Václav Novák: Z ČSA musí odejít mnohem víc lidí

09. listopadu 2009, 04:42 - Marcela Honsová
09. listopadu 2009, 04:42

„Kdyby se do řízení státních firem nepletli politici, tak by jejich management přitahoval opravdu kvalitní lidi,“ soudí Václav Novák, který patří mezi úspěšné české byznysmeny.

Autor: Jakub Stadler

Sice nevlastní firmu zaměstnávající tisíce lidí, zato umí tak velkou a nemocnou společnost postavit na nohy. Nedávno ordinoval ozdravnou kúru Českým aeroliniím, jimž prorokuje jasnou oblohu, ale odejít by měl dvojnásobek plánovaných zaměstnanců.

Kdybyste měl poté, co jste stál v čele dozorčí rady Českých aerolinií, rozhodovat o jejich privatizaci, také byste hlasoval neprodávat?

Za těch podmínek v žádném případě. Myslím, že prodej neměl ekonomický smysl, a kdo znal strukturu nabídky i v té podobě, jak se objevila běžně v médiích, muselo mu být naprosto zřejmé, že to není prodatelné za podmínek konsorcia Unimex Travel Service.

Kdybyste vy sám kupoval aerolinie, za kolik byste je bral? |VÁCLAV NOVÁK (54 let) |
|Je známý jako krizový manažer, který úspěšně restrukturalizoval například Setuzu či strojírenský holding Vítkovice, a to spolu se Zdeňkem Šmejkalem, s nímž vlastní investiční firmu M. L. Moran. Nedávno stál v čele dozorčí rady ČSA. Vystudoval pražskou pedagogickou fakultu se specializací matematika a fyzika a po studiu jazyků emigroval do Ameriky. S první manželkou se na její přání vrátil v roce 1991 do Evropy, konkrétně do Rakouska, a začal se věnovat krizovému řízení. Zatímco dvacetiletý syn z prvního manželství žije ve Spojených státech, s druhou manželkou a dvanáctiletou dcerou žije v Praze. Má rád dobré jídlo, pití, auta a cestování. |
To vám nemohu říct, protože to nevím. Nejlépe za korunu. Ale to by mně nikdo neprodal. Ale trochu to otočím, kdyby bývali byli zaměstnanci kývli na snížení mezd, které jsem navrhoval, tedy u pilotů o 45, u letušek o 25 a u ostatních o 15 procent, pak by České aerolinie poté, co zaplatí náklady za odstupné a podobně, byly velice konkurenceschopné. Měly by hodnotu a nikdo by mi je neprodal. V tu chvíli by byly mnohem dál než ostatní aerolinie tohoto typu v daném regionu. Při snížení, na které nakonec zaměstnanci přistoupili, je to stále OK. Pokles platů u pilotů o 30, palubního personálu o 15 a ostatních pracovníků o 10 procent je podle mě obrovský úspěch pro obě strany. Za předpokladu, že se podaří i další věci, a já věřím, že ano. Snížením nákladů i počtu personálu, což je snadná a identifikovatelná věc, se aerolinky dostanou brzy na kladný hospodářský výsledek. I v tom případě, že těžká doba bude nějaký čas trvat. Změny totiž ČSA postaví úplně jinam, než jsou všechny ostatní, dodnes srovnatelné. Když se vám nechce říct, za kolik byste ČSA koupil, tak za kolik byste je už konsolidované považoval za dobré prodat?

Za předpokladu, že by došlo ke snížení nákladů, počtu zaměstnanců, mzdových nákladů přes skokové snížení platů, myslím, že následně může být jejich hodnota tam, kde se spousta lidí domnívala, že je. Nechci říkat konkrétní číslo, ale pět miliard korun mi přijde jako velice racionální číslo za předpokladu, že dojde ke konsolidaci. Dokonce si myslím, že se tak stane.

Vraťme se k vašim návrhům a těm, na něž nakonec odbory přistoupily. Vypadá to, jako kdybyste do čela dozorčí rady ČSA nastoupil na postrašení odborových předáků. Ti si uvědomili, že může být hůř, a byli v jednání vstřícnější.

To je součást reality. Někdo přijde a řekne, že vám vezme téměř polovinu z toho, co máte, a přijde jiný a ten nabídne vzít jenom třetinu. Pak vám to bude připadat jako docela dobrý obchod. Neříkám, že to byl jediný cíl, ale v každém případě to tak fungovalo.

Proto jste také odešel? I to byla součást taktiky? Respektive, proč jsem tam nezůstal? Jednak proto, že jsem si to takto naplánoval předem. Když jsem nastupoval a předtím se dohadoval s panem ministrem Janotou, dopředu jsem řekl, jak budu reagovat na jednotlivé situace. A jedna z těch možností byla, že to v určité chvíli manažersky ovládne letiště. Tato možnost existuje delší dobu, pouze nebyla tak reálná, a to je něco, co si nemyslím, že je pozice pro mne. To je druhý z důvodů, proč jsem nezůstal. Nakonec jsem měl radost, jak se podařilo domluvit se s odbory. V každém ohledu to považuji za úspěšnou akci. Dostal jste za tak dobou práci vůbec zaplaceno?

Zatím jsem nedostal ani korunu.

Kdy budou podle vás aerolinie v černých číslech?

Příští rok ještě nebudou, protože je čeká spousta restrukturalizačních nákladů. Kdyby toho včetně vyplacení odstupného nebylo, tak příští rok. Ale další rok, tedy 2011, myslím, že je to velmi reálné.

Bude stačit propustit ze současných 4600 zaměstnanců 860 lidí?

To, myslím, stačit nebude, odejde jich víc. Říkal jsem, že České aerolinie by měly mít tři tisíce zaměstnanců, ze dvou důvodů. Za prvé by vyšlo 60 zaměstnanců na jedno letadlo, a to je rozumné číslo v porovnání s dobrou konkurencí. Za druhé jediná opravdová výhoda, jakou může firma získat, je nákladová. A z těch, které můžete ovlivnit, je to hlavně personální, protože cenu paliva či letenek moc ne.

Šel byste i vy cestou prodeje duty free, o čemž se uvažuje?

Základním kritériem je, zda to má vazbu na letecký byznys. Asi se shodneme v tom, že free shopy nejsou součástí normálního pravidelného leteckého byznysu, takže bez jakýchkoli problémů bych prodal. Já nevidím problém v tom, prodávat majetek. Myslím, že to je správné za určitých okolností. Chyba je prodávat majetek s cílem použít peníze na pokrytí ztráty. To se firma scvrkává a jedete principem stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Tak ale nevybudujete kloudnou společnost. Za předpokladu, že generujete cash na posílení vlastního kapitálu, je to dobře. Ale když prodáváte s tím, že jenom zaplácnete díru, tak začnete přemýšlet, co prodat na zaplácnutí té další, která mezitím vznikla.

Někteří odborníci kritizují sloučení letiště s aeroliniemi, protože špatná firma spíš stáhne tu dobrou, než aby prosperující vytáhla krachující společnost. Přestože jde prý o dočasné spojení dvou firem, je to dobré řešení?

Když pomineme právní důsledky, protože řada úkonů se bude muset dělat velmi komplikovaně, když mají stejného majitele, tak je to správné řešení. Když se podíváte na obě firmy, tak jsou komplementární, jedna je překapitalizovaná a jedna podkapitalizovaná.

Ptám se, jak by se to dalo v současné době udělat jinak, když pomoc musela přijít? Za předpokladu, že je to na určitou dobu s cílem firmu očistit, ořezat, připravit, vyžehlit a prodat, tak je to dobré řešení. Východisko pro všechny zúčastněné strany – pro letiště, protože nepřichází o zákazníky, pro aerolinie, protože budou pokračovat. Dobré i z hlediska investice, protože když se to podaří, a já myslím, že ano, firma nabude na hodnotě. Kdybych já byl majitelem letiště, tak bych pravděpodobně uvažoval podobně.

Jak vzpomínáte na své působení v ČSA?

Setkal jsem se tam na mítincích asi s třinácti sty lidmi a to mě stálo dost energie. Ale přiznám, že mě to i dost bavilo. Kus kumštu v té mé práci je. Můžete dělat spoustu věcí, které vás nebaví, i ředitele firmy, když máte na krku hypotéku. Ale ne moji práci, nemůžete ji dělat dobře, kdyby vás nebavila. Výkon je totiž spojen s nadšením, kreativitou, s totální ochotou obětovat všechno. Až to přejde, tak si dám zase nohy na stůl a budu přemýšlet, co budu dělat dál.

Zároveň tento byznys i trochu reflektuje můj vztah k životu, touhu po svobodě. Teď chci dělat tohle, takto jsem si to naplánoval, dám tomu všechno. Ale v okamžiku, kdy budu mít pocit, že je to nesvobodné, tak to dělat nebudu. Bohužel, každá stabilní firma je nesvobodná. Svoboda je jenom v nestabilitě, respektive schopnosti řešit nestabilitu.

V okamžiku, kdy se firma zastabilizuje, musíte podřídit svoje rozhodování skutečným potřebám firmy. Kdežto když ji dáváte dohromady v době, kdy je na tom špatně, ty potřeby vyvstanou z podstaty problému a nemá to obecnou byznysovou charakteristiku.

To je důvod, proč si firmy, které postavíte na nohy, nenecháte? Kupujete společnosti ve špatném stavu, konsolidujete je a se ziskem prodáváte.

Jen někdy se ziskem.

Většinou se ziskem, proto jste uznávaný restrukturalizační manažer. Nezatoužil jste si nechat dobře rozběhlou firmu?

Já si to zkusil a už to dělat nebudu. Každý z nás něco umí a to by měl také dělat. Moje svoboda spočívá v tom, že nemusím dělat to, co nechci. V tom mám výjimečný život. V okamžiku, kdy si nechám firmu dlouho, dostávám se do problémů. Musím přiznat, že restrukturalizaci a reorganizaci umím líp než cokoli jiného. A jakmile jdu do standardní podoby firmy, jsem svázán neuvěřitelným počtem nesvobodných omezení. Musíte brát ohled na to, že určitý typ byznysu se obvykle rozvíjí daným způsobem. Vedení firmy už postrádá čistou originalitu řešení.

Teď, v době krize, bude spousta firem potřebovat restrukturalizovat. Proč to nedokážou jejich majitelé? Proč si najímají krizové manažery?

To má spoustu důvodů. Nevidí věci, které jsou patrné pro člověka, který přijde z venku. Také když něco budujete dlouho, tak vaše ochota k radikalitě je mnohem menší, než když přijdete čerstvě. V očích těch, kteří jsou pasivní součástí změny, snadno získáte morální nárok na záchranu něčeho, u čeho jste nebyla při zhoršení stavu. Je to velice úzká specializace a je velmi nepravděpodobné, že člověk, který deset let budoval firmu, bude mít i kvalifikaci do toho říznout, když mu společnost nejde.

Naše čtenáře, majitele společností, předpokládám, bude zajímat, jak jste drazí, kdyby si vaši firmu M. L. Moran, které jste spolumajitelem, najali?

Jak vidíte, na Českých aeroliniích nejsme drazí… Vždycky dražší, než si myslí ten, kdo to má platit, a vždycky levnější, než si myslí ten, kdo má peníze přijmout. Nedá se říct, že jsem drahý, protože nejsem poradce. Nechci někomu radit, účtovat hodinové sazby, to mě opravdu nebaví, to bych se dostal k té nesvobodě.

Nedělám a ani se nechystám pracovat na hodinové bázi a zároveň z toho chci mít a mám špás. Takže chci mít pokryté náklady a chci mít možnost participovat na zlepšení. A to jde dvěma způsoby. Buď že firmu koupím. Také je levnější, když se jí daří hůř. Nebo mám dobře postavenou smlouvu, ze které vyplývá, že se budu podílet na konkrétním měřitelném výsledku.

Abychom byli přece jenom konkrétnější, od jakého obratu si vás firma může dovolit?

Pro někoho jsem ochoten pracovat zadarmo. Dopředu řeknu, já se vám budu chvíli věnovat, protože nemáte na to, abyste mi zaplatili, kolik si cením svoji práci. Není to o tom, jaký je tam obrat, ale potenciál. Také mě to musí bavit a musí tam být dost lidí, protože práce s nimi mě těší. Nechci dělat firmu s centrálou a čtyřmi lidmi v Praze a jinde s pěti závody, kde ani nevědí, jak ředitelství vypadá. Firma, již zachraňuju, by měla mít určitě přes miliardu tržeb, když víc, je to lepší, a aspoň tisíc lidí. Ideální je, když je tam tolik lidí, že se navzájem všichni neznají, pak nerozbíjíte rodinný klan.

Jsou třeba typy společností, které neberete?

Nechci dělat obchodní firmy, protože mají zvláštní druh rozvahy, to musí dělat někdo, kdo rozumí obchodní činnosti. Také nedělám stavební firmy, protože jsou zkorumpované. A v principu nechci ani moc dělat státní firmy, protože v nich mají vliv politici. A oni tomu opravdu nerozumějí, když pominu i vedlejší potenciální zájmy.

To znamená, že jste příznivcem majetku v soukromých rukou?

Na to odpovím ve dvou rovinách. Stát je potenciálně nejlepší vlastník, protože může všechno, i si vytvořit zákony, aby byl dobrým majitelem. Ovšem ve skutečnosti je ten nejhorší vlastník, a to ze dvou důvodů. Nemá, tak jak by měl mít, pocit zodpovědnosti za svěřený majetek, a pak se do chodu firmy míchají politici. Kdyby se do firmy nepletli politici, tak pravděpodobnost, že se vyřeší ten první problém, je poměrně velká. Pak by management přitahoval opravdu kvalitní lidi, kteří by odvedli hodnotný výkon. Je spousta lidí, kteří do státních firem právě z tohoto důvodu nejdou.

Teď máme úžasnou dobu – vládu odborníků. Kdo pracuje pro státní firmu nebo v ní, tak se baví s vládní reprezentací, která je naprosto výjimečná. Jsou to chytří lidé, s nimiž se dá normálně mluvit. Jestli mám z něčeho super dojem, tak je to z jednání s ministry včetně premiéra, ale to nemůže dlouho trvat. Dostaneme se do standardního postupu, kdy budou o všem rozhodovat politici, a u toho opravdu nemusím být.

Takže postupme k bývalým šéfům státních aerolinií. Radomír Lašák všechny problémy svaloval na Jaroslava Tvrdíka, ale do ČSA nastupoval v lednu 2006, kdy měl přece ještě šanci vytvořit finanční rezervy, o kterých tvrdil, že mu chyběly.

Nedělejme si iluze, rozhodnutí, která se udělala v ČSA za Tvrdíka, nebyla dobrá. Je problém nakupovat letadla, když nevím, kdo s nimi bude létat. Mimo jiné se musí i splatit. Ale subjektivním pohledem měl Lašák hned na začátku začít křičet, jaká je situace, a hledat součinnost státu, aby se to vyřešilo nejenom z hlediska cash flow, ale i rozvahy. Je obecně známé, že aerolinie mají problém s hotovými penězi, ale základním problémem je, že už osm let existuje slabá rozvaha o tom, co se požaduje po provozovateli letecké dopravy. Hned v roce 2006 měl Lašák ořezat náklady, protože už tehdy bylo zřejmé, že přes náklady firma získá konkurenceschopnost. Třetí chyba pak je ta, že příliš brzy začal křičet, že všechno je v pořádku. To v krizi nemůžete nikdy udělat.

Jen hypoteticky, kdybyste si do vaší firmy M. L. Moran měl vybrat jednoho z trojice šéfů tuzemských aerolinek, tedy Jaroslava Tvrdíka, Radomíra Lašáka či Miroslava Dvořáka, o koho byste stál?

To jsou tři různé světy.

Dva poslední jsou z bankovní sféry, jen jeden z politické.

Přesto jsou to tři různé světy. Velmi bych stál o Dvořáka, protože si myslím, že to má v hlavě v pořádku. Když dělá něco dnes, ví, jaký to bude mít důsledek příští rok, za dva a tak dále. V tom je zásadní rozdíl oproti dvěma předcházejícím šéfům Českých aerolinií.

Z venkovního pohledu je Dvořák určitě dobrý taktik. Hned pochválil odbory, že přistoupily na snižování platů. Jak na vás odboráři působili? Stále mají trochu hanlivý přívlastek.

Například piloti tam pracovali za nadstandardních podmínek, kolektivní smlouva měla sto stránek. Nikdy jsem neviděl nic podobného a museli ji porušovat stokrát denně, protože je velmi složitá. Vypadalo to tak, že se celá společnost řídí kolektivní smlouvou, což není možné. Na druhé straně jsou to lidé, kteří oproti zaměstnancům v průměrných firmách mají společnost rádi a jsou hrdí, že v ní dělají. Navíc je v ČSA velmi vysoká průměrná vzdělanost a inteligence. Ovšem je třeba, a to si myslím, že jsem dělal, nekřičet, že jsme se dohodli, když dohoda ještě není podepsaná. Úspěch je jen celý, ne pouze dílčí. Já jsem měl z aerolinií lidsky velmi dobrý dojem, koneckonců odbory to byly, kdo mě k ČSA přivedl.

Jste členem vědecké rady podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze. Může podobná kauza jako na právnické fakultě v Plzni existovat i na jiných vysokých školách v České republice?

Nejenom, že je to možné, je to pravděpodobné. Pro mě je to naprosto skandální. Tak dalece, že bych se ptal, zda vůbec chci pracovat v zemi, která funguje takovým způsobem. Jenom doufám, že to nedosahuje rozměrů, které vidíme v Plzni.

Když mi někdo říká, že šlo jenom o výjimky, že je tam všechno v pořádku, tak si myslím, že to není pravda. Jako občana mě to uráží a rozhořčuje, nemohu to jakýmkoli způsobem omlouvat. Za předpokladu, že se kauza nevyčistí, ptám se, jakou může mít kredibilitu kdokoli, kdo absolvoval takovou či podobnou školu? Jaké má morální právo říkat, co pro nás udělá? Nula, nic! Když se to nevezme vidlemi až odspodu, tak zůstane jizva na morálním profilu Čechů. Nedokážu si představit, že se to vyřeší samo od sebe příchodem nové generace. Nevyřeší. Jenom to od té předcházející odkouká.

Takže se nedomníváte, že šlo o nepořádek, ale o mafii?

Neřekl bych, že šlo o mafii, to je silné slovo. Sice nemám důkaz, ale existuje tam realizovaná korupce. Takový názor jsem si udělal jako volič. Když chodí, kváká a vypadá jako kachna, tak je to kachna, proč bych to zkoumal.

I když tvrdíte, že práce je pro vás zábava, stojí vás značné úsilí. Čím či jak se odměňujete?

Dobře se napiju a najím. Cestuji, ale ne klasickým způsobem. Minulý víkend jsem byl v Paříži ukázat dceři impresionisty. Nebo si jedu prohlédnout dvě tři německá města, která, když zastavíte deset lidí na ulici, nebudou považovat za turistické cíle. Mám oblíbená místa v Itálii, nebo jen tak někde zastavím a prolezu tamní lokalitu. Třeba i malá města cestou do Říma, když nejedete po dálnici, nabízejí spoustu zajímavých věcí.

A když se mě zeptáte, co mi práce přináší kromě toho, že vydělám občas na kafe a koláče, tak setkání s chytrými a inteligentními lidmi. To mi závidí i manželka. To je důvod, proč sedím ve vědecké radě, účastním se konferencí, proč jednám s majiteli firem. Tam je skutečně hodně vzdělaných lidí. A to mne obohacuje. Je úžasné, že mám toto privilegium.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče