Váhavé oživení

05. února 2009, 15:55 - Kamil Janáček
05. února 2009, 15:55

Hlavním termínem příštích měsíců bude slovo „nejistota"

Po dlouhou dobu procházela světová ekonomika obdobím hospodářské prosperity založené na liberalizaci finančních trhů a globální ekonomické integraci. Růst v posledním desetiletí zároveň prohloubil velké finanční nerovnováhy: nadměrný dluh na straně jedné (USA) a velké přebytky úspor na straně druhé (Čína a další rozvojové země). Ve světě byl dostatek snadno dostupných a levných peněz. Nízké úrokové sazby jako výsledek politiky velkých centrálních bank, zejména Fedu, a dostatek likvidity podněcovaly ke zvýšenému riziku při finančních operacích; k tomu též přispěl bezprecedentní růst cenných papírů, zejména akcií.
Ekonomický růst a prosperita po jistou dobu kryly excesy při riskantním obchodování s toxickými produkty, při půjčování bez záruk a podobně. Když zkolabovaly některé velké finanční instituce, pravá tvář nerovnováh a excesů se ukázala. Finanční krize v USA a západní Evropě postupně přerostla v recesi velkých částí světové ekonomiky. Panická reakce ekonomických agentů, ať již soukromých či veřejných, situaci ještě zhoršila. Vlády a centrální banky mnoha států přistupují k mimořádným opatřením: sanují banky, pumpují neuvěřitelné sumy do reálné ekonomiky, zvyšují veřejné záruky dnes již téměř na vše.
Tyto kroky mají prozatím omezený efekt. Zdá se, že pesimismus, skepse a nedůvěra na trzích dominuje. Je evidentní, že obrat v těchto tendencích může nastat nejdříve (optimisticky oceněno) ve druhé polovině roku 2009.
Světová ekonomika zaznamená v roce 2009 prudké zpomalení, které se zejména ve vyspělé části světa transformuje v citelnou recesi hospodářského růstu (viz Světové ochlazení). Navíc, na rozdíl od minulých let, jsou prognózy zatíženy vysokou mírou rizika a nejistoty; současná pesimistická očekávání jednoznačně indikují, že riziko prognóz ukazuje směrem dolů. Rychlost oživení světové ekonomiky bude záležet na tom, jak rychle se podaří zemím typu Číny či Indie dodat růstové impulzy světové poptávce. Finanční trhy se mohou začít vyvíjet normálněji od léta 2009, kdy lze očekávat jistý pokles averze vůči riziku a oživení obchodování.

Čína ve výhodě Ve Spojených státech amerických recese povede k téměř dvouprocentnímu poklesu HDP v roce 2009 a pomalému oživení o rok později. Avšak tento výhled je obestřen mnoha nejistotami, neboť není znám ani rozsah, ani konkrétnější časování Obamova záchranného plánu či efektu nekonvenční měnové politiky Fedu. Recese povede k tomu, že americké exporty i importy výrazně poklesnou, což bude tlačit na zlevnění komodit, zejména nafty. Spolu s nízkou poptávkou na trhu práce a dalších výrobních faktorů to bude tlačit na spotřebitelské ceny. Nelze vyloučit, že na jaře 2009 může být inflace negativní, a to po dobu jednoho či dvou čtvrtletí. Lze ale očekávat, že fiskální stimul více než 800 miliard dolarů a stabilizace finančních toků povede k oživení ekonomiky ke konci roku 2009 včetně opětovného růstu inflace.
Eurozóna projde po druhém pololetí 2008 další periodou recese i v roce 2009. Růst se mírně obnoví až v posledním čtvrtletí tohoto roku. Oživení bude pomalé a bude váhavě následovat postupnou normalizaci světové ekonomiky. Domácnosti a podniky omezí poptávku a budou ji zvyšovat pozvolna, ať již nákupy, hypotékami či novými investicemi. Fiskální stimul, navrhovaný a schválený Evropskou unií (200 miliard eur, tedy 1,5 procenta HDP) nebude mít okamžitý efekt. Jeho vliv pocítí ekonomika eurozóny postupně a se zpožděním několika měsíců. Ani Čína nezůstane imunní vůči vlivu recese v ostatních regionech. Země se v posledních letech stala vysoce závislou na exportech (podíl vývozu zboží a služeb činil předloni 39 procent HDP, zatímco v roce 2000 pouze 23 procent). Proto po růstu 11,9 procenta v roce 2007 a asi osm až 8,5 procenta v roce 2008 zpomalí letos tempo růstu HDP na šest procent. Nicméně Číně pomohou následující tři faktory: za prvé, pokles cen surovin silně podpoří disinflaci a sníží tlak na běžný účet a rozpočet. Za druhé, Čína disponuje obrovským zásobníkem devizových rezerv (1,9 bilionu USD), které pokrývají 17 měsíců dovozů a mohou sloužit jako velmi dobrý „tlumič“ vnějších šoků. A za třetí, vláda má velký manévrovací prostor pro využití fiskálních stimulů: veřejný dluh tvoří 15 procent HDP a deficit rozpočtu je pod dvěma procenty HDP. Vláda proto přijala plán podpory ekonomiky (586 miliard USD, tedy osm procent HDP) na příští dva roky, aby nahradila výpadek zahraniční poptávky poptávkou domácí a stimulovala hospodářský růst.

Měnový polštář Také čtyři nové členské země EU (Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko) porostou nejpomalejším tempem v této dekádě. Jde totiž o otevřené ekonomiky, silně (zejména v případě Slovenska a České republiky) závislé na exportech a na vývoji konjunktury na trzích Evropské unie, hlavně eurozóny. Zpomalení jejich ekonomického růstu bude dramatické, v případě Maďarska půjde o přechod do záporných čísel (viz Maďarsko v minusu). Prozatím se ukazuje, že zbývající tři země se vyhnou recesi; je třeba ale mít na paměti, že rizika prognózy jsou jednoznačně směrem dolů, a že v prvé polovině roku v některých zemích může HDP stagnovat či mírně klesnout. Jisté ulehčení v této situaci přináší poměrně citelné oslabení tří měn (Slovensko od 1. ledna 2009 přijalo euro), tedy forintu, zlotého a koruny. Znehodnocení měn jako důsledek celosvětové nálady a zhoršení makroekonomických agregátů může, alespoň do jisté míry, pomoci exportérům kompenzovat ztráty vzniklé prudkým poklesem poptávky po vývozech ze středoevropských ekonomik.
Dalším „odlehčujícím“ faktorem je a bude vývoj inflace. Citelný pokles cen surovin, zejména nafty a zemědělských produktů, příznivě ovlivní domácí cenovou hladinu (byť bude poněkud tlumen oslabenými kurzy měn). To by mohlo pomoci udržet růst reálných příjmů a spotřeby obyvatelstva (s výjimkou Maďarska) mezi dvěma až třemi procenty, a tlumit tím negativní účinek poklesu exportů na hospodářský růst.

Ohrožené Maďarsko Vyhlídky na dopad i řešení západoevropské recese se v ekonomikách zemí střední Evropy liší. Je totiž zřejmé, že dvacet let po zahájení ekonomické a společenské transformace tyto čtyři státy přestaly tvořit jeden homogenní blok. To není dáno pouze tím, že Slovensko přijalo euro, či že Česká republika svou ekonomickou úrovní „přeskočila“ prvou zemi ze staré EU15 – Portugalsko. Finanční krize a následná recese totiž nezasáhly jednotlivé země se stejnou intenzitou. Státy s výraznými ekonomickými nerovnováhami (veřejných financí, běžného účtu platební bilance) a kolísavou měnou byly zasaženy hluboce. To je případ Maďarska, které muselo pro řešení své situace – posílení stability forintu a obnovení důvěry investorů – přijmout celkově 27,4 miliardy USD jako „záchranný balíček“ od Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Evropské unie, a to za podmínky dosti drastických zásahů do fiskální politiky.
Na druhé straně Polsko, Slovensko a Česká republika „proplouvají“ současnými bouřlivými vodami podstatně lépe – alespoň prozatím. Těmto zemím se vyplatila víceméně rozumná fiskální politika, profitují z efektů vyššího sklonu k úsporám a v případě Polska a ČR i z výsledků rozumné nezávislé měnové politiky. Všechny tři země přilákaly velké objemy přímých zahraničních investic. Jejich konkurenční a podnikatelské prostředí se rychle blíží západoevropským standardům a v tomto ohledu již předhonily „staré“ země EU, jako jsou Řecko, Portugalsko či Itálie. Proto lze očekávat, že ačkoliv tyto tři země budou citelně zasaženy západoevropskou recesí, budou schopné se rychle podílet na efektech obnoveného evropského růstu.
V případě Maďarska tato cesta bude obtížnější: Maďarsko učinilo v uplynulém desetiletí více hrubých chyb ve svých fiskálních i monetárních politikách. Je také jasným příkladem toho, že členství v EU sice může být stabilizujícím faktorem, ale že to není automatické. Bez hluboké a zásadní korekce svých politik Maďarsko nemůže očekávat rychlý návrat k ekonomické prosperitě.

Kdy skončí recese? Vývoj ve čtyřech středoevropských zemích v následujících dvou letech kardinálně závisí na tom, zda recese ve vyspělé Evropě, zejména v eurozóně, skončí ještě letos, případně v které části roku začne oživení. V tomto roce zcela jistě neskončí recese v USA, ve Velké Británii, Irsku a Španělsku. Pravděpodobně skončí v ostatních zemích eurozóny a Japonsku. Poptávkové stimuly jednou zaberou, takže ve druhé polovině roku můžeme očekávat v klíčových zemích eurozóny odeznívání recese a pomalý přechod k oživení. S jistým časovým zpožděním se tato situace příznivě odrazí i v ekonomikách střední Evropy. Mírnou akceleraci jejich hospodářského růstu však očekávejme až v roce 2010.
Pokud jde o cenu nafty, s vysokou pravděpodobností bude po celý rok kolísat mezi čtyřiceti a padesáti dolary za barel. OPEC se bude snažit snížit těžbu, avšak pokles poptávky bude takový, že omezování těžby bude mít jen omezený vliv na cenu – nehledě na nejistou disciplínu členů OPEC, z nichž někteří se budou snažit pokles příjmů v důsledku klesajících cen alespoň zčásti kompenzovat udržováním těžby a dodávek na dosavadní úrovni.
Kolísání ceny nafty ve výše uvedeném intervalu však může mít dva středně- až dlouhodobé negativní efekty: Za prvé, úroveň ceny okolo čtyřiceti USD za barel stěží pokrývá náklady na otevírání nových polí či modernizaci zařízení u většiny producentů (snad s výjimkou Saúdské Arábie). To může po oživení světové ekonomiky vyvolat napětí na nabídkové straně a vést k opětovnému rychlému růstu ceny ropy na světových trzích. Za druhé, mnohé země produkující naftu (Střední východ, Rusko), které se v době vysokých cen pustily do nákladných projektů (Střední východ) či financovaly sociální výdaje z příjmů za prodej nafty a plynu (Rusko), se octnou v situaci vysychajících příjmů státního rozpočtu. Odhaduje se, že k tomu, aby byly schopny financovat své výdaje při udržení rovnováhy veřejných rozpočtů, musela by se cena nafty pohybovat mezi šedesáti a sedmdesáti dolary za barel. Lze tedy očekávat, že tyto země prudce omezí běžné investice (a tudíž svoji poptávku zejména v Evropě) i své finanční investice do cenných papírů USA či západní Evropy. To spolu s obtížemi některých suverénních fondů těchto zemí může prodloužit řešení turbulencí na finančních trzích a posunout (či oslabit) oživení světové ekonomiky.

Tabulka 1
Světové ochlazení (Růst HDP v procentech) 2008;2009*
USA;1,1;-1,8
Eurozóna;1,0;-1,6
Japonsko;0,2;-1,5
Čína;8,0;6,0
Indie;6,8;5,0
Latinská Amerika;4,4;1,2
Rozvíjející se evropské země;5,0;1,5
Svět 3.2 0.9
*-předpověď
Pramen: Komerční banka

Tabulka 2
Maďarsko v minusu (Růst HDP v procentech) 2008;2009*
Česká republika;3,8;1,0
Maďarsko;1,2;-2,0
Polsko;4,8;2,0
Slovensko;6,8;2,5
Pramen: Komerční banka

SITUACE
- Světová ekonomika zaznamená v roce 2009 prudké zpomalení.
- Ve vyspělých zemích nastane citelná recese hospodářského růstu.
- Vůči vlivu recese nezůstane imunní ani Čína, tlumit vnější šoky jí však pomohou obrovské devizové rezervy.
- Obrat k lepšímu může nastat nejdříve ve druhé polovině letošního roku.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče