V zemi, kde z pilota je sládek

30. září 2011, 12:02 - Táňa Králová
30. září 2011, 12:02

Minipivovary od brněnské firmy pomáhají zvedat pivní kulturu v Rusku. Pro tamní podnikatele jsou hlavně skvělou investicí

Jedenáctka Ženskoje, třináctka Mužskoje. Piva originálních názvů nezapřou svůj ruský původ. Přitom jde o ležáky vyrobené z českého sladu a českého chmele ve varně a tancích z brněnské Destily. Vaří je minipivovar v ruském Čeljabinsku. Jiný zase vyrábí Něžnoje, Barchatnoje (sametové), Špačka či Perlu. „Ruská piva mají poetičtější jména než naše,“ porovnává ředitel a spolumajitel strojírenské firmy Destila Karel Dvořák. Na ruském pivním trhu je jako doma, pro Destilu je hlavním odbytištěm. V uplynulém desetiletí tam prodala přes čtyřicet minipivovarů. V dodávkách technologií pro módní restaurační a malé pivovary je brněnská firma s téměř třicetiprocentním podílem trojkou na ruském minipivovarnickém trhu. Víc zařízení, většinou použitých repasovaných linek, tam prodává vyhlášený německý výrobce Kaspar Schulz. Za ním je maďarský Zip, který těží z dlouhodobého angažmá na ruském trhu i nižších cen v porovnání s Destilou.

Minipivovary s maxizisky

„Někteří investoři ale dají přednost pivovarské tradici a vyberou si nás, i když jsme dražší,“ říká ředitel Dvořák k soupeření s maďarskou konkurencí. Ruským investorům se peníze vložené do populárních minipivovarů vrací velmi rychle – už za rok nebo za dva. Pivo je tam totiž na naše poměry velmi drahé. „Z pivovarů, které jsme vybavili, nejde půllitr piva pod sto rublů, což je asi šedesát korun. Běžně se ceny pohybují mezi stem až dvěma sty rublů. Náklady na litr uvařeného piva jsou přitom kolem patnácti sedmnácti rublů,“ poměřuje Dvořák. Dodávka zařízení do nejmenších provozů přijde na čtyři miliony korun. U větších pivovarů, které se spíše řadí mezi průmyslové, jde o investici řádově kolem deseti milionů korun.
Minipivovary si pořizují majitelé restaurací, aby byly pro hosty lákavější než konkurence. Ale často je kupují majetní lidé, kteří do té doby nevěděli o výrobě piva téměř nic. Na internetu si vyhledali brněnskou Destilu, která jim dodá technologii, ale i recepturu včetně surovin. „Služba musí být kompletní, abychom byli konkurenceschopní,“ vysvětluje šéf Destily. Pokud se tamní sládek drží „návodu“, může dodavatel technologie ručit za kvalitu moku. „Snažíme se, aby se na našich zařízeních vyráběly české ležáky. Rusové většinou vaří dvanáctistupňová piva, i třinácti až čtrnáctistupňová. Naše desítky tamní pivaři moc neuznávají,“ poznamenává Dvořák.

Živé pivo

Nepasterizovanému a nefiltrovanému pivu – jiné malé pivovary v Rusku téměř nenabízejí – se říká živé. Slovní spojení „živoje“ pivo je už samo o sobě dobrou reklamou. Oceňovaná chuť je ale vykoupena větší choulostivostí a kratší trvanlivostí. I proto čeští technologové vyslaní Destilou zaučují místní pivovarnický personál. Raději vychovají úplné nováčky, než aby přeučovali odborníky z průmyslových pivovarů. „Moc nechceme, aby do malých provozů přicházeli lidé z velkých pivovarů a přinášeli návyky z bývalého působiště. Vařit pivo v malém a ve velkém je něco jiného,“ upozorňuje ředitel Destily. Poznal, že šikovným sládkem se může stát kupříkladu bývalý stíhač vojenského letectva.
Často se stává, že majitelé pivovarů podcení prodejní možnosti, a po první sezoně chtějí rozšířit výrobní kapacitu. Pro Destilu to znamená dodat další tanky a současně jde o příjemné zjištění, že jejich technologie jsou životaschopné. Letos třeba posilovali pivovary v Surgutu a Sankt Petěrburku celkem o sedmnáct tanků. Zdvojnásobit roční kapacitu na tři tisíce hektolitrů chce také pivovar v ázerbájdžánském Baku otevřený loni. Starapraga, jak se jmenuje tamní světlé a tmavé pivo plzeňského typu vařené českou technologií dle českých receptů a ze zdejších surovin, je žádaná. Obchodník s lihovinami, který vydělané peníze investoval do pivovaru v Baku, zvládl téměř nemožné během jednoho roku. „O pivovarnictví neměl potuchy. Ukázal nám pole s fóliovníky a rozhodl se, že za rok na něm bude mít pivovar. A skutečně měl,“ představuje jednoho ze zákazníků ředitel Destily.
Kdo za dva a půl roku navštíví zimní olympiádu v jihoruském letovisku Soči, může ochutnat tamní Perlu, pivo plzeňského typu. Od letoška ji vaří minipivovar s kapacitou pěti tisíc hektolitrů, který vybavila brněnská Destila.

Létat už nemusí

Půllitr stojí přes dvě stě rublů, přesto je hospoda v ruském Narjan-Maru ležícím za severním polárním kruhem plná. Český ležák do ní před dvěma lety přivedl právník z místní naftařské společnosti, aby nemusel pivo vozit letadlem z Archangelska. O minipivovar vyrobený na míru brněnskou firmou obohatil zázemí svého zábavního klubu s restaurací a bowlingem. Restaurační minipivovárek jede na český chmel a slad. Na ruské zákazníky, kteří Destile přinášejí nejvíce peněz, si její šéf nemůže stěžovat. Vždy platí spolehlivě. „Předem složí padesátiprocentní zálohu. Čtyřicet procent uhradí před dodáním technologie, a když se pivovar rozběhne, doplatí zbývajících deset procent,“ popisuje běžnou platební morálku. Když firma začínala s prodejem minipivovarů do Ruska, zastupoval ji zbrojařský koncern Omnipol. Nyní má obchod ve své režii. Minipivovary z Destily slouží také ve vietnamské Hanoji, na Ukrajině, na Slovensku a v Kazachstánu. V letošním roce přibylo na mapu zákazníků Finsko a Polsko. S boomem minipivovarů v Česku se jejich brněnský výrobce dosud příliš nesvezl. Vybavil pouze dva – restaurační minipivovar ve Slaném a v Brně. Dodal také zařízení do nedávno otevřeného Únětického pivovaru u Prahy s roční kapacitou šest a půl tisíce hektolitrů. „Více než polovina tuzemských pivovarů stále používá naše filtry,“ připomíná Dvořák.

Vzácný mědikovec

V minulém roce dosáhla Destila rekordních tržeb 118 milionů korun. Minipivovary se na nich podílely zhruba polovinou. Mohlo by to být víc, ale bývalé družstvo, kterým Destila byla do roku 2007, víc zakázek nezvládne. Naráží na nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Dodávky minipivovarů na zakázku jsou založené na ruční řemeslné práci. „Lidé se těžko hledají. Mohli bychom koupit svářecí automaty, ale řada věcí se na nich nedá dělat,“ vysvětluje ředitel. Firma zaměstnávající šedesát lidí pomáhá udržovat zanikající řemesla, kterým je třeba mědikovec. Ručně tepá pokrývky na měděné varny. Znají je i návštěvníci některých pivnic Plzeňského Prazdroje, které zdobí dekorační pokrývky z Destily.
Díky mimořádné úrodě švestek a meruněk jdou letos dobře na odbyt pěstitelské pálenice, které Destila prodává hlavně na Slovensku a v tuzemsku. Jedna funguje také nedaleko Hanoje nebo v Peru. Jak se pálenice z malé strojírenské firmy v Brně dostane do Jižní Ameriky? Tamní podnikatel původně přijel pro pivovar. V hale si všiml pálenice a ptal se, co to je. Koupil ji a z cukrové třtiny vyrábí rum a destiluje kvas z místních ananasů. Rychle rostoucí počet minipivovarů a pěstitelských pálenic v Česku brzy rozšíří i samotná Destila. Ve Slavkově už pro ně přestavuje bývalý mlýn.

Letošní zakázky Minipivovary a pivovary, které firma Destila vybavila v tomto roce
Surgut (Rusko) – rozšíření pivovaru
Sankt Petěrburg (Rusko) – rozšíření pivovaru
Starý Oskol (Rusko) – minipivovar na 1000 hektolitrů za rok
Lahti (Finsko) – minipivovar na 550 hektolitrů za rok
Aktau (Kazachstán) – minipivovar na 1400 hektolitrů za rok
Únětice (Česko) – pivovar na 6,5 tisíce hektolitrů za rok
Brno (Česko) – minipivovar na 1000 hektolitrů za rok
Moskva (Rusko) – minipivovar na 1500 hektolitrů za rok
Bielsko-Biala (Polsko) – minipivovar na 600 hektolitrů za rok

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče