V Kutě se krásně zblázníte

28. ledna 2012, 10:47 - Tomáš Stingl
28. ledna 2012, 10:47

Na ostrově Bali najdete vyhlášené letovisko Kuta. Je to takový zázračný automat. Na jedné straně do něj vhodíte zamračeného, bledého turistu. A na té druhé po pár dnech vypadne opálený, potetovaný, vysmátý pohodář, o němž si budou doma všichni myslet, že se na cestách zbláznil.

Foto: Profimedia

Dobře si to rozmyslete. Když vyrazíte na Bali, garantovaně onemocníte. Kdo z tohoto indonéského ostrova odlétá, vždycky se tak nějak poblázněně uculuje. Jako by mu příliš tropického sluníčka zavařilo hlavu. Ale to se jen ve skutečnosti turista nakazil notorickým úsměvem Balijců a zdejší neskutečně pohodovou atmosférou.

A na ostrově vám budou oči přecházet, protože je tu setsakra co vidět. Na to, že má v průměru jen 100 kilometrů a přejedete ho od severu na jih za jediný den, si tu najdou to své všichni od plážových povalečů až po horolezce, kteří si chtějí vyšlápnout nějakou tu třítisícovou sopku. Ne náhodou získalo maličké Bali největší věhlas ze všech indonéských ostrovů, kterých je téměř 17 tisíc.

Bomba u diskotéky

Je těžké uvěřit, že právě na mírumilovném Bali se odehrál jeden z nejkrvavějších teroristických útoků historie. Radikální islamisté v Kutě v roce 2002 zabili pumovými útoky na dvě stovky lidí, většina z obětí byli Australané. Odnož al-Kajdy tady poprvé použila zákeřnou metodu, aby zvětšila počet mrtvých. Před jednou z diskoték nejprve teroristé odpálili menší nálož, načež se ven vyhrnul dav zvědavých lidí. Pak přišla větší detonace, která způsobila v přilákaném davu masakr. Tenhle útok znamenal pro Bali zásadní propad turismu. Teroristé ale byli chyceni a popraveni a Indonésie zavedla nenápadná, leč důkladná bezpečnostní opatření. Jen někdy probíhá cvičení zásahového komanda, které si užaslí turisté v plavkách fotí na památku.

Turista na výrobním pásu

I když zrovna nejste milovník plážové dovolené a na Bali přiletíte za krásou, která čeká ve vnitrozemí, stojí za to prozkoumat i vstupní letovisko Kuta. To leží kousek od mezinárodního letiště. Osmikilometrový pás hotelů, restaurací, masážních klubů a diskoték je nevídaným ohňostrojem marnotratného luxusu. Ale světe div se, má své svérázné kouzlo.

Turisté jsou tu celé dny jako v kolotajícím rajském automatu, který je všestranně opečovává. Od božího rána se drobní, úslužní Indonésané rozlézají jak přičinliví broučci po plážích a hotelech a lenivé turisty si vlastně jen podávají z lehátka na lehátko jak na výrobním pásu. Na prvním lůžku turistovi na rameno vykreslí dočasné tetování. Na dalším mu vloží nohy do akvárka, kde mu zrohovatělou kůži okoušou rybky Garra rufa. Na třetím stanovišti obestoupí rozkynuté turistovo tělo hned čtveřice masérek a každá začne hníst jednu končetinu.

Kdo chce nakupovat, stačí mu investovat tak 10 kroků. Místní nákupní středisko Discovery je asi jediný shopping mall na světě, do nějž je vstup přímo z písčité pláže. A při odchodu se teoreticky můžete rovnou rozeběhnout do vln oceánu.

Bali

Jeden ze 17 tisíc ostrovů indonéského souostroví má jen 100 kilometrů na šíř, ale je hlavní turistickou lokalitou v Indonésii. Obývá ho 3,5 milionu obyvatel, většinou hinduistů. Najdete na něm několik sopek. Od pobřeží profil ostrova rychle stoupá až ke třítisícovým vrcholům, centrální oblasti jsou zarostlé bujnou džunglí. Balijská kultura je nesmírně barvitá. Zahrnuje výrobu dřevěných sošek a stříbrných šperků či divadelní vystoupení. Unikátní je architektura na Bali, což neplatí jen o velkých hinduistických chrámech, ale i o malých oltářích, které má na zahradě prakticky každá rodina. První hotel byl na Bali postaven teprve v roce 1925, dnes ovšem živí rostoucí turistická mašinérie už 75 procent Balijců.

Jak se tam dostanete

Na mezinárodní letiště v Denpasaru na jihu ostrova směřují mnohé charterové i linkové lety. Z České republiky lze letět například se společností Turkish Airlines. Letí se přes Istanbul a Singapur do Jakarty a pak vnitrostátním letem do Denpasaru. Do severních oblastí Bali se dá dojet linkovými autobusy nebo najatým autem. Jízda na protilehlou stranu ostrova nezabere víc než tři hodiny.

Kde se ubytovat

V Discovery Plaza Hotelu dostanete veškerý komfort, který si jen můžete přát. Má dokonce i heliport a hned v sousedství je velké nákupní centrum. Dvoulůžkový pokoj vyjde na 250 dolarů. Zhruba za polovinu se lze ubytovat v All Seasons hotelu, jehož design je pojat v příjemném funky stylu.

Pokud chcete být přece jen trošku aktivní, vyražte surfovat. Kuta je Mekkou surfařů, přičemž 90 procent sportovců jsou Australané. Proto je také Kuta ironicky přezdívána australskou vesnicí v Indonésii.

Masérky vypočítavě koketují

Tu správnou patinu dostane Kuta večer, kdy hlavní třídy začnou blikat neony a město se promění v jeden velký mejdan. Povinností je navštívit některý z desítek salonů, které nabízejí balijskou nebo shiatsu masáž. Hodina vyjde v přepočtu na pouhých 100 korun.

Drobné útlé masérky nepodceňte. Mají v rukou daleko větší sílu, než se zdá, a vypadají daleko mladší, než ve skutečnosti jsou. A dobře vědí o kráse svých havraních vlasů, smyslných rtů a snědé pleti. S koketní, roztomilou vypočítavostí tatínkovy oblíbené dcerušky lechtají lichotkami turistovu ješitnost. Nenápadně se tak snaží vymámit pár rupií navíc, údajně pro hladovějící sestru, matku, prababičku… doplňte si sami. Ale to spropitné určitě dejte, a velké. Beztak budete spokojeni.

Temná strana poloostrova

Ještě větší orgie luxusu než v Kutě můžete vidět v letovisku Nusa Dua. Většina nápisů je tu vyvedena i v azbuce, což napovídá, který že národ je novým motorem turistické mašinérie. Ale i tady si uhlídá Bali hranici přijatelného vkusu a neupadne do nechutnosti některých jiných vyhlášených světových letovisek.

Přesto vás právě v Nusa Dua smích na moment přejde. Letovisko je vlastně úzkým poloostrovem, který vybíhá do moře. Jediná centrální ulice ho dělí na dvě půlky. Ta východní patří pětihvězdičkovým hotelům a opulentnímu luxusu. Ovšem 99 procent turistů neudělá nikdy ani těch pár kroků, aby se podívali na západní polovinu poloostrova. Dozvěděli by se, z čeho onen luxus roste a jak žijí místní lidé, kteří je v hotelech dennodenně obletují. Špinavé ubohé příbytky, které vídáte v Asii běžně, tady v sousedství zářících hotelů ještě nějak víc kontrastují.

Ale přesto, když vás zahlédne nuzný stařec sedící vedle haldy odpadků, ihned pokývá přátelsky na pozdrav a rozzáří se, jako by právě vyhrál milion ve sportce. Ten podmanivý úsměv už mají Indonésané od věčného culení nějak záhadně vepsaný do tváře. Kolem očí jim pořád hraje vějíř hezkých vrásek, koutky úst jsou roztaženy nahoru ve věčné křeči. Asi si je každý večer před spaním sepnou kolíčkem.

To se to pak těžko propadá depresi a výčitkám, že my jsme bohatí a oni ne. I tady, na odvrácené straně Nusa Dua. Ale co, řeknete si, aspoň dáme Balijcům vydělat. Takže na staříka také pokýváte hlavou. A najednou si uvědomíte, že už se zase i vy culíte.

A tak to je při každém kroku, který v Indonésii uděláte. Je těžké mračit se v zemi, kde když zasadíte do země hůl, vyroste strom. Kde je průměrná teplota celý rok přes 25 stupňů a slunce svítí i za roh. Kde mají každý třetí den nějakou slavnost.

Takže se tím úsměvem, který připomíná blažený výraz kuřáků ganži, také nakazíte a odvezete si ho na tváři domů do Čech. Tady jím dílem všechny naštvete a dílem vás budou chvíli považovat za jaksi přitroublého. Ovšem naštěstí to bude trvat tak nanejvýš tři hádky v autobuse, dvě fronty na úřadě a jeden týden šedivého deště. Pak se zas pěkně po česku propadnete zpátky do zamračené chandry a bezdůvodné naštvanosti.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče