V Česku řádí falešní průvodci

11. září 2006, 00:00 - FILIP ČERNOCH
11. září 2006, 00:00

CESTOVNÍ RUCHTuristů přijíždějících do české kotliny přibývá a pro podstatnou část z nich je prohlídka Prahy nebo třeba Karlových Varů perlou celé dovolené. Přesto čeští průvodci neoslavují, reputaci a příjmy jim ohrožuje nekalá konkurence.Každý rok navštíví Česko asi 22 milionů návštěvníků.

CESTOVNÍ RUCH Turistů přijíždějících do české kotliny přibývá a pro podstatnou část z nich je prohlídka Prahy nebo třeba Karlových Varů perlou celé dovolené. Přesto čeští průvodci neoslavují, reputaci a příjmy jim ohrožuje nekalá konkurence.

Každý rok navštíví Česko asi 22 milionů návštěvníků. Necelá polovina z nich zde přitom stráví několik dnů. Nejčastějším turistickým cílem bývá samozřejmě Praha, ale mnozí z nich stihnou zhlédnout i další historická města a památky. Služby průvodců, které si k prohlídkám najímají, ale ne vždy odpovídají standardním evropským nárokům. Přitom podmínky pro udělování průvodcovského oprávnění se za poslední dva roky podstatně zpřísnily. Jenže ne všichni se jimi řídí.

POŘÁDNÉ ZÁKONY A DŮKLADNÁ KONTROLA

Zdaleka nejvíce brnkají na nervy oficiálním průvodcům jejich „černí“ kolegové, tedy průvodci bez potřebného oprávnění. Od května roku 2004 se totiž tato profese změnila z živnosti volné na vázanou a případní žadatelé musí splnit celou řadu kritérií, vzděláním počínaje a zkouškou odborné způsobilosti konče.

„Byla tak napravena paradoxní situace druhé poloviny devadesátých let, kdy se průvodcem mohl stát každý bez ohledu na vzdělání, jazykové či odborné znalosti. K vydání živnostenského oprávnění postačil kolek a výpis z trestního rejstříku. Kvalita a dobrá pověst průvodců tím velmi utrpěly,“ komentuje důvody změny předseda Asociace průvodců ČR Stanislav Voleman.

S vyššími požadavky však vzrostly i finanční a časové náklady na získání živnostenského oprávnění. Je proto pochopitelné, že průvodci volají po dlouhodobě efektivním zásahu proti konkurenci, která nejen získává neférovou výhodu tím, že se těmto nákladům vyhnula, ale navíc v některých případech svou nízkou profesní úrovní poškozuje pověst celého „cechu“.

Zodpovědné úřady však podle svých slov nemají příliš mnoho nástrojů, jak v těchto případech účinně zasáhnout. „Je velice problematické někomu prokázat, že podniká neoprávněně. Živnost je činnost soustavná, takže kdybychom někoho chtěli pokutovat za podnikání bez živnostenského oprávnění, musíme ho přistihnout třeba třikrát nebo čtyřikrát. Navíc mu musíme dokázat, že pracuje za peníze, tedy za účelem zisku,“ shrnuje Yvona Matějková z živnostenského úřadu Prahy 1, který provádí kontroly v centru hlavního města. A vzhledem k tomu, že kontroly navíc probíhají jen zřídka, jsou případné sankce pouze formální hrozbou.

Některé snadno realizovatelné kroky k řešení problému přitom navrhuje samotná Asociace průvodců. „Dlouhodobě prosazujeme zavedení jednotného označení nositelů odborné způsobilosti průvodce v oblasti cestovního ruchu, které by usnadnilo efektivní kontrolu. Bohužel zatím nemáme úspěch. Nejprve bychom tedy měli zavést jednotný odznak či identifikační průkaz pro kvalifikované domácí i zahraniční průvodce, pak můžeme zvýšit účinnost kontrol,“ popisuje Voleman. Zdá se nicméně, že v této oblasti bude mít pádná ruka zákona ještě dlouho co dohánět. Pomohlo by přitom už jen zavedení jednoduchého nástroje, typického pro celou řadu evropských zemí, tedy možnost inspekčních orgánů přímo na místě nepovoleným průvodcům uložit pokutu.

Naštěstí podle kvalifikovaných odhadů počet černých průvodců pozvolna samovolně klesá, pravděpodobně díky zpřehlednění a pročištění trhu v oblasti turistických služeb a jeho lepší organizaci, kvůli níž průvodci bez licence ztrácejí přístup k potenciálním klientům.

PRŮVODCE, NEBO DELEGÁT?

Zmiňovaní zahraniční průvodci jsou dalším problémem českého cestovního ruchu, tentokrát však čerstvějšího data. Spolu s připojením k Evropské unii totiž získali průvodci z celé pětadvacítky možnost provozovat svou živnost i v Česku. Háček je v tom, že zatímco ve většině zemí Evropy je provozování této profese ošetřeno tak, aby zahraniční průvodci soutěžili za stejných podmínek jako místní, v českém případě opět chybí jak potřebná pravidla, tak i jejich efektivní vymáhání. „Nedávno jsem prováděl na Pražském hradě a každou třetí skupinu, kterou jsem potkal, prováděl cizinec. Většinou se jedná o pobytové zástupce (delegáty) zahraničních touroperátorů. Z pohledu evropské i české legislativy však nejde o osoby oprávněné vykonávat průvodcovskou činnost, a to ani v režimu volného přeshraničního poskytování služeb. Nejsou totiž průvodci ve své domovské zemi. Podobně jako u nás je totiž průvodcovská činnost v Unii vázána na odbornou způsobilost, která je většinou výrazně vyšší než podmínky pro poskytování služeb vedoucích zájezdů či delegátů. Naopak čeští průvodci v jiných členských zemích prakticky působit nemohou, protože nesplňují požadavky odborné způsobilosti, a také dozor nad poskytováním služeb je přísnější než v Česku,“ poukazuje na řadu problémových bodů Voleman.

Zjednodušeně řečeno, podle unijních směrnic mohou průvodci, kteří mají oprávnění vykonávat tuto činnost doma, působit také v zahraničí. Ale zatímco ve většině států jsou jejich doklady, vzdělání i praxe pečlivě ověřovány, v Česku tento systém pokulhává. Podle Volemana dosud vlastně ani neexistují mechanismy, které by potřebnou kontrolu dělaly. Mnozí zahraniční průvodci proto buď potřebnou kvalifikaci nemají vůbec, nebo disponují pouze oprávněním delegáta.

Na základě nové evropské směrnice o vzájemném uznávání profesních kvalifikací se v Česku vytváří systém, který by měl celý problém pomoci vyřešit a měl by začít fungovat do podzimu příštího roku. V jeho rámci by se kontrolou a ověřováním kvalifikací u cizinců různých profesí měl zabývat specializovaný výbor ve spolupráci s jednotlivými odbornými asociacemi.

PRAŽSKÝ HRAD JEN PRO PROFÍKY

I vzájemné uznávání kvalifikací v rámci Evropy má ale svoje hranice. Se zlou by se potázal například český průvodce, který by chtěl se svými klienty navštívit některou ze známějších athénských vykopávek nebo třeba Edinburghský hrad. Většina států si totiž vymezuje řadu míst, na kterých smí provádět pouze specialisté s oprávněním pro danou oblast.

Typicky jde o nejznámější historické části měst, památky UNESCO nebo významná muzea. Nejrozšířenější je tato praxe v Řecku, méně například v Německu nebo Velké Británii, která tuto výjimku uplatňuje hlavně v Londýně. Z nových členských zemí omezení uplatňuje třeba Litva, Estonsko nebo Polsko. Dané státy si tímto krokem nejen chrání kvalitu průvodcovských služeb, poskytovaných na nejznámějších a nejnavštěvovanějších místech své země, ale navíc takto do určité míry podporují domácí průvodce.

V Česku uplatnění podobného režimu dosud chybí, a to i přes dlouhodobý tlak jednotlivých zainteresovaných složek cestovního ruchu na příslušné státní orgány. Minimálně v případě Pražského hradu nebo Karlova mostu by prý totiž zavedení podobných omezení výrazně snížilo tlak na tato nejvytíženější turistická místa.

Do určité míry tuto chybějící regulaci supluje možnost průvodců dobrovolně si zvýšit profesní úroveň prostřednictvím kurzu „Průvodce pro region Praha“. Přestože získaný certifikát sám o sobě žádné zásadní výhody neskýtá, zvyšuje svému držiteli odborný kredit a pro případného klienta je důkazem o jeho nadstandardní kvalifikaci. Navíc řada cestovních kanceláří při výběrových řízeních upřednostňuje právě absolventy zmíněného kurzu. Podobný systém začínají kopírovat i některá další města.

ZNOVU ZA PRACÍ NA VENKOV?

Zajímavým specifikem našeho hlavního města je také vysoký počet průvodců. Působí jich zde asi 3000, a i když jen asi pětina z nich se živí výhradně touto profesí, ve srovnání s londýnskou tisícovkou jde o velmi vysoké číslo. Přetlak nabídky potom jen zdůrazňuje všechny uvedené problémy. Výsledkem jsou potom stagnující ceny průvodcovských služeb a rostoucí tlak na odbornost i kvalitu jednotlivých průvodců. Z tohoto úhlu pohledu si klidnější praxi užívají průvodci z menších měst.

„V Českém Krumlově je nás celkem málo, takže se všichni známe a nějaké problémy s průvodci bez licence tady nejsou. To, že cizince provádí jejich delegát nebo dokonce třeba jen řidič autobusu, to se opravdu občas stává, ale nejde o žádnou katastrofu,“ komentuje situaci ve svém městě průvodkyně Marie Roušalová. „V zásadě nás tady přibývá, jezdí sem navíc průvodcovat i naši pražští kolegové,“ dodává s úsměvem.

Plynule rostoucí počet zahraničních návštěvníků tedy v zásadě slibuje českému turistickému průmyslu světlou budoucnost, škoda jen zbytečně děravého právního řádu, který ve zmíněných případěch nezajišťuje svou základní funkci. Tedy utvoření jasných, férových a vymahatelných pravidel, platných pro všechny.

SROVNÁNÍ POŽADAVKŮ NA PRŮVODCE

Česko

  • alespoň středoškolské vzdělání
  • prokázání odborné způsobilosti: buďto na základě odborného vzdělání, alespoň tříletou praxí, nebo zkouškou odborné způsobilosti
  • zkouška zahrnuje znalosti z historie a dějin umění, ekonomiky cestovního ruchu, metodiky průvodcovské práce, geografie cestovního ruchu a nebo psychologie; cena přípravného kurzu (od 40 hodin) je kolem pěti až šesti tisíc korun, poplatek za zkoušku se pohybuje v řádu stokorun

Skotsko

  • není vyžadována žádná přesná úroveň předchozího vzdělání, náhradou může totiž být například znalost jazyka nebo pracovní zkušenosti
  • dvouletý kurz (minimálně 1300 hodin studia), který kombinuje internetové lekce a praktický výcvik v různých částech země
  • výuka je zakončena třídenní zkouškou teoretických i praktických znalostí
  • cena kurzu je 5500 liber

ZAHRANIČNÍ TURISTÉ V ČESKU (duben 2005 - březen 2006)

  • z odhadovaných 21,5 milionu zahraničních návštěvníků představují jednodenní turisté 40 procent, vícedenní 39 procent a pouze tranzitující 21 procent
  • nejčastější návštěvy jsou v letních měsících (červenec, srpen) a v září, nejmenší příval turistů zažívá Česko během ledna, února a března
  • včetně souvisejících nákladů před samotnou cestou u nás utratí za jeden den turista průměrně 2310 korun (jednodenní návštěvníci), 2780 korun (vícedenní) a 1080 korun (tranzitující návštěvníci)
  • nejčastějšími turisty jsou Němci a Britové, z mimoevropských států přibývá Japonců a Číňanů
  • v případě jednodenních návštěv bývají důvodem k návštěvě nejčastěji nákupy nebo obchodní cesty, delší akce bývají zaměřeny na rekreaci a zábavu, na návštěvu příbuzných a přátel a také na byznys
  • mezi nejoblíbenější místa turistů patří Praha a další známé turistické body, hlavně jde o městské památkové rezervace, lázně a přírodní zajímavosti
  • ubytování hledají cizinci hlavně v hotelech, určité procento přespává u známých a přátel

Pramen: CzechTourism

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče