V sedmém letenském nebi

06. února 2009, 14:57 - Dana Langášková
06. února 2009, 14:57

Prvomájové průvody vystřídaly zástupy babiček s vnoučaty

Nábyteček jako pro panenky, ale po dosednutí naprosto stačí, červeno-zelené židle a taburetky potažené kůží s ozdobnými stříbrnými cvočky, zelené stolky na nožce s mramorovanou deskou, na parapetech živé rostliny. V zadní místnosti je přes bílé tylové záclony vidět do dvora běžného obytného domu. Nenápadná válcovitá svítidla nad stolky, tapety bílé, podlaha dlaždicová v odstínech bledě zelené. Žádné nápadné známky „luxusu“, převládá funkčnost, oproštěnost od obvyklého balastu. Jsme v obnovené funkcionalistické Erhartově cukrárně na Letné. Hypnotizovaně pozorujeme půvabnou mosaznou kličku na poctivém dřevěném okně a přemítáme nad tím, proč se tu na rozdíl od Myšáka cítíme tak příjemně. I tato cukrárna prošla nedávno rekonstrukcí (architekt Tomáš Hořava, Atelier Enigma). Uvědomujeme si, jak jednota stylu blahodárně působí na duševní rozpoložení člověka. Jeho smysly pak nemusí „štvát několik zajíců“ najednou. Dalším zcela zásadním faktorem je, do jaké míry se architekt zamyslel nad řešením prostoru, který má své zákonitosti, jež nelze ošidit. Při správném rozvržení interiér dýchá, vzduch cirkuluje, lidé se v něm cítí volně. V neposlední řadě rozhodují poctivé materiály a přirozené formy bez rušivých novotvarů. Reproduktory diskrétně filtrují jazzové sólo, od pultu se směje milá obsluha a po sousedsku klábosí s postarší dámou nad větrníkem. Přichází pán se psem i maminka s holčičkou vlekoucí obrovskou panenku, kterou děvčátko rozvážně usazuje na červenou taburetku (kdo by odolal?). Na cestu si po sladkém intermezzu odnášejí zdejší originální krabici, do níž jim prodavačka odvážila čokoládové pralinky. Z vitríny neútočí růžové zubní protézy z falešného marcipánu ani „zábavná“ cukrová poprsí. Prodejní části vévodí sloupová vitrína s vinnými lahvemi, kolem níž se celý prostor jakoby otáčí a táhne k sobě měkký ohyb levé stěny, který kopíruje polstrovaná lavice. Hned vedle si nelze nepovšimnout zdejší kuriozity – původní telefonní kabiny, jež sloužila k bezdrátovým hovorům.
Vedle originálních dortů a minidezertů si můžete objednat i slané obložené croissanty či sklenku vína nebo jiného alkoholu. Na místě se podává dobrá italská káva, dorty jsou na váhu za 35 Kč za 100 g ukrojeného korpusu. Lze samozřejmě upřesnit, na jak silný dílek se člověk cítí. A co říkají chuťové pohárky? Kromě těžkých osvědčených kalibrů typu Lanýžový dort, Sacher, Harlekýn a Dort Erhart (jazyk vnímá perníkovou notu, jsou tu však čtyři vrstvy různorodého těsta, z nichž dvě snad obsahují drcené mandle či pistácie, proložené dvěma vrstvami nugátu, na povrchu se skví zelený marcipán s vyraženým rostlinným vzorem… vše jsou však pusté dohady, neboť jde o zdejší specialitu, a tudíž přísné výrobní tajemství) jsou v úctyhodném množství zastoupeny lehké zákusky na základě šlehaného jogurtu, tvarohu a ovoce. Vezměme například lahodný dortík Fragola či úžasné canolli, malé trubičky plněné ricottou s drcenými lískovými oříšky či lupínky čokolády (vynikající varianta k okoukaným trubičkám či kremrolím), případně nejrůznější košíčky s čerstvým ovocem. Nechybí ovšem ani štrůdl, „nabeton“ domácí (25 Kč). Stojíme fascinovaně u vitríny a nemůžeme se vynadívat. Je nám jasné, že dnes už se do nás žádná večeře nevejde. Soudíce podle naší extáze prodavačky pobaveně konstatují, že jsme se podle všeho ocitly v sedmém nebi. S tím nezbývá než souhlasit, vždyť od zhlédnutí filmu Čokoláda nás podobná cukrárna pronásleduje ve snech (ovšem – sýčkovaly jsme – těch z kategorie nesplnitelných), a tak jsme alespoň občas jezdily zahánět svou frustraci do Vídně či Budapešti. Teď se ale vysněným sladkým rozkoším můžeme oddávat doma v Praze. Jaká slast! Z neuvěřitelně bohaté nabídky nakonec vybíráme po vzorku z dortů Amarena, Fragola a Neapolského kávového a navrch ještě přibíráme jeden exemplář canolli s lískovými oříšky a kousek vánočního ořechového cukroví. Asi praskneme, ale odolat věru nelze. Temně hnědý dort Amarena tvoří tenká vrstvička lehkého piškotového těsta, na níž nalézáme vypeckované višně marinované v likéru, trochu žloutkového krému a pořádnou čepici čokoládového moussu. Celá úžasná kreace je korunována ježatými hoblinkami hořké čokolády. Dort je naprosto fantastický, domníváme se, že by se dal směle označit za splněný sen každého čokoholika (tak daleko jsme naštěstí dosud nepostoupily).
Neapolský kávový sestává z jemné kávové pěny nepatrně vyztužené želatinou, uprostřed se skrývá plátek úžasně měkkého a nadýchaného piškotu (takový jsme v české cukrárně nikdy neokusily), na vršku trůní kávové zrnko z tmavé čokolády. Opět nemáme žádných výhrad, dort je jemný, nepřeslazený, vyloženě hladí po jazyku.
Dech se nám úží, ale čeká nás ještě bílý řez dortu Fragola – tentokrát bez jahody, to však člověka vzhledem k ročnímu období nijak nemrzí. Tvoří jej dvoubarevný piškot a dvě vrstvy vyšlehaného jogurtu, patrně s příměsí tvarohu a želatiny. Na boční straně je zákusek opět obložen tenkým plátkem pruhovaného piškotového těsta. Zase jde o trefu do černého. Přirozeně navinulý jogurtový krém je deliciózně sametový, ztužený jen na nutnou míru, piškot opět skvostný, dort tudíž osvěžující, nezatížený žádnou další rušivou příchutí ani přemírou cukru.
Nyní už jsme opravdu takřka k. o., ale roztomilou canolli přece ještě musíme ochutnat. Trubička je naštěstí opravdu nevelká, její tenoučké křehké vinné těsto se jen jen rozplývá. Uvnitř nacházíme lahodnou našlehanou ricottu, pouze decentně oslazenou, strany byly obaleny v křupavých pražených oříšcích. Shodujeme se, že navzdory titěrným rozměrům jde o nejlepší kousek, a tudíž i zlatý hřeb našeho dnešního mlsání. Zajímavé, jak použité suroviny a brilantní provedení dokážou tento jednoduchý dezertík katapultovat do té nejvyšší kategorie, kategorie snů… Laskavého čtenáře jistě nepřekvapí, že na rozloučenou si domů odnášíme pár dalších kousků. Všechny sladkosti do vitrín putují z výrobny v suterénu, zázemí cukrárny doplňuje skromný, ale hojně využívaný dětský koutek a titěrné toalety s posuvnými dveřmi a replikami původních vypínačů z třicátých let.
Erhart je zkrátka skvělá místní cukrárna, jejíž koncept je vybudován na čistotě stylu, jednoduchosti, neokázalosti a kvalitě předkládaného zboží. Za tento ojedinělý kulturně-gastronomický počin se sluší složit hold radnici Prahy 7, která obnovu této další prvorepublikové cukrárny osvíceně financovala. To, že sem i navzdory poměrně vyšším cenám (jež jsou však vzhledem ke kvalitním surovinám zcela opodstatněné) spontánně míří průvody babiček s vnoučaty, je nejlepším důkazem, že podnik už má na Letné zas své místo a opodstatnění.

Erhartova cukrárna
Milady Horákové 56, Praha 7
www.erhartcafe.cz (stránky obsahují i fotografie všech dezertů)
Telefon: 233312148
Otevírací doba: po–ne 10–19

Výběr z nabídky dortů: jednotná cena 35 Kč za 100 g
Hruškový dort
Plátky hrušek Wiliams na piškotovém korpusu se smetanovo-skořicovou pěnou
Lanýžový dort
delikátní jemný dort s čokoládovo-lanýžovým krémem zdobený kakaem a čokoládou
Harlekýn
tradiční čokoládový dort s bílou a pařížskou šlehačkou zdobený čokoládou a praženými mandlemi
Maxivětrník
tradiční český zákusek s karamelovou šlehačkou a vanilkovým krémem v netradičně velkém provedení
Borůvkový dort
biscuit s jogurtovo-tvarohovou náplní sypaný vydatnou porcí borůvek
Japanais
exkluzivní lískooříškový dort se šlehačkou z pravé čokolády posazený na speciálním sněhovém korpusu

Výběr z nápojového lístku :
Neapolská káva Giusto
7 g Espresso 35,00 Kč Picollo 35,00 Kč Káva bez kofeinu 35,00 Kč Capuccino 40,00 Kč Latte Macchiato 40,00 Kč Caffé Latte 45,00 Kč Vídeňská káva 45,00 Kč Alžírská káva 56,00 Kč Irská káva 75,00 Kč
Čaje Twinings
Earl Grey 25,00 Kč English Breakfast 25,00 Kč Darjeeling 25,00 Kč Jávský zelený 25,00 Kč Mátový 25,00 Kč Černý rybíz, ženšen, vanilka 25,00 Kč Heřmánek, med, vanilka 25,00 Kč Jahoda, mango 25,00 Kč
Mattoni 0,33 l 25,00 Kč
Porto Reserve 4 cl 55,00 Kč
Becherovka 4 cl 35,00 Kč

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče