V krajině žebravých obcí

30. května 2012, 16:38 - Tomáš Plhoň
30. května 2012, 16:38

Vesnice a města po celé České republice dluží přes 83 miliard korun. V nejhorším případě končí i v exekuci

Ten příběh je noční můrou každého starosty. Prameny, malá vesnička na Chebsku se 150 obyvateli, se nedávno už poněkolikáté dostaly do centra pozornosti médií. Důvod? Obrovské dluhy ve výši 90 milionů korun, které nechvalně proslulou obec dohnaly až k exekuci a následné dražbě obecních bytů, školky, radnice i dalšího majetku. Nemluvě o dvou letech bezvládí, během kterých po rozpadu posledního zastupitelstva obec nikdo prakticky neřídil. Na začátku nebylo nic jiného než dobré úmysly. Snaha vrátit se k dávno zapomenuté lázeňské tradici a naplnit obecní kasu příjmy ze stáčírny minerálních vod však skončila finanční katastrofou a z vesnice udělala žebráka.

Bytové zastupitelstvo

Nyní je název malé vesnice skloňován ve všech pádech v souvislosti s obnovenou nadějí. Po dva roky se v šesti uspořádaných volbách nenašel nikdo, kdo by chtěl a dokázal usednout za kormidlo zadlužené radnice (pomineme-li známého mystifikátora a cestovatele za státní peníze Lukáše Kohouta, který i přes proklamovaný zájem nakonec nepodal k volbám v Pramenech přihlášku). Od minulého týdne už to neplatí. Pětice místních odvážlivců v čele s šestadvacetiletou studentkou Michalou Málkovou se rozhodla kandidovat, a dostala se tak do „antidluhového“ zastupitelstva. To rozhodně nebude mít lehký úkol. Už jen fakt, že budova radnice byla dávno vydražena v exekuci, a zastupitelstvo se tak bude scházet u Málkové doma, je dostatečně výmluvný. Stát dal navíc jasně najevo, že oddlužit obec nepomůže. Mezitím stále běží čas a dluh, z kterého jen asi 20 milionů tvoří původní půjčka a zbytek sankce z prodlení, bude dál narůstat. Dění v nejzadluženější obci v Česku však alespoň začalo nabírat optimistický směr. Na první pohled apatická a odumírající ves bude s mladým zastupitelstvem v čele rozhodně působit nadějněji a s rozezlenými investory bude mít kdo vyjednávat. Příběh Pramenů ale zůstane varovným příkladem toho, jaké může mít špatné hospodaření s majetkem obce důsledky, zřejmě napořád. Vesnic a měst, jež mají podobné potíže, je přitom daleko víc. Jejich dluhy ke všemu pomalu rostou.

Hodně drahý kanál

Prameny znám samozřejmě velmi dobře. A poslední dobou se čím dál tím víc bojím toho, že dopadneme stejně,“ říká Luboš Líbal, energicky vyhlížející padesátník, který jako by nepatřil do oprýskané kanceláře, kde právě sedí. Úspěšný podnikatel a rodák z Hostína u Vojkovic měl už dávno pocit, že by své obci měl co nabídnout, a tak zmobilizoval síly a stal se starostou. Krátce poté ale vyšlo najevo, že předchozí vedení radnice dokázalo nastřádat víc pohledávek, než si mohlo dovolit. A tak se Líbalovo starostování de facto proměnilo v jeden nekonečný boj o odvrácení finanční katastrofy. „V současné chvíli se jedná o dluh čtrnáct milionů korun, na který máme splátkový kalendář, z něhož musíme platit 150 tisíc korun měsíčně,“ říká Líbal. Pro vesničku s přibližně 300 obyvateli, která má roční příjmy kolem tří milionů korun, jsou ale takové výdaje prakticky smrtící. V tuto chvíli je již na obec podána exekuce, kvůli níž může přijít o veškerý svůj majetek, tedy o školu, školku, hřbitov, nemluvě o dodávkách elektřiny, tepla či svozu odpadu. „Exekuci jsme zatím odolali, ale pokud neseženeme peníze na dubnovou splátku, neunikneme jí,“ vysvětluje Líbal.
Podobně jako Prameny také Hostín se dostal do potíží několika chybami a špatně provedenými investicemi. Konkrétně šlo o vybudování kanalizace, na kterou si bývalé vedení radnice půjčilo peníze od stavitelské firmy. Dluh plánovalo splatit z dotace, již ale v druhé etapě výstavby nedostalo. Starosta Líbal nyní vyjednává s bankami, a o pomoc požádal dokonce i okolní větší města. Ta se ale na řešení problémů zadluženého Hostína odmítla podílet.
Nemáme žádný hodnotný majetek, který bychom mohli prodat. Nemáme pozemky a jediné, co můžu udělat, je zvýšit daň z nemovitosti. A tím do obecního rozpočtu nasypu akorát pár drobných,“ říká bezmocně Líbal. Jeho situace ukazuje, že pokud se malá obec dostane do problémů s dluhy, může se z osudové spirály vymotat jen velmi těžko.
Jen ve Středočeském kraji můžeme připomenout například Velký Osek, který se do exekuce dostal kvůli zmařenému plánu na výstavbu rychlobruslařského stadionu pro Martinu Sáblíkovou. Dobříš má zase potíže kvůli špatně vydanému stavebnímu povolení.

Velcí dluží nejvíc

Mluvit dnes o veřejném zadlužení se stalo už evergreenem, ale většinou se zmiňuje hlavně zadlužení státu, který každý rok chrlí deficity přesahující sto miliard. Vezmeme-li však v potaz zadlužení všech měst a obcí, dostaneme se na 83,3 miliardy, tedy rozhodně ne zanedbatelné číslo. „Z celkového počtu 6246 samosprávných obcí vykazuje dluh necelá polovina. Jedná se přitom zejména o větší obce. Z tohoto pohledu se tedy nedá hovořit o výraznějším problému. Více než absolutní výše dluhu je důležité, aby všechny obce byly schopny dostát včas svým splatným závazkům,“ tvrdí Ondřej Jakob, tiskový mluvčí ministerstva financí. Pravdou je, že výše dluhu obcí a měst, jakkoli se nám může zdát na první pohled vysoká, je dlouhodobě poměrně stabilní. Ve srovnání například s vládním dluhem nevykazuje za poslední dobu žádný dramatický růst. Navíc podstatný díl z celé částky tvoří dluhy největších krajských měst, tedy Prahy, Brna, Ostravy a Plzně. „Dluh obcí se zvyšuje, ale tempo růstu je poměrně malé. Podíl obecního dluhu na veřejném dluhu se v poslední době nezměnil a je malý,“ potvrzuje také Věra Kameníčková, analytička Czech Credit Bureau. Bít na poplach či panicky očekávat pád jedné obce za druhou do spárů bankrotu je tedy nanejvýš předčasné. Přesto příklady některých obcí varují, že do problémů se dá dostat až příliš snadno. A ukazují to i statistiky. Vezmeme-li v potaz jen nejmenší obce, kterých je v Česku ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi nebývale mnoho, zůstane sice dluh „pouhých“ 5,5 miliardy, tato částka však může pro malé obecní úřady znamenat zásadní zátěž.

Zatížení trpaslíci

Nejtíživější je zadlužení některých nejmenších obcí. Dluh obcí s počtem obyvatel do 200 vykazuje v posledních letech nejvyšší dynamiku. V přepočtu dluhu na obyvatele vykazují vyšší hodnoty než všechny ostatní kategorie obcí a téměř dvojnásobek průměru,“ upozorňuje Kameníčková. Příjmy takto malých obcí se obvykle pohybují v řádech jednotek milionů a i velmi malé částky je mohou přivést do potíží. Zvlášť v současné době. Valnou většinu (50 až 60 procent) příjmů všech obcí totiž tvoří daně, vydělené koeficientem podle jejich velikosti. A právě výběr daní je v letech následujících po finanční krizi podroben velkému tlaku. „Malé obce mají většinou ne příliš stabilní příjmy, takže splácení dluhu pro ně může být obtížné, navíc nemají odborné zázemí,“ říká Kameníčková.
Vlastně tu sledujeme stejný jev, jaký známe u jednotlivců. Nízkopříjmové skupiny obyvatelstva se mohou do takzvané dluhové pasti dostat ze všech nejsnáz, a to samé platí o obcích. Ty navíc nemohou vyhlásit bankrot, který by je alespoň částečně ochránil před věřiteli, a tak v případě extrémního zadlužení mohou valit dluhy před sebou téměř donekonečna tak, jak to známe z Pramenů.
Pokud si právě říkáte, že do dluhů se každý dostane jen vlastní vinou a platit to zákonitě musí i o obcích, máte pravdu jen částečně. Vzít si půjčku podstatně převyšující hodnotu vlastního majetku totiž pro obecní rozpočet není zdaleka tak nepochopitelným bláznovstvím jako v případě jednotlivce či rodiny. Předně tu máme systém evropských dotací nastaven tak, že prostředky z Bruselu lze získat až zpětně po dokončení investice. Při stavbě kupříkladu čističky odpadních vod za desítky milionů tak bankovní úvěr zůstává v podstatě nutností.

Dotujeme ostošest

Údaje o tom, co vede k zadlužení obcí, nejsou k dispozici. Lze se jen dohadovat. V prvé řadě je to ale spolufinancování projektů podporovaných z fondů Evropské unie,“ tvrdí Věra Kameníčková. Totéž ostatně potvrzuje i ministerstvo financí, které hospodaření obcí pravidelně monitoruje. „Do skupiny s vyšší mírou rizika hospodaření se obce dostávají nejčastěji z důvodu předfinancování projektů podpořených z fondů EU nebo národních zdrojů, případně kvůli rozvojovým projektům, které nejsou podpořeny žádnou dotací,“ tvrdí mluvčí ministerstva Jakob. Předfinancování investičního projektu pochopitelně zvýší zadluženost jen dočasně, a není na něm tedy nic v zásadě špatného. Známe ale řadu případů, kdy byly dotace i po původním přislíbení zastaveny či kdy žadatel o dotaci musel již poskytnutou částku vracet. Často to ani nebylo jeho vinou. Například> České Budějovice si vzaly úvěr 600 milionů na investici do integrovaného plánu rozvoje města. Většinu slíbené dotace ale nedostanou kvůli netransparentním zakázkám, které zadali minulí představitelé radnice. V jiných jihočeských a západočeských městech se v minulosti museli rozloučit s původně získanými dotacemi kvůli přebodování všech projektů ROP Jihozápad. „Dotace z fondů EU tvoří významnou část finančních zdrojů u velké části projektů a akcí realizovaných ve veřejném sektoru. Obce nebo města, které požadují úvěr na předfinancování dotací a spolufinancování projektu, posuzujeme vždy individuálně,“ říká Pavla Hávová, tisková mluvčí ČSOB s tím, že tyto půjčky považují jako banka v podstatě za bezrizikové. Stejný přístup mají i v jiných bankovních domech, díky čemuž bankovní úvěry obcím rostly na objemu i v době, kdy si firmy musely utahovat opasky. Přístup bank lze samozřejmě snadno pochopit. Počet úvěrů, u kterých mají obce problémy se splácením, znamená jen drobný zlomek. Pro ty nejmenší vesničky, kde žádost o půjčku často připravuje jen starosta se sekretářkou, však může drobná chyba způsobit do budoucna nemalé potíže.

Dluhy bez pravidel

Malých obcí je příliš mnoho a nemají dostatečnou úřední kapacitu. Zadlužení obcí jako celek problém není. Kdyby stát hospodařil tak jako ony, měli bychom mnohem méně problémů. Nešťastné případy jako Prameny jsou ale velmi vážné a cesta ven se hledá těžko,“ myslí si místopředseda Svazu obcí a měst Jaromír Jech. Podle něj stát nepovažuje veřejné finance na této úrovni za důležité, čemuž také odpovídá velmi slabá či téměř žádná regulace. Jak už bylo řečeno, pro české obce stále neexistuje možnost vyhlášení bankrotu. Zákony pro takovou situaci má přitom řada zemí EU, například Maďarsko, kde jsou v případě platební neschopnosti automaticky volení představitelé zbaveni možnosti rozhodovat o finančních otázkách a funkce je převedena na komisaře dosazeného centrální vládou. „Určitě by měla existovat nějaká pravidla. Nechci naše potíže svalovat na stát, ale u nás například nikdo netušil, co předchozí vedení radnice v otázce dluhů provádělo. Něco takového by nemělo jít tak snadno,“ říká starosta Líbal ze zadluženého Hostína.
V Česku se už několik let debatuje o zavedení horních stropů pro zadlužení, zatím ale bez jakéhokoli hmatatelného výsledku. Nedávno byla sice novelou zpřísněna pravidla pro vydávání komunálních dluhopisů, ty ale tvoří jen nepatrný zlomek zadlužení obcí. Valnou většinu jejich pohledávek tvoří bankovní a jiné úvěry. Zavedení stropů zadlužení přitom obsahuje směrnice Evropské unie z konce minulého roku a Česká republika tak dřív nebo později bude muset takové pravidlo také přijmout. „My už jsme něco takového navrhovali ministerstvu financí před dvěma lety, ale je až s podivem, jak vlažně se k tomu staví. V minulosti sice stát učinil několik bizarních pokusů, ovšem celkově jsou tyto otázky stále na druhé koleji,“ říká Jaromír Jech. Přitom stropy pro zadlužení obcí už na rozdíl od nás zavedlo Polsko, Litva i Estonsko. V západních zemích fungují v některých případech úspěšně už přes deset let. Český stát ale do hospodaření svých samosprávních celků mluvit nechce. „Kritická úroveň zadlužení je pro každou obec individuální. I z tohoto důvodu neexistuje žádný strop, který by tuto úroveň stanovoval, pomineme-li stanovené hranice tzv. monitorujících ukazatelů,“ tvrdí mluvčí ministerstva Jakob.

Lhostejné obyvatelstvo

Pravdu má přinejmenším v tom, že v první řadě by finanční stránka obce a města měla zajímat samotné obyvatele. Ač to zní možná na první pohled utopicky, vzrůstající počet vesnic s uvalenou exekucí je jen dalším obrazem nevyspělosti demokracie v Česku na té nejzákladnější úrovni. Nejde jen o to, že se lidé o obecní rozpočty ani v nejmenším nezajímají přinejmenším do chvíle, kdy jejich děti z obecní školky vyžene exekutor. V základě totiž obce neumějí spolupracovat navzájem. „Celou řadu věcí nemusejí administrativně řešit samy. Otázky jako svoz odpadu nebo vybudování kanalizace mohou sousedící obce řešit společně. K tomu ale asi lidé musejí dozrát. Vždyť se podívejte, proč se ty obce tolik rozdrobily. Protože si navzájem nevěřily,“ myslí si Jaromír Jech. Ostatně po roce 1989 bylo v České republice něco málo přes čtyři tisíce obcí. Dnes jich existuje 6246 a ty nejmenší z nich mají na bedrech úkoly, které s omezeným rozpočtem zvládají jen velmi těžko.

Na okraji propasti Některé případy měst a obcí, které trápí nebo trápily vysoké dluhy či se musely potýkat s exekutorem

Prameny Patrně nejznámější zadlužená obec dneška se do potíží dostala kvůli nerealizovanému projektu na stáčírnu minerálních vod. Současné dluhy přesahují díky sankcím 90 milionů korun.

Hostín u Vojkovic Na vybudování moderní kanalizace si minulé vedení radnice půjčilo přímo od stavební firmy. Nyní má obec velké problémy splácet 150 tisíc měsíčně a kvůli tomu se dostala do exekuce. Navíc jí ministerstvo zemědělství vyměřilo pokutu.

Bublava Obec na Sokolovsku platí za nepovedenou stavbu aquaparku. Pokutu 31 milionů korun nezvládá splácet, takže finanční úřad už před časem začal rozprodávat její majetek. Obec už přišla o podíl v místním obchodě i o pozemky.

Nebanice Opět případ špatně investované dotace, tentokrát na výstavbu dvaceti rodinných domů. Dotaci musí obec postupně splácet až do roku 2014, díky čemuž musela radnice prodávat obecní majetek. V tuto chvíli zbývá ještě 3,5 milionu korun. Exekuce zde zatím nehrozí.

Pohled Vesnička na Havlíčkobrodsku platila posledních deset let za jednu z nejzadluženějších. Na počátku byla dotace na výstavbu školy, kterou se však nikdy nepodařilo postavit, a zbyly dluhy ve výši 50 milionů. Ty se postupně podařilo umořit, stále však zbývá třináct procent.

Velký Osek Obec se dostala do exekuce díky nerealizované stavbě Národního bruslařského stadionu. Návrh podal architekt Arnošt Navrátil. Následkem exekuce může obec přijít o fotbalový stadion.

Dobříš Zdejší stavební úřad před devíti lety vydal stavební povolení bez souhlasu majitele okolní nemovitosti. Ten nakonec podal kvůli poškození na město exekuci.

Karlova Ves Poměrně známý případ hrozby exekuce, kterou zavinil zfalšovaný podpis bývalého starosty. Za půjčku pro jeho osobní potřebu se obec zaručila svým majetkem. Obyvatelé obce se složili, aby mohl fungovat obecní úřad. V roce 2008 obec splatila dluh 1,5 milionu korun.

Harrachov Krkonošské městečko dluží více než 90 milionů jako pozůstatek za privatizaci Crystalexu. Roční rozpočet se přitom pohybuje kolem 30 milionů a na umoření dluhu město nemá.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče