V principu správný, ale mimo

03. března 2011, 17:28 - Blanka Růžičková Euronews a.s.
03. března 2011, 17:28

Téměř dvě třetiny manažerů by posílení mezigenerační solidarity uvítaly

Má podle vás smysl návrh na možné odvádění jednoho procenta ze sociálního pojištění ve prospěch vlastních rodičů?

  • Ano – 65,2 %
  • Ne – 31,3 %
  • Nevím, nemám názor – 3,5 %

Nový prvek připravované penzijní reformy – příspěvek na penze rodičů – se zamlouvá většině oslovených manažerů. Podporu mezigenerační solidarity považují za správný směr. Návrh z dílny ministra Jaromíra Drábka má smysl a v principu by ho podpořily téměř dvě třetiny těch, kteří se v Manažerském barometru zapojili do diskuse na dané téma.
Právě z jejich diskuse nicméně vyplývá, že je nápad ještě čerstvý a že ho mnozí považují za první nástřel. Čili něco, o čem se bude ještě diskutovat a co snad projde alespoň nějakou revizí. Bezvýhradný souhlas se nicméně v několika příspěvcích objevil. Podle nich je návrh na přesměrování jednoho procenta ze základu pro výpočet sociálního pojištění do penzí rodičů „první rozumný nápad po dlouhé době“, nebo dokonce „nejlepší za posledních 200 let“. A třikrát ano by mu dal manažer, který již počítá, za jak dlouho by mu mohly jeho děti na penzi přispívat. Kdo dal dětem dobré vzdělání, bude mít více peněz.
Mnozí manažeři, kteří návrh považují za krok správným směrem, se zamýšlejí nad navrhovanou výší odvodu. „Nemělo by to být jedno procento, ale nejméně deset,“ soudí jeden z účastníků barometru. Podle něj 230 korun měsíčně, což odpovídá odvodu z dnešního průměrného platu, nikoho nevytrhne. Jiný vítá každou možnost ovlivnit použití peněz odváděných státu, ale připouští, že jde v tomto případě jen o „opravdu velmi malý krok“. Podobně ho za pouze symbolické naplnění mezigenerační solidarity označili i další manažeři, kteří v této souvislosti hovoří o „víceméně prázdném gestu“ nebo o „přelévání skoro prázdných pohárů“.
Příspěvek v navrhované výši považuje za kámen úrazu i tento dotázaný: „Jedno procento bude představovat tak málo, že transakční náklady a správní režie mohou lehce převýšit převáděnou částku.“ Na zajištění úpravy softwaru bude podle něj určitě „vyplýtváno tak sto milionů korun, a navíc Česká správa sociálního zabezpečení přijme na tuto činnost alespoň deset úředníků“. Objevily se i jiné výhrady. „Co když někdo nemá rodiče nebo jsou rozvedení? To bude každý pravidelně vykazovat rodiče, na které platí?,“ ptá se respondent, který nechápe, proč by se povinnost dětí vůči rodičům měla „upravovat jakousi divnou vyhláškou“. Politici jsou zcela mimo realitu a měli by podle jeho názoru „vyrazit na týden na čerstvý vzduch – třídit řepu, okopávat brambory, uklízet podél silnic nebo zmizet do lesů“.
Nad otázkou, zda je možnost převedení jednoho procenta z odvodů tím nejlepším způsobem podpory, se zamýšlí i další respondent: „Určitě je to zajímavá alternativa, protože by to tak mělo být, že se děti alespoň částečně postarají o rodiče ve stáří,“ píše a pokračuje tím, že by bylo dobré zvážit, jestli by toto jedno procento muselo plynout do státem vybraných a určených fondů. Osobně by dal přednost tomu, aby si každý, kdo chce přispívat rodičům, mohl zvolit vlastní formu spoření nebo investování.
Několik manažerů se přimlouvá za přesměrování odvodů ve prospěch rodičů kvůli narovnání současného systému. „Jednou z forem uznání celospolečenského významu výchovy dětí je i zohlednění této skutečnosti v důchodových systémech,“ upozorňuje jeden. Další je adresnější a domnívá se, že by toto opatření mohlo snížit například znevýhodnění vysokoškoláků s dětmi. Ti mají podle něj na rozdíl od bezdětných vysokoškoláků určitý handicap, pokud jde o kariérní růst a tím i celoživotní příjmy. Pro pravidlo „každému podle jeho zásluh“ se vyslovil i další z účastníků barometru. „Kdo nevychovával žádné děti anebo vychoval příživníky, kteří se plánovitě ocitli v sociální síti, by za to měl zaplatit,“ vysvětluje. Zajímavý názor se objevil v příspěvku manažera, který označil Drábkův návrh za „poněkud předčasný“. Současní důchodci a ti, co se jimi stanou v nejbližších letech, budou mít podle něj – na rozdíl od dnešních třicátníků a čtyřicátníků – penze dostatečně vysoké. Závažnější problém přijde tak za deset až patnáct let, kdy bude nutné řešit otázku, kdo bude přispívat další generaci penzistů. Odpověď je podle tohoto manažera jednoduchá: „Oni sami si musí našetřit nebo musí brzy umřít.“

Celkem odpovědělo 112 manažerů.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče