třetiny obyvatel jsou však stále proti. Dombrovskis přesto věří, že své spoluobčany přesvědčí o výhodách velké měnové unie a rozvoji obchodní výměny.

Zajímavé bude i posuzování žádosti ze strany Bruselu, a to kvůli trochu absurdní historii pobaltského úsilí o euro. V roce 2006 totiž jako první ze tří postsovětských republik o společnou měnu požádala Litva. Brusel ji odmítl s tím, že o desetinu procenta překročila inflační kritérium. Komickým momentem byl fakt, že se inflační podmínka počítala podle cenové hladiny tří zemí, kde jen jedna platila eurem. Od té doby se ale mnohé změnilo.

Do klubu v roce 2011 vstoupilo Estonsko. A Brusel během dluhové krize ztratil své někdejší elitní uvažování a je rád, že alespoň někdo má o euro zájem.

Dombrovskis tak rozehrává další riskantní politickou hru. Stojí totiž za připomenutí, že v příštím roce na podzim budou volby do lotyšského parlamentu Saeimy. A lotyšský premiér opět vše sází na své odvážné rozhodnutí. To má během několika měsíců natolik přesvědčit Lotyše o správně nastoupené cestě, aby mu vyneslo další volební vítězství.


Valdis Dombrovskis

» narodil se 5. srpna 1971 v Rize do rodiny s polskými kořeny, v roce 1995 se stal absolventem ekonomie na Rižské univerzitě a v roce 1996 dokončil studium fyziky na Lotyšské univerzitě, vzdělával se i v Německu a USA

» nejprve působil jako fyzik, v roce 1998 však přešel do lotyšské centrální banky do měnového odboru

» od roku 2002 se stal za stranu Nová éra ministrem financí, v roce 2004 odešel do Evropského parlamentu, v roce 2009 se vrátil a stal se premiérem

» provedl Lotyšsko těžkou krizí, v roce 2010 se stal znovu předsedou vlády, mezi jeho hlavní cíle nyní patří přijetí eura k 1. lednu 2014


Čtěte také:

Lotyšsko se rozhodlo pro euro - oficiálně požádá o přijetí do eurozóny

Lotyšsko se eura nebojí, chce ho už příští rok

Lotyšsko: Z ekonomického strašáku je rázem vzor pro Řecko a spol.


Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče