V Budapešti se bojuje za Prahu

25. září 2006, 00:00 - DUŠAN ŠRÁMEK
25. září 2006, 00:00

Během uplynulého roku a půl, dvou let, jsme lhali. Bylo zcela evidentní, že to, co jsme říkali, nebyla pravda. Podobná slova zazněla v záznamu projevu před socialistickými spolustraníky z úst maďarského premiéra Gyurcsányho, která získala média, a která vedla k tamním nepokojům.

Kdyby tato slova zazněla z úst jeho českého protějšku, či ministra financí Bohuslava Sobotky, těžko by se mohl kdokoli divit. Jednalo by se totiž o podobnost čistě nenáhodnou.

Právě oblast veřejných financí totiž patří k nejproblémovějším místům socialistické vlády u našich bývalých jižních sousedů. Maďarsko se stalo v plnění konvergenčních kritérií černou ovcí mezi novými členskými zeměmi. Letošní schodek státního rozpočtu se očekává ve výši 10 procent, Maďarům byl již snížen rating, což zvýší nároky na obsluhu státního dluhu a nakonec i úroky komerčních úvěrů. Snížení ratingu ostatně hrozí i České republice, a to v případě, že deficit překročí čtyři procenta HDP.

Jak se ale maďarské vládě dařilo tak dlouho udržovat pod pokličkou tento nezdravý vývoj? Příčiny jsou zřejmě dvojího rázu. Předně tím, co naznačil již výrok jejího předsedy. Tedy lhaním, lhaním a ještě jednou lhaním. Analytici se nyní daleko bedlivěji zaměří na příčiny a způsoby, jakými udržovalo maďarské ministerstvo financí zahraniční instituce, veřejnost a trhy v blažené nevědomosti o skutečném stavu státní kasy.

I když nelze srovnávat přes razítko, určité účetní postupy jsou i díky Evropské komisi a jejím účetním normám standardizovány, a nedávají přílišný prostor k rozpočtovému voluntarismu. A pokud již k němu dojde, dá se snadno rozpoznat, kde je zakopaný pes. To už měl ostatně možnost ochutnat i Sobotka, když mu Vlastimil Tlustý mával před očima více než stopadesátimiliardovou sekerou za staré ekologické zátěže. Ostatně člověk nemusí být rovnou cirfšpión, aby mu připadlo podezřelé, že legendární bilion dluhu veřejných rozpočtů překročíme letos, když už jsme tuto pochybnou metu slavili před dvěma roky. To jenom jednorázovou ztrátu za IPB šibal Sobotka rozdělil na let vícero. O co lépe pak vypadá procentuální deficit státního rozpočtu, když z něj nenápadně vyhodíme nejrůznější fondy (dopravy, bydlení) či konsolidovanou ztrátu ČKA.

Druhá příčina souvisí s tou první. Jeden by chtěl být muškou jenom zlatou na jednání ministrů financí evropské pětadvacítky Ecofin. Proč náš či maďarský ministr neprotestoval proti pravidelnému překračování deficitu Francií a Německem? K jakým špinavým dohodám zde mohlo docházet, aby se navzájem tolerovaly nejrůznější triky, jak obejít právo a obelhat voliče? Všechny tyto dohody by ale měly vzít dnes za své tím, že odhalením svých triků už nebude jedna ze smluvních strana nadále vydíratelná.

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče